Mazda CX-60 3.3 e-SkyActive D254

Celý automobilový svět bojuje s emisemi CO₂, výrobci se snaží o vývoj co nejefektivnějších motorů s malými objemy a najednou se objeví japonská Mazda a celý tento přístup zboří. Chcete v roce 2023 velké SUV s pořádným velkoobjemovým motorem, šestiválci a minimem elektrifikace? Proč ne. Ideálním řešením může být aktuálně otestovaný model CX-60, který pod svou kapotou ukrýval motor o objemu 3.3 litru s označením e-SkyActive D254. Důležité je číslo za ním, jelikož v nabídce značky je ještě slabší provedení D200, které jak si mnozí odvodí, značí počet koní. Mnou otestovaná varianta se díky tomu řadí na druhou nejvyšší pozici v modelové řadě CX-60. První místo si ukořistila plug-in hybridní verze, které jsme se věnovali již dříve.

Model CX-60 je pro evropský trh největší Mazdou, která se zde dá oficiálně zakoupit. Více štěstí mají například v USA, kde je k dispozici i větší CX-90, do níž se dá posadit až sedm cestujících. Obecný popis Mazdy CX-60 jsem více rozebral v předchozím testu, a tak se mohu vrhnout rovnou na použitou techniku. Mazda prezentuje nový šestiválec, který ale vychází z dřívějšího 2,2litrového čtyřválce. Dostal dva válce navíc a celou řadu technických vychytávek. Zmínit lze například pokročilý systém spalování DCPCI (Distribution-Controlled Partially Premixed Compression Ignition), jehož úkolem je zlepšení tepelné účinnosti o 40 % ve značné části provozního rozsahu a vylepšená odezva při zrychlení. Spalování paliva zlepšují přepracované hlavy pístů se stupňovitým vejčitým tvarováním.

Tato koncepce rozděluje směs vzduchu a paliva do dvou oblastí, což vede k efektivnějšímu spalování v mnohem širším pásmu. Vysokotlaké vstřikování je nově jemnější a během jednoho cyklu zvládne pět vstřiků v krátkém časovém úseku. Předchozí čtyřválec zvládal vstřiky čtyři a potřeboval více času. Rozšířením nízkoteplotního spalování PCI lze recirkulaci výfukových plynů (EGR) použít až do velmi vysokého zatížení, což snižuje emise NO_x. Moc se mi líbí, že motor má hutný zvuk, je schopen se bez větších problémů „válet“ v 1 200 ot./min a v případě potřeby je znát silný zátah 550 Nm, které jsou zde dostupné v širokém spektru otáček. Ani 254 koní není zrovna málo, byť se může zdát, že takto velké SUV by mohlo mít ještě o pár koní více. Spousta zájemců jistě ocení, že zrychlení z 0 na 100 km/h lze uskutečnit za 7,4 sekundy. Snad jen maximální nejvyšší rychlost činí průměrnějších 219 km/h.

Na celou obrazovku

Nesmírně důležité je propojení s osmistupňovou samočinnou převodovkou, kterou si Mazda sama vyrobila. Její činnost bych oznámkoval dvojkou, protože hlavně při prudších rozjezdech z místa si občas nevěděla rady, což se týkalo i situací, kdy jsem potřeboval v rámci sportovnější jízdy častěji řadit. Technika vozu si dále vypomáhá elektromotorem o výkonu 12,4 kW a točivém momentu 153 Nm. Pro uložení nastřádané energie je zde přítomna taktéž maličká baterie s kapacitou 0,33 kWh. Mazda CX-60 3.3 e-SkyActive D254 sice neumí vyloženě jezdit na elektřinu, ale pokud to podmínky dovolí (sklon silnice, ideální rychlost a absence překážky před vozem), tak motor pravidelně vyřadí do neutrálu a vůz plachtí.

A právě s mnoha podmínkami, které byly potřeba k plachtění, jsem měl docela problém. Zatímco třeba vozy BMW nebo Mercedes-Benz umí v případě mild-hybridní techniky vyřazovat do neutrálu prakticky všude a vždy, u Mazdy bylo štěstím, když se mi taková situace naskytla. Kdo proto hledá SUV, které dokáže na dálnici D1 sjet na jeden zátah častá táhlá klesání, toho Mazda nepotěší. To ale neznamená, že by se nedalo s naftovou CX-60 jezdit úsporně. Byť ve volbě jízdních režimů nenajdete vyloženě nastavení Eco, na základní profil Normal jsem byl schopen jezdit za 6,7 l na 100 km. Podotýkám, že jsem se nesnažil o „eco rally“ a součástí všech průměrně rychlých jízd byla aktivace klimatizačního systému, odvětrávání sedadla řidiče a audiosystému.

Na celou obrazovku

I podvozek se celkem povedl a na běžných nerovnostech ve městě i na okresních silnicích se vůz choval čitelně a nebyl příliš nervózní. Překvapila mě přijatelná hmotnost na hranici 1,9 tuny, což přispívalo k tomu, že se vůz řídil s lehkostí a nebyla znát typická těžkopádnost známá z dnešních mnoha velkých SUV. Mazdě CX-60 se ale nevyhnuly některé výraznější chyby, které by bylo vhodné u faceliftu odstranit. Především mám na mysli umístění tlačítek pro uložení řidičovi pozice, která jsou utopená vlevo vedle sloupku volantu. Skoro až bezbarvá grafika palubního systému neodpovídá luxusnímu zaměření vozu a kritiku si zaslouží mapové podklady navigačního systému. Ten totiž neumí ani v režimu 3D zobrazit šipku na mapě z pozice řidiče. N mapu se tak díváte z vrchu a ani oddálení zobrazení příliš nepomůže, protože najednou ztratíte přehled o drobnějších odbočkách do jednotlivých ulic.

Jak už to bývá, nic není dokonalé a kdo není puntičkář, toho Mazda CX-60 dokáže naplno okouzlit. Předností je hlavně naftový úsporný motor se „správným“ počtem válců, dostatečným výkonem a zátahem. K tomu se přidává bohatý vnitřní prostor, celkem luxusní výbava a solidní podvozek. Na automatickou převodovku se nesmí příliš pospíchat, jinak se vytratí sametovost řazení. Kdo ale hledá něco jiného, co se patřičně odlišuje a nic mu neříká masovka v podobě evropské konkurence s motory o objemu do dvou litrů, pro něj bude testovaná Mazda jako stvořená.

Foto: Roman Havlín, fDrive.cz