Mini Cooper SE (2024)

Mini Cooper. Ikona, kterou není potřeba představovat. První Mini vyjelo na silnici už před 65 lety a od té doby je legendou, kterou bezpečně poznáte. Nejnovější generace je už druhým čistě elektrickým Mini a je zároveň zásadním upgradem, jenž má za úkol přenést Mini do té nejmodernější elektrické doby. A i když se vás snaží Mini svým typickým Union Jackem v zadních světlech přesvědčit, jak moc je britské, úplně není.

Otestovali jsme novou generaci ikonického Mini Cooperu.

Vyrábí se totiž v Číně, kde majitel Mini, německý koncern BMW, založil s čínskou automobilkou Great Wall Motor společný joint venture projekt nazvaný Spotlight Automotive. A nové Mini má technický základ společný například s čínským elektromobilem Ora 3, i když s výraznými modifikacemi. Zdá se vám to zamotané? Nebojte, od roku 2026 se má i toto Mini vyrábět v britském Oxfordu, bude tak opět britské.

Design a rozměry: proti proudu

Nové Mini popírá zákony dnešního automobilového průmyslu, protože nová generace je dokonce kratší než ta předchozí a na délku má jen 3,8 m. Je ale zároveň širší a vyšší, baterie se přestěhovala díky nové platformě klasicky do podlahy, takže prostoru pro posádku přibylo. Kvůli větší baterii se pak zvýšila hmotnost, která nově přesahuje 1,5 tuny, u verze s větší baterií dokonce 1,6 tuny. A jen tak pro srovnání, to je o celou tunu víc, než kolik vážilo původní, 65 let staré mini.

Na celou obrazovku

Mini se s novými modely Countryman a Aceman rozhodlo přejít k výrazně hranatějším tvarům, ale na základního Mini Coopera a jeho ikonické tvary si sáhnout nedovolilo. Plochá střecha, velmi kolmá skla, jenom troje dveře, mimochodem s bezrámovými skly, a ikonická kulatá světla, u kterých si můžete nově volit v infotainmentu jeden ze tří designů. Vše typické zůstalo. To platí i o zadních světlech, provokativně vůbec poprvé ve tvaru trojúhelníku, kde lze mít klasický Union Jack, nebo ho vymazat a mít jiný design.

Na celou obrazovku

Ani Mini se však nevyhnula móda zjednodušování. Jeho linky jsou tak čistší, bez zbytečných příkras, pouze verze John Cooper Works přidává pár ostrých designových prvků navíc. Vůbec nejdůrazněji se s tradicemi vypořádala příď, která vůbec poprvé odložila typickou lamelovou masku lemovanou chromem a nahradila ji kontrastním osmiúhelníkem nově protaženým až pod nárazník. Celkově je to ale prostě klasické Mini, které si v duchu doby sice dovolilo pár zjednodušení a experimentů, ale na ulici ho bezpečně poznáte. Je stylové, roztomilé a nadále ikonické. Ostatně právě styl je ten hlavní důvod, proč si někdo volí Mini a ne cenově zajímavější a zároveň praktičtější konkurenci.

Technika a výbava: s Mini i na roadtrip

Vůz má opět pohon pouze přední nápravy, což je pro Mini příznačné. Novinku si můžete pořídit ve dvou technicky odlišných elektrických variantách E a SE. Základní varianta E má výkon 135 kW a menší baterii s využitelnou kapacitou necelých 37 kWh a dojezdem 305 kilometrů. Dáte za ni 800 tisíc korun včetně DPH, s plnou výbavou se ale dostanete nad milion korun. Pokud vysloveně nepotřebujete delší dojezd, úplně stačí.

