Otázka první, co je vlastně značka Voyah zač? Ano, je to jedna z mnoha čínských automobilek, které oficiálně letos vstoupily do Česka. Patří pod čínský koncern Dongfeng, což je jeden z největších automobilových výrobců v Asii. Vyrábí nejen osobní vozy, ale i nákladní a armádní techniku, a její prémiová divize Voyah vznikla právě proto, aby konkurovala evropským luxusním značkám jako BMW, Audi, Mercedes nebo Volvo. Importérem do Česka je slovenská společnost Plastonic a postupně si buduje síť dealerů a servisů.
Luxusní unikát Voyah Passion nabízí pohodlné svezení a prodlužovač dojezdu
Za zapůjčení auta děkujeme společnosti Auto Anex z Děčína a rovnou pro vás máme hodně exkluzivní nabídku. Pokud se vám auto líbí a poptáte ho právě u Auto Anex, uveďte kód „fDrive.cz“ a dostanete speciální slevu 100 000 Kč.
Voyah Passion PHEV
| Rozměry | 5 088 × 1 970 × 1 505 mm, 2 245 kg |
|---|---|
| Výkon | 390 kW |
| Baterie | 43 kWh |
| Dojezd | 1 260 km (CLTC) |
Voyah Passion by mohl být snem nejednoho českého manažera, který sní o pohodlí elektromobilu, ale zároveň dlouhém dojezdu na dálnici a bezstarostném používání, které zná ze spalovacího auta. A díky příznivé ceně by si mohl Passion najít cestu k mnohem širšímu publiku. Skutečně na to má?
Design: luxus z něj jen čiší
Design působí už na první pohled elegantně, luxusně a evropsky. Při pohledu zboku mi skoro nejvíc připomíná francouzské modely DS. Auto měří přes pět metrů na délku, rozvor tři metry pak zaručuje obrovský vnitřní prostor. Passion je tak o něco delší než hlavní konkurenti v podobě Audi A6, Mercedesu třídy E, BMW řady 5 nebo Volva S90. Ano, tak vysoko Passion míří, mezi prémiové evropské limuzíny.
Přední část zaujme štíhlými světlomety propojenými světelnou lištou, která se po zamknutí i odemknutí efektně rozzáří a animuje. Dokonce si můžete zvolit v infotainmentu ze tří stylů animací. To jsme viděli třeba u nejmenovaného výrobce z Ingolstadtu a teď to nabízí i Voyah. Světla jsou standardní LEDková, ale ne matrixová. Máme tu masku s mnoha malinkými logy Voyah a luxusní, ale zároveň dynamický vzhled.
Boční profil zdůrazňuje dlouhou kapotu a plynule klesající střechu, nadměrné používání chromu zdůrazňuje, že je to prémiové auto a žádná levná produkce. Zajímavým detailem je bezrámové provedení oken nebo zapuštěné kliky s elektrickým výsuvem.
Elegantně, luxusně a velmi evropsky pak působí zadní partie, na které se skví velký svítící nápis Voyah, který konečně dává odpověď všem, kteří se na auto zkoumavě dívají, když jede kolem. Ano, lidí se za Passionem skutečně otáčejí a je vidět, že je zajímá, co to je za luxusní auto z Číny. Zkrátka je to reprezentativní luxusní limuzína se vším všudy, která je zároveň totálně exotická a neokoukaná.
Mimochodem, proč jsou na zádi čínské znaky, když už Voyah je oficiálně v Evropě i v Česku? Je to proto, že právě Passion se tak úplně oficiálně v Evropě neprodává a není ani na trzích jako Nizozemsko, Německo nebo Norsko, na rozdíl od SUV modelů Free nebo Courage. Importér se ale přesto tato auta rozhodl do Česka dovézt a poevropštit tady. Jak to dopadlo, vám řeknu za chvíli, nicméně jedním z pozůstatků, které ale působí vlastně dost exoticky, jsou označení čínskými znaky.
