Volkswagen ID.3 Pro S

Součástí verze Pro S je opět pohon zadní nápravy, čtyřkolka se zatím pro ID.3 nedodává. Vizáží pak testovaný vůz rozhodně dával okolí najevo, že je to vážně něco. Skvěle vypadají specifická litá 19" kola i červený lak karoserie. Po převzetí mě do očí „udeřil“ černý lesklý štít pod čelním oknem, avšak nejsem si jist jeho plnou funkčností. V rámci aerodynamiky bych na ID.3 takovou věc rozhodně nechtěl, ale snad výrobce ví, co dělá. Volkswagen ID.3 Pro S je hodně nápadité auto, avšak dokud nepřijde sportovně vypadající varianta GTX, zřejmě jen málokdo si z jeho designu „sedne na zadek“„“.

Velký údiv si zaslouží kabina, která je přímo futuristická. Bohužel je ale lesklý černý lak přímo na madlech dveří. Stačí tak s dveřmi párkrát manipulovat a najednou jsou madla ošklivě upatlaná a nevypadají zrovna dvakrát dobře. Volkswagen také v rámci úspor zvolil jednodušší ovládání stahování všech oken. Výrobce si usmyslel, že stačí jen dvě základní tlačítka, která ovládají běžně okno řidiče a spolujezdce. Teprve po překliknutí dalšího tlačítka se dají ovládat zbylá dvě zadní okna. Co když ale chce posádka stáhnout všechna okna najednou? To možné není a na první pohled standardní věc je v případě ID.3 nepřekonatelný problém.

Netypický je také volič automatické převodovky. Nachází se totiž nad páčkou stěračů a menší postavy na něj skrze volant prakticky nemají šanci vidět. To samé se týkalo i mě a často jsem volič ovládal pouze po paměti. Aby toho nebylo málo, dalším nezvyklým řešením je samotné ovládaní stěračů, kdy má páčka protisměrný chod. Je tak nutné páčku stlačit dolů, aby se spustil automatický režim, popřípadě první rychlost stírání. Jakmile ji někdo dá nahoru, což bylo standardem snad u všech modelů koncernu VW za posledních dvacet let, dočká se jen jednoho setření obřího čelního okna. To navíc postrádá výkonné ostřikovače, takže v případě většího znečištění je jejich funkce diskutabilní.

Na celou obrazovku

Naštěstí v dalších oblastech je elektrický ID.3 skoro až dokonalý. Sice u něj nejde vypnout ani omezit stabilizační systém ESP, ale to je jen drobná vada na kráse. Výkon vozu činil 150 kW (204 koní) a točivý moment 310 Nm postačil na většinu myslitelných situací. Sportovněji založené řidiče ještě možná nepotěší, že vůz má elektronicky omezenou maximální rychlost na 160 km/h, takže na dálnici se raději kliďte z levého jízdního pruhu i o dost slabším vozidlům. Verze Pro S ale není v nabídce pro trhání rychlostních rekordů. Jejím hlavním účelem je co nejdelší dojezd, který se během testu v letních podmínkách pohyboval na hranici 380 km na jedno nabití. Byly přitom obsaženy časté přesuny po dálnici ve dvou lidech a stranou nezůstaly ani zácpy ve městě. Otázkou je, co by s dojezdem udělalo mrazivé zimní počasí, ale ani letní teploty nad 28 °C nedaly vozu nic zadarmo.

Dle WLTP by měl Volkswagen ID.3 Pro S ujet až 552 km, ale to je číslovka z říše snů. Něčeho takového podle mě nejde dosáhnout ani v případě sebevětšího snažení. Za test jsem s vozem ujel 980 km a průměrná spotřeba se zastavila na 19,6 kWh na 100 km. Když jsem pak zkusil s vozem jet na hranici limitů, odběr se zvýšil na 24 kWh ba 100 km a baterie vozu začala bleskurychle ztrácet zbylá procenta energie. Hodně mě však potěšil adaptivní podvozek, který si uměl poradit i s většími nerovnostmi. Stačilo vůz přepnout do režimu Individual, nastavit odpružení na co nejměkčí a následná plavnost ID.3 si v ničem nezadala například s populární Škodou Superb třetí generace. Něco takového bych od malého Volkswagenu určitě nečekal. Velkou porci zábavy ale za volantem ID.3 nikdo čekat nemůže. Velmi citlivé ESP hatí jakékoliv náznaky sportovnější jízdy, přičemž je to právě zadní náhon, který se často stará o to, že vůz by se rád sklouznul, ale není mu to dovoleno.

Na celou obrazovku

Zarazil mě pak mohutný A-sloupek, který je sice zdvojený, ale kvůli jeho robustnosti přes něj není vidět do zatáčky. Jednou se mi za ním schoval i protijedoucí autobus na okresní silnici a nic příjemného to nebylo. Bezpečnost je ale u ID.3 na prvním místě a v případě převrácení věřím, že vůz by posádku dokonale ochránil. Při jízdě v noci přišly vhod hlavní světlomety Matrix LED. Dosvit byl optimální, funkčnost systému Matrix mohu označit za výbornou a mlhová světla příkladně osvítí i rohy vozu v délce několika metrů. Jízda je proto s Volkswagenem ID.3 Pro S dostatečně příjemná, pohodlná a kdo se bude trošku krotit na pedálu akcelerátoru, na nabití ujede klidně i 380 km. Kdo však hledá více zábavy za volantem a logičtější řešení v kabině, měl by se poohlédnout u konkurence.

Některá řešení si mohl výrobce odpustit. Kdo zná předešlé vozy Volkswagen, bude v případě ID.3 zírat na to, co vše se zde dalo vymyslet za nesmysly... Jestli je to nová móda, nebo se inženýři Volkswagenu prostě jen špatně zamysleli, je otázkou. Každopádně cena testovaného vozu olizovala hranici 1,3 milionu Kč, což není málo. Když si navíc uvědomíme, že v nabídce jsou ještě větší modely řady ID. s lepší výbavou, pak by měl ID.3 být naprosto bezchybný. Jeho cena ho k tomu předurčuje, což je holý fakt.

Foto: Roman Havlín, fDrive.cz