Škoda Kodiaq iV Sportline (2026)
test

Škoda Kodiaq iV Sportline (2026)

Sportovní švihák do zásuvky
1

Aktuální generace rodinného SUV od škodovky je k dispozici v mnoha variantách a na samotném vrcholu nabídky stojí vyladěné verze RS a iV Sportline. A právě druhá zmíněná se nyní objevila u nás na test. V podstatě jde o polotučné RS, které má 204 koní, DC dobíjení výkonem až 40 kW a pohon přední nápravy. Má smysl jej pořizovat, nebo je lepší si připlatit za absolutní vrchol nabídky?

Při prvním pohledu na výbavu Sportline, která v rámci plug-in hybridní verze iV stojí nejméně 1 314 000 Kč, je znát, že oproti vrcholné benzinové verzi RS je karoserie o něco méně vyšperkovaná. Tím ale neříkám, že by to Kodiaqu neslušelo. Při pohledu na obě varianty je patrná jiná přední maska, o něco menší jsou kola, jiný je i přední nárazník. Na první pohled jde zkrátka o nižší výbavu a je až s podivem, jak výrazný rozdíl těch pár drobností udělá. Jenže vrcholné RS ve verzi iV nekoupíte, a tak je Sportline pomyslným vrcholem nabídky, pokud chcete, aby tento vůz poháněla elektřina/benzin. Na délku měří aktuální generace Kodiaqu 4 758 mm, šířka dosahuje 1 864 mm a výška činí 1 659 mm. Rozvor náprav s hodnotou 2 790 mm jasně naznačuje, že to je skutečně velké auto. A jelikož jsem měl v ruce klíče od novinářského kusu, nechyběla ani větší porce příplatků.

Technické parametry Škoda Kodiaq 1.5 TSI iV

Kompletní specifikace
KonstrukceSUV, 4 758 × 1 864 × 1 659 mm, 2 087 kg
PohonHybridní (elektřina/benzin), hnaná náprava: přední
Výkon150 kW, 204 koní, točivý moment: 350 Nm
Baterie25,7 kWh (19,7 kWh využitelná kapacita)
Nabíjenírychlonabíjení: 40 kW, palubní: 11 kW, konektory: CCS Combo, Mennekes
SpotřebaKombinovaná: ? l / 100 km
Cena od1 214 000 Kč

Modrý lak karoserie Race Blue stojí 19 tisíc Kč, LED paket Plus 5 tisíc Kč a vyhřívané čelní sklo vyjde na 6 900 Kč. Ve standardní a i příplatkové výbavě jsem pak nenašel možnost přikoupit protisluneční ochranu čelního skla, která je jasně rozpoznatelná zvenčí. Pokud by ji totiž Kodiaq měl, čelní okno má „duhovou“ barvu a z velké části není vidět na řidiče se spolujezdcem. Pryč ale od vzhledu, který je za mě povedený a o příslušnosti k výbavě Sportline informují plakety na bocích vozu. V kabině jsem si neměl nač stěžovat, a to jak díky vynikajícím sportovním sedadlům s plně elektrickým ovládáním, tak i zásluhou hromady úložných prostor. Škodovka zkrátka myslí na praktičnost a málokteré auto má tak dobře řešené odkládací schránky a kapsy.

Výrobce se zde rozvášnil jen lehce a kabina se celkově nese v relativně konzervativním duchu. Místa je ve všech směrech dostatek, ale i tak jsem zde našel jednu výtku. Ta se týká označení edice. Je sice skvělé, že nápis „Sportline“ je na spodním rameni volantu, jenže pokud se do kabiny nedostane nějaký ten odlesk ze slunce či světla kolem vozu, nápis je dokonale ukryt v černě lakovaném rámečku. To mi přijde jako velká škoda. Cením ale speciálně čalounění schránky před spolujezdcem a spodní části středové konzole, které vypadá dobře a na dotek je velmi příjemné. Plusem je i dvojice bezdrátových nabíječek pro telefony vpředu, přičemž těsně nad nimi je další drobná schránka na klíče či mince.

Aby ale váš Kodiaq Sportline vypadal v kabině tak, jak vidíte na fotkách, je potřeba si připlatit za Komfort paket plus v ceně 27 tisíc Kč. Jen díky němu se interiér obohatí o KESSY-bezklíčkové zamykání a startování, elektricky ovládaná přední sedadla a výškové reproduktory bude zdobit logo Canton. Z příplatků doporučuji dále Family paket za 12 tisíc Kč, jenž přidá výsuvné plastové ochrany dveří, zadní boční airbagy a stínící rolety v druhé řadě bočních oken. Pouhé zatmavení by zde sice stačilo, ale pro dokonalé soukromí a ochranu před očima nenechavců bych tento prvek osobně vyžadoval. Během celého testu jsem s vozem ujel skoro 750 km, a tak není divu, že jsem často využíval služeb palubního systému ME 4.0. Ten je vyladěn prakticky k dokonalosti. Skvělá jsou snadno definovatelná tlačítka rychlé volby v horní části obrazovky, ale lehké výhrady mám k vestavěné navigaci, která občas nedokázala najít mnou zadávaný cíl, a to ani skrze virtuálního asistenta.