Cena: o milion levnější než Němci
A teď to podstatné – Voyah Passion v plug-in hybridní verzi stojí 1 674 900 Kč včetně DPH. Ale pokud jste čtenáři nebo diváci fdrive.cz, dostanete navíc speciální slevu 100 tisíc korun, takže se dostanete na cenu, která začíná mírně nad hranicí 1,5 milionu korun. A to je na takto luxusní auto opravdu zajímavé číslo. Například takový plug-in hybridní Mercedes třídy E 400e 4MATIC se srovnatelnou výbavou vyjde o milion korun dráž. A to už stojí za zamyšlení.
Technika a výbava: hybridní unikát
My testujeme verzi Voyah Passion PHEV, tedy plug-in hybrid, i když tohle označení je dost zavádějící. Mnohem blíže má k takzvaným REEV elektromobilům, tedy elektromobilům s prodlužovačem dojezdu. A je skutečně hodně unikátní, protože neznáme jiný v Evropě dostupný sedan s takto velkou baterií a prodlužovačem dojezdu.
Technické parametry Voyah Passion PHEV
Kompletní specifikace| Konstrukce | sedan, 5 088 × 1 970 × 1 505 mm, 2 245 kg |
|---|---|
| Pohon | Hybridní (elektřina/benzin), hnaná náprava: 4×4 |
| Výkon | 390 kW, 530 koní, točivý moment: 810 Nm |
| Baterie | 43 kWh |
| Nabíjení | |
| Spotřeba | ?, dojezd: 1 260 km |
| Cena od | 1 674 900 Kč |
Auto totiž pohání dva synchronní elektromotory s permanentními magnety, které dohromady dávají systémový výkon 390 kW, tedy více než 520 koní, a točivý moment až 810 Nm. Zrychlení z nuly na stovku zvládne Passion za necelých 6 s, přičemž maximální rychlost je 200 km/h.
V autě je obrovská Li-Ion NMC baterie o kapacitě 43 kWh, což je mnohem více než u většiny současných plug-in hybridů. Takto velkou baterii nabízí skoro i malé čisté elektromobily. Právě díky tomu umí Passion na elektřinu ujet i přes 200 km. Když ale baterie dojde nebo si ji chcete uchovat či dobít bez použití nabíječky, má Passion ještě 1,5litrový čtyřválec o výkonu 100 kW, který slouží primárně jako generátor. V některých specifických případech se může přes převodovku připojit a zajišťovat primární pohon, a to na rozdíl od novějších modelů Free a Courage, které už jsou označovány jako REEV a spalovací motor je u nich vždy a pouze jako generátor.
Mimochodem, existuje také čistě elektrická verze tohoto modelu. Ta má baterii s kapacitou přes 108 kWh a dojezd až 730 km podle čínského cyklu CLTC, nicméně s tou se v Česku nesetkáme.
Nabíjení: přes adaptér, ale rychle
A nabíjení? Voyah Passion má hezky elektricky odklápěný port, který ale odhalí, že jde skutečně o čínské auto. Máme tu totiž čínský konektor GBT pro rychlonabíjení, kde je potřeba adaptér. Pak ale můžete dobíjet výkonem až 80 kW a z 10 na 80 % se auto nabije zhruba za 40 minut. Mnohem častěji ale budete nabíjet doma z klasické domácí zásuvky nebo wallboxů přes typ 2. Stačí zastrčit zase tento adaptér a jedeme. Nabíjení je ale jen jednofázové, takže z klasického domácího wallboxu s 11 kW a 16A se auto nabíjí výkonem 3,2 kW, z veřejných 22kW stanic pak teoreticky zhruba 7 kW, nicméně u všech jsem také dosáhl jen 3 kW. Nabíjení tak trvá reálně 12 hodin. Primárně budete ale auto nabíjet doma přes noc, takže to takový handicap není, i když samozřejmě třífázová nabíječka by byla mnohem pohodlnější a na rychlé doplňování elektřiny přes AC u Voyahu zapomeňte.
