Chytrý. Toto slovíčko a jeho synonyma dnes najdeme skoro všude. Každý máme svůj smartphone, spousta z nás chce mít smart home, chytrého partnera a třeba i auto. A to, že doba přeje přívlastku smart, ukazuje i výstavba chytrých lamp, laviček či odpadkových košů. Pravda, co se týká lamp, tak v České republice máme všeho všudy pouze tři. I tak to vypadá, že chytrost utočí ze všech stran. Všechno však má dvě strany mince.
Chytrá ofenzíva
Nejprve pojďme k chytrým lampám. Chytrá lampa v mých očích musí umět minimálně několik věci. Jistě na světě existuje několik druhů, ale mezi takové základní vlastnosti patří tyto:
- veřejná Wi-Fi
- SOS tlačítko
- nabíjení pro elektromobil
- měření hluků a emisí
- svícení
Samozřejmě, že chytrá lampa toho může zvládnout daleko více. Může být třeba vybavená i solárním panelem, který snižuje náklady na svícení. Chytré lampy mi osobně dávají velký smysl například pro cizince. Zná to asi každý, kdo cestuje. Běháte po městě, abyste našli kavárnu s Wi-Fi a pomocí ní se podívali, jaké památky máte za rohem, popřípadě kudy se k ním dostat. Pokud zrovna nepatříte mezi milovníky kávy, pak kolikrát do kavárny jdete opravdu jen kvůli Wi-Fi. A tím se dostávám k tomu, proč mi chytrá lampa dává smysl.
Veřejná Wi-Fi může jít ruku v ruce s QR kódem s odkazem, který vás zorientuje, doporučí restauraci či památky nebo sdělí informace, na co si v dané oblasti dát pozor. Popřípadě by se vše mohlo promítat přímo na displeji, kterým je chytrá lampa vybavena. Do jisté míry by mohlo jít o jakýsi interaktivní plán okolí, samozřejmě v několika jazycích.
Funkce jako SOS volání, měření hluku a další jsou zajímavé, ale účelné budou až ve chvíli, kdy tato data bude někdo schopný vyhodnocovat, popřípadě v budoucnosti, kdy by lampa poslala informaci do navigací v automobilech, které by poté danou oblast vynechaly, aby lokalitu ještě více neznečišťovaly. Možná si říkáte, že zabíhám už opravdu do detailu. Možná ano, ale možná také ne. Doba, kdy samotná auta mezi sebou dokáží komunikovat, tady už je a je jen otázkou času, než se vše nasadí do provozu a stane se to každodenní součástí našich životů. Však i na podobném principu fungují mapové podklady, které se aktualizují v reálném čase. A to nemluvím o tom, jak svět reagoval na první iPhone – nikdo mu nevěřil a ejhle!
Nejde však jenom o chytré lampy, ale třeba také chytré lavičky, které nabízejí nabíjecí standardy pro chytré telefony a opět Wi-Fi pokrytí. Dále v chytrých městech budeme potkávat systém pro parkování, kde skrz aplikaci zjistíte, zda v dané lokalitě, kam se chystáte jet, máte volné parkovací místo či nikoli. Co se mi osobně líbí, jsou chytré odpadkové koše. Ty dokáží svůj obsah recyklovat a ve chvíli, kdy jsou již plné, tak zavolají společnost, které se stará o odvoz odpadu. Ve finále to může nejen ušetřit dost financí, ale mít i ekologický dopad. I zde však půjde o to, aby se vše logicky vyhodnocovalo. Jistě nějaký ten rok potrvá, než se vším chytrým nabereme zkušenosti.
Až sem by bylo všechno v pořádku. Jenže jedna věc je mít nějaké nástroje, které dokáží měřit různé parametry, a druhá je, jak daná data zpracovávat, aby pro nás, pro lidstvo, měly nějaký užitek. Může to být velký problém, ale také velká výzva.
Jeden velký problém nebo jedna velká výzva?
Například zmíněné chytré odpadkové koše. Pokud zvládneme data dobře vyhodnocovat, pak věřím, že investice do takových košů se může vrátit poměrně brzo, stejně jako to může mít pozitivní dopad na ekologii. Ovšem hrozí zde i to, že notifikaci o tom, že jeho stav je plný, vám pošle koš z jedné strany města, a za pár minut z druhé strany, načež odpoledne zase budete muset zpět ke koši prvnímu.
Problém jistě budou i data. Hodnotit, jak to v našem státě vypadá s nabídkou telefonních tarifů, speciálně internetu v mobilním telefonu, nechám raději na kolegy. Ať tak či tak, operátoři si každý jeden megabajt nechají dobře zaplatit a opravdu nečekám velkorysost v podobě toho, že vloží své datové SIM karty do chytrých lamp v centru Prahy bez toho, aniž by jim to někdo pořádně zaplatil. Jo, ono pár turistů vám nějaký ten gigabajt prosurfuje. A pokud to zpoplatníte nesmyslnou částkou, tak si raději zajdou do kavárny, kde s velkou pravděpodobností dostanou klasické české espresso, nedej bože „piccolo“, které sice také zaplatí, ale budou mít kávový zážitek do konce života.
Uvidíme, zda Wi-Fi za několik desítek let budeme na každém rohu opravdu potřebovat. Věřím, že i v tom našem, poměrně dosti leknínem prorostlém rybníčku se dožiji chvíle, kdy FUP budou znát jen pamětníci.
To je jen pár otázek, které se budou muset vyřešit. Nebojím se toho, že se rozumné řešení nenajde. Jistě se budeme moci inspirovat i u jiných států, které budou mít s danou problematikou již zkušenosti. Otázka je, jak dlouho nám to tady potrvá a zda vůbec naše vláda či velké společnosti v dané sféře vidí nějaký smysl.
