Středně velký crossover je na trhu teprve chvíli a zájemci o něj mají šanci volit verzi s jedním nebo dvěma elektromotory. Podle toho se liší i kapacita baterie, která u základní verze činí 57,7 kWh. Mnou otestovaná vrcholná verze s pohonem všech kol ale automaticky nabízí vyšší porci, konkrétně 77 kW. Název C-HR+ pak rozhodně není náhodný. Značí, že jde typově o auto jako Toyota C-HR, kterou známe jako hybrid a plug-in hybrid, jenže oproti ní je podstatně větší. Stojí na elektrické platformě stejně jako Toyota bZ4X a míří do vyššího segmentu než zmíněné C-HR. Toyota jako hlavního konkurenta, minimálně na českém trhu, vidí právě Škodu Elroq a C-HR+ jde proti ní jak výkonovými variantami, tak cenami i dojezdem.
Technické parametry Toyota C-HR+ 77 kWh AWD
Kompletní specifikace| Konstrukce | SUV, 4 520 × 1 870 × 1 595 mm, 2 010 kg |
|---|---|
| Pohon | Elektřina, hnaná náprava: 4×4 |
| Výkon | 252 kW, 343 koní, točivý moment: 338 Nm |
| Baterie | 77 kWh (72 kWh využitelná kapacita) |
| Nabíjení | rychlonabíjení: 150 kW, palubní: 22 kW, konektory: CCS Combo, Mennekes |
| Spotřeba | Kombinovaná: 15,5 kWh / 100 km, dojezd: 507 km |
| Cena od | 1 294 000 Kč |
Vypadá skoro jako Lexus RZ
O designu testovaného vozu platí, že C-HR+ typově vychází z menšího C-HR. Tenhle crossover s vyšší stavbou karoserie a sportovněji střiženou siluetou se navíc dost nápadně podobá mnohem luxusnějšímu sourozenci, kterým je Lexus RZ. Však posuďte sami v přiložené galerii, zda mám pravdu. Vůz přináší splývavou záď a stejně jako běžné C-HR má kliku zadních dveří schovanou v rohu okna, takže na první pohled vypadá jako třídveřové auto. U tohoto modelu mi ale chyběl zadní stěrač. Okno ve víku kufru je totiž celkem rozměrné a i když za celý testovací týden ani jednou nezapršelo, z mé vlastní zkušenosti již umím odpozorovat, že takto velká plocha bude hlavně v zimě nepříjemně zanesená sněhem či kapkami vody. Jenže zadní stěrač C-HR+ mít nemůže, a to ani za příplatek.
Designový styl pak japonská novinka čerpá z jazyka, jaký známe z Toyoty bZ4X. Je poměrně jednoduchý, ale originální, s ostřeji řezanými hranami. Nejvyšší výbava nabízí dvoubarevné lakování s oddělenou střechou, byť v tmavých kombinacích to na první pohled příliš nevynikne. Auto je oplastované v dolní části, čímž naznačuje, že se lehkého terénu nebojí. Zajímavým detailem je nezvykle malé logo Toyota na zádi, menší, než bývá u aut obvyklé. Moc se mi líbily propojené zadní svítilny a temně šedá barva karoserie taktéž není úplně špatná. Jen se připravte na to, že v rámci výbavy Executive za ni zaplatíte 25 tisíc Kč.
Výbava postrádá jen dva podstatné prvky
V rámci vyšší výbavy Executive dostanete automaticky například 20" kola z lehké slitiny s pneumatikami 235/50 R20, vyhřívané čelní sklo, celokožená sedadla s elektrickým nastavením u řidiče, pokročilý parkovací asistent Toyota Teammate, Matrix LED světlomety či 22kW palubní nabíječku. Jenže najdou se zde i nedostatky. Zaprvé bych jako zákazník čekal, že u vozu s cenou skoro 1,4 milionu Kč dostanu možnost připlatit si za odvětrávaná přední sedadla. To zde ale nejde. Sedadlo řidiče pak dokonce postrádá funkci uložení paměti skrze klasické tlačítko a spolujezdcova sedačka je pro změnu nastavitelná manuálně. V tomto ohledu by se měla Toyota rozhodně polepšit.
Místa je dostatek hlavně vpředu
Interiér stylově navazuje opět na model bZ4X, ale oproti němu je o dost modernější. Hlavní přístrojový displej před řidičem je výše, což má svá úskalí. Při běžné poloze volantu jeho věnec displej částečně zakrývá. Řidič si proto musí volant stáhnout níže, čímž ho má „mezi stehny". Je to přístup, s jakým začal Peugeot, a mně osobně úplně nevyhovuje, i když připouštím, že by si člověk po delším užívání nejspíš zvyknul. Výtku mám také k absenci kastlíku před spolujezdcem. Ten C-HR+ zkrátka nemá a tak jste nuceni veškeré dokumenty od vozu uložit do otevřené schránky pod středovým tunelem, kde na ně každý vidí. Další možností je ještě objemná schránka pod loketní opěrkou, ale tam si řidič se spolujezdcem zcela jistě odloží své cennosti.
