Automobilka Ford v reakci na příliv levných výrobků z čínských továren, které fungují ve výrazně kratších vývojových cyklech oproti tradičním značkám z Evropy, USA i Japonska, mění způsob vývoje nových modelů. Postupně přechází na pokročilé digitální simulátory, které se stále zdokonalují a dokáží nahradit čím dál větší část praktických testů v terénu. Tím se ušetří celé měsíce vzniku nových modelů a samozřejmě také spousta peněz. Výhodou takového testování je navíc možnost navodit při opakovaných zkouškách přesně identické podmínky, což pod širým nebem není možné. Lze tak mnohem přesněji odvozovat výsledky z poměřování efektů provedených změn v nastavení a konstrukci.
U Fordu to není novinka, počátky masivního přenášení testovacích metod do virtuálního světa lze vystopovat v covidovém roce 2020. Touto cestou lze například nesrovnatelně rychleji ladit jízdní a bezpečnostní asistenty. Američané mají rádi úderné fráze, takže kolegové z Autoblogu tuto změnu popsali jako prověření desetinásobku scénářů za desetinu času oproti dřívějšímu, pracnému a nákladnému fyzickému testování.
Řízení bez držení volantu i v Česku! – Vyzkoušeli jsme Ford BlueCruise
Metoda, která by měla Fordu výrazně pomoci v nevyhlášeném závodě o co nejrychlejší vývoj nových modelů, se inspirovala při vývoji závodních aut stejné značky. Tam je třeba simulovat především krajní situace a reakce vozidla na ně, zatímco ladění civilního vozidla se daleko více zaměřuje na okolnosti v běžném silničním provozu a jejich případný, byť velmi nepravděpodobný souběh, vedoucí ke kritické situaci.
Zatímco počátky vývoje nových aut s výraznou pomocí výkonných počítačů lze vystopovat už v 80. letech 20. století, kdy jedním z průkopníků virtuální vývoje byl třeba Fiat, dnes přebírají počítače i úlohy, dříve nemyslitelné, typu detailních a věrných simulací venkovního provozu. Plné nahrazení praktických testů ovšem zatím možné není, cit zkušených testerů dosud žádný počítač nasimulovat nedokáže.
