Ještě před několika lety Uber stavěl svou strategii na jednoduché myšlence: být platformou, která propojí zákazníka s dopravou, ale sama nebude vlastnit flotily ani vyvíjet klíčovou technologii. Měl fungovat v modelu podobném Booking.com v cestování — tedy jako prostředník, ne jako provozovatel. Jenže s nástupem robotaxi se tahle logika začíná výrazně měnit.
Podle serveru Electrek už Uber investoval nebo přislíbil více než 10 miliard dolarů (209 miliard korun) do projektů spojených s autonomní mobilitou a robotaxi. Nejde přitom jen o přímé podíly ve firmách, ale i o dlouhodobé kontrakty na odběr vozidel a budování celé sítě partnerů.
Mezi nejviditelnější kroky patří investice 500 milionů dolarů do automobilky Lucid, v níž Uber získal zhruba 11,5procentní podíl. Na to navazuje plán na nákup nejméně 35 tisíc SUV Lucid Gravity, která mají dostat autonomní systém od společnosti Nuro. Další spolupráce Uber rozvíjí s Rivianem, firmou Wayve nebo s čínským projektem Apollo Go od společnosti Baidu.
Právě tady je vidět zásadní posun. Uber už nechce být jen zprostředkovatelem přes aplikaci, který se na trh robotaxi připojí jako jeden z mnoha hráčů. Chce být platformou, přes kterou se bude k robotaxi vůbec přistupovat — bez ohledu na to, kdo vozy vyrábí, kdo dodává software a kdo je fyzicky provozuje.
Waymo ukazuje alternativu
Současně ale existuje i druhý model, který je pro Uber potenciálně nepříjemný. Waymo ukazuje, že robotaxi mohou fungovat i bez velké zprostředkovatelské platformy. Jak jsme již psali v článku o expanzi Wayma do Evropy, společnost výrazně zrychluje nasazování autonomních taxi i mimo Spojené státy, o čemž jsme již informovali zde.
Podle Reuters Waymo na jaře letošního roku provozovalo přibližně 1 500 vozů a realizovalo více než 250 tisíc placených jízd týdně. Novější veřejné údaje pak mluví o flotile přes 3 000 vozů a zhruba půl milionu jízd týdně.
To je pro Uber hrozba i inspirace zároveň. Hrozba proto, že pokud si provozovatelé robotaxi vytvoří vlastní aplikace a vlastní zákaznickou bázi, Uber zůstane jen jedním z distribučních kanálů. Inspirace proto, že právě úspěch Wayma potvrzuje, že na trhu už nejde o sci-fi experiment, ale o reálný byznys s rychle rostoucí poptávkou.
Zároveň ale nejde o čistý souboj „Uber proti Waymu“. V některých amerických městech je možné objednat autonomní vozy Waymo i přes aplikaci Uberu, takže obě firmy se současně potřebují, ale zároveň si konkurují. Je to přesně ten typ vztahu, ve kterém partnerství funguje jen do chvíle, než jedna strana získá dost síly na to, aby obešla tu druhou.
Uber se vrací jinudy
Celý vývoj má i silný ironický podtext. Uber už jednou vlastní autonomní divizi měl, ale po smrtelné nehodě testovacího vozu v Arizoně projekt prakticky ukončil a technologii prodal společnosti Aurora. Teď se do stejného segmentu vrací, jen jinou cestou: ne jako vývojář vlastní autonomie, ale jako správce sítě partnerství a obchodních vztahů.
To je důvod, proč Uber dnes tolik investuje do spoluprací s výrobci aut a AV firmami. Nesnaží se stát novým Waymem, ale spíš jakýmsi operačním systémem pro robotaxi — platformou, která propojí různá vozidla, různé technologie a různé provozovatele.
Jak jsme již psali v souvislosti s evropským rozšiřováním systému Tesla Full Self-Driving, autonomní řízení už dávno není jen technologickou demonstrací, ale začíná se z něj stávat skutečný komerční produkt, jak jsme již psali zde.
Na trhu se tak neřeší jen to, zda autonomní auta umí jezdit bez řidiče. Stejně důležité je, kdo bude financovat flotily, kdo je bude nabíjet, udržovat a pojišťovat a hlavně kdo bude kontrolovat zákaznický vztah. Právě v téhle fázi má Uber stále obrovskou výhodu díky globální aplikaci, milionům uživatelů a zkušenostem s městskou dopravou.
Robotaxi se tím posouvají z technologického experimentu do fáze tvrdého byznysu. A v ní možná nerozhodne nejpokročilejší software, ale firma, která ovládne provoz, distribuci a zákazníka.
