Škoda Peaqotevřela novou kapitolu v análech Škody Auto. Vůbec poprvé nabízí něco víc než ostatní koncernové značky, včetně těch prémiových, a sice první sedmimístné elektrické SUV. Tím ovšem malé převraty nekončí; právě studie Škoda Vision 7S z roku 2022, tedy předobraz budoucího Peaqu, začala veřejnost připravovat na radikální změnu designového jazyka. Ohlasy byly zpočátku smíšené, ovšem když krátce nato dostal Enyaq při faceliftu novou příď právě v tomto stylu a Elroq s ní vyjel už od počátku, veřejné diskuze se změnily na něco ve stylu kaše, která se nikdy nejí tak horká. A nyní se už zdá, že docela vychladla.
Zkrátka a dobře, na Škodu Peaq byl svět připravován postupně a po nedávné oficiální premiéře se zdá, že kontroverze kolem jejího designu utichají. Když jsme za slunného rána babího léta přistoupili k dlouhé řadě všech elektromobilů značky Škoda, s nimiž jsme následně vyrazili na testovací jízdy, Peaq působil jako logické vyvrcholení celé modelové nabídky. A to ve všech ohledech; designově, hierarchicky a samozřejmě i velikostně. Aspoň tedy zpředu. Opačný konec aktuálně nejstaršího Enyaqu, řezaný ještě podle starších vzorců, už se od Peaqu liší dost výrazně. A novinka z tohoto srovnání vychází důstojněji a nadčasověji. Víme, že častým užíváním tato sentence už trochu ztratila na aktuálnosti, ovšem vzhled nové velké škodovky je čistý.
Test Škoda Peaq – Projeli jsme vrchol pohodlí. Tak dobře ještě žádná Škoda nejezdila
Puristický přístup vedl pomyslné tužky návrhářů od začátku do konce. Tytam jsou vzájemně se prolínající konvexní a konkávní prolisy na bočnicích, zvlněné linie blatníků a vlastně i veškeré obliny kromě partií, kde být musely, tedy střechy, horní hrany oken a výřezů blatníků. Poslední jmenované ovšem oblost maskují plastovými lemy, tvarovanými s pomocí jen velmi mírně oblých křivek. Na několik prvních pohledů to působí až trochu stroze, ovšem nápadité detaily v čele se zajímavou černou linií od předního nárazníku až do poloviny zadních bočních dveří a samozřejmě dominantním D-sloupkem.
Technické parametry Škoda Peaq (2026) 90
Kompletní specifikace| Konstrukce | SUV, 4 874 × 1 867 × 1 664 mm, 2 309 kg |
|---|---|
| Pohon | Elektřina, hnaná náprava: zadní |
| Výkon | 210 kW, 286 koní, točivý moment: 545 Nm |
| Baterie | 91 kWh (86 kWh využitelná kapacita) |
| Nabíjení | rychlonabíjení: 200 kW, palubní: 11 kW, konektory: CCS Combo, Mennekes |
| Spotřeba | Kombinovaná: 15,2 kWh / 100 km, dojezd: 638 km |
| Cena od |
Ten si zaslouží samostatnou zmínku, protože zásadně určuje proporce. Sice se odkazuje na podobný prvek, známý ze starších SUV Škoda, ovšem zmohutněl, zbavil se stoupající spodní linie zadních oken a především vytváří iluzi, že auto má na každé straně sloupky jen tři. To je jeden z důvodů, proč Peaq, ačkoliv je to pořádný kus auta, nepůsobí zavalitě a už vůbec ne monstrózně. Právě tady si návrháři dopřáli parádičku, která na původním Visionu 7S chyběla. Horní okraj lakované plochy D-sloupku totiž není opticky propojen se střechou, ale odděluje je tenká černá lišta. Díky tomu Peaq tak trochu připomíná jachtu. A i když nadále nechápeme, proč jsou aktuální šéfové designu tak alergičtí na legendární logo Škody s okřídleným šípem, uznáváme, že takovéto pozadí nového logotypu Škoda je více než patřičné.
