Automobilky rády mluví o recyklaci a cirkulární ekonomice, jenže vysoké procento recyklovatelnosti ještě neznamená, že se ze starého auta skutečně vyrobí nové. Materiál může po sešrotování skončit v úplně jiném výrobku nebo být využit v méně náročné aplikaci. BMW se proto v projektu Car2Car zaměřilo právě na to, kolik materiálu z vyřazeného automobilu dokáže vrátit přímo zpět do automobilové výroby.
A rozdíl proti běžně používaným postupům je poměrně výrazný. Podle výsledků projektu se při konvenční recyklaci podařilo získat v kvalitě vhodné pro opětovnou výrobu automobilových dílů jen přibližně 6 procent materiálu. Při důkladnějším rozebírání, třídění a následném zpracování se BMW dostalo až na 51 procent.
Nejde o to, kolik auta lze recyklovat
Číslo 51 procent se dá snadno vyložit špatně. Neznamená, že by dnes šlo recyklovat pouze 6 procent automobilu a BMW nyní objevilo způsob, jak recyklovat polovinu. Projekt sledoval něco jiného – jak velká část získaného materiálu má po zpracování stále takovou kvalitu a čistotu, aby mohla znovu posloužit při výrobě automobilů.
BMW přitom nepracovalo jen s několika laboratorními vzorky. Během projektu bylo zpracováno 433 vyřazených automobilů celkem 60 různých modelů. Zkoušely se především nové způsoby oddělování jednotlivých materiálů ještě předtím, než vůz skončí ve drtiči, a přesnější následné třídění.
Projekt Car2Car přitom nezačal letos. BMW jej společně s firmami z recyklačního průmyslu a výzkumnými institucemi rozjelo už před několika lety. Jedním z cílů bylo zjistit, zda by se podíl druhotných surovin v nových automobilech mohl postupně zvýšit z přibližně 30 až na 50 procent. Výzkum se soustředil na ocel, hliník, měď, sklo a plasty.
Ocel se podařilo dostat z 1 na 81 procent
Největší posun se ukázal u kovů. U oceli se podíl materiálu, který bylo možné znovu použít v automobilové výrobě, zvýšil z pouhého 1 procenta při standardním procesu na 81 procent. U hliníku vzrostl z 23 na 52 procent a u mědi ze 48 na 68 procent.
Právě u kovů přitom hodně záleží na čistotě výsledného materiálu. Nestačí jednoduše roztavit všechno kovové dohromady. Různé slitiny a příměsi mohou způsobit, že výsledný materiál už nebude mít vlastnosti potřebné například pro výrobu karoserie nebo konstrukčních dílů. Proto se v projektu testovalo přesnější rozpoznávání a oddělování jednotlivých druhů kovů. Už při zahájení programu BMW počítalo například s využitím optických systémů, spektroskopie a metod založených na umělé inteligenci.
Alespoň u oceli už nezůstalo pouze u pokusů. BMW uvádí, že z materiálu získaného v rámci projektu vyrobilo více než 100 tisíc sériových komponentů, které splnily požadavky automobilky. Na jednu z použitých metod si BMW také podalo patentovou přihlášku.
Plasty jsou pořád problém
Výsledných 51 procent zároveň ukazuje, že více než polovina materiálu ze starého auta zatím stejnou cestou projít nedokáže. Nejsložitější situace je u směsných plastů a skla. Po běžném zpracování je obtížné získat materiál se stálými vlastnostmi, který by znovu splnil nároky na pevnost, životnost nebo vzhled automobilových dílů.
A ani výsledek BMW zatím neznamená, že budou od příštího roku ze starých vozů automaticky vznikat z poloviny nové. Projekt ukazuje především technický potenciál. Aby podobné postupy fungovaly ve velkém, musely by se rozšířit přesnější metody demontáže a třídění a celý proces by samozřejmě musel dávat ekonomický smysl.
I tak je ale výsledek zajímavý. U recyklace automobilů totiž nemusí být největším problémem samotná možnost materiál znovu využít, ale dostat jej zpět v takové kvalitě, aby mohl skončit zase v autě. A právě tady BMW ukázalo, že současných několik procent rozhodně nemusí být konečnou.
