Kurýrem v elektromobilu Volkswagen ID. Buzz Cargo

Elektrických dodávek je na trhu poměrně dost, ale v rozvážkových službách jich zatím mnoho nejezdí, ani ve velkých městech. Právě tam má ale podle mě elektrická dodávka nejlepší předpoklady k nahrazení dodávek s naftovým motorem. Ty mají ve městě nejen vyšší spotřebu, ale zároveň i vyšší opotřebení brzd, spojky, převodovky a podobně. Naopak u elektrické dodávky odpadá spojka, převodovka a brzdy díky rekuperaci také trpí méně. A měla by takový rozvoz zvládnout na jedno nabití. Nebo je to jinak? To jsem se rozhodl vyzkoušet na reálném rozvozu v rámci služby Grid.online.

Na celou obrazovku

Jelikož mám z minulosti zkušenosti i jako řidič taxislužby, alespoň částečně vím, do čeho jdu. Zejména v centru Prahy to není jednoduché, protože řidič často nemá kde zaparkovat, aby nestál na zákazu nebo neblokoval provoz. Jenže taxikář většinou na zákazníka čeká v autě, zatímco kurýr často musí někam jít s balíčkem, takže je to o to náročnější. Při tomto uvažování mě napadají slova písničky „Řidič, ten tvrdej chleba má...“, kterou my dříve narození známe. Ale zároveň si říkám, že ve Volkswagenu ID. Buzz Cargo bych přece jen měl mít o něco měkčí chleba, protože nemusím znát spojku, válce, písty, rychlostní skříň a spoustu dalších komponent, o kterých se v písničce zpívá.

Jak Volkswagen ID. Buzz Cargo zvládne ostrý provoz?

V Praze-Stodůlkách sedám do žluto-bílého Volkswagenu ID. Buzz Cargo, který je plně nabitý a má zapnutou funkci topení hned po odemčení vozu, kterou lze u vozů na platformě MEB nastavit. Než si tedy přehodím věci do dodávky, mám v kabině příjemně vytopeno, i když venku zrovna příjemná teplota není. Mám sice o 2 % méně, ale 98 % by mělo v pohodě stačit. Sundávám si tedy bundu a vyrážím. Po chvilce čekání získávám zakázku, která má 14 zastávek. Ty jsou efektivně seřazeny tak, abych při postupném nabírání a rozvozu najel co nejméně kilometrů. Mířím tedy na první z nich a před ní si snižuji teplotu v autě na 19 °C a beru lehkou bundu, protože mi je jasné, že budu chodit střídavě ven a zpět do auta, nebude čas si brát pořád bundu, takže jen snižuji rozdíl teplot.

Přečtěte si také

Test Volkswagen ID. Buzz Pro – Zaostřeno na spotřebu

Jedu postupně přes Prahu 5, poté Žižkov a na prvních třech zastávkách pouze nabírám zásilky. Nejprve tři dopisy, to si říkám, že bych nepotřeboval dodávku, ale pak přichází i balíky a rozměrnější předměty, na které už se nákladový prostor hodí. Zároveň se ale začíná střídat doručování a nakládání. Například doručím jeden balíček a kousek dál na trase další naložím. Takto pokračuji přes Holešovice, odtud do centra a poté přes Smíchov až do Dejvic, kde doručuji poslední dvě zásilky.

Parkování není legrace, ale...

Potvrzují se mi obavy, že parkování při parkování není žádná legrace. Případy, kdy je volné normální parkovací místo, jsou naprosto výjimečné. Ale na těch pár sekund při vyzvednutí nebo předání zásilky se většinou dá zastavit i ve vjezdu, „ve druhé řadě“ či na „zebře“. Zkrátka, jinak to ani nejde, někde zastavit musím. Začínám si ale uvědomovat jednu velkou výhodu – obratnost ID. Buzze. Šířkou a výškou je sice srovnatelný s Transporterem, ale délkou má blíže k modelu Caddy Maxi. V kombinaci s pověstným skvělým rejdem zadokolkolkových vozů na platformě MEB to z něj dělá dodávku, se kterou se skvěle manévruje.