Nejdůležitějším aspektem, proč se k nám do redakce dostal Kodiaq iV, je pohonné ústrojí. Plug-in hybridní systém složený z přeplňovaného zážehového motoru 1.5 TSI a synchronního elektromotoru integrovaného do šestistupňové dvouspojkové převodovky DSG prošel od minulé generace velkou změnou. Výkon narostl na 150 kW, točivý moment dosahuje 350 Nm, k dispozici je několik jízdních režimů a baterie vozu se dočkala navýšení kapacity na 25,7 kWh (brutto). Palubní nabíječka umožňuje střídavé nabíjení výkonem 11 kW, přičemž nechybí ani podpora DC rychlonabíjení s výkonem až 40 kW. Instalovaná technika dokáže při pravidelném dobíjení zajistit dojezd 95 až 100 km v čistě elektrickém režimu. Přesně tolik jsem totiž opakovaně ujel, přičemž venkovní teploty se pohybovaly kolem 12 až 17 stupňů Celsia. A co se stane, když se baterie vybije a nemáte šanci nabít? I to jsem samozřejmě vyzkoušel a s prázdnou baterkou jsem najel 150 km, a to hlavně po okreskách a dálnicích.

V ten okamžik se průměrná spotřeba začala šplhat až k 7,1 l na 100 km, přičemž jsem jel v jízdním režimu Comfort. S pravidelným nabíjením lze ale průměrný odběr paliva stáhnout na 2,8 l na 100 km. Velkou výhradu ale mám k typu pohonu. Kodiaq iV není úplně lehkým vozidlem a z toho důvodu nechápu, proč zde nelze připlatit za pohon všech čtyř kol. Jak se opakovaně ukázalo během testování, přední náhon je nedostačující, protože i na suchu docházelo velmi často k prokluzu kol. Jakmile pak začalo pršet, stačilo, abych stál na semaforech do mírného kopce a skoro každý rozjezd opět přinesl prokluz přední nápravy a zásahy elektroniky. Nikdy jsem přitom neměl aktivovaný sportovní režim, podíl na tom ale mohly mít zimní pneumatiky Bridgestone Blizzak, které nejsou úplnou špičkou, ale stejně bych si představoval jiné chování auta.

Čtyřkolka by se pro Kodiaq iV hodila více, jenže takovou volbu výrobce nenabízí. Kdo bude při rozjezdu opatrný a přitom stále dostatečně důsledný, bude si moci užít zrychlení z 0 na 100 km/h za 8,4 s. Plug-in hybridní varianta pak dokáže vyvinout nejvyšší rychlost až 210 km/h, kdy zasáhne elektronický omezovač. Ohledně elektrického pohonu se mi líbila možnost nastavit si dvě úrovně rekuperace (slabá a silná), přičemž třetí variantou je automatický režim. Ten se řídí dle provozu před vozidlem a současně využívá i mapové podklady. Kodiaq iV tak dopředu ví, kdy přijde klesání a začne včas rekuperovat. Baterii lze samozřejmě dobíjet i skrze spalovací motor, jenže to si vyžádá cenné litry paliva navíc, což s ohledem na palivovou nádrž o objemu 45 l není úplně dobrý nápad.

Tak trošku již tradičně musím pochválit adaptivní podvozek DCC+, který ve spojení s 19" disky kol nabízí vyváženou jízdu, jež je dostatečně komfortní, ale přitom nechybí jistá dávka tuhosti. K dispozici je až 15 nastavení podvozku a kdo si zvolí to nejměkčí, bude se v Kodiaqu iV Sportline cítit velmi příjemně. Škoda Kodiaq iV Sportline je skutečně poloviční verzí RS. Výkonu má celkem dost, ale chybí jí podpora zadní nápravy. V kabině je dostatek prostoru, nechybí kvalitní materiály a zpracování je vynikající. Výhodou je DC nabíjení, pohodlná přední sedadla a obří kufr, jenž může mít síťový program a flexibilní přepážky. Pokud se ale v nabídce objeví silnější verze, která byla nedávno představena u modelu Superb iV, rozhodně by to chtělo minimálně velmi kvalitní obutí na přední nápravě.

Foto: fDrive.cz

skoda-kodiaq
Klady
  • možnost DC nabíjení
  • okořeněný vzhled
  • dostatek výkonu
  • bohatý vnitřní prostor
Zápory
  • navigační systém nezná některé cíle v ČR
  • nelze pořídit s pohonem všech čtyř kol
  • menší objem palivové nádrže
Diskuze ke článku
Jiri Capek
Jen pár postřehů z mých testů na doplnění:
1) Máte-li DCC a chcete si přepínat jeho nastavení dle uvážení, pak vězte, že:
a) jde to jen jako součást jizdních režimů. Ty jizdní režimy, které jsou tam předvolené, mění i další nastavení než nastavení podvozku, aniž byste třeba toto chtěli
b) individuální režim kde si můžete vše doladit k obrazu svému je tam možný jen jeden. mě třeba chybí druhý, abych měl dva stejné a jen si přepínal tvrdost podvozku dle kvality komunikace
c) nejotravnější věc je, že si auto jizdní režim nepamatuje. musíte ho aktivovat po každém nastartování. škodovka tohle hrubě nedomyslela a schovává se za WLTP, ale je to jen jejich hloupost.

2) pokud si náhodou pustíte hudbu z USB Flashdisku, tak po opětovném nastartování nebo přepnutí zvukového vstupu jinam a zpět si auto nepamatuje adresář ani soubor který hrál a musíte vše nastavovat znovu

3) EU po nás chce aby auto otravovalo při překročení rychlosti a aby to nešlo trvale vypnout. to nechci komentovat, ale rád bych dodal, že auto má hodně špatné podklady na základě kterých vám tu rychlost diktuje. Není nic radostnějšího než dodržování rychlostního limitu, který je v místě značkami upraven, a současné pípání vozidla, které ho ukazuje nižší než ve skutečnosti je. Proces opravy limitu se táhne mnoho měsíců (od okamžiku kdy ho upravíte na reálném mapovém podkladu který si VW koncern nakupuje). Pak nemají řidiči tyhle asistenty nenávidět......

Jsou to takové maličkosti, ale pro mě osobně extremně otravné.

Načíst všechny komentáře

Přidat názor

Nejživější diskuze