Škoda Enyaq Coupé 85 iV jako dálniční křižník?

Téměř 1 000km trasu na ženevský autosalon jsem dosud elektromobilem nejel, naposledy jsem tam byl Octavií G-TEC, tedy na CNG. V roce 2020 jsme chtěli poprvé jet elektromobilem, ale autosalon nám pár dní před začátkem zrušili kvůli covidu. Tehdy jsme ale měli v plánu jet elektrickým Citigem, což by byl spíše hec než reálný test. Letos jsme ale tuto cestu využili k zajímavému testu novinky na trhu.

Na celou obrazovku

Škoda Enyaq nedávno dostala nové motorizace 85 iV, 85x iV a RS. Z nich má teoreticky nejdelší dojezd právě první zmíněná ve variantě Coupé. A právě tu jsme se rozhodli prověřit na dlouhé dálniční trase do Ženevy, protože díky nižší spotřebě nového pohonu, vylepšenému nabíjení a aerodynamické karoserii SUV-coupé je to teoreticky nejlepší elektromobil Škoda na dlouhé dálniční trasy. Ale už dost teorie, pojďme to vyzkoušet.

Vyšší výkon Enyaqu na trase do Ženevy nevyužijeme

Vyšší výkon nového pohonu, který je nově 210 kW, zatímco předchozí zadokolka 80 iV měla pouze 150 kW, na této trase příliš nevyužijeme. Máme v plánu jet na horní hranici rychlostních limitů a přes Německo pak doporučenou maximální rychlostí 130 km/h. Hodit se ale bude vyšší efektivita pohonu i vyšší výkon nabíjení s možností aktivního předehřevu. Jelikož vyjíždíme z Berouna při venkovní teplotě mírně nad nulou, zapínáme optimalizaci nabíjení. Ta při zadání nabíjecí zastávky do navigace spouští předehřev baterie.

Trasu zadáváme do navigace v autě, takže nám Enyaq plánuje i nabíjecí zastávky. Zpočátku je auto příliš optimistické, ale později se neustálé přepočítávání ustálilo na 300kW Aral Pulse Am Echelberg. To se nám líbí, jelikož je u ní i Burger King. Je nám ale divné, že nám ji odmítá do plánování zařadit aplikace A Better Routplanner, kterou používáme jako zálohu. Díváme se tedy na detail stanice a aplikace hlásí, že je mimo provoz. Normálně bychom jeli jinam, ale chceme zjistit, jestli má pravdu navigace Enyaqu, nebo aplikace ABRP. Na místě zjišťujeme, že je stanice ve výstavbě, pravdu tedy měla aplikace ABRP. U této stanice nám ale auto ukazuje, že baterie je optimálně vyhřátá na rychlé nabíjení. To je nám ale v tuto chvíli k ničemu.

Do navigace tedy zadáváme stanici Ionity o 10 kilometrů dál a přejíždíme k ní. Jelikož se dojezd ztenčuje, jedu už opatrněji, rychlostí většinou mezi 115 a 120 km/h. K nabíjecí stanici přijíždíme s 3 % a dojezdem 14 km po ujetí 317 km od startu s plnou baterií. První poznatek tedy je, že Škoda Enyaq Coupé 85 iV zvládne v pohodě přes 300 km dálničním tempem i v zimě, když je v autě komfortní teplota 22 °C. Zároveň auto hlásí, že výhřev baterie byl kvůli nízké kapacitě akumulátoru ukončen, ale zdá se že teplota baterie příliš neklesla. Nabíjení prakticky okamžitě nabíhá na 136 kW, což je maximum pro tuto verzi s pohonem zadních kol. Následně ještě mírně stoupá na 140 kW, na chvíli problikává 141 kW, ale opět to klesá na 140 kW. My ale jdeme na rychlý oběd do vedlejšího Burger Kingu a když se po 32 minutách od začátku nabíjení vracíme k autu, máme nabito na 79 % a výkon je 74 kW. Odpojujeme tedy na 80 % a pokračujeme dál.

Další zastávkou je Aral Pulse Riegel am Kaiserstruhl po dalších 287 km s dojezdem 18 km a 4 % v baterii, přičemž baterie podle auta opět není plně vyhřátá. Vypadá to, že vyhřívání baterie se vypíná pod 5 % její kapacity. Je ale vyhřátá téměř naplno a nabíjecí výkon opět rychle stoupá přes 130 kW. Nakonec nabíjíme 39 minut, zatímco auto nám předepsalo nabíjení 49 minut, ale jelikož nad 80 % z hlediska výkonu nevyplatí nabíjet, raději si uděláme ještě jednu kratičkou zastávku. Odpojili bychom to i dříve, kdybych neměl vybitý telefon a nehledal nabíjecí kabel, který jsem si dal na do spod svého zavazadla. Nakonec tedy odjíždíme až s 87 %.

Na trase přes Švýcarsko je totiž po trase několik stanic Ionity a u kterékoli z nich by se nabíjení vyplatilo více, protože bychom přijeli s více vybitým autem a využili výkon přes 100 kW. Poslední zastávku tedy děláme po dalších 226 km s pohodovým zbývajícím dojezdem 93 km, což odpovídá 23 % SoC. Tam by nám bohatě stačilo 5 minut, ale kupujeme něco k večeři, takže by nakonec odjíždíme po 8 minutách nabíjení s luxusní rezervou. Dojezd máme 184 km a do hotelu u Ženevy to máme pouhých 109 km. To je tedy mírně přes hodinu jízdy i s hledáním hotelu a popojížděním po hotelovém parkovišti.

Když se vrátím k jízdě na CNG, tehdy jsem jel také na 3 tankování, ale mohl jsem jet rychleji, přes Německo většinou okolo 180 km/h. Stejně jsem si ale občas dal něco k jídlu a zastávka byla delší. Minimálně tu půlhodinovou pauzu na oběd a k tomu dvě cca 10 až 15minutové zastávky na tankování, koupení menšího občerstvení a toaletu. Takže jsem to na CNG zvládl rychleji, ale zase tak velkým omezením cesta Enyaqem nebyla. Faktem ale je, že nakonec by přece jen verze 85x asi byla lepší díky rychlejšímu nabíjení. Tam by pak byl rozdíl oproti Octavii ještě menší.

Škoda Enyaq Coupé 85 iV trasu zvládne, ale...

Faktem ale je, že ani hodina a 19 minut zastávek na nabíjení na 941 km dlouhé dálniční trase není špatný výsledek. S nabíjecím výkonem verze 85x by ale bylo možné se přiblížit k hodině a při troše snahy a optimalizace (v čemž jsme měli rezervy hlavně při druhé zastávce) se možná dostat i pod hodinu. Máme tedy alespoň námět na test na příště.

Foto: Marek Tomíšek, fdrive.cz