Francouzský startup v posledním roce a půl poměrně čile zavádí své malé elektrické autobusy s autonomním řízením do provozu po celém světě, od USA přes Francii až po Singapur či Nový Zéland. Vozítko se jmenuje Autonom Shuttle a mohli jsme si ho vyzkoušet v americkém Las Vegas. V Lyonu jezdí už rok a půl a další města přibývala v průběhu roku 2017, v Las Vegas ale jezdí zřejmě v nejnáročnějších podmínkách – na běžné městské silnici plné aut i lidí, a jak je v Las Vegas zvykem, často opilých. Zajímalo mě tedy, jak v praxi autonomní jízda vypadá, a zda se nestanu účastníkem nehody. Autobus tady totiž hned dvě hodiny po zahájení svého provozu havaroval.
Navya Autonom Shuttle – CES 2018
Navya Autonom Shuttle je malý elektrobus pro maximálně 15 lidí (z toho 11 sedících). V útrobách má 33kWh baterii a v běžném provozu může jezdit až 9 hodin na jedno nabití. Má dva elektromotory a nejvyšší rychlost činí 45 km/h, v reálu je ale omezena na šnečích 25 kilometrů za hodinu. Obdivuhodnou manévrovatelnost pak zajišťují obě řiditelné nápravy. Zajet a vyjet z malých zastávek tak není problém. Karoserie je z plastu, přesto váží autobus 2,5 tuny.
Daleko zajímavější ale je hardware zajišťující autonomní jízdu. Ten zajišťuje rovnou trojice laserových radarů, tedy tzv. lidarů. Dva pokročilejší jsou umístěny na střeše, další ještě v předním nárazníku. Vepředu i vzadu jsou dále umístěny stereo kamery, nechybí také inerční jednotka a samozřejmě také příjem hned několik družicových signálů (kromě GPS i další, pokud jsou dostupné).
Nastupujeme
Autobus jezdí po okruhu dlouhém zhruba 1,3 kilometru ve východní části Downtownu Las Vegas. Zastávky často plní fronty, svézt se totiž může kdokoliv a zadarmo. Hlavně si ale všichni chtějí autonomní jízdu vyzkoušet. Světle modrý autobus se svou dvacítkou blíží k zastávce, ke které zajíždí a vzorně zastavuje u obrubníku. Za ním pak zastavuje velký americký pick-up, který autobus celý den doprovází. Ne snad aby svým ohromným osmiválcem vykompenzoval bezemisní provoz elektromotoru autobusu, ale jako podpora. Po nedávné nehodě totiž Navya nechce ponechat nic náhodě a raději na autobus dohlíží, aby do něho třeba zase někdo nenacouval.
Výměna cestující skrze velké dvoukřídlé dveře probíhá rychle, za pár vteřin nastupuji do překvapivě prostorného interiéru. O sedačkách už se to ale říct nedá, uspořádání 4×4 je hodně těsné, na boku jsou ještě další tři sedadla, ta se ale neobsazují – na jejich místě totiž stojí operátor. Navya sice jezdí a dělá vše úplně sama, operátor zde ale z legislativních důvodů být musí. V případě nebezpečí může autobus skrze Xbox ovladač, který neustále třímá v ruce, zastavit, nebo třeba jen zatroubit. Celou cestu si ale spíše povídá se zvědavými cestujícími a rutinní kilometrovou trasu skoro nevnímá.
Šnečí tempo, ale v provozu za jedna
Dveře se zavírají, všímám si v interiéru ještě dvojice kamer, které snímají prostor pro cestující, a velkého dotykového displeje s informacemi o trase. Autobus vyhazuje blinkr, vyjíždí ze zastávky a pomalu se rozjíždí. Je zvláštní, že ho nikdo neřídí. Za minutu mi to už ale přijde normální, na inovace se rychle zvyká. Autobus zrychluje až na 25 km/h, už se ale blíží k přechodu, kde zrovna začíná někdo přecházet. Navya plynule zpomaluje, než ale k přechodu dojede, chodec je pryč a znovu zrychlujeme. Na křižovatce odbočuje plynule, na té další ale vidím i semafory.
S nimi údajně pro vyšší spolehlivost komunikuje Navya bezdrátově, rozpoznávání barev na nich totiž ještě prý není stoprocentní. Na semaforu skáče zelená, plynule se rozjíždíme, odbočujeme a stavíme na první zastávce. Za pár vteřin se ale dveře zavírají a opět vyrážíme. Autobus vyjíždí z místa, za vteřinu ale hned s cuknutím zastaví, kolem totiž projíždí auto, kterého Navya nechává projet. Na další křižovatce nastává další zajímavá situace. Auto odbočující z ulice, do které zároveň odbočujeme my, si při odbočování až příliš najelo a zasáhlo do naší jízdní trasy. Alespoň tedy do té, kterou si Navya vypočítala. Okamžitě, a poměrně prudce zastavujeme. Působí to divně, k autu je to totiž asi 3 metry a všude kolem je spoustu místa. Situace, se kterou by si lidský řidič poradil s absolutní samozřejmostí mírným vyhnutím se, znamená pro náš autobus kompletní zastavení. Navya nechává auto projet a až po dalších asi 5 vteřinách čekání se opět rozjíždí. Je to prý kvůli maximální bezpečnosti.
Zatímco aut se Navya hodně bojí, toleranci vůči chodcům má naopak poměrně velkou.
Zatímco aut se Navya hodně bojí, toleranci vůči chodcům má naopak poměrně velkou. Zejména ve Francii se totiž pohybuje na pěších zónách. Když přijíždíme k poslední křižovatce a dojíždíme na červenou, někteří chodci začínají přecházet ještě před křižovatkou mimo přechod. Navya to nijak moc neřeší a plynule se k nim přibližuje, až když jsou těsně u ní a kříží ji cestu, zastavuje a nechává je projít. Trasu projíždím ještě dvakrát, nic nečekaného se ale nestalo, všechny situace zvládá Navya dobře, a když je to mimo její toleranci, tak prostě zastaví. Z dvaceti kilometrů za hodinu to není žádný problém.
Musí se ještě učit
Cena autobusu činí v přepočtu asi 11 milionů korun, což je mimochodem běžná cena za standardní autobus, který jezdí v českých městech. Testovací provoz potrvá rok a má ukázat, jak si autonomní autobus v praxi poradí s různými situacemi. Plně autonomní řízení ve městě je zatím v plenkách. Aby bylo srovnatelné s lidským řidičem, musí se počítače naučit flexibilitě a větší toleranci k nestandardním situacím. To ale přijde s praxí. Důležité je, že věk autonomní dopravy už pomalu nastává.
Zdroj: navya.tech
