Automobilka z Ingolstadtu chystá výrobu hybridního puristického supersportu Audi Nuvolari, který nyní představila ve formě předprodukčního prototypu. Jde už o druhý vůz stejného jména, první Nuvolari se představilo v roce 2003 jako neadresný koncept sportovního gran turisma s pětiltirovým desetiválcem biturbo o výkonu 600 koní. Druhé Nuvolari má sice spalovací motor menší, „jen“ čtyřlitrový osmiválec biturbo, avšak systémový výkon 1 001 k posunul novinku mezi supersporty.
Pokud si kladete otázku, proč zde píšeme o spalovacím autě, je třeba dodat, že spalovací osmiválec, který je se jmenovitými otáčkami 10 000/min sám technickým skvostem, se dělí o pohon s celkem třemi axiálními elektromotory v poměru zhruba 8:2. Benzinové biturbo totiž vydolovalo z relativně malého objemu celých 800 koní, což umožnila montáž velkých turbokompresorů. Ty sice o něco pomaleji reagují na plyn, ovšem jejich slabou chvilku pomáhá vykrýt právě elektrická asistence. Možnosti regulace adheze tím nejsou vyčerpány, v případě potřeby vůz zasáhne i do brzd či aktivní aerodynamiky.
Po jednom elektromotoru dostane každé přední kolo, které tak kromě lepší trakce bude moci mnohem účinněji měnit směr auta, třetí se nachází mezi převodovkou a spalovacím motorem. Každý z nich dosahuje jmenovitého výkonu 150 k a pracuje samostatně na základě pokynů výkonné řídicí jednotky. Napájeny jsou z malé li-ion baterie o kapacitě 7,3 kWh bez možnosti externího dobíjení, všechny společně pomáhají spalovacímu motoru generovat systémový točivý moment až 2 150 Nm. Ten pak prostřednictvím nové, prediktivní generace pohonu všech kol a čtyřpolohového voliče jízdních režimů katapultuje stříbřitý přízrak z klidu na 100 km/h za 2,6 sekundy, pokud je dál zájem, dvoustovku prolomí za 6,8 s.
Nové Nuvolari má s předchůdcem z roku 2003 společné nejen jméno, ale i hliníkový prostorový rám Audi Space Frame (ASF). Ten je v tomto případě ovšem zkombinován s karoserií z uhlíkových kompozitů, ručně vyráběnou s pomocí autoklávu. Spolu s kovanými, lehkými a pevnými koly s centrální maticí je to další technologie, převzatá ze světa formule 1.
Ze stejného soudku, ovšem v tomto případě s prapůvodem v letectví je i zmíněná aktivní aerodynamika, tvořená serpentinovitými vzduchovými kanály S-duct, které využívají řízeného proudění vzduchu k dosažení ideálního přítlaku i chlazení. Tepla totiž vyvine novinka více než dost a podílejí se na tom i ultravýkonné karbon-keramické brzdy typu brake-by-wire s desetipístkovými třmeny vpředu. Důležitou součástí je i třípolohový, výsuvný zadní spoiler s ručně aktivovatelným systémem DRS ke snížení čelního odporu vzduchu při snaze dosáhnout na rovině nejvyšší rychlost. Ta činí podle výrobce „více než 350 km/h“. V zatáčkách je naopak žádoucí vyšší přítlak, ten může po vysunutí křídla dosáhnout hodnoty přes 400 kg.
Design se drží současné módy minimalismu, a to jak vně, tak uvnitř. Zákazníci, kterých bude přísně limitovaných 499, se v první polovině roku 2027 dočkají vozu, který rázně eliminoval veškeré tendence ke zdobnosti a uvnitř se omezil jen to nejnutnější pro řidiče. A netřeba zdůrazňovat, že název modelu připomíná zářnou éru předválečných formulí Auto Union, které díky dodnes neuvěřitelným kompresorovým šestnáctiválcům o výkonech až 520 k zcela ovládly tehdejší závodní pole. A jedním z hrdinů, kteří riskovali životy v přemotorovaných, špatně brzdících a nestabilních monstrech, byl i létající Ital Tazio Nuvolari.