Interiér: luxus na první pohled
V čem jsou Číňané velmi silní, je interiér a u Voyahu to platí dvojnásob. Jen se v galerii podívejte, jak luxusně a přitom elegantně a minimalisticky auto působí. Passion tady deklasuje evropskou luxusní konkurenci. Tam, kde i prémiové německé značky sáhly k tvrdým plastům, najdeme krásné měkoučké povrchy, třeba dole u dveří.
Celý interiér je vyveden v kombinaci mikrovlákna Dinamica a umělé kůže ekotex, která vypadá skutečně velmi dobře a je i příjemná na dotek. Středový tunel z mikrovláken například vypadá velmi hodnotně a příjemně, možná ale trochu moc už je rádoby křišťálový prvek na otevírání schránky. Všude je prošívání, nastavitelné ambientní osvětlení a prakticky všude, kde se dotknete, jsou příjemné materiály. Dokonce tu máme také parfémování a opravdu jsem ještě neviděl jiné auto, kde byste měli na výběr tolik různých vůní.
Pochválit musím i velké množství odkládacích prostor, dvoupatrový středový tunel, skvěle umístěná je i bezdrátová nabíječka pro telefon.
Pohodlný je i posez, který je příjemně nízký a každý, kdo má rád klasické se daný, bude ve Voyahu Passion jako doma. Dobrému posezu přispívají také pohodlná elektricky nastavitelná sedadla se solidním bočním vedením, ve kterých se nebudete cítit unaveni ani při delší cestě. Pomohou vám k tomu vyhříváním, odvětráváním i masáží, která patří intenzitou k průměru.
Celý interiér krásně prosvětluje skleněná střecha, která je rozdělena na dva segmenty, jež lze samostatně zatahovat. Ten zadní lze dokonce ovládat i zezadu.
Líbí se nám i řada drobných detailů, se kterými si Voyah dal evidentně práci. Třeba sluneční clona má ve spodní části průsvitný pruh, takže i při jejím sklopení zůstává dobrý výhled ven. Pěkným detailem jsou také výrazné kliky bez klasických tlačítek, které působí čistě a moderně. Pochválit musíme i audiosystém Dynaudio. Nabízí opravdu hutné basy a velmi kultivovaný projev. Snad jen zamrzí, že efektně tvarované kryty reproduktorů, které na první pohled vypadají jako kovové a připomínají řešení z Mercedesu, jsou ve skutečnosti plastové. Nutno ale dodat, že imitace je povedená a na první pohled rozdíl prakticky nepoznáte. Zajímavostí je také netradiční trojúhelníkový výškový reproduktor umístěný vysoko na palubní desce.
Pozornost si zaslouží i volant s neobvyklým tvarem, zploštělý nahoře i dole. V ruce se drží velmi dobře a působí promyšleně. I když není potažený pravou kůží, materiál působí hodnotně a ve spojení s prošíváním a perforací vytváří luxusní dojem. Menší výtku máme k dotykovým tlačítkům na volantu. Mají sice haptickou odezvu a reagují poměrně spolehlivě, ale řidič se musí víc soustředit, jestli byl povel skutečně zadán. Osobně bychom zde raději viděli klasické hardwarové ovladače nebo rolery. Celkově interiér Voyahu Passion působí velmi zajímavě, prémiově a promyšleně.
Zadní sedadla: ta pravá limuzína
Kde Voyah Passion skutečně exceluje, to je prostor a komfort na zadních sedadlech. Třímetrový rozvor dělá divy. Test „noha přes nohu“ vychází bez jakéhokoliv přemýšlení a místa je tu opravdu královsky. Použité materiály působí hodnotně, nechybí pečlivé prošívání, měkké plasty ani kvalitní umělá kůže. Celkově je prostředí vzadu velmi příjemné a jasně dává najevo, že auto počítá s tím, že se na zadních sedadlech bude jezdit často.