Vyšší verze SE za příplatek 100 tisíc korun přidává trochu výkonu navíc, ale zejména má výrazně větší baterii s kapacitou bezmála 50 kWh. I to se na dnešní dobu může zdát málo, ale toto malé autíčko to může dostat 400 kilometrů daleko. Alespoň tedy dle WLTP. Mini tím napravuje největší neduh původní generace, tedy malý dojezd. S novinkou se tak bez problémů můžete vydat i na delší roadtripy. Zamrzí jen relativně nízký výkon rychlonabíjení 95 kW, k tomu ale dostanu níže.

Interiér: má prostě styl

V interiéru se BMW, tedy Mini, opravdu snaží, aby byl stylový, hodnotně působící, neotřelý, a to se mu rozhodně daří. Zejména díky tomu, že velká část přístrojové desky i dveří je pokryta textilem, vše je doplněno ambientním osvětlením. Dokonce za 12" kulatým OLED displejem, který je mimochodem ikonický pro Mini, zde máme projektor, který na obě strany promítá barevný vzor na textu a vypadá to velmi vkusně. Zvolit si lze několik druhů barevného provedení interiéru, přičemž my jsme k testu dostali zřejmě nejelegantnější šedivou verzi, která je však velmi náchylná na ušpinění a špatně se čistí. U našeho auta, které má ujeto pouze nějakých 2 000 km, začínají být textilem potažná madla dveří ohmataná. Mějte to tak na paměti a pokud vysloveně nechcete světle šedou, zvolte nějakou jinou praktičtější barvu.

Na celou obrazovku

Interiér tedy na první pohled vypadá skutečně dobře, na ten druhý si ale uvědomíte, že je vlastně kompletně plastový. Vše kromě textilem potažených částí je kompletně z tvrdého plastu, ale doplněné o stylové doplňky. Mini musíte „nastartovat“ stylovým otočným přepínačem, neméně stylový je i volič volby směru jízdy nebo přepínání režimů. Interiéru pak dominuje už zmíněný volně stojící OLED displej, který díky kulatému tvaru a tenkým rámečkům vypadá prvotřídně. Mini je tak ve finále jedním z mála aut, která, i když jsou vlastně celá plastová, to umně masují a ve finále je dojem z interiéru velmi dobrý.

Zároveň potěší sedačky, které mají na takto malé auto docela dobré boční vedení a sportovní DNA Mini se tak nezapře. Nemůžete sice čekat sedadla na úrovni sportovních BMW ze stejného koncernu, ale stále mile překvapí a v zatáčkách dobře podrží. Pochválit musím i výrazně tvarovaný volant, který k ostřeji naladěnému autu skutečně sedí, nejen díky němu vás bude bavit řezat zatáčky.

Na celou obrazovku

Vepředu je překvapivě dostatek prostoru, nicméně problémem je, pokud máte více než nějakých 175 cm a za volantem sedíte ve správné vzdálenosti. Pak se totiž vaše pravé koleno bude opírat o roh tvrdého, z konzole s přepínači vystupujícího plastu, což je vskutku velmi nepohodlné. Já jsem se tedy musel posunout více dozadu tak, abych koleno měl volné, ale pak za mnou je tak málo prostoru, že i dítěti tlačíte na nohy. Je to tedy o tom, jestli si budete chtít drtit vlastní nohu, nebo svému dítěti. Je to na vás. Pokud ale budete v Mini jezdit převáženě sami, nic z toho řešit nemusíte a auto vám nabídne hodně prostoru.

Každopádně, pokud jste vyšší, nebudete nadšeni ani z poměrně nízké horní hrany čelního okna – místo ven se tak díváte spíše do stínítka, a to i když máte sedadlo nejníže. Já mám 185 cm a je to u mě už velmi na hraně. Na každé křižovatce se musím hodně naklánět dopředu, abych viděl na semafory. Vzhledem k malé šířce auta se pak nedostalo ani na loketní opěrku spolujezdce, kterou má pouze řidič, a to ještě úzkou. Na druhou stranu, díky elektrické platformě zde není výrazný středový tunel a k dispozici je tu mnoho prostoru. Nechybí tu odkládací schránka, bezdrátové nabíjení telefonu i držáky nápojů, tedy vše, co byste očekávali.  