Přečtěte si také

Test Rok s užitkovým elektromobilem Volkswagen ID. Buzz Cargo – Dlouhodobý test v ostrém provozu včetně mrazů

Další výhodou je dynamika. Zejména do naložení prvního balíčku využívám svižného zrychlení, když je potřeba například rychle vjet do rušné křižovatky. A to má tento Volkswagen ID. Buzz výkon „pouze“ 150 kW, modernizovaná verze již nabízí 210 kW. Tato výhoda končí s naložením prvního balíku, protože by mi vzadu cestoval. Ale teď mohu naopak využít jinou výhodu v podobě plynulého „jednopedálového“ ovládání. Volkswagen ID. Buzz sice nemá plnohodnotné jednopedálové ovládání, které by fungovalo až do zastavení, ale když přepnu na režim B, má poměrně silnou rekuperaci při sundání nohy z „plynu“. Když s pedálem akcelerace pracuji citlivě, ve většině situací stačí ovládání jedním pedálem (kromě potřeby úplného zastavení) a je mnohem snazší jet plynule, aby mi balíky vzadu necestovaly, než tomu je u dodávky se spalovacím motorem pod kapotou. A jízda je příjemná.

Přečtěte si také

Podívejte, jaký krásný bydlík se dá udělat z elektromobilu Volkswagen ID. Buzz

Takže i když parkování při vyzvedávání i předávání zásilek zůstává výzvou, musím uznat, že řidič elektrické dodávky skutečně má o něco měkčí chleba. Odpadá mu řazení, je snazší jet i v hustém provozu velkoměsta plynule a v případě Volkswagenu ID. Buzz má i výhodu v podobě skvělé manévrovatelnosti, která je daná kompaktnějšími rozměry a velkým rejdem. Jak je to ale se spotřebou a dojezdem v tomto režimu?

Jelikož mi tento test vyšel na velmi nabitý týden, ve kterém je veletrh e-Salon, nedokázal jsem si vyhradit dostatek času na odjetí celé směny. Musel jsem se spokojit s kratší zakázkou, která mi v pražském provozu v době špičky i s dojezdem na místo první zakázky a následným občasným hledáním adresátů zabrala přibližně 4,5 hodiny. Vyjížděl jsem ve 12:51 a poslední zásilku jsem předal v Dolní Šárce v 17:27. Za tu dobu jsem ujel 49 kilometrů se spotřebou 24,6 kWh/100 km a v baterii mi zbylo 82 %, přestože jsem jezdil při venkovní teplotě okolo 6 °C a v kabině jsem si topil, byť jen na 19 °C.

Kdybych jezdil ve stejných podmínkách a stejným tempem, nebyla by problémem 9hodinová směna a teoreticky bych s nějakou rezervou na jedno nabití zvládl 22,5 hodin služby a nájezd 245 kilometrů. Tedy s rezervou dvě delší směny. Já jsem po tomto testu dojel do Berouna, odtud druhý den na e-Salon do Prahy-Letňan (tedy přes celou Prahu) a následně cestou z e-Salonu vzal ještě malou zásilku z centra Prahy do Řep. Poté jsem dojel domů do Berouna a po 233 kilometrech mi zbývalo 16 % v baterii, přestože na dálnici má Volkswagen ID. Buzz vyšší spotřebu než ve městě.

U moderních elektrických dodávek by tedy dojezd neměl být limitujícím faktorem, nejen při městské rozvážce, ale ani při rozvážce do „satelitů“, jako je Beroun, Kladno a další města v podobné vzdálenosti od Prahy. Pohrávám si ale s myšlenkou udělat opravdu ostrý test, tedy skutečně celou směnu a s větším nákladem. Rád si v komentářích přečtu vaše názory, zda byste takový druh testů elektrických dodávek uvítali.

Foto: Marek Tomíšek, fDrive.cz