Jenže tím to zdaleka nekončí. Loketní opěrka ukrývá integrovaný dotykový displej, přes který si zadní cestující mohou ovládat prakticky vše. Nechybí čtyřzónová klimatizace, vyhřívání, odvětrávání a dokonce se nabízí i masáž zadních sedadel. Ano, masáž vzadu! To je výbava, která nás posouvá do teritoria vlajkových limuzín typu Mercedesu třídy S, jenže tady se bavíme o autě s cenou okolo 1,5 milionu korun. A to je jednoduše působivé.
Další úroveň komfortu přidává funkce Comfort recliner. Jedním tlačítkem se sedadlo posune, naklopí a vysune se opěrka pod lýtka, takže si vzadu můžete opravdu pohodlně natáhnout nohy a relaxovat. Není to sice plnohodnotná vysouvací podnožka jako u BMW řady 7 nebo zmíněné třídy S, ale i tak je výsledný komfort na mimořádně vysoké úrovni. Upřímně, na auto této cenové kategorie je to až neuvěřitelné.
Pro maximální pohodu si lze samozřejmě zatáhnout panoramatickou střechu, čímž se interiér ještě více zklidní. K dokonalosti už by snad chyběly jen manuální roletky na dveřích, které tu nenajdeme, jinak ale zadní část kabiny nabízí prakticky vše, co by si náročný pasažér mohl přát. Potěší také dostatek místa nad hlavou, a to i navzdory svažující se střeše. Ani vyšší postavy se tu rozhodně nebudou cítit stísněně.
Voyah evidentně počítá s tím, že důležití budou jezdit vzadu. Kromě elektrických clon tu totiž najdeme i zajímavé tlačítko s ikonou kamery a nápisem off. Po jeho stisknutí se deaktivuje sledování interiéru kamerou a zároveň se vypne mikrofon. To má zajistit maximální soukromí, například při řešení citlivých obchodních nebo osobních záležitostí. Kam případná data putují a jak přesně je systém řešený, výrobce detailně neuvádí, ale po aktivaci by auto nemělo nic nahrávat ani odesílat. I to je drobný, ale velmi zajímavý detail.
Celkově je posez a komfort na zadních sedadlech jednou z největších předností Voyahu Passion. Za nabízenou cenu jde o výjimečný zážitek, který se bez nadsázky může měřit s výrazně dražšími luxusními limuzínami.
Kufr: kde je tlačítko?
Voyah Passion má kufr, který nás dokázal trochu potrápit hned na začátku. Otevírání je totiž řešeno poměrně neobvykle. Věřte nebo ne, ale jde o jedno z mála moderních aut, kde nenajdete klasické tlačítko pro otevření kufru přímo na karoserii. Hledali jsme ho opravdu dlouho a prostě tam není. Kufr tak otevřete buď bezklíčovým přístupem pomocí pohybu nohou pod nárazníkem, případně přes tlačítko na klíčku nebo v interiéru. Je to zkrátka nepraktické a otravné.
Samotný zavazadelník má objem 410 litrů. Není to extra velký kufr, ale na luxusní limuzínu je to hodnota, která dává smysl a v praxi je kufr dobře použitelný. I při našem testu, kdy byl doslova zaplněný různými věcmi, se do něj bez problémů vešla i dětská sedačka. Pro běžné cestování, rodinné výlety nebo delší dovolenou je kapacita naprosto dostačující a v rámci této třídy rozhodně neurazí.
Je ale potřeba počítat s jedním omezením – čtyřmístná luxusní konfigurace interiéru neumožňuje sklápění zadních sedadel. Převoz rozměrných předmětů, jako je nábytek, tak nepřipadá v úvahu. Na druhou stranu, tohle ani není role, kterou by měl Voyah Passion plnit. Je to auto zaměřené na komfort, reprezentaci a pohodlné cestování, ne na stěhování.
Ještě stojí za zmínku rozdíl mezi jednotlivými verzemi. Testovaný vůz s prodlužovačem dojezdu nemá přední kufr, protože jeho prostor zabírá spalovací motor. U čistě elektrické verze je ale přední kufr k dispozici a lze ho využít například na uložení nabíjecích kabelů nebo drobnějších věcí. V tomto ohledu tedy záleží na zvolené konfiguraci.
