Testujeme Mazdu CX-60 3.3 e-SkyActive D254

K testu jsme převzali mild-hybridní verzi středně velkého SUV od Mazdy. Model CX-60 je pro evropský trh tím nejvíc, co se dá zakoupit, ale třeba v USA je k dispozici i větší CX-90, do níž se dá posadit až sedm cestujících. Dvojici pak spojuje benzinový šestiválec, který je přítomen u mnou testované naftové verze. Mazda jej pojmenovala jako e-SkyActive D254, přičemž číslovka značí počet koní. K dispozici je ještě slabší verze, která má rovných 200 koní. A jak se mi zatím jezdí se středně velkým SUV?

Předně musím pochválit hutný zvuk motoru. K tomu se přidává silný točivý moment, hromada místa v kabině pro pětici cestujících a celkem velký objem kufru. Naopak některé nedostatky by bylo vhodné s faceliftem odstranit. Mám na mysli třeba až příliš fádně vypadající grafiku infotainmentu. Systém je zkrátka šedo-černý a třeba zmíněná navigace nemá zrovna ideální typ zobrazení v režimu 3D. To může vadit těm, kteří jsou zvyklí sledovat trasu na mapě z pozice přímého pohledu na silnici. Převodovka vozu si pak občas neví rady při pomalém popojíždění v kolonách.

Jinak mě ale CX-60 překvapila spotřebou, která se po ujetí 450 km pohybuje na hranici 6,5 litrů na 100 km. Díky 58litrové palivové nádrži je tak zaručen celkem dlouhý dojezd. Svůj podíl na nižší konzumaci nafty má i mild-hybridní technika, která umí do rychlosti 130 km/h vyřazovat do neutrálu v případě, že řidič uvolní pedál plynu. Škoda jen, že plachtění nejde i ve vyšších rychlostech, což umí třeba BMW. Další dojmy z testu šestiválcové Mazdy CX-60 si nechám do testu, kde se budu více věnovat spotřebě ve městě, jízdnímu komfortu a ostřejší jízdě na okreskách.