Na trase do Ženevy jsme otestovali, jaké je jet modernizovanou Škodou Enyaq Coupé 85 iV téměř 1 000kilometrovou trasu. Vyjížděli jsme z Berouna s plně nabitou baterií a cesta byla relativně v pohodě. Zkrátka, když je možnost nabíjení doma, je to ideální případ. Když ale jedete někam, kde není možnost nabíjet, může být zpáteční cesta komplikovanější. Navíc jedeme podobně, jako jsme vždy do Ženevy jezdívali. Tedy první (novinářský) den jsme na výstavišti po celou otevírací dobu a druhý den jen cca do oběda, pak jedeme domů. Cestou zpět jsme tedy vždy jezdili rychle, zejména přes Německo, abychom přijeli domů nějak rozumně. Ale jak to půjde s elektromobilem?
Druhý den je „naše“ Škoda Enyaq Coupé téměř vybitá
Celé to komplikuje fakt, že se nám nedaří v místě nabít. Spíme ve Ferney-Voltaire ve Francii, což je paradoxně nejblíže od výstaviště a nemusíme jezdit přes Ženevu. Od hotelu na výstaviště to máme přibližně 3 kilometry. V našem hotelu ale není možnost nabíjení a první den, kdy parkujeme na parkovišti pro novináře, také nemáme možnost nabíjet, zatímco jsme na veletrhu. Na tomto parkovišti nabíjecí stanice není. Po veletrhu si jedeme do obchodního centra ve Ferney-Voltaire koupit něco k večeři. U obchodního centra je alespoň AC nabíjecí stanice, takže doufáme, že nabijeme tam. Ale všechny stojany jsou obsazené a jiná nabíjecí stanice ve městě není. Druhý den objevujeme nabíjecí stanici alespoň na jiném parkovišti u výstaviště a do našeho odjezdu se auto stíhá nabít z 13 % alespoň na 57 %. Je to lepší než nic, ale není to ideální.
Od ženevského výstaviště Palexpo vyjíždíme 12:49 a je nám jasné, že první zastávka na nabíjení bude potřeba dřív. Jelikož se chceme ještě stavit v některém ze švýcarských supermarketů, abychom koupili něco místního domů, zastavujeme na odpočívadle za Ženevou a zkoušíme najít supermarket s DC nabíjecí stanicí. Nedaří se nám to, takže jedeme k Coopu v Lausane, který je hned u dálnice a měla by tam být alespoň AC stanice. Tu se nám ale nedaří najít. Probíhá tu nějaká rekonstrukce, tak možná stanice nejsou v provozu. Jdeme tedy nakupovat bez nabíjení. Po cca 20minutové zastávce vyjíždíme a nabíjecí zastávka podle auta vychází na 159kW stanici kousek za Bernem.
Technické parametry Škoda Enyaq Coupé iV (2021) 85
Kompletní specifikace| Konstrukce | SUV, 4 653 × 1 879 × 1 621 mm, 2 001 kg |
|---|---|
| Pohon | Elektřina, hnaná náprava: zadní |
| Výkon | 210 kW, 286 koní, točivý moment: 310 Nm |
| Baterie | 82 kWh (77 kWh využitelná kapacita) |
| Nabíjení | rychlonabíjení: 135 kW, palubní: 11 kW, |
| Spotřeba | Kombinovaná: 14,1 kWh / 100 km, dojezd: 570 km |
| Cena od | 1 424 900 Kč |
Když na první nabíjecí zastávku přijíždíme, stojí u stanice BMW iX3, které nabíjí. Po připojení nám stanice z celkových 150 kW dává pouhých 50 kW a BMW také tolik. Naštěstí po cca 10 minutách BMW odjíždí a nám stoupá výkon na 135 kW, což je oficiální maximum auta. Celkem tu nabíjíme z 6 % do 81 % a trvá to 39,5 minuty. Auto odpojujeme, když je výkon cca 64 kW, takže už se nevyplatí pokračovat. Vyrážíme dál a tentokrát posloucháme vestavěnou navigaci Škoda, podle které je rychlejší (včetně nabíjení) mírně kratší trasa okolo Curychu a Mnichova. Okolo Curychu nás ale čeká dopravní špička, navíc je v jednom místě i práce na silnici, takže popojíždíme v koloně. Celkem kolony ve dvou místech dělají cca 25minutové zpoždění.
Pokračujeme přes kousek Rakouska směrem na Mnichov. Původně jsme podle navigace auta měli nabíjet na Ionity u města Landsberhg am Lech, ale dojezd se zkracuje a nakonec jsme rádi, když se nám daří auto nabít na 300kW stanici Allego u Türkheimu asi o 10 km dříve. Původně nám to totiž auto přepočítává na AC nabíjecí stanici v Mindelheimu, a to je to poslední, co bychom chtěli. Už tak nám dojezd do Berouna podle navigace vychází po jedné ráno. U stanice Allego si dáváme večeři v místním Burger Kingu, takže i s toaletou je zastávka na 44 minut a máme nabito na 90 %. Normálně bychom vůz odpojili dřív, protože nad 80 % už výkon klesá více.
