Je veřejným tajemstvím, že velké nákladní lodě se na znečištění ovzduší podílejí měrou větší než malou. Typický tanker či zámořský parník pálí hektolitry těch nejhorších ropných frakcí a vypouští emise jako pět milionů aut. A my se můžeme jen divit, proč na velké mezinárodní rejdaře nedopadají nové emisní limity s podobnou drakonickou přísností jako na mnohem snáze vydíratelné automobilky.
Jenže na nápravě už se začíná pracovat. První vlaštovkou je osmdesátimetrová norská elektroloď Yara Birkeland s nosností 3 200 tun (pro srovnání – největší loď světa, MSC Oscar, uveze 197 362 tun a měří 395 metrů) pro 120 kontejnerů, vybavená zařízením pro samostatnou nakládku a vykládku vlastními jeřáby. Jenže to ještě není to nejzajímavější; loď je schopná autonomní plavby bez posádky a šetřit nejen životní prostředí, ale i náklady provozovateli. Zvládne to rychlostí až 13 uzlů (24 km/h), přičemž doporučená provozní rychlost činí 6–7 uzlů (11–13 km/h). Velké konvenční lodě běžně zvládnou dvojnásobek.
Plavidlo, poháněné dvěma natáčecími lodními šrouby o výkonu 2× 900 kW a dvěma pevnými 2× 700 kW, živí 7MWh baterie, sloužící zároveň i jako pevný balast. S ním činí ponor 3 metry, s plným nákladem pak šest metrů. Pendlovat bude mezi jihonorskými přístavy Herøya, Brevik a Larvik v maximální vzdálenosti 12 námořních mil (22,2 km) od pobřeží. Základnu bude mít v prvním jmenovaném, kde také bude operační středisko, kontrolující její provoz a schopné převzít kontrolu v mimořádných či nouzových situacích. Zásoba energie by měla s přehledem stačit na nejdelší pravidelnou trasu Herøya–Larvik, měřící 30 námořních mil (55,6 km).
Pokud je vám jméno Yara povědomé, máte pravdu. Jde o předního světového výrobce hnojiv, který mj. vynalezl dusíkatá hnojiva. Loď si nevyrobil sám, ale navrhl ji ve spolupráci s technologickou společností Kongsberg a její výrobu zadal loděnicím VARD.