Infotainment: slasti a strasti Číny
Nejprve se pojďme podívat na malý displej uprostřed palubní desky, který má na starosti kompletní ovládání klimatizace a souvisejících komfortních funkcí. Právě tady si volíte směr proudění vzduchu, velmi podobně, jako to známe například z Tesly. Nechybí ani nabídka různých interiérových vůní, kde si můžete nastavit nejen konkrétní typ, ale také intenzitu a dobu, po kterou má vůně do kabiny proudit. Samozřejmostí je funkce čištění vzduchu, monitoring jemných částic a také základní ovládání sedadel, ambientního osvětlení a dalších komfortních prvků. Tento menší displej tak funguje jako skutečné centrum dění pro klima a pohodlí v interiéru.
Hlavní pozornost ale přitahuje trojice velkých displejů, protože Voyah Passion nabízí hned tři 12,3" obrazovky, které se táhnou přes celou šířku palubní desky. Přístrojový štít před řidičem musíme pochválit. Zobrazuje všechny důležité informace přehledně, čistě a s lehkým nádechem Tesly v grafice. Možnosti konfigurace jsou sice omezené, ale vlevo i vpravo máte vždy k dispozici údaje o spotřebě a provozu vozu, přičemž na pravé straně si lze zvolit, jaké informace se budou zobrazovat. Jedinou výtkou je absence mapy v přístrojovém štítu, což ale v praxi tolik nevadí, a to z důvodu, ke kterému se ještě dostaneme.
Hlavní menu infotainmentu si stále nese silné stopy čínského původu. Místy se tu objevují čínské znaky, jinak je prostředí v angličtině. Systém je postavený na Androidu, je rychlý, plynulý a po stránce ovládání velmi příjemný. Během testu jsme neměli zásadní problém s funkčností. Potěší také praktická vysouvací horní lišta, přes kterou si rychle nastavíte jízdní režimy, hlasitost nebo další základní funkce. Zajímavostí je možnost vypnutí upozorňovacího zvuku pro chodce. Voyah Passion to skutečně dovoluje, což je dané jeho čínským původem. Pokud ale potřebujete být slyšet, třeba v podzemních garážích, stačí zvuk jedním pohybem v horní liště zapnout. Venku je pak výrazně slyšitelný, do kabiny ale prakticky neproniká. V praxi je to velmi chytré řešení, které u aut určených přímo pro Evropu kvůli homologaci nenajdeme.
Díky Androidu je v systému předinstalovaný obchod APKPure, takže si můžete do auta stahovat další aplikace. My jsme si například nainstalovali Beach Buggy Racing a nejde o zjednodušenou verzi známou z jiných aut s Android Automotive, ale o plnohodnotnou hru, jakou znáte z telefonu. K dispozici jsou i další aplikace, například Monsan jako alternativa YouTube nebo Mapy.cz. Právě u map ale občas narazíte na problém s určováním polohy, kdy auto ne vždy přesně ví, kde se nachází. U některých aplikací pak nefunguje vše stoprocentně. Typickým příkladem je iVysílání ČT, které se sice stáhne a spustí, ale přehrávání videa se nedaří. Infotainment tak působí spíše jako čínsko-evropský kompromis, který má své silné stránky, ale i limity.
Řešením je systém Car Connect, který do aut dodává přímo Auto Anex z Děčína. Ten k vozu dodává externí krabičku, která je napevno připojená a umožňuje velmi rychlé a spolehlivé bezdrátové připojení Android Auto i Apple CarPlay. Stačí spustit aplikaci Car Connect a telefon se připojí automaticky, aniž byste museli složitě vstupovat do nativního infotainmentu.
