Úvodní fotka není omylem redakce, ani pokusem o vtip. Takovéto nádherné tramvaje jezdí v Karibiku. Jsou úplně nové, prošpikované nejnovějšími revolučními technologiemi. A ještě k tomu zabalené do krásného retro-stylu počátku 20. století.
Pro ty, kteří chyběli na hodinách zeměpisu, několik základních faktů: Karibik je soubor velkých a malých ostrovů ležících mezi Severní a Jižní Amerikou. Nejjižnější z nich je Aruba vzdálená pouze 30 kilometrů severně od Venezuely. Spolu s ostrovy Bonaire a Curacao ze „skupiny ostrovů ABC“ a ostrovy ze „skupiny SSS“ Sint Maarten, Saba a Sint Eustach patří Holandsku, přesněji Nizozemskému království. Na Arubě žije přes 100 tisíc obyvatel, třetina v hlavním městě se jménem Oranjestad. Mluví se zde holandsky a také anglicky.
V Nizozemsku berou ekologii velmi vážně, a to včetně jejich nejodlehlejších území. V roce 2012 ministerský předseda Aruby Mike Eman vyhlásil, že se Aruba stane první bezemisní ekonomikou světa, a to do roku 2020. Spolupracuje například se Sirem Richardem Bransonem, dobrodruhem, vizionářem a zakladatelem skupiny Virgin Enterprises.
V roce 2012 Aruba začala připravovat tramvajovou trať z přístavu do centra hlavního města Oranjestad. Trať měří asi 2 kilometry a je na ní 9 zastávek. Mezistaniční vzdálenosti jsou pouze 200 metrů a tramvaje tím pádem nemají dosahovat žádných vysokých rychlostí. Proč taky? Klídek, pohoda a příjemná nálada se nesnoubí s uspěchaným životním stylem západních civilizací. Turisté ze zaoceánských lodí mají přesednout do atraktivních retro tramvají, které je pak mají odvézt podél hlavní třídy a přes pěší zónu do centra města. Takový byl záměr a nutno dodat, že se zdařil na 100 %.
První, čeho si vnímavý turista všimne, nejspíše bude to, že nad tratí nejsou troleje a kolem tratě schází sloupy trakčního vedení. Nejsou zde měnírny, trafostanice, koleje nejsou pod proudem. Úspora je evidentní, nemluvě o přínosu pro životní prostředí a estetiku.
A čeho si všimne již každý, jsou otevřené retro vozy svítící novotou, které tiše a ekologicky projíždějí ulicemi města. Počátkem všeho byla vize ministra infrastruktury Bennyho Sevingera, která byla jednoznačná: Aruba chce nejmodernější tramvaje světa poháněné vodíkem, který se v palivovém článku mění na elektrickou energii a odpadem nejsou žádné emise, pouze čistá voda.
Konstrukcí byla pověřena společnost TIG/m-LLC z Kalifornie, která dodala první tramvaj již za 4 roky, přesněji 15. prosince 2012. Inaugurační jízdy se konaly 22. prosince 2012, dva dny před Vánocemi. Po dokončení všech úprav na trati započal pravidelný provoz 15. února 2013. Druhou tramvaj, modrou patrovou, přivítala Aruba v červnu roku 2013, později dorazily další dvě. Celkem jezdí 4 tramvaje, z toho 2 patrové. Interval na trati činí 8 minut. V případě potřeby, když v přístavu zakotvila zaoceánská loď, i méně.
Tramvaje pohání elektrická energie, která se vyrábí v palivovém článku o výkonu 11 kW. Do článku je přiváděn vodík ze zásobníku, odpadem je čistá voda a kyslík. Elektrická energie z palivového článku proudí do moderních akumulátorů napájejících trakční motory, osvětlení, přístroje a veškerou elektroniku. Palivový článek poskytuje konstantní výkon a již z principu ho neumožňuje operativně měnit. Článek neumí pro rozjezdy zvýšit svůj výkon, a proto jsou zde akumulátory, které tuto důležitou vlastnost mají. Při rozjezdech umožňují dodávat mnohokrát víc energie, při brzdění se energie vrací rekuperačně z motorů zpět do baterií. A palivový článek mezitím akumulátory konstantně nabíjí a nabíjí… Poskytuje konstantní výkon 11 kW – na konečných, na zastávkách, všude a stále. Akumulátory nemusí mít kapacitu na celý den provozu a nemusí být tudíž mohutné, těžké a drahé. Geniální.
V depu se nachází výrobna vodíku. Elektrickou energii pro ni dodávají větrné elektrárny přímo na ostrově. Je zde i čerpací stanice, která plní vodík pod tlakem do zásobníku v tramvaji. V případě potřeby lze nabíjet akumulátory přímo v depu. Pozorný čtenář pochopil, že elektrická energie je pro tramvaje tím pádem zcela zdarma a je získaná zcela bez emisí.
Pod tramvajemi jsou trakční podvozky typu PCC. Byly repasované za starších vyřazených tramvají, které jezdily v Americe. Mimochodem, téměř stejné podvozky jsou k vidění pod českými tramvajemi typu T3. Tyto tramvaje, lépe řečeno jejich starší příbuzná, tramvaj T1, byla na přelomu čtyřicátých a padesátých let vyvinuta v ČKD Praha s použitím know-how z USA. Technicky vzato je T1 kopií tramvaje PCC (Presidents’ Conference Committee) vyráběné v USA ve 30. letech minulého století.
Zdroje: tramz.com, tig-m.com, tautonline.com, en.wikipedia.org, youtube.com