Tvary a kvalitu interiéru už rozebral ve svém elaborátu Martin Pultzner, při druhých prvních dojmech z Česka nám také sedl, i když podle našeho názoru trochu přehnal tlačítkovou dietu. Nový infozábavní systém totiž skvěle vyhoví geekům a lidem z digitálního prostředí, konzervativnější motoristé ovšem budou hledat ovládání funkcí, na něž měli ještě v Enyaqu a Elroqu dedikované mechanické tlačítko. Platí to především o nastavení jízdního režimu, k němuž se nyní musíte proklikat na dotykovém displeji, nebo si vytvořit zkratku na liště. Ovšem není to ono; zejména řidiči verzí s adaptivním podvozkem by v celé řadě situací ocenili možnost bleskové a intuitivní změny. Třeba když vás na pobaltské německé dálnici A20 překvapí prudký poryv bočního větru od moře a vychýlí vaše auto několik desítek centimetrů od původního směru. Přitom stačí aktivovat sportovní režim a vůz se už ani nehne.
Až na vrchol! Velký test sedmimístné Škody Peaq
//split/Interiér/Interiér láká na cestovní komfort, domyšlený do detailů. Zásadní jsou samozřejmě už proporce auta s téměř třímetrovým rozvorem. Ten sám o sobě činí jízdu plavnou a spojité, pomalé svislé pohyby připomínají plavbu v tom nejlepším slova smyslu. Pokud jste Enyaq právem považovali za velmi pohodlné auto, Peaq posunul laťku ještě o kus výše. Důležitou roli hrají i rozměrná a optimálně čalouněná sedadla, která podpírají skutečně celé tělo, a ne jen páteř a žebra. A nakonec wellness pro uši. Samozřejmě že zde putuje hlavní kredit ke konstruktérům, kteří se se zdroji NVH popasovali na jedničku. A znamenité odhlučnění vytváří uvnitř pohodu, jakou mezi cenově srovnatelnými auty jen tak nezažijete. Právě akustika totiž patří k parádním číslům novinky a uvnitř skutečně nemáte ani ponětí o práci motoru ani o odvalování pneumatik. Když se budete náhodou rozhodovat mezi Epiqem a čínskou konkurencí, právě tady najdete silné důvody, proč zůstat patriotem.
Posuzování jízdy je fér začít zopakováním faktu, že Peaq je jedním z největších modelů na platformě MEB+, primárně určené spíše pro subtilnější elektromobily. Jenže v Mladé Boleslavi opět dokázali, že jestli jsou tamější konstruktéři v něčem opravdoví mistři, je to ladění podvozků a schopnost dostat z relativně jednodušší techniky naprosté maximum. Začalo to už na startu testovací trati, umístěném netypicky na Kampě, tedy v těch nejužších a nejklikatějších pražských uličkách s pořádnými kočičími hlavami. A právě tam jsme při opatrném objíždění kurýrní dodávky zaparkované na chodníku ocenili, že i přes nadprůměrnou délku zůstává šířka v normálních mezích a především lze podobné manévry dobře kontrolovat i s pomocí panoramatických kamer.
Škoda Peaq je největší vůz automobilky a vrchol nabídky
Přes buližníky, pro které je výraz kočičí hlavy spíš lichotkou, se obří kola přenášela s klidem, který by slušel i prezidentské limuzíně. Ani obvyklé dupání pneumatik příliš neruší uši posádky. I když je objíždění kampských domků s jejich žulovými nárožníky občas trochu nervující, u zadopohonové verze hodně pomáhá vynikající rejd. Naštěstí to netrvá dlouho a brzy jsme na Újezdě. Tam jsou kočičí hlavy trochu menší, ovšem zase zpestřené tramvajovými kolejemi. Schválně trochu šlápneme na plyn, levé zadní kolo hvízdne, ale asistenční systémy jsou bdělé. Lehké zavlnění zádě a dost, větší ztráta stability se nekoná.
