Zahuštěná města, rostoucí tlak na snižování emisí a nároky zákazníků na rychlé a udržitelné doručení – to vše je stále probíraným tématem. O to víc, že Češi nakupují online více, než kdy jindy. Podle dat Eurostatu v uplynulém roce nakoupilo online alespoň jednou přibližně 86 % Čechů. Zákazníkům přitom už nejde jen o cenu, ale také o rychlost, pohodlí a garanci bezproblémového doručení. To vše se však promítá do městské infrastruktury, která je často nejen přetížená, ale emituje i mnohem více skleníkových plynů. Logistické firmy tak musí hledat způsoby, jak co nejvíce vyhovět zákazníkům a zároveň minimalizovat dopad na životní prostředí.
Emise a přetížené silnice
Podle výzkumníků z MIT Supply Chains Initiative je sektor přepravy odpovědný za 25 % celkových emisí skleníkových plynů na světě. Nakupování online pak produkuje 16 % emisí z celkového maloobchodního trhu. Tzv. logistika „poslední míle“ tak tvoří významnou část městského provozu. Podle dat Evropské komise se až 30 % městské dopravy týká právě dodávek zboží. Na tomto poli proto nabývají na významu alternativní pohony, konsolidační centra na okraji měst, chytré plánování tras a bezemisní vozidla. Logistické firmy neustále hledají řešení pro efektivní a ekologickou dopravu zboží v městské infrastruktuře.
Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je nepochybně elektromobilita. Redukce emisí skleníkových plynů je ale natolik složitou problematikou, že ji nelze řešit pouze elektromobilitou. Důležitými ve snaze o snižování uhlíkové stopy jsou dnes efektivní využití a optimalizace dopravní sítě. Modelovým příkladem může být využití nákladního auta Cityliner. Tato auta disponují zadní natáčivou osou, která přesně kopíruje stopu tahače. Díky tomu se s ním dá vjet do města – Cityliner tak může zastat práci, na kterou by jinak bylo třeba několik dodávek.
Zavádění nízkoemisních zón – Česko zaostává
Města sama zkouší emise CO2 redukovat zaváděním nízkoemisních zón. V České republice, na rozdíl od jiných evropských měst, však žádná taková zóna dosud zavedena nebyla. Města, která zavedení nízkoemisních zón zvažovala, ale nakonec je nezřídila, uvádějí jako důvod nedostatek politické shody, přísné podmínky, které pro jejich zřízení zákon o ovzduší stanovuje (včetně objízdných tras), či příliš nízký očekávatelný efekt takového opatření na kvalitu ovzduší v místě.