Interiér prosvětluje velké panoramatické střešní okno s ambientním podsvětlením, které lze také zatáhnout. Ve vyšších výbavách nabídne Mini i malý head-up displej, který je ale bohužel v levnějším provedení, kdy se informace promítají na výsuvné separátní sklíčko a nejsou promítané na přední sklo. Je to z toho důvodu, že sklo má netypický sklon i tvar a promítání informací na něj by bylo obtížné, nebo to aspoň tvrdí BMW. Každopádně zobrazení je kvalitní, i když základní a nečekejte funkce typu rozšířené reality.

Vzadu je auto skutečně mini, ale pokud nejste příliš vysocí, dá se vzadu překvapivě i celkem existovat, samozřejmě za předpokladu, že před vámi nesedí čahoun, který má sedačku vzadu, a má tak potřebu drtit vám nohy. Je tu i rozumně místa nad hlavou, nouzově zde tak převezete dva dospělé bez problému, ale samozřejmě asi mnohem častěji budou vzadu sedět děti, proto jsou zde samozřejmě ISOFIX úchyty na obou zadních sedadlech. Pokud je pro vás nicméně prostor na zadních sedadlech důležitý, má pro vás Mini řešení. Jmenuje se Aceman nebo dokonce Countryman, tedy výrazně větší auta s pěticí dveří.

Když jsme u praktičnosti, musíte hodně přemýšlet, co chcete odvést, protože mini má pouze 210l kufr, dáte do něj tři sportovní tašky a konec. Naštěstí je ale úchyt plata kufru flexibilní a snadno lze naložit věci tak, že se při zavření nadzvedne a ve finále nabídne Mini odhadem kolem 300 litrů celkového prostoru v kufru. Zamrzí však, že přední kapota neskrývá přední kufr, kam by bylo možno umístit alespoň nabíjecí kabel

Infotainment a technologie: zábavné módy a technologie z BMW

Kulatý OLED displej pohání, věřte tomu nebo ne, Operační systém 9 od BMW, jen s úplně jinou grafikou než ve vozech sesterských luxusních modelů z Mnichova. V horní části displeje je vždy rychloměr a oblast kontrolek, níže už pak máme sympatické prostředí, s jehož grafikou si Mini vyhrálo. Líbí se mi základní obrazovka s efektními widgety, bohužel jsem ale nepřišel na to, jak si je zvolit či seřadit podle sebe.

Líbí se mi, že swipnutím zezdola můžete rovnou spustit rychlé zástupce, třeba adresy nebo vámi vybrané funkce, což je velmi praktické. Systém je celkem rychlý a spolehlivý, jen při přepínání uživatelů je následně výrazně zpomalený.

Stejně jako v BMW, i tady lze stahovat nové aplikace a služby z Connected Store, ale jen pokud si připlatíte zhruba 200 Kč měsíčně, díky čemuž pak můžete stahovat nejen hry, ale třeba i využívat Spotify. I bez paušálního poplatku ale on-line funkce nechybí, ale jen ty základní, například doprava v mapě, posílání cílů z aplikace myBMW a podobně.

Navigace vzorně ukazuje úroveň nabití v cíli, plánuje automaticky nabíjecí zastávky a ukazuje obsazenost nabíječek on-line. Nicméně dokonalé to to není, vyzkoušel jsem zadat trasu do Budapešti a auto mi doporučilo nabíjení na 50kW nabíjecí stanici, takže by se nabíjecí zastávka zbytečně protáhla. Nicméně oceňuji, že mapa je svižná, pohyb po ní plynulý a jako bonus si můžete nudný ukazatel polohy vyměnit za model Mini, jehož barva se ještě mění dle zvoleného módu.

