S vozem Mitsubishi Outlander PHEV nové generace, vybaveným střešním stanem Yakima, jsme se vydali na úspornou expedici do severního Banátu – části Srbska a Rumunska, kde se nacházejí české vesnice. Zpočátku vše probíhalo hladce. Díky nabíjecí kartě Mitsubishi Charge (Axigon), která funguje u všech velkých nabíjecích sítí v Česku, jsme využívali každou příležitost k dobíjení – při zastávce na občerstvení i v Brně při výměně peněz. Tam se nám ale podařilo vyměnit jen Forinty a Lei, srbské Dináry neměli.
Po přejezdu slovenských hranic se však situace zkomplikovala. Mitsubishi Outlander má konektor CHAdeMO, což nám znemožnilo nabíjení na Tesle Superchargerech s konektorem CCS. Aplikace Tesla ovšem byla naše jediná možnost. Redukci jsme sice měli, ale nefungovala ani u jedné stanice v Česku, ani u Superchargerů v Bratislavě. Zbývala nám tedy jediná možnost – nabíjení v kempech.
Překvapení na srbských hranicích
Do Srbska jsme dorazili k večeru. Už jsme si odvykli fronty na hranicích, ale Srbsko leží mimo Evropskou unii i Schengenský prostor. Nejprve menší kolona na maďarské straně, pak větší před srbskou celnicí.
Ihned po vstupu do země jsme začali hledat místo na přenocování. V okolí hranic žádné kempy nebyly, a tak jsem otevřel aplikaci Park4night. Ve městě Subotica jsme našli dva kempy. Do jednoho se nám nedařilo dovolat, druhý s názvem Yugoland nás ujistil, že můžeme přijet.
Příjezd do jiné dimenze
Navigace nás dovedla k autosalonu MG. V okolí jsme neviděli nic – kromě podivného oploceného místa připomínajícího smetiště. Před vjezdem stál nedostavěný dům, zjevně obydlený squatery. Nejistě jsme projeli kolem, ale nic nenasvědčovalo přítomnosti kempu.
Když jsme se vrátili, všimli jsme si příjezdové cesty mezi autosalonem a rozestavěným domem. A tam – velký poutač s jugoslávskou vlajkou a nápisem Yugoland. Tak přece jen jsme správně!
Vjeli jsme dovnitř a ocitli se v surrealistickém prostředí. Stará strážní budka u vchodu, rezavá kola, opuštěný karavan, zvláštní sochy a stará stíhačka v jugoslávských barvách. Recepce? Improvizace, která připomíná spíše kůlnu. Před ní dvě stará auta – Zastava z devadesátek a starý (byť trochu novější) Ford Focus 1. generace.
První kontakt a rostoucí nervozita
Z „recepce“ vyběhli tři mladíci. Vítali nás s nadšením a okamžitě se začali zajímat o naše auto. „Co to je? Něco takového jsme ještě neviděli! Připomíná to Range Rover!“
Rozhlédl jsem se. Kromě nás tu nikdo není. Žádný stan, žádný karavan. Začal jsem mít divný pocit. Velký zájem o naše auto mě rozhodně neuklidňoval. Kam jsme se to dostali? Je to kemp, nebo past na turisty?
Abych nevypadal jako bohatý turista ze západu, rychle jsem vysvětlil, že jsem motoristický novinář a auto mám na test. Do kempu jsme přijeli na elektrický pohon, což mladíky fascinovalo. „Jezdí to opravdu jen na elektřinu?“ Vysvětluji tedy, že je to plug-in hybrid, který ovšem na elektřinu ujede docela dost kilometrů.
Když jsem se zeptal na možnost nabíjení, ujistili mě, že na každé lampě je zásuvka. Cena? Deset eur za noc včetně nabíjení. To mě příjemně překvapilo – stejně jako fakt, že berou eura, protože srbské dináry se nám nepodařilo sehnat ani v Brně, ani v Maďarsku, ani později na srbských hranicích.
Mladíci mi uctivě poděkovali a řekli, že jsou rádi, že podporujeme jejich sen vybudovat originální místo k setkávání.
Hororová noc
Zaparkovali jsme u lampy a postavili stan. Slunce mezitím zapadlo úplně a kemp začal vypadat ještě děsivěji. Kdybych měl natáčet horor, vybral bych si tuto lokalitu.
Mladíci postupně odjeli a my jsme zůstali sami. Chvíli jsem uvažoval, jestli neobětovat těch deset eur a neodjet spát jinam. Ale kde bychom našli otevřený kemp? A je vůbec bezpečné kempovat ve volné přírodě v Srbsku? A hlavně je to jediná příležitost k nabití, které potřebujeme, abychom ujeli co nejvíce kilometrů na nádrž benzínu. Tuto cestu jsme totiž pojali jako takovou výzvu.
Po večeři jsem si konečně otevřel reference na aplikaci. Hodnocení bylo polarizované – buď jedna hvězdička, nebo pět. Ti s jednou hvězdičkou popisovali Yugoland jako „příšerné místo s hororovou vizáží“. Ti s pěti hvězdičkami jako „úžasné originální místo“.
Pak jsem si všiml důležitého detailu: prakticky všichni s jednou hvězdičkou zde nakonec nepřespali. Napsali recenzi na základě prvního dojmu a odjeli jinam. Ti, kdo zůstali, měli pozitivní zkušenost. To mě alespoň trochu uklidnilo.
Ranní překvapení
Ráno mě probudilo svítání. Slezl jsem ze stanu a konečně jsem si mohl kemp prohlédnout za světla. Všude sochy a busty slavných Jugoslávců ze sportu, armády a politiky. Většinu z nich jsem neznal, ale zaujal mě Nikola Tesla.
I když je Jugoland improvizovaný a rozhodně nedokončený, je vidět snaha provozovatelů o údržbu. Nechybí ani malé dětské hřiště. Ráno dorazil muž mexického původu, který obešel celý areál a zaléval květiny u soch. Místo je opravdu udržované.
Verdikt
Je to zajímavý zážitek. Pokud chcete kempovat na netradičním místě a nebojíte se trochu adrenalinu, mohu Jugoland doporučit. Jen se nenechte odradit prvním dojmem – za tou hororovou fasádou se skrývá autentický kousek balkánské originality.
Praktické informace:
- Cena: 10 € včetně nabíjení
- Platba: Přijímají eura
- Nabíjení: Zásuvky u lamp po celém areálu
- Tip: Přečtěte si reference předem – a věřte těm, kdo skutečně přespali