Škoda Enyaq Coupé 85 iV jede 182 km/h, tempomat má do 200 km/h
Další zastávku nám auto plánuje u E.ONu na Rozvadově, ale nechceme riskovat, že bude jediný stojan obsazený, zrovna když tam přijedeme. Jelikož kousek za Mnichovem začíná úsek neomezené rychlosti, volíme strategii jet „co to dá“, tedy maximální rychlostí 180 km/h, pokud to situace dovolí. Reálně se tedy pohybujeme mezi 150 až 180 km/h s občasným zpomalením na 120 km/h v omezených úsecích. Zajímavé je, že na tempomat je možné nastavit 200 km/h, i když Enyaq potom jede „pouze“ 182 km/h podle tachometru. Naším plánem je, že tímto stylem jízdy ušetříme nějaký čas, vybijeme baterii dříve a efektivněji ji nabijeme na Ionity ve Wernberg-Köblitz.
K Ionity přijíždíme s 3 % v baterii a během chvilky po zapojení konektoru máme nabíjecí výkon 138 kW, který poté ještě mírně stoupá na 147 kW (při 15 % SoC), než začne klesat. Kvůli maximální časové efektivitě jsme rozhodnuti nabíjet do té doby, než výkon klesne pod 100 kW, což nastává v 75 % SoC po 30 minutách nabíjení. Máme dostatečný dojezd na to, abychom až k hranicím jeli maximální rychlostí, kromě krátkého úseku s omezením na 120 km/h. Za hranicemi musíme zvolnit, ale i zde jedeme svižněji. Do Berouna dojíždíme se 7 % v baterii v čase 0:38, takže jsme oproti navigaci stíhací jízdou po Německu přece jen něco najeli. V jednu chvíli navigace ukazovala i dojezdový čas 1:10.
Celkem tedy cesta trvala 11 hodin a 49 minut. Je ale fér odečíst cca 10 minut našeho stání na odpočívadle a hledání, kde nakoupíme, a samozřejmě i 20 minut nákupu. Pokud bychom odečetli i 25 minut v koloně, dostali bychom se mírně pod 11 hodin. Cestou tam jsme ale jeli jen 10 hodin a 25 minut i s nabíjením. Rozdíl tedy přichází v momentě, kdy není možné na místě nabíjet a je potřeba nabíjet cestou. V minulém článku jsem zmiňoval srovnání s mojí předposlední cestou do Ženevy s Octavií G-TEC v roce 2018. Tehdy jsem cestou zpět jel také okolo poledne a co nejrychleji, po dálnici v Německu jsem jel rychleji (většinou mezi 170 až 200 km/h) a i při tomto stylu jízdy mi stačily 3 zastávky po 10 minutách.
V případě, kdy není možnost vyjet s nabitou baterií a je potřeba jet přes Německo rychleji, se nůžky mezi spalovacím pohonem a elektromobilem rozevírají. Faktem ale je, že aerodynamický sedan s 800V architekturou by to zvládl rychleji než SUV se 400V architekturou a lépe by si nejspíše vedl i Enyaq 85x, který má maximální nabíjecí výkon okolo 180 kW. Počkejme ale na vývoj, protože první myšlenku, že do Ženevy pojedeme elektromobilem, jsme měli v roce 2016. A tehdy nám to vycházelo, že bychom s Nissanem Leaf strávili nabíjením 6 hodin a některé úseky bychom nesměli jet přes 110 km/h, abychom k další nabíjecí stanici dojeli. Tehdy jsme raději zvolili diesel, ale o půl roku později to kolegové stejným autem zkusili na autosalon do Paříže. A proti tomu byla naše cesta Enyaqem do Ženevy a zpět procházkou růžovým sadem.
Foto: Marek Tomíšek, fDrive.cz
Zrychlení nabíjení je něco, co je důležitější než kapacita baterie, protože málokdo jede dál než 400km a pokud zvládneš 400km nabít za 10 minut tak to nikdo nebude řešit.
Dražší elektronika?
Díky čemu?
1. 250A SiC na 1.2kv stoji to samé jako 500A na 650V, tahat někudy 500A bude vždy dražší než 1200V izolace.
2. Nikdo dnes nevyvíjí 400V řešení, protože je to mrtvé, množství a tím i cena bude v budoucnu lacinější díky množství na 1200V a první komerční SIC na 1700V už jsou k dispozici.
3. Dnes nevidím žádný podstatný rozdíl mezi cenou vozu s 400V nebo 800V architekturou. V době vzniku MEB to bylo jinak, tam ani není SIC, ale všichni ví, že se i tam oboje dostane. A 800V není žádná konečná.
Enyaq coupe 85 RWD je po Modelu 3 můj favorit, kdybych si teď chtěl koupit EV. Jezdím jen dálnice, kde by Model 3 kraloval, abych se nemusel táhnout 130 tacho, ale Enyaq je daleko univerzálnější auto + uvnitř pokojíček.
Je pravda, že tehdejší Liebigův výkon přilákal k zájmu o automobily hodně nových nadšenců, kteří byli uchváceni především neobvyklou spolehlivostí motorového vozidla. Věřím, že za takových 10 - 15 let zvládnou takovou náročnou cestu i dnešní moderní elektromobily. Budu všem jejich majitelům držet pěsti ať si zachovají životní optimismus a pevné zdraví.