Na dálnici D11 u Osic nedaleko Hradce Králové vyrostl jeden z nejzajímavějších ultrarychlých nabíjecích hubů v Česku. ORLEN zde ve směru na Prahu vybudoval nabíjecí lokalitu se šesti nabíjecími body, které si mezi sebe dynamicky rozdělují celkový výkon 900 kW. Nový hub navíc zvítězil v prvním ročníku naší ankety Nabíječka roku 2026 v kategorii Ultrarychlý nabíjecí hub roku. Zajímavý ale není pouze vysokým výkonem a zázemím čerpací stanice. Jde totiž o vůbec první českou instalaci technologie i-charging Blueberry Cluster od portugalského výrobce, která se od běžně používaných nabíječek v mnohém odlišuje. Rozhodli jsme se proto podívat pod její pokličku a celou technologii nám představil Martin Synek ze společnosti Chargee eMobility, která stanice pro ORLEN dodává a staví.
Nový unikátní nabíjecí hub Orlen v Osicích
Portugalská technika s obřím displejem a unikátním kabelem
Na českých nabíjecích lokalitách dnes potkáváme především stojany výrobců Alpitronic, ABB nebo Ekoenergetyka. Portugalský i-charging je zatím poměrně neznámým hráčem, který ale přichází s technologií navrženou přímo pro výstavbu velkých nabíjecích hubů. „Dobíjecí stanice i-charging jsou vyráběny kompletně v Portugalsku. Je tam vývoj, výroba i testovací centrum. Výhodou této firmy je především její zaměření na rychlé dobíjecí huby, kde je oddělena výkonová a výdejní část,“ vysvětluje Martin Synek. Samotné stojany tak neobsahují výkonovou elektroniku, která je umístěna v samostatných rozvaděčích opodál. Výdejníky díky tomu mohou být subtilnější a celkový výkon lze flexibilně rozdělovat podle potřeby. To je ostatně koncept, který používají i další výrobci a běžně se s ním setkáváme.
Portugalské stanice se ale jinak v lecčem liší. Na první pohled zaujme zejména obrovský 32palcový displej, který zabírá prakticky celou přední stranu výdejníku. Může zobrazovat informace o nabíjení, ale také reklamu nebo nabídku občerstvení z přilehlé čerpací stanice. Jakmile k nabíječce přijde řidič a začne ji ovládat, reklamní část se přesune nahoru a spodní část displeje slouží k samotnému ovládání. To je přitom navrženo i s ohledem na osoby s pohybovým omezením. Všechny důležité ovládací prvky jsou umístěny ve spodní části stojanu, aby byly snadno dostupné například také z invalidního vozíku.
Ještě zajímavější je ale systém manipulace s nabíjecím kabelem. Každý stojan v Osicích má pouze jeden konektor CCS, přestože konstrukčně může mít i dva. Důvod je jednoduchý. Díky jednostrannému provedení lze využít celou délku kabelu 4,7 metru, což je důležité vzhledem k různému umístění nabíjecích portů elektromobilů. Kabel přitom nemusíte pracně tahat ani přehazovat přes kapotu auta. S trochou nadsázky vám stanice kabel sama podá, případně vám s ním značně ulehčí manipulaci. „Kabelový management je unikátní na našem trhu. Je to motorický podavač, který odlehčuje váhu toho kabelu. Nahoře je motor a senzory, které celou váhu kabelu krásně odlehčují,“ popisuje Synek.
V praxi to funguje skutečně zajímavě. Motor umístěný v horní části výdejníku automaticky odvíjí kabel podle toho, jak daleko s konektorem potřebujete dosáhnout. Řidič tak nemusí překonávat odpor klasického závěsného ramene a má k dispozici prakticky celou délku kabelu. Po ukončení nabíjení a odpojení konektoru systém kabel automaticky navine zpět. Výhodou je podle Synka také absence mechanického ramene, které u některých konkurenčních nabíječek omezuje využitelný dosah kabelu.
900 kW se rozděluje dynamicky. A to i během nabíjení
Podívejme se ale na to nejdůležitější, tedy samotný výkon. V Osicích je celkem šest nabíjecích bodů, které mají k dispozici 900 kW. Jednotlivé výdejníky jsou vybaveny kabely dimenzovanými na proud až 500 A v režimu boost. Teoreticky tak zvládnou přenášet výkon přibližně 200 kW u 400V elektromobilů, respektive až 400 kW u vozů s 800V architekturou. V aktuálním zapojení v Osicích je však maximální výkon jednoho nabíjecího bodu omezen na 300 kW, protože jednotlivé výkonové kabinety zatím nejsou vzájemně propojeny.