Samotný infotainment je ale i tak příjemný. Reaguje rychle, nabízí široké možnosti nastavení a vše působí logicky uspořádané. Bez problémů zde ovládáte roletky, nastavujete komfortní funkce nebo sledujete statistiky jízdy. Nechybí ani 360stupňová kamera včetně 3D zobrazení, která funguje přehledně a velmi dobře pomáhá při manévrování.
Zajímavou možností je také využití displeje před spolujezdcem. Aplikace, které máte v infotainmentu, lze zobrazit i zde. Spolujezdec si tak může pustit internetový prohlížeč, například Operu, a během chvíle jsme byli online třeba na fDrive.cz. Stejně tak je možné sledovat videa přes aplikace typu Monsan nebo Mapy.cz, a to i za jízdy.
Voyah Passion lze ovládat také na dálku pomocí mobilní aplikace, ale zapomeňte na nějakou oficiální aplikaci. Zajímavostí je, že jsou k dispozici hned dvě různé aplikace třetích stran. Jedna působí modernějším a graficky povedenějším dojmem, druhá je spíše jednodušší a oldschoolová. Funkčně jsou ale obě plnohodnotné. Umožňují vzdáleně klimatizovat i vyhřívat interiér, zamykat/odemykat vůz, zobrazit jeho polohu, sledovat teploty, stav baterie i provozní kapaliny, včetně informací o brzdách. Přestože jde o řešení třetích stran, v praxi zde necítíme žádný zásadní kompromis.
Jízda: pohodlný koráb, kterému nechutnají české kanály
Po rozjezdu je hned jasné, že právě komfort je tím, čím chce Voyah Passion zaujmout. Upřímně si jen těžko vybavujeme auto s cenou kolem 1,5 milionu korun, které by bylo tak dobře odhlučněné a zároveň tak pohodlné. Passion je v tomhle ohledu skutečným synonymem klidné jízdy. Vzduchový podvozek krásně funguje na houpavých nerovnostech, příčných prazích nebo delších vlnách asfaltu, kde se auto jemně zhoupne a posádka je dokonale izolovaná od okolního světa. Na kvalitních silnicích, ve městě i na dálnici působí vůz jako oáza klidu a ticha.
Jakmile ale dorazíte na typicky české silnice plné kanálů, výmolů a ostrých nerovností, narazíte na limity podvozku. Passion nemá tyto situace úplně rád. Kola na krátkých nerovnostech citelně reagují, místy máme pocit, že odskakují, a podvozek působí nervózněji, než bychom u vzduchového podvozku čekali. Vzniká tak zajímavý kontrast mezi plavnou, houpavou jízdou na dobrém asfaltu a tvrdšími rázy od kol na rozbitých úsecích. Nejde vysloveně o nepříjemné chování, ale rozhodně nelze říct, že by Passion české silnice dokonale vyhlazoval. Nejlépe mu svědčí kvalitní okresky, město a dálnice.
Rekuperace nabízí tři úrovně – nízkou, střední a vysokou. Při nastavení té nejsilnější auto zpomaluje poměrně výrazně, zhruba z 30 na 10 km/h během 2 až 3 sekund. Jakmile ale rychlost klesne k 10 km/h, zpomalování ustane a je potřeba dobrzdit klasickým pedálem. Jednopedálové ovládání tady nenajdete.
K dispozici jsou tři základní provozní režimy, tedy EV, HEV a e-Hold. V praxi to znamená, že auto jezdí primárně vždy na elektřinu, dokud není baterie téměř vybitá. Dokonce si můžete navolit režim EV, ve kterém potvrdíte navíc, že chcete jet čistě na baterii až do úplného vyčerpání, klidně až na jedno procento. Spalovací motor se pak vůbec neozývá a Passion se chová jako plnohodnotný elektromobil. Vzhledem k vysokému elektrickému dojezdu ve městě to dává smysl a v běžném provozu lze s autem fungovat opravdu jako s elektromobilem.
Velkou pochvalu si zaslouží také akustický komfort ve vyšších rychlostech. Na dálnici je v kabině příjemné ticho, aerodynamický hluk je minimální a celkově je cestování velmi uvolněné.
