Současná druhá generace Land Roveru Defender není v naší redakci novinkou. Již jsme otestovali sedmimístné provedení s označením „130“. Nyní se nám ale naskytla možnost prozkoumat kvality exkluzivní edice Sedona, která Defenderu přidává pořádnou dávku luxusu. Stačí se podívat na přiložené fotografie a hned je patrné, co je nového. Předně je to tmavě vínový lak karoserie, který k žádnému jinému provedení nedostanete. Efektním doplňkem jsou černá 22" kola s celoročními pneumatikami Continental AllSeason Contact 2 o rozměru 275/45 a novinkou jsou ochranné plasty vozu v leskle černém laku a lehce pozměněný zadní nárazník se dvěma černými tažnými oky. Land Rover Defender pak bez ohledu na verzi přináší nezávislé zavěšení všech kol a možnost vzduchového odpružení. Hlavní předností je však až třikrát vyšší torzní tuhost oproti modelu s rámem a také to, že tento technický základ je připraven na elektrifikaci. K té má dojit přibližně za rok.
Technické parametry Land Rover Defender 110 D300
Kompletní specifikace| Konstrukce | SUV, 4 323 × 2 105 × 1 969 mm, 2 470 kg |
|---|---|
| Pohon | Hybridní (elektřina/nafta), hnaná náprava: 4×4 |
| Výkon | 221 kW, 300 koní, točivý moment: 650 Nm |
| Nádrž | 89 l |
| Spotřeba | Kombinovaná: ? l / 100 km |
| Cena od | 1 997 081 Kč |
Defender je dostupný ve třech karosářských délkách, ale pouze verze 110 je (nebo spíš byla) k mání v edici Sedona. A zatímco klasické verze Defenderu v kabině vždy vypadaly tak nějak obyčejně, testovaná limitka se snaží o maximální luxus. První změnou je tak kompletně černý velký volant. Před spolujezdcem již není plastová, nýbrž hliníková deska s vtisknutým nápisem modelu, a vnitřní odhalené plechové části dveří jsou ve stejném laku jako exteriér vozu. Přibyly také v přední části integrované boční výklopné kapsy, kam se vejde pár drobností. Změnou prošel i středový tunel, kde si místo našel výsuvný šuplík na cennosti. Pod ním je přístup k USB-C a USB-A. A aby byl dojem co nejlepší, strop vozu je kompletně pokryt alcantarou. Naopak zamrzí absence nápisu „Sedona Edition“ kdekoliv v interiéru. Místo toho se majitel musí spokojit s osvětlenými nápisy „Defender“ v hliníkových deskách na prazích vozu.
Musím říci, že Defender v luxusním obleku se mi zalíbil takřka okamžitě. Sedadlo řidiče bylo elektricky ovládané v deseti směrech a nechybělo vyhřívání a odvětrávání. Naopak masážní funkci byste hledali marně. Tohle totiž není velký Range Rover, který si nechává pro sebe ty nejlepší komfortní funkce. Moc se mi líbí střed palubní desky, jenž je pokryt polem s fyzickými tlačítky. Skrze ně lze ovládat jízdní režimy, nastavit výšku vozu (ve třech úrovních díky vzduchovému podvozku), klimatizaci či deaktivovat systém start-stop. Potřeba dotýkat se středové obrazovky je zde minimalizována, což se projevuje na vyšší jízdní bezpečnosti. V kabině bylo místa skoro až na rozdávání, každý cestující má vlastní výdech čtyřzónové klimatizace a k naprosté dokonalosti už chyběly snad jen stínící roletky u druhé řady oken.
Pod kapotou vozu pracoval třílitrový naftový šestiválec, který nabízel výkon 300 koní, točivý moment 650 Nm a elektrickou výpomoc skrze elektromotor s výkonem 10 kW. Standardem je automatická převodovka ZF s osmi stupni a využívat lze i ekonomický jízdní režim. Ačkoliv je to věc přítomná snad ve všech současných modelech Land Rover, dodnes jsem nezaregistroval nějakou větší úsporu paliva po jeho aktivaci. Většinou jsem tak jezdil v komfortním nastavení, kdy vůz fungoval naprosto dokonale a nebyl ospalý. Defender 110 D300 není sportovní skříň na kolech, ale dokáže pěkně zabrat a bonusem je hutný zvukový projev motoru při větším prošlápnutí pedálu plynu. Tady se nehraje na žádné umělé zvuky a reproduktory v náraznících. Tohle je poctivá mašina, která dává najevo všem okolo, co je zač. Elektrická výpomoc skrze malý elektromotor se pak hodí hlavně při rozjezdech a v terénu, kde se Defender dokáže pohybovat po centimetrech.
Ačkoliv tato verze vážila 2,5 tuny, nedělalo jí problém zrychlit z 0 na 100 km/h za 6,6 s (měřeno dle GPS) a v případě potřeby lze využít možnost jet až 191 km/h. To je na takto velké auto více než dost, a o to více mě překvapilo kvalitní odhlučnění kabiny. I v rychlostech okolo 150 km/h jsem měl možnost klidným hlasem hovořit se zbytkem posádky v druhé řadě. Výrobce nejspíše vylepšil vrstvu tlumících materiálů, protože dvojitá okna by sama o sobě takové ticho nezvládla. S vozem jsem ujel 820 km a na konci testu ukázal palubní počítač spotřebu 8,5 l na 100 km. V kombinaci s nádrží o objemu 89 l to znamená pěkný dojezd na natankování.
Už nástupní výška vozu mi pak často dělala problémy s tím, abych se do auta vůbec mohl bez větší námahy usadit. Jakmile se ale Defender zvedne na nastavení „terén 2“, rázem před vámi bude stát něco, co je vysoké 2,1 m. Kromě toho jsem v nejvyšším výškovém nastavení mohl s vozem využívat přední nájezdový úhel 37,5°. Pozor jen na vjezd do podzemních garáží. V nástupním nastavení je totiž vůz vysoký 1,9 m, ale v běžném má rovné dva metry.
Moje finální dojmy jsou pozitivní a během testu jsem nepřišel na nic, co by mě vyloženě štvalo. Problémem může být vlastně jen to, že testovaná edice se již neprodává jako nová, respektive nový vůz zakoupíte, ale nikoliv přímo u výrobce. Tato edice se totiž představila již loni a jak ukazují prodejní čísla, jen se po ní zaprášilo. Upřímně se tomu nedivím, protože Sedona Edition vypadá vážně skvěle a má několik extra prvků výbavy, které do jiného Defenderu nemáte šanci dostat. Ve spojení s naftovým třílitrem se jedná o komfortní a dobře jezdící auto, které potrápí snad jen jedno – nedostatečná péče ze strany majitele. Kdo totiž bude opomíjet servis a pravidelnou údržbu, může se jeho vyšperkovaný Defender stát drahou záležitostí. Ve výsledku je ale Defender skutečný pracovní nástroj, jenž vás s naprostou grácií dokáže odvést přesně tam, kam chcete.
Foto: Roman Havlín, fDrive.cz