Zásadní vlastností technologie je dynamické rozdělování výkonu mezi právě nabíjející elektromobily. Výkonové moduly mají vždy 50 kW a systém je dokáže přidělovat jednotlivým výdejníkům podle aktuální potřeby. Nejde přitom o statické rozdělení, které se změní až po odpojení některého z aut. „Není to tak, že by se výkon redistribuoval až po ukončení nabíjení. V rámci dané relace se automaticky distribuují výkonové moduly,“ vysvětluje Synek. Pokud tedy některému elektromobilu s rostoucím stavem nabití klesá nabíjecí výkon, může systém uvolněné moduly přidělit jinému vozu, který dokáže vyšší výkon využít. Celkových 900 kW se tak využívá efektivněji.
Výkonové kabinety, obsahují především výkonové moduly a řídicí elektroniku. Do kabinetů přichází střídavé napětí 400 V, které se následně převádí na stejnosměrné napětí až 1 000 V. Samotné stojany jsou s kabinety propojeny již stejnosměrným vedením. Výrobce nabízí výkonové kabinety s kapacitou 200 nebo 300 kW, vždy s možností osazení výkonovými moduly po 50 kW. Kabinety navíc lze vzájemně propojovat, a tak jejich výkon sdílet mezi více nabíjecích bodů. Díky tomu by bylo možné po odpovídající úpravě zapojení v Osicích dosahovat i vyšších výkonů na jeden výdejník, než je současných 300 kW.
Technologie má podle Synka ještě jednu důležitou výhodu. Pokud některý z výkonových modulů selže, nemusí kvůli tomu přestat fungovat celá nabíječka. „Když se rozbije jeden nebo více výkonových modulů, stanice jede pořád dál na ty funkční výkonové moduly,“ popisuje. Zajímavé je také chlazení. Výkonové kabinety, samotné stojany i 500A nabíjecí kabely jsou chlazeny vzduchem a nepotřebují kapalinový chladicí okruh. Podle Synka jde o ekonomičtější a z hlediska údržby jednodušší řešení. Na naši otázku ohledně případného omezování výkonu při vysokých letních teplotách uvedl, že se s problémem způsobeným přehříváním kabelů zatím nesetkali. Připomíná ale, že pro správné fungování vzduchového chlazení je zásadní pravidelná údržba a výměna filtrů.
Osice se mohou zdvojnásobit. A chystají se nabíječky s výkonem 1,6 MW
Velkou výhodou modulární architektury je také možnost budoucího rozšíření celé lokality. Současných šest nabíjecích bodů totiž nemusí být konečný stav. „Aktuálně jsme připraveni na to buď zdvojnásobit počet bodů, které tady jsou, anebo můžeme doplnit další výkonové kabinety, udělat mezi nimi propoje a distribuovat podstatně větší výkon,“ přibližuje Synek. Osice jsou tedy technicky připraveny až na dvanáct nabíjecích míst. Výhodou je také umístění technologie na betonových prefabrikátech s připravenými kabelovými prostupy, takže případné rozšíření nevyžaduje zásadní stavební zásahy do již nainstalovaných stojanů.
A u současného systému Blueberry Cluster možnosti portugalského výrobce nekončí. Chargee totiž počítá také s nasazováním ještě výkonnější technologie i-charging MAX, která dokáže z jediného výkonového systému distribuovat až 1,6 MW mezi osm nabíjecích bodů. „Jakmile ORLEN připraví lokaci, kde budeme moci tuto technologii nabídnout, určitě se tam s ní budete moci setkat,“ naznačuje Synek. Současně potvrzuje, že technologie i-charging se má objevit také na dalších českých lokalitách, a to nejen v síti ORLEN.
Orlen šlape do nabíjení. Jaké má plány? Rozhovor Future Cast Special s Lubošem Markvartem
Na závěr naší prohlídky jsme se podívali také do trafostanice, která je běžným řidičům skrytá, ale bez ní by takto výkonný nabíjecí hub vůbec nemohl fungovat. V Osicích se nachází transformátor o výkonu 1 000 kVA, který je napájen z vedení vysokého napětí 35 kV. Vysokonapěťový rozvaděč je už připraven také na další rozšiřování infrastruktury, včetně budoucího nabíjecího hubu u čerpací stanice ORLEN v opačném směru dálnice D11. Do budoucna se počítá rovněž s podrobnějším řízením a monitoringem zatížení, který bude vyhodnocovat například čtvrthodinová výkonová maxima a pomáhat s efektivním provozem celé sítě.
ORLEN plánuje v následujících letech výrazné rozšíření své české ultrarychlé nabíjecí sítě a právě technologie, jakou jsme viděli v Osicích, by se tak mohla stát stále běžnější součástí dálniční infrastruktury. Velké množství nabíjecích bodů, dynamické sdílení výkonu, pohodlná manipulace s dlouhými kabely a možnost postupného rozšiřování jsou přitom přesně těmi vlastnostmi, které u moderních nabíjecích hubů dávají smysl. Jak se líbí portugalské nabíječky i-charging vám? Už jste si je v Osicích vyzkoušeli, nebo máte svého oblíbeného výrobce nabíjecích stanic? Podělte se s námi o zkušenosti v diskuzi pod článkem.