A módů, takzvaných „Experience“, má Mini hned několik. Stačí přepnout, ozve se příslušný zvuk, design infotainmentu se změní, stejně tak i naladění auta nebo umělé zvuky. Jestli chcete vidět, jak přesně to vypadá, doporučuji se podívat na přiložený videotest. Zajímavý je například Timeless, který promění displej na ikonický rychloměr z původního Mini a umělými zvuky začne simulovat původní Mini se spalovacím motorem. Nejzábavnější je ale GoKart, který se aktivuje s patřičně nadšeným výkřikem, displej ztmavne, odezva na plyn se přiostří a za doprovodu výrazných umělých zvuků je Mini připravené na dovádění. Kromě režimu zaměřeného na spotřebu nebo osobního režimu s vlastní fotkou je tu pak třeba i mód Balance, který vám automaticky zatáhne střešní sklo, vypne ambientní osvětlení a spustí relaxační hudbu, která ale i reaguje na váš plynový pedál.

Mini těží z toho, že je v koncernu BMW, přebírá tak všechny technologie, které známe z aut tohoto bavorského výrobce. Nechybí například digitální klíč, takže můžete Mini odemykat a startovat jen pomocí mobilu v kapse a klíče nechat doma. Ostatně i mobilní aplikace je povedená – má spoustu funkcí, kromě obligátního odemčení nebo klimatizace na dálku nabídne i statistiky spotřeby, nabíjení, plánování tras a mnohé další. V autě je pak ve vyšších balíčcích a výbavách dostupný adaptivní tempomat s pokročilou asistovanou jízdou, 360stupňové kamery, automatické parkování i asistenty příčného provozu a samozřejmě Matrix světla s automatickým přepínáním. Na malinké městské auto skvělá výbava, i když pro většinu vyjmenovaných prvků si musíte připlatit nejvyšší příplatkový balíček za více než 100 tisíc korun.

Jízda: zábavná motokára

Mini si zachovalo svou typickou konstrukci, tedy kola v rozích karoserie a díky baterii v podlaze má i nízko těžiště. Opět tu tedy máme zábavnou motokáru, a to přes hmotnost, která již přesáhla 1,5, respektive 1,6 tuny. Potěší přímé řízení a skvělá reakce na změnu směru. V tomhle autě prostě chcete řezat zatáčky nebo se alespoň svižně proplétat pruhy ve městě. Auto vás krásně poslouchá a je kontaktní. I když není samozřejmě tak technicistně puristické, jako původní Mini, stále je to s ním velká zábava.

Zároveň musím jedním dechem dodat, že auto i oproti předchozí generaci změklo a jízda po rozbitých silnicích či kostkách je s ním únosnější, stále ale Mini nelze ani zdaleka označit za pohodlné auto. Není a nemá být. Mini, to je motokárové svezení a silnici pod sebou, včetně všech nerovností, velmi dobře cítíte. Ale pokud jedete po kvalitní silnici, je auto překvapivě pohodlné, to samé platí o dálnicích, kde mě zaujalo i slušné odhlučnění, a to i přes bezrámová okna. Pro dlouhé cesty se tak Mini hodí stejně dobře jako pro dovádění.

Ale stejně je vidět, že se mu mnohem více líbí na utáhlých zatáčkách a kopcovitých okreskách. Tady je ale nutné zmínit neduh, kterým Mini trpí – problém s trakcí. Kombinace předního náhonu, výkonu 160 kW a lehký předek znamenají jediné – přední kola se vám budou protáčet při ostřejším sešlápnutí plynového pedálu prakticky vždy, a to nemusí být ani mokro. A když mokro je, auto klidně „hrabe“ v 70 km/h při sešlápnutí plynu. Teď mě možná pravověrní fanoušci Mini ukamenují, ale já to přesto navrhnu. Pro Mini by byl ideální pohon zadních kol. Zbavili bychom se problémů s trakcí, navíc by bylo Mini ještě zábavnější a jízdní vlastnosti by byly celkově lepší.