Pak výpadovka a okreska na pravém břehu Vltavy směrem na Slapy. Tam zase přišla ke slovu podélná dynamika; i zadopohonová verze Peaq 90 má totiž síly na bleskové předjíždění dostatek. I když na nosiči vzadu vezeme dva bicykly. A nejen to, ale k dalšímu nákladu se ještě dostaneme. Několik rychlejších zatáček a je jasné, že dostat podvozek ze stoického klidu dá dost námahy. Zatáčení není tak lehkonohé jako s Enyaqem nebo dokonce Elroqem, ovšem to nikdo ani nečekal. Přesto je vedení stopy suverénní a brzdou se mnohem dříve stane podvědomý respekt z rozměrů auta než jeho reálné schopnosti.
Projeli jsme největší Škodovku! Peaq je pohodlný obr se spoustou místa
Třetí dějství se odehrálo na uzoučkých vlásenkách podél slapské a orlické přehradní nádrže. Na cestách, kde se dvě auta sotva vyhnou a není nouze o nepřehledné horizonty, esíčka a nečekané vjezdy do malebných vesniček za zarostlými zatáčkami. Tam už dimenze sedmimístného obra vyžadovaly trochu opatrnosti, ovšem jen zpočátku. Peaq je totiž o 12 mm užší než Enyaq (bez zrcátek) a oproti Epiqu má v příčném směru navíc jen 7 centimetrů. Protahuje se tedy i těsnými silničkami bez problémů, i když to vyžaduje nový návyk. Proto nás už ani nepřekvapilo, že po polní cestě, která měla k dobrému stavu docela daleko, se novinka nesla také graciézně, i když tady byl už strach o velké disky kol docela značný.
A nakonec dálnice. Pro tu se Peaq narodil a právě na ní dává největší smysl. V celém spektru rychlostí je ledově stabilní, kolem českého dálničního limitu stále velmi příjemně tichý a kromě již popsaného komfortu vyzařuje i podvědomé bezpečí. Ať už díky citlivému řízení a pocitu kontroly nad autem, nebo skutečně rozsáhlé paletě bezpečnostních systémů. Ty jsou někdy otravné, zejména když patří do skupiny těch povinných podle GSR2, avšak vždy účinné. To jsme samozřejmě nezkoušeli do důsledků, ale všechny součásti hlídání jízdy v pruzích jsou přesné a korektní, stejně jako stabilizační programy a podpora trakce. A máme tu další silný důvod, proč při výběru nového elektromobilu zůstat u evropské produkce.
//split/Příslušenství/Při prezentaci jsme si také vyzkoušeli, co všechno lze vozit s pomocí originálního příslušenství Škoda a jaké jsou možnosti elektromobilů stran jeho využití. K dispozici byl prostorný a robustní střešní stan, již zmíněné zadní nosiče na kola, které bez problémů uvezou i dva elektrické bicykly a při potřebě otevřít kufr se prostě odklopí vzad. Nás ale zajímal program pro mazlíčky, protože součástí výpravy se stali dva standardní hladkosrstí jezevčíci. I pro ně má Škoda Auto řešení a lze si dokonce vybrat. Už samotná přeprava pejsků se může realizovat v přepravním boxu do zavazadelníku, kam se oba lovci bez problémů vešli. Jenže ne každému toto řešení vyhovuje, tak si může dopřát bezpečnostní popruh, který se připevní k pásu a při nehodě psa udrží. Anebo prostornou vanu, kterou lze na zadních sedadlech vytvořit z pevné nylonové plachty. Ta nepustí ven špínu ani pejska, přesto mazlíček zůstává v akustickém kontaktu s řidičem.
Na delších cestách poslouží rozevírací kulatý box, připomínající někdejší pouzdra na CD/DVD, skrývající dvě skládací misky na vodu a žrádlo. K mání je i deka, kterou lze pokrýt povrch, kam si má čtyřnohý přítel sednout nebo lehnout, případně jej může v chladném počasí zahřát. Škoda Auto je zjevně cat-friendly i dog-friendly automobilka a při tvorbě příslušenství se s tím počítalo.
Foto: Škoda Auto
