Ačkoliv je Mini britská značka, patří už léta do koncernu BMW. A ten je doma právě v Mnichově, kde se koná autosalon. Takže bylo potřeba se při výběru místa premiéry vytáhnout. A nutno říct, že se to povedlo. Komunitní, kulturní a sportovní venkovní centrum Sugar Mountain ke stylu Mini padlo dokonale. Uprostřed brutalismu, betonových ploch, skate parků a nádherných graffiti, tedy v prostředí podobném našim sídlištím se hbitá autíčka cítila skvěle. A jestli jim vůbec něco chybělo, tak právě elektrický pohon, s nímž přichází v mnohem větší míře než dosud nová generace.
MINI Cooper Electric 2023 – první dojmy
Ta se ukázala po odstranění stříbřité fólie, a to ve dvou barvách. Žluté a modré. První jmenovaná patřila základní verzi Mini Cooper E se slabším motorem, menší baterií a jednodušší výbavou. Svědčila o tom také malá kola, s nimiž auto vypadá překvapivě obyčejně. To je adjektivum, které jsme posledních 22 let nebyli zvyklí ve spojitosti s touto značkou používat. Jestli to je, nebo není dobře, je otázka na dlouhou diskuzi. Pokud si ale značka chce zachovat prémiový status, měla by se podobných věcí spíš vystříhávat. A je také možné, že zalíbení tentokrát přijde později.
Zajímavým a nepříliš často vídaným faktem je, že se nové Mini zmenšilo. Aspoň tedy na délku, což je ostatně v historii tohoto modelu poprvé. Kompenzoval to ovšem nárůst výšky i šířky, což přidalo další výzvy odborníkům na aerodynamiku, ovšem pomohlo topologům vykouzlit uvnitř hodně místa. Bude to potřeba, protože baterie se u čistě elektrické verze octla nově pod podlahou (dosud byla pod zadními sedadly), což ubírá kolmé centimetry posádce.
Výše napsané ovšem neznamená, že by byl nový Cooper nudný. Je hravý, dynamický, elegantní a mladistvý tak, jak má být. Zároveň je také čistší, což je tak trochu modla dnešní doby a možná i synonymum pro jednodušší či obyčejnější. Ale v tomto případě to neplatí; v třírozměrném světě plném pohybu a slunce totiž křivky ožily a vypadají mnohem lépe než na statických a sterilně nasvětlených fotografiích. Osmiúhelníkový prvek na přídi, který si označení maska zaslouží opravdu už jen z ryzí setrvačnosti, také jako stylotvorný prvek funguje dobře a navíc dává prostor k decentnímu, ale viditelnému hierarchickému odlišení základní verze od těch vyšších. Ty mají totiž obrubu „masky“ stříbřitou. Nikoliv chromovou, protože chrom z auta zmizel kompletně.
Zrcátka naživo nejsou tak hranatá, jako vypadala na fotkách, ovšem viditelné linie jim dávají jiné vyznění než u předchůdců. Rovněž celkové proporce zboku se trochu změnily, avšak právě ze stran poznáte Mini na první pohled nejspolehlivěji. A je dobře, protože když vás Mini Cooper předjede a vy dostanete možnost prohlédnout si jeho záď, rázem to s tou identitou už není tak jednoznačné. Celkové tvary se sice k tradicím hlásí, ale detaily se rozběhly hodně stranou. Zejména světlomety nastolují nové pořádky a poučily se z faktu, že příplatková koncová světla ve stylu Union Jack byla velice oblíbená. Tak si od nich rovnou vypůjčila trojúhelníkový tvar a s pomocí OLED plošek schopnost promítat různé piktogramy, včetně právě britské vlajky. A to u všech provedení, žádné žárovky v základní verzi tu tedy nehrozí.
Je třeba dodat, že u stávajících Mini už působily zádě poněkud přespříliš roztomile a ta nová vypadá naživo mnohem elegantněji. A prospěla jí nová architektura s velkou prohlubní, spojovací lištou a změněnou pozicí loga, poznávací značky i označení modelu.
