Facelift přinesl novou příď s 3D vzorem, nové Bi-LED světlomety, ale také LED světla pro denní svícení. Nejvíce změn se dotklo interiéru. Novinkou je 10,25palcový dotykový displej infotainment systému, ale také panel pod ním. Už v testu elektrické verze jsem říkal, že se mi tato změna nelíbí. Vypadá lacině a interiér před faceliftem působil daleko elegantněji. Co však musím pochválit, je konektivita. Android Auto, Apple CarPlay, bezdrátové nabíjení chytrého telefonu a v druhém čtvrtletí letošního roku dorazí také Blue Link: aplikace pro chytrý telefon, díky které můžete kontrolovat různé funkce auta (například, zda jste jej zamkli). Vybrat si také můžete, zda preferujete kožený, nebo látkový interiér.
Kde vás zklame a jaké má přednosti plug-in hybridní Ioniq?
Technické parametry Hyundai Ioniq plug-in hybrid (2017)
Kompletní specifikace| Konstrukce | liftback, 4 470 × 1 820 × 1 495 mm, ? kg |
|---|---|
| Pohon | Hybridní (elektřina/benzin), hnaná náprava: přední |
| Výkon | 141 (105) koní, točivý moment: 265 Nm |
| Baterie | 8,9 kWh |
| Nabíjení | konektory: Mennekes |
| Spotřeba | ? |
| Cena od | 849 990 Kč |
Ve vyšší výbavě Ultimate je například sedadlo řidiče elektricky ovládané a má i dvě paměti. Nechybí funkce klimatizování/vyhřívání a vyhřívaný je i volant. Vyhřívaná jsou též zadní sedadla, ale osoba vyšší než 180 centimetrů už při sezení musí dělat nějaké ty kompromisy. Za designově se snižující záď se bohužel platí v podobě prostoru nad hlavou. A daní za plug-in hybrid je pro změnu zavazadelník. Ten má poměrně vysoko umístěnou podlahu a jeho objem je pouze 341 litrů. Na velké stěhovaní to tedy rozhodně není a nejspíše i s kočárkem můžete mít problém.
Plug-in hybridní Ioniq sází na atmosférickou šestnáctistovku s Atkinsonovým cyklem, která v kombinaci s elektromotorem nabízí 141 koní. Výkon jde přes šestistupňovou převodovku DCT na přední kola. K dispozici jsou dva jízdní módy: Eco a Sport. V případě přepnutí na sportovnější mód vám zčervená přístrojový štít a reakce plynového pedálu je znatelně citlivější. K vidění je poté také otáčkoměr, který vám je v případě cestování na „Eco“ mód skryt. Dynamika je v Ioniqu poměrně sprosté slovo, i když díky elektromotoru to v případě režimu Sport není pocitově až tak špatné na normální cestování.
Baterie má kapacitu 8,9 kWh a papírově s ní ujedete až 63 kilometrů. Samozřejmě, že záleží na profilu trasy. Kolem 50 kilometrů se opravdu najezdit na baterii dá. O to více, když pracujete s pádly na multifunkčním volantu. Právě díky nim měníte intenzitu rekuperace. Na voliči převodovky žádný režim „B“ nenajdete. Osobně mě to přijde jako dobré řešení, protože nemusíte sundávat ruce z volantu. Rekuperace má tři stupně, ale nefunguje až do úplného zastavení. Při sportovním módu pádla samozřejmě slouží pro změnu rychlostního stupně. Baterii můžete nabíjet jak pomocí klasické nabíjecí zásuvky, tak přes Mennekes. První varianta nám zabrala v případě nabíjení z 8 procent do plné kapacity 4 hodiny a 10 minut. Tedy v případě nabíjení, kdy jste v práci, popřípadě přes noc, to není žádná velká komplikace. V případě standardu Mennekes trvá nabíjení z nuly do plna 2 hodiny a 15 minut. Oba kabely najdete v zavazadlovém prostoru v taškách.
Na voliči převodovky žádný režim „B“ nenajdete.
Pokud bych měl jenom pár vteřin na to, abych vám sdělil, jak je na tom spotřeba, tak bez nabíjení můžete jezdit za cca 5 litrů benzinu na 100 km. Záleží na vašem jízdním stylu. Pokud si však auto budete nabíjet, spotřeba bude samozřejmě klesat. My jsme s Ioniqem vyrazili z Prahy do Svitav. Nějaké cesty po městě, kolem Svitav a poté zase zpět do Prahy. Auto mělo jen dvakrát plnou baterii a po více jak 450 kilometrech se spotřeba benzinu zastavila na 4,9 litrech. Pokud budete s Ioniqem jezdit každý den do práce na elektřinu a poté jednou za 14 dní vyrazíte například na nákup do vzdálenějšího města, není problém se se spotřebou benzinu dostat na pár litrů. A to doslova.
Z jízdních režimů si můžete vybrat elektrický, hybridní a automatický. První využívá pouze elektromotor a až v případě potřeby většího výkonu se připojí spalovací motor. Automatický režim je dobré volit, pokud máte delší cestu a využíváte vestavěnou navigaci. Hyundai Ioniq má totiž systém, který dokáže na základě mapových podkladů rozeznat, kdy přijde klesání/stoupání a podle toho upřednostnit pohon. Samozřejmě je účelem co nejnižší spotřeba. Poslední režim je automaticky nastavený ve chvíli, kdy máte téměř vybitou baterii.
Bonusem může být i to, že Ioniq má nárok na elektrické značky...
Po jízdní stránce je Ioniq vůz pro nenáročné, popřípadě pro ty, kteří chtějí cestovat z místa A do místa B a zábava za volantem nebo zpětná vazba od kol je jim lidově řečeno „fuk“. Jde však současně o auto pro ty, kteří uvítají nízké provozní náklady či záruku na pět let bez omezení najetých kilometrů. Bonusem může být i to, že Ioniq má nárok na elektrické značky, díky kterým můžete parkovat v Praze na barevných zónách pouze za sto korun ročně. Výhodou je také to, že od letošního roku s ním nepotřebujete dálniční známku.
Menší zavazadelník i málo místa nad hlavou pro cestující na zadní lavici je daň za plug-in hybridní pohon a design. Dynamika je plně dostačující pro běžné účely a spotřeba do velké míry závisí na vás a na tom, jak často budete nabíjet. Problémem může být cena. Za Ioniq zaplatíte 800 tisíc korun. Vyšší výbava Ultimate je ještě o 140 000 korun dražší, avšak v autě máte prakticky vše, co dnes Hyundai dokáže nabídnout: ať už jde o komfortní prvky typu vyhřívání sedadel a volantu nebo klimatizování a jízdní asistenty, jako je hlídání jízdního pruhu, adaptivní tempomat či parkovací kamera.