Jízdní režimy zahrnují Eco, Comfort, Performance, Snow a individuální nastavení. V režimu Performance Passion ukáže, že má přes 500 koní a umí opravdu svižně zrychlit. Dynamika je silná, plynulá a kultivovaná, ale nečekejte ostré elektrické kopance, jaké známe třeba z Tesly. Zrychlení je spíš pozvolné, mohutné a důstojné. Ano, auto vás zatlačí do sedačky, ale nástup výkonu není agresivní. To přesně odpovídá charakteru vozu. Není to sportovní limuzína a ani se tak netváří.
Při svižnější jízdě na okreskách je znát komfortní naladění vzduchového podvozku. Auto se v zatáčkách více naklání a k ostrým průjezdům vás nijak nevybízí. I když má nízké těžiště, měkké nastavení dává jasně najevo, že tady nejde o řidičské hrátky. Výkon slouží spíš pro bezpečné předjíždění nebo rychlý únik ze situace, ne pro honění sekund. Pokud hledáte zábavné auto na okresky, musíte se poohlédnout jinde. Passion je o klidu, pohodě a sebejisté rezervě výkonu.
Pochválit musíme také asistenční systémy. Aktivace asistenta řízení je jednoduchá, auto dobře čte jízdní pruhy, plynule vás v nich vede a během testu jsme se nesetkali s žádným fantomovým brzděním. Velmi dobře funguje i rozpoznávání dopravních značek, a to nejen rychlostních, ale i příkazových a informačních, které se přehledně promítají do přístrojového štítu. Automatická změna jízdních pruhů je dostupná pouze v Číně, v Evropě ji aktivovat nelze, ale jinak systém působí spolehlivě a komfortně.
Celkový dojem z jízdy doplňují kvalitní kamery včetně 360stupňového zobrazení, díky kterým máte perfektní přehled i o obrubnících a nehrozí poškození kol. Voyah Passion se tak ukazuje jako velmi příjemný dálniční koráb, ideální na polykání dlouhých kilometrů, klidné cestování po městě i pohodové přesuny mezi městy. Jediné, co mu vyloženě nechutná, jsou rozbité české silnice plné kanálů a ostrých nerovností. Ale upřímně, komu by chutnaly.
Jak funguje hybrid? Spotřeba, reálný dojezd a režimy v praxi
A jaký má Passion reálný dojezd a spotřebu? Nejdříve město. 10 % baterie při městském provozu znamená reálný dojezd 24 kilometrů, ve městě je tedy možno ujet při průměrných teplotách kolem 10 až 15 stupňů Celsia zhruba 240 reálných kilometrů, což je velmi pěkná hodnota a mezi hybridy je to naprostá špička. Spotřeba se pak pohybuje kolem 17 kWh/100 km, což je trochu více, než bychom od auta tohoto typu očekávali, nicméně na hybrid této velikosti je to akceptovatelné.
Při jízdě po okreskách stoupá spotřeba zhruba na 20 kWh/100 km. To není málo, nicméně díky opravdu velké baterii je stále elektrický dojezd kolem 190 kilometrů. To jsou dramaticky vyšší hodnoty než u drtivé většiny plug-in hybridů na trhu a s Voyahem se dá skutečně po většinu doby fungovat jako s čistým elektromobilem, kterému baterie vydrží dost dlouho.
Karta se obrací na dálnici, kdy auto při jízdě čistě na elektřinu ukazuje spotřebu kolem 30 kWh/100 km, což je opravdu hodně a odpovídalo by to spíš obrovskému SUV než luxusnímu sedanu. Bude to zřejmě převodováním, jinak si to neumím moc vysvětlit. Každopádně zde se hodí spalovací motor, který vozíte s sebou.