Celkově je Mini auto, které má za úkol vás rozesmát, pobavit a přinášet radost z jízdy. I přes problémy s trakcí tu všechno je a Mini je pořád Mini. Ale Mini není jen o zábavě, dokáže velmi dobře sloužit i pro běžné ježdění ve městě. Třeba v režimu Green zaměřenén na spotřebu, ve kterém mi kolibřík hlídá, zda nezrychluji až příliš. Kromě obligátního jízdního režimu D nechybí ani B, který znamená pravé jednopedálové ovládání s velmi silnou rekuperací až do zastavení, tak jak to známe z elektrických BMW. Je tady i možnost si nastavit rekuperaci ve třech krocích

Dojezd a spotřeba: s Mini k moři

Dojezd, to je velmi důležitá otázka u Mini, protože to byla slabina předchozí generace. A tady se to docela zlepšilo, zejména u verze SE s větší baterií. Ve městě jsem za hezkého a teplého počasí jezdil mírně se spotřebou kolem 12 až 13 kWh/100 km, což byla mimochodem také moje celková kombinovaná spotřeba. S takto malým autem bych možná čekal zejména ve městě méně, ale i těch 12 až 13 kWh na 100 km je slušných, což znamená, že u verze s menší baterkou se můžeme dívat na reálný městský a kombinovaný dojezd 270 km, u verze s větší baterkou SE je to 370 km.

Mini pak spotřebou potěší na dálnici, kde si vezme přijatelných 16 kWh/100 km a na dálnici je to jeden z nejúspornějších elektromobilů. S menší baterií tak Mini nabídne 220 km reálného dálničního dojezdu a 300 km u větší baterie, což je hranice, která je docela rozumná i pro možnosti delšího dálničního cestování po Evropě. S Mini už bych se nezdráhal vyrazit třeba k moři. Ano, budete muset nabíjet častěji než u vozů s větší baterií, ale je to již únosné.

Nabíjení: ideální je nabíjet doma

Mini se nejlépe cítí v městě, případně jako druhé auto do rodiny, s pohodlným nabíjením doma či v zaměstnání prostřednictvím 11kW palubní nabíječky. Když ale přijde na řadu ultrarychlé nabíjení, ani toho se Mini nezalekne a nabízí maximální výkon 95 kW. To je na dnešní poměry už celkem nízká hodnota, na druhou stranu baterie má jen 49,5 kWh a důležitější je celková nabíjecí křivka. Jak vypadá? Vyzkoušeli jsme to u Hyperchargeru PRE v pražských Čakovicích, který poskytuje maximálně 300 kW, pro Mini tedy královský výkon.

Nabíjení startujeme s 8 % a patřičně zahřátou baterií. První věc, které si lze všimnout, je vysoké napětí baterie, které i v takto nízkém stavu nabití dosahuje bezmála 400V. To je výborná zpráva pro nabíjení na běžných rychlonabíjecích stanicích ABB s limitem proudu 120 A, na kterých se bude vybité Mini dobíjet takřka plným výkonem 50 kW, což se u mnoha elektromobilů s nižším napětím neděje.

Výkon poměrně rychle vystoupá na maximálních 95 kW, dokonce se dostáváme až nad tuto hodnotu na rovných 100 kW, což je o 5 kW více, než deklaruje výrobce jako maximum. To nevypadá vůbec špatně. Nicméně velmi záhy nabíjecí výkon padá, a to už při 14 % na 83 kW. Nad 80 kW se výkon dále drží, i když po malinkých kousíčcích klesá a při 30 % se dostává na 79 kW. Trend mírného klesání pokračuje a při 35 % se dostáváme na 77 kW. A to znamená jediné. Až na úplný začátek nabíjení do 14 % nemá smysl Mini nabíjet na ultrarychlých stanicích, takže pokud máte možnost výběru, postačí běžné rychlonabíjecí stanice s výkonem 75 kW (tento výkon nabízí například Hyperchargery) s tím, že nižší výkon znamená často i nižší sazbu. Nabíjecí výkon je totiž tak nízký, že téměř o žádný čas nepřijdete a mnohdy znatelně ušetříte.

