Mazda CX-80 PHEV Homura (2024)

Je to již nějaká doba, kdy jsme testovali o něco menší Mazdu CX-60. Ta byla pětimístná a nabízela ladné tvary karoserie. Jenže toto je o dvě řady vyšší model, který dostal o 25 cm větší rozvor. Ten díky hodnotě 3 120 mm překonává většinu evropských soupeřů a v kabině má tolik místa, že ani třetí řada cestujících nebude strádat. Zvenčí je přitom CX-80 takřka identickou kopií menší CX-60.

Až záď vozu dostala jinou optiku světel. Jiné jsou zadní boky vozu a zakončení okének. Ale pozor, Mazda CX-80 nemůže být pětimístná. To by podle výrobce pak testovaný vůz postrádal smysl. Otázkou ale pak je, proč v USA je možné zakoupit Mazdu CX-70, která vychází z největší CX-90, ale nabízí pět míst k sezení... „Osmdesátka“ každopádně umí nabídnout objem kufru mezi 258 až 687 l, přičemž po sklopení druhé a třetí řady je to 1 971 l. To možná není dechberoucí, jenže nezapomeňte na to, že třetí řadu sedadel nejde z vozu vyndat.

Kabina mě dostala kvalitním zpracováním a luxusními materiály, jen záplava černé kůže je trošku fádní. To se ale dá vyřešit v rámci vyšších výbav. Testovaný stupeň Homura i tak nabízel celokožená rozměrná křesla vpředu, která byla vyhřívaná a odvětrávaná. Druhá řada sedadel může mít ty stejné funkce a až cestující na třetí řadě mají smůlu. Cením dobře padnoucí volant do ruky a hromadu fyzických tlačítek, která jsou po ruce a řidič se během chvíle naučí, co má kde hledat. Tak to má zkrátka vypadat a vůbec nevadí, že třeba palubní systém vozu nemá tak obří obrazovku, jak je dnes zvykem.

Na celou obrazovku

Místa bylo v kabině tolik, že na první dvě řady sedaček lze bez problému usadit osoby s výškou 188 cm. Díky obrovskému rozvoru lze počítat s královským místem pro nohy, jen široký středový tunel vpředu dokáže řidiči se spolujezdcem ukrojit pár centimetrů místa. To řeší v Evropě neprodávaná Mazda CX-90, jež je proti „osmdesátce“ ještě o dalších 13 cm větší délku a hlavně je v kabině o dalších 10,4 cm širší. V tomto ohledu tak Mazda myslela na každý typ postavy. Po motorové stránce je v rámci Evropy na výběr buď plnotučný naftový 3,3l šestiválec, nebo skromnější, ale stále dost zvučný 2,5l čtyřválec s plug-in hybridní technikou.

Právě ten byl přítomen pod abnormálně dlouhou kapotou testovaného vozidla. Atmosférickému čtyřválci o výkonu 192 koní vypomáhá elektromotor s dalšími 175 koňmi. Instalována byla také 17,8kWh baterie, z čehož lze využívat 16,2 kWh. Společný výkon činí 327 koní a bez pochyb se hodí vysoký točivý moment 500 Nm. Všemu sekunduje pohon všech čtyř kol, který ale preferuje zadní nápravu. O přísun síly na kola se stará automatická převodovka s osmi stupni a v rámci jízdy jsem měl možnost využívat celkem čtyři jízdní režimy (Normal, Sport, EV a Offroad). Pátým nastavením je Towing, ale to slouží v případě, že táhnete přívěs o hmotnosti až 2,5 tuny.

Na celou obrazovku

Mazda si hybridní systém vyvíjela sama a je to na něm znát. Oproti ostatním plug-in hybridům zde například chybí tlačítko pro volbu, zda chcete hned ráno startovat v hybridním, či čistě spalovacím režimu. Mazda CX-80 PHEV tak každé ráno nastartuje na elektřinu a do okamžiku, než řidič manuálně přepne na sportovní režim, se vůz snaží ze všech sil jet výhradně na elektřinu. Je tu sice tlačítko pro blokaci vybití baterie, jenže i s jeho aktivací jsem si po ujetí 60 km všiml, že mi z baterky zmizelo 14 km dojezdu. Pravidelné nabíjení je zde navíc potřeba, jelikož atmosférický motor si sám o sobě dokáže vzít klidně 9 l na 100 km. Naopak s nabitou baterkou a předvídavou jízdou ve sportovním režimu lze jezdit za 5 l na 100 km. Mazda si naštěstí byla vědoma, že tak velké SUV potřebuje dost paliva, a proto instalovala 70l palivovou nádrž.

Slavné to však není s dojezdem na elektřinu, kdy jsem se v zimním počasí dokázal dostat nejníže na spotřebu 25,7 kWh na 100 km. Na plně nabitou baterii tak sice ujedete cca 60 km, ale to je maximum. Nabíjet lze výhradně přes AC přípojku, a to výkonem 7,3 kW. Dost možná se ale dočkáme časem verze, která by mohla dostat větší kapacitu baterie a DC nabíjení. Nabíjecí port měl totiž záslepku, která by po instalaci lepší techniky rychlé nabíjení umožnila. Překvapením pro mě bylo, že královsky velká a vybavená Mazda CX-80 nemá adaptivní odpružení. Pasivní tlumiče a pružiny jsou naladěny na tužší notu a na hladkém asfaltu to má nesmírně velký přínos. Auto se totiž ani v prudších zatáčkách nepříjemně nenaklánělo a jízdní zážitek to byl pro mě velmi příjemný.

Přečtěte si také

Test Mazda CX-60 e-Skyactiv PHEV – Zaostřeno na spotřebu

Horší je to ale s dírami a výmoly, CX-80 si tak občas uskočí, ale není to nic děsivého jako třeba v případě nedávno testované Škody Kodiaq. S pohonem všech kol se dá zvládat taktéž horší terén, což prověřila hromada sněhu a ledu na Šumavě. Mazda CX-80 se tak neztratí takřka nikde a za mě je to velmi povedené SUV, které si vše dělá po svém a ve většině případů to funguje.

Foto: Roman Havlín, fDrive.cz