Středový displej infotainmentu je dostatečně velký pro základní funkce. Nechybí dvě bezdrátové nabíječky a otočný volič směru jízdy známý z bZ4X, který se musí zmáčknout pro zařazení jízdního směru. Materiály jsou odpovídající cenové kategorii. V testované vyšší výbavě najdeme kombinaci měkčených plastů a syntetické kůže a cením kvalitní slícování jednotlivých dílů. Plusem jsou i některá fyzická tlačítka, skrze které se dá aktivovat Eco režim, funkce AutoHold či parkovací ruční brzda. Po prostorové stránce je místa dostatek hlavně vpředu, kam se pohodlně usadí i 188 cm vysocí cestující. Přední sedadla postrádají výraznější boční vedení a dozadu bych usadil jen ty, kteří měří do 175 cm a nemají nadváhu. Toyota C-HR+ má totiž lehce zkosenou zadní část, což ubírá cenný prostor pro hlavu. Ani s místem pro nohy to zde není úplně skvělé a pro častější převozy většího počtu dospělých bych raději volil model RAV4.
Zavazadlový prostor má objem 416 l (dle VDA). Sedačky jsou dělené v poměru 1/3 a 2/3. V kufru je systém přepážek, které lze nastavit do různých výšek, buď zarovnat s prahem kufru, nebo snížit pro větší objem. Pod nimi se skrývá nabíjecí kabel a bezpečnostní výbava.
Výkon potěší i náročnější
Jak už bylo zmínění v úvodu testu, do rukou se mi dostalo provedení s výkonem 343 koní a pohonem všech čtyř kol. To přináší záruku solidních odpichu z místa, a to i když bude vůz plně naložen. A skutečně. Ačkoliv zde Toyota neinstalovala tlačítko „Sport“, i v normálním jízdním režimu byl odpich z místa dokonalý a všechna čtyři kola „hrabala“ konstantně. Verze AWD umí zrychlit z 0 na 100 km/h za 5,2 sekundy a dovolí vám jet rychlostí až 180 km/h. V tomto ohledu jde o lehké zklamání, ale konkurence je na tom často dost podobně a jen prémiové modely umí jet více. Pochvalu uděluji za rekuperaci, protože ji lze nastavit ve čtyřech intenzitách, a to skrze pádla pod volantem. Rozdíly mezi stupni jsou ale menší, než bych si přál. V nejvyšším stupni navíc vůz nezastaví až do nuly. I zde by tedy chtělo zapracovat na technice a dodat jízdní režim „B“.
Snad největší překvapení mi ale testovaná Toyota ukázala v oblasti spotřeby. Už od počátku testu jsem totiž měl obavy z toho, za kolik asi budu jezdit a zda mi 77kWh baterie vystačí na víkendový dálniční výlet o celkové délce 350 km. S vozem jsem tak většinu času jezdil klidnějším tempem a i na dálnici nepřesahoval limit 125 km/h. Na plně nabitou baterii vůz ukázal na začátku testu dojezd 410 km a jak se o pár dní později ukázalo, tato hodnota byla zcela reálná. Kombinovaně jsem totiž jezdil za 16,2 kWh na 100 km, přičemž z 50 % jsem jezdil po dálnicích. Dalších 30 % připadlo na okresky a zbytek na město. Toyota C-HR+ tak ukázala, že je vskutku úsporným rodinným vozem a i přes menší baterii v porovnání s konkurencí ujede stejnou porci kilometrů. Nabití vozu pak lze uskutečnit skrze 22kW AC nabíječku, nebo pak přes DC nabijecí stanici, kde si vůz umí odebrat elektrickou energii výkonem až 150 kW.
Nebýt pár chyb, je úplně dokonalá
Jednou z posledních předností testovaného vozu je podvozek. Ten sice není adaptivní, ale i tak působí příjemně naladěný. Výrobci se zde povedlo nakombinovat dobrý komfort s přesvědčivými jízdními vlastnostmi v zatáčkách. I na 20" kolech podvozek zvládal nerovnosti kultivovaně a byl příjemně měkký. V zatáčkách se přitom nedostavují přílišné náklony a i horší výmoly nebyly pro techniku vozu přílišný problém.
A jaký je tedy závěr? Někomu by mohl u modelu C-HR+ chybět přední kufr, stejně tak přední mlhové světlomety. Středně velká elektrická Toyota ale nabízí kultivovaný jízdní zážitek, dostatek prostoru v kabině, příjemné materiály, kvalitní odhlučnění a hlavně pak i nízkou spotřebu. Nebýt pár podstatných nevýhod, šlo by o dokonalý elektromobil, který by dokázal evropské konkurenci dost slušně zavařit. Pokud ale Toyota vyslyší kritiku, dost možná se ji to i časem povede.
Foto: fDrive.cz