Při 45 % máme další skokový pokles na 67 kW a 50 % dosahujeme z 10 % s výkonem 67 kW za 15,5 minuty, což je dnes již podprůměr. Mini se dále drží na stejném výkonu a doufám, že se zde udrží alespoň do 80 % a nedočkáme se dalšího dramatického poklesu. Naopak, díky stoupajícímu napětí se nabíjecí výkon mírně zvyšuje, na 60 % jsme na 69 kW, u 70 % ale výkon o malý kousek padá zpět na 67 kW, kde se dále drží. Škoda, že si takto Mini nedrží alespoň nějakých 80 kW, hned by nabíjení i takto malé baterie vypadalo veseleji.

Ještě než dosahujeme 80 % ale přichází další „sešup“, a to při 77 %, kdy se výkon dostává jen na 49 kW. S tímto výkonem dosahujeme i 80 %, a to za 31 minut. I přes nízký nabíjecí výkon spadá tato hodnota do dnešního průměru, stejně tak počet nabitých kilometrů za tuto dobu.

V tento moment je nejvyšší čas Mini odpojit a dále se auto na rychlonabíjecí, natož ultrarychlé, stanici, nevyplatí časově nabíjet. Pokud vás čeká skutečně dlouhá cesta, je lepší si udělat příští nabíjecí zastávku dříve a využít mnohem vyšší nabíjecí výkon při minimálním nabití. Při 83 % nám totiž výkon dále dramaticky klesá na pouhých 31 kW. Sešup ale ještě nekončí a při 87 % se dostáváme jen na 21 kW. 90 % pak dosahujeme za 45 minut s výkonem jen 21 kW. Za tuto dobu zvládlo Mini doplnit 43 kWh energie. Nabíjení v tento moment končíme, auto pak do 100 % hlásí ještě dalších 19 minut.

Celkově patří nabíjení Mini Cooperu SE k průměru až podprůměru. Ano, má malou baterii, takže nemůže logicky dosahovat takových výkonů jako jeho větší sourozenci, na druhou stranu například i auta Stellantisu s 50kWh využitelnou baterií se nabíjí rychleji a na 80 % se dostanou za 28 minut. Celkově jde ale s novým Mini Cooperem s větší baterií relativně obstojně cestovat i na delší vzdálenosti, což se o jeho elektrickém předchůdci říci nedalo. Lze také očekávat, že velká většina majitelů bude Mini používat jako druhé auto v rodině, nabíjet ho doma, takže výkony na UFC nabíječkách je vůbec zajímat nebudou. 

Závěr a zhodnocení: Mini každým coulem v moderním hávu

Nový Mini Cooper velmi povedeně přenáší tradice do moderní doby. Co je hlavní, je to pořád Mini. Malé, nepraktické, tvrdé a vzhledem k velikosti i drahé, ale zároveň i stylové, ikonické a technicky dobře vybavené. Pokud hledáte pohodlné a zároveň praktické malé auto s dobrým poměrem ceny a výbavy, poohlédněte se jinde, to Mini není ani omylem.

Kdo ale chce stylovku do města, která těžko hledá vzhledem konkurenci, nabídne takřka motokárové jízdní vlastnosti, dokáže vykouzlit úsměv řidiči i kolemjdoucím, má infotainment i další techniku na stejné úrovni jako BMW za několik milionů korun a díky větší baterii se s ní dá relativně pohodlně cestovat i na dlouhé cesty po Evropě, tak je u Mini na správné adrese. A i když Mini už dávno není moc britské, jeho DNA žije dál a nový Mini Cooper je toho krásným důkazem.

Foto: Martin Pultzner, fdrive.cz