Kdo někdy byl na prohlídce automobilky v některé ze západoevropských zemích, pozná ten rozdíl na první pohled: zatímco třeba v takovém Stuttgartu při výrobě Mercedesů moc lidí u výrobních pásů nepotkáte, v Craiově je u montáže aut hezky živo. A tak nějak domácky příjemně, protože kolem nás vidíme převážně ženy. „Je to jedna z nejvíce genderově vyvážených továren, kterou na světě máme,“ říká k tomu prezidentka Fordu Rumunsko Josephine Payneová.
Ze šesti tisíc zaměstnanců tvoří ženy 46 %, ale troufáme si tvrdit, že přímo u pásů jsou v jasné přesile. A podle Valentina, průvodce skupinky českých novinářů po továrně, rozhodně během směny nezahálí: jen jedna desetina montážních operací se tu obejde bez dotyku lidské ruky. A při výrobě auta je takových operací kolem čtyř tisíc. Na otázku, co rozhoduje o nasazení lidí namísto robotů, odpovídá Josephine Payneová diplomaticky: „Nejprve záleží na bezpečnosti, pak na kvalitě a samozřejmě i nákladech.“ A ještě jedna výhoda by tu byla: „Na lidech je nejlepší jejich flexibilita. Pokud se nějaký proces změní, prostě je naučíte, ať to dělají jinak.“
Chlapáci versus citlivky
Naše prohlídka továrny však začíná zrovna v místech, kde živáčka skoro není vidět. Svařovna je trochu pochmurné místo pod nadvládou robotů, kteří s nepřirozeně akcelerujícími pohyby uchopí do svých pařátů část karoserie, aby ji pak následně jiné chapadlo spojilo s celkem. Tady jsou roboti opravdoví chlapáci, co se nebojí nějaké té jiskry; což je zajímavé ve srovnání s jinými, které vidíme při dokončovacích pracích. Při nich jsou naopak stroje zabaleny v jakýchsi ochranných oblecích. Údajně proto, že jsou jejich čipy citlivé na zářivkové světlo.
A právě tady, kde už jsou k vidění takřka hotová auta, dostávám první pracovní úkol: vytáhnout z motorového prostoru plnicí pistole, které sem z trubek tlačí média do klimatizace, brzd a chladiče. Následně také utěsnit vstupní otvory. Vymyslet pro novináře činnosti, které nepokazí ani největší ignorant, muselo dát managementu Fordu fušku. A tak, jak postupně projíždíme jednotlivými úseky výroby, montuji výplně dveří, startuji motor a také připevňuji loga na karoserii: mnou zkrášlená bílá Puma ST putuje podle štítku až do Francie.
To už se mě ředitel Fordu pro český a maďarský trh Attila Szabo ptá, jaká barva se mi na karoserii Pumy líbí nejvíc. Matná šedá, říkám popravdě, což jej přivádí k nadšení. „Takovou mám na služebním autě!“ Vedení ji prý chtělo stáhnout z nabídky, ale pan Szabo jej údajně přemluvil, aby „neblbli“, že to bude hit. Pomyslnému žebříčku barev sice stále vévodí bílá, ale za módní barvu lze kromě šedé považovat také tyrkysovou, která u Pumy pomalu ale jistě vytlačuje tradiční fordovskou tmavě modrou.
Tady je Fordovo
Z leteckého pohledu vypadá továrna jako nenápadná změť přepravních kontejnerů, připravených v docích na nalodění. Ale při průjezdu samotnou Craiovou je patrné, jak moc pro samotné město znamená: Ford Ecosport v barvách rumunské trikolóry uprostřed kruhového objezdu? Proč ne, v Novém Boru zdobí střed okružní křižovatky pětimetrová skleněná figurální skulptura Bojovník. Alespoň hned každý vidí, co se kde vyrábí. A pak je tu také rozestavěná dálnice vedoucí do Pitesti, které místní přezdívají Ford Highway. Staví ji rumunský stát za miliardu eur převážně z evropských peněz jako odměnu automobilce za její investici.
A spokojeně vypadají i zaměstnanci, i když pracovní tempo je tu vysoké a pauzy docela krátké: 8 minut dopoledne, 8 odpoledne a v poledne 20 minut na oběd. I ten probíhá přímo na pracovišti, z domova přinesené jídlo si tu každý ohřívá v mikrovlnné troubě.
Pásová výroba je neúprosná a mimo stanovený čas se nemůže zastavit. Každých 67 sekund opustí pás jedno hotové auto, po 3,5 hodinách montáže. Pokud si tedy někdo výjimečně potřebuje odskočit, musí jej zastoupit tzv. teamleader. Ten zpravidla zvládá větší množství výrobních úkonů, kterých je celkově čtyři tisíce.
Na stejné lince jako Puma se v Craiově souběžně vyrábí ještě postarší model Ecosport, právě ten však bude už příští rok vystřídán malou dodávkou, od roku 2024 také plně elektrickou. Podrobnosti jsou zatím tajné, stejně jako platy zdejších zaměstnanců. Ty jsou podle vyjádření manažerů Fordu „konkurenceschopné“. Jak jinak, když do velké továrny Dacie jsou to odsud slabé dvě hodiny jízdy.
Další informace o výrobě a historii závodu najdete ve fotogalerii.
Autor textu: Ingeborg Stehlíková