Na dálnici tak přepínám z režimu EV do režimu HEV nebo e-Hold, přičemž ten poslední činí to, že mezi 25 až 80 % udrží nabití baterie na stejné úrovni a využívá jen spalovací motor. Při jízdě rychlostí 130 km/h pokrývá spalovací motor kompletně spotřebu elektromotoru a bez problémů zvládá baterii ještě dobíjet výkonem zhruba 10 kW a spalovací motor točí mírně nad 2 000 otáčkami za minutu. Motor má pak na dálnici spotřebu kolem 8 l na 100 km a pokud sečteme energii v baterii a dobíjení elektromotorem, dosahuje Passion reálného dálničního dojezdu kolem 700 km, což je samozřejmě více, než dostanete i z nejlepších dnešních elektromobilů, které končí kolem mety 500 km na dálnici.
Při jízdě kolem 160 km/h pak stále dokáže udržovat baterii na stejné úrovni a motor točí kolem 3 300 otáček za minutu, ale v případě, že jedete rychleji, už dobíjet nestíhá a nabití baterie klesá, ale velmi pomalu. Ovšem i ve velmi ostrém dálničním tempu na německých dálnicích ujedete v pohodě 400 až 500 km.
Pokud máte zvolen režim HEV, tak při snížení rychlosti, typicky po sjetí z dálnice do města, se opět spalovací motor vypíná a auto jede dále jako elektromobil. Obecně se Passion chová jako elektromobil a jak v režimu HEV tak e-Hold nečekejte, že by auto nějak mocně dobíjelo baterii spalovacím motorem. Passion je potřeba primárně nabíjet a spalovací motor v podstatě jen šetří baterii a udržuje její nabití na delších cestách.
Pokud máte hodně vybito (například 5 %), lze autu přikázat, aby stále vynutilo jízdu jenom na baterii a nedobíjelo. Jinak se baterie během zhruba 20 minut nabije o 10 % na zhruba 15 %, ale na této hodnotě zůstává a auto ji dál aktivně nedobíjí a spíše udržuje. Pro co nejefektivnější ježdění je tak Passion nutné nabíjet ze zásuvky
Závěr: luxusní Čína za překvapivé peníze
Voyah Passion PHEV je překvapivě dospělé, technicky vyspělé a velmi příjemné auto, které klidně obstojí vedle evropských prémiových značek. A je nejen exotické, ale i technicky unikátní. Mezi plusy musím jednoznačně zařadit interiér, jeho zpracování, prostornost a luxus nejen vpředu, ale hlavně vzadu, kde to je pomalu na úrovni Mercedesu třídy S. K tomu krásně pasuje odhlučnění a pohodlný vzduchový podvozek, který sice nežehlí české kanály zdaleka tak dobře jako Němci, ale i tak je velmi komfortní.
Ocenit musím také dlouhý elektrický dojezd a dobře fungující hybridní pohon, který umožňuje v drtivé většině případů používat Voyah jako elektromobil, ale zároveň mít jistotu mnoha set kilometrů na dálnici bez nutnosti nabíjení. Na výši je také infotainment se třemi displeji, i když je používání kvůli čínskému původu někdy kostrbaté i přestože se prodejce snažil o maximální poevropštění. Kdo ale používá jen Android Auto a Apple CarPlay a běžné věci v infotainmentu, nenarazí na zásadnější problémy. Limitem mohou být některé nefunkční pokročilé funkce asistenta řízení (například automatické přejíždění z pruhu do pruhu). Limitem je samozřejmě nabíjení kvůli čínským konektorům a jednofázovému AC nabíjení, což předurčuje Passion většinou domácímu dobíjení přes noc.
I přes čínská specifika jako celek funguje Voyah Passion skutečně velmi dobře. A kdo cílí na luxusní elektrickou limuzínu, navíc ve čtyřkolce, se spalovacím prodlužovačem dojezdu a navíc ještě za hodně zajímavou cenu, může pro něj být Passion zajímavou volbou. Navíc si můžete být jistí, že takovou exotiku na českých, ba ani evropských, silnicích jen tak nepotkáte.
Foto: fdrive.cz
Tohle auto rozhodně nejde proti Mercedesu.
Velké zklamání, redakce.