Elektrická verze se bude nabízet ve dvou výkonových verzích. Cooper E zapřáhl 184 koní, stovku z klidu pokoří za 7,3 s a s baterií o kapacitě 40,7 kWh ujede 305 km podle WLTP. Nabijí se nejvyšším příkonem 75 kW, což je o 50 % více než dosud, a nabíjecí konektor umístila vpravo vzadu, tedy stejně jako předchůdce. Jenže tu máme také Cooper SE, ten už umí 90 kW. Jeho baterie o kapacitě 54 kWh stačí k ujetí 402 km podle WLTP a nějakých 300 až 350 km v reálu, malý dráček to dotáhl na 218 koní a sprint z klidu na stovku zvládne za 6,7 s.
Mini i nadále vyjíždí na univerzální platformě sdílené s benzinovými modely (ty oslaví v této generaci derniéru), za což zaplatilo určitými kompromisy. Jedním z nich je absence „frunku“; místa pod kapotou je sice dost, ale elektrický hardware prostě nebylo kam jinam dát. O moc lepší to není ani uvnitř; s 200 litry základního objemu a omezeným místem ve druhé řadě Cooper není auto na rodinnou dovolenou (na tu je ovšem nově Countryman).
Nejvíce zvědavosti vzbudil interiér, jehož podobu už sice částečně známe, ovšem trojrozměrné dojmy to nenahradilo. Takže začněme od dveří, v nichž konstruktéři zachovali bezrámová okna. A pokračujme použitými materiály, které překvapivě naživo působí dospěleji proti předchůdci, ačkoliv dojmy z fotek byly přesně opačné. Okatých plastů ubylo, ale nezmizely docela a výsledný pocit nelze označit jako luxus. Na druhou stranu je tu hodně zajímavých barev, tvarů i povrchů, třeba nízkou palubku kryje stejná tkanina jako dveřní výplně. A také detailů, které by se u jiné značky jmenovaly simply clever. Třeba popruh před spolujezdcem k fixaci předmětů či volant, který má místo třetího ramene jen pevný tkaloun.
Vysvětlila se také záhada s podsvícenou palubní deskou. Žádné světlovody v ní nejsou, barevné vzory na její povrch promítají příplatkové projektory skryté za centrálním přístrojem. Volant je naopak docela konvenční, hodně podobný s technicky příbuznými BMW. Největší změnou je ovšem zmíněný centrální přístroj. Je to kvalitní a rychlý OLED displej, který slouží jako jediný zdroj informací, pokud nemáte rovněž příplatkový průhledový displej. Je rozdělen do několika sekcí a nechybí ani psí asistent Spike. Zcela nové prostředí Operačního systému 9 vypadá skvěle, ale je zatím hodně neoptimalizované. Programátory ještě čeká hodně práce s dokončením.
Na palubě je skutečně jen pět mechanických ovladačů mimo volant v oválném modulu pod centrálním přístrojem (plus dalších pět dedikovaných dotykových plošek tamtéž) a je typické, že jedním z nich je tzv. Experiences, tedy dávkových přepínač atmosféry na palubě včetně designu přístrojů, zvuků a ovládání. Nepřekvapí, že jeden z nich evokuje původní mechanický rychloměr z roku 1959. Zážitky zkrátka vítězí nad mechanikou. Další pak mění směr jízdy, což uvolnilo místo mezi sedadly. A naštěstí tu je i mechanický vypínač a ovladač hlasitosti, byť na druhé straně od řidiče. Celé auto je napojené na cloud, nechybí OTA updaty.
Na trh se novinka dostane až ve druhé čtvrtletí 2024, takže bude ještě nějaký čas doladit software. Ceny zatím neznáme, aktuální elektrické Mini s menší baterií stojí pod milion korun. Nové by v této hladině snad mohlo také odstartovat, ale to je v tuto chvíli jen ryzí spekulace. Jak se vám Mini Cooper pro blízkou budoucnost líbí?
Technické parametry MINI Cooper (2024) E
Kompletní specifikace| Konstrukce | hatchback, 3 858 × 1 756 × 1 460 mm, 1 540 kg |
|---|---|
| Pohon | Elektřina, hnaná náprava: přední |
| Výkon | 135 kW, 184 koní, točivý moment: 290 Nm |
| Baterie | 40,7 kWh (36,6 kWh využitelná kapacita) |
| Nabíjení | rychlonabíjení: 75 kW, palubní: 11 kW, konektory: CCS Combo, Mennekes |
| Spotřeba | Kombinovaná: 13,8 kWh / 100 km, dojezd: 305 km |
| Cena od | 795 600 Kč |
