Uplynulý víkend zažil v rámci PID slavnostní premiéru dvou nových přírůstků do rodiny nostalgických tramvají Tatra, které střešovická vozovna vypravuje na pravidelnou linku 23. Po Praze se poprvé projely kompletně opravené a zrenovované vozy T3 a T3SUCS. Ty jsou si sice zvenčí velice podobné a konstrukční základ mají stejný, ovšem dělí je téměř čtvrt století a zcela rozdílné určení i osud.
Starší stroj 6312 původního typu T3 pochází z roku 1964, tedy z jedné z prvních sérií, a do ulic vyrazil v podobě, jakou nosily klasické původní té trojky v sedmdesátých letech. Tu ještě dnešní pamětníci pamatují: bílá poziční světla, bohaté lemování ozdobnými lištami vně i uvnitř, horní polovina interiéru obložená koženkou a jen částečné oddělení řidičova stanoviště od prostoru pro cestující. A především původní koženkové a čalouněné sedačky, které neodmyslitelně patřily k prvním T3 a legendárními laminátovými skořepinami byly nahrazeny až později.
Tento vůz má velice zajímavý osud. Nejdříve vozil mezi lety 1964 a 1998 pražské cestující, pak byl odstaven. Naštěstí však unikl šrotaci a podstoupil rekonstrukci na cvičný vůz, která trvala bezmála čtyři roky. Noví tramvajáci se na něm učili dalších 24 let a pak měl opět štěstí; příznivě nakloněná doba mu umožnila znovu uniknout vysokým pecím a v roce 2025 byla v Brně zahájena rok trvající rekonstrukce do původního stavu. Ta byla dokončena letos v květnu, pak byla lesknoucí se tramvaj převezena do Prahy a po vyřízení všech náležitostí se právě nyní poprvé projela.
Novější 7122 patří do rodiny T3 SUCS, tedy mezi vůbec poslední vyrobené tramvaje s odporovou regulací výkonu s poloautomatickým zrychlovačem. Tou dobou už měly v Praze dávno jezdit tyristorové vozy, jenže vývoj se opožďoval, a tak byla de facto z nouze objednána série tramvají T3 SU s úpravami pro bezedný sovětský trh, ovšem přizpůsobených pražským specifikům. A tak vznikl neplánovaně vlastně nouzový model T3 SUCS, přičemž v Praze se potkával i s několika exempláři T3 SU, protože Sovětský svaz ke konci své existence přestával za dodané výrobky platit.
„Esúčko“ přešlo do nostalgického provozu plynule z provozu pravidelného už v roce 2017, ovšem léta pravidelného provozu se na něm podepsala, tak bylo rovněž posláno do Brna k velké opravě. Tentokrát šlo jen o malou rekonstrukci, při níž byl vůz několika nevelkými úpravami navrácen do stavu z 80. let těsně po výrobě. Vzhledem k tomu, že to není ani deset let, co typ SUCS skončil v pravidelné dopravě, řadě Pražanů bude připadat jako úplně běžná tramvaj. Ale není, chybějí mu modernější proměny typu nového znaku DPP či fontu evidenčního čísla.
Vůz 6312 bude nejstarším členem rodiny T3 v pravidelném nostalgickém provozu. Střešovické muzeum má sice ve sbírkách i vůz 6102, což je historicky druhá vyrobená tramvaj T3 a nejstarší existující na světě, který však vyráží na trať jen příležitostně. Mimochodem, ačkoli ji od výroby vozu 6312 dělí pouhé tři roky, i mezi těmito dvěma veteránkami už lze najít řadu odlišností. Například jiný sběrač, dvoudílné čelní sklo místo třídílného, horizontální koncová světla nebo interiér se stanovištěm průvodčího.
