Škoda Enyaq RS iV (2023)

Prodejní úspěšnost Škody Enyaq iV není vůbec špatná a hlavně verze RS cílí na ty nejnáročnější. Loni jsme ji sice otestovali, ale tehdy vůz nesl označení Coupe a hlavním cílem bylo zjistit, jakou má dálniční spotřebu a jak si vede v oblasti nabíjení. Nyní nastal čas na klasický test, který je spojen s obyčejnou pětidvéřovou variantou bez jakýchkoliv prostorových kompromisů. Novinkou v nabídce modelu je stříbrný lak karoserie s označením Arctic, který je ale dostupný až za příplatek. Vůz je díky němu mnohem méně nápadný a vlastně nebýt log RS na karoserii, okolí by nemělo šanci poznat, že jde o nejrychlejší elektrickou Škodovku současnosti.

O sportovní verzi RS se toho u nás napsalo již hodně, a tak nemá moc smysl komentovat vzhled vozu a výbavu. U testované verze mě ale překvapilo, že Enyaq RS iV nedostal adaptivní tlumiče DCC. Ty jsou za mě velkým rozdílem v jízdním komfortu, protože s klasickým odpružením byl vůz celkem tuhý a hlavně ostřejší nerovnosti mu dělaly často problémy. To vše je ale věc příplatkové výbavy. Pokud se někdo rozhodne pro koupi této specifikace, vzhledem k základní ceně 1,6 milionu Kč už nebude problém přihodit pár desítek tisíc korun za tlumiče s možností regulace tuhosti.

Škoda Enyaq je vlajkovou lodí automobilky, pokud tedy vynecháme postupně odcházející třetí generaci Superbu. To se musí projevit v kabině, která pro někoho může být až příliš futuristická. Obří displej palubního systému postrádá, byť jen minimální, natočení k hlavě řidiče, což mi zpočátku mírně vadilo. Stejně tak dvojice USB-C je za mě nešikovně umístěna tak, že v případě neopatrné manipulace hrozí odlomení koncového konektoru v útrobách úložné schránky vozu. Pokud pak ve dvou držácích na nápoje bude plno, kabel začne překážet a najednou začne při pravidelném vyndávání nápoje překážet.

Na celou obrazovku

To jsou snad jediná dvě drobná negativa, která mohu k jinak obří kabině říci. Ani pětičlenná posádka sestavená z dospělých osob se zde nebude cítit utlačovaně a k většímu soukromí na druhé řadě sedadel přispívají jak tmavší okna, tak i výsuvné roletky. Díky nim prakticky nejde do vozu nahlížet, což přispívá k větší ochraně před nenechavci, kteří rádi „čistí“ vozy od různých cenností. Oproti Enyaqu RS Coupe je běžná verze mnohem prostornější hlavně vzadu, kde nechybí cenné centimetry pro hlavu. Není tak problém dozadu posadit cestující s výškou 190 cm. To by u „kupéčka“ nešlo. Kdo by chtěl testovaný vůz využít ve stylu stěhovací dodávky, může sklopit druhou řadu sedadel a rázem se objeví prostor o objemu 1 710 litrů (+ 100 litrů oproti verzi Enyaq Coupe).

Jak je vidno, dvě karosářské verze Škody Enyaq se dají rozdělit na praktičtější a atraktivnější. Kdo chce více místa, musí oželet hezčí design. Jedna věc ale zůstává u obou variant stejná – pohonné ústrojí. Provedení RS je vybaveno dvěma elektromotory o celkovém výkonu 220 kW, přičemž standardem je baterie s kapacitou 82 kWh. Škoda Enyaq RS iV je tak velmi rychlým elektrickým SUV, které jako jediné v modelové řadě umí jet až 180 km/h. Jenže pozor. Marketingové triky dokáží hodně a výkon 300 koní je sice velmi okouzlující, avšak rozhodně tu není pořád. Sama automobilka dodává, že ho lze využívat maximálně po dobu 30 vteřin a baterie musí být v ten okamžik nabitá minimálně na 88 %. To ale stále nestačí. Teplota baterie se musí pohybovat v rozmezí 23 až 50 stupňů Celsia. Pokud tak někdo bude mít méně než 88 % kapacity, nebo se vůz nestačí prohřát, plný výkon vám Enyaq prostě nepodá.

Na celou obrazovku

To je ale obecný problém mnoha elektromobilů a snad jen vrcholné modely z dílny prémiových značek a cenami přes tři miliony korun podají plný výkon prakticky kdykoliv. Rozhodně ale nechceme automobilku nějak hanit. Výše zmíněnými podmínkami se výrobce chrání pro případ, že by řidič až příliš spoléhal na technické tabulky a i při 40% stavu baterie by chtěl na okresní silnici v plném obsazení vozu předjíždět. Možné to rozhodně je, ale Enyaq RS iV se mnohem lépe cítí v zahřátém stavu a s plnější baterií. Ostatně i to jsem si musel vyzkoušet a bylo znát, že po ránu se vozu moc do sportovních výkonů nechce. Jakmile jsem ale baterii díky opakovanému zrychlování a ostřejšímu rekuperování prohřál, najednou jako by někdo odemkl další nadstavbu sportovního módu.

Trošku zarážející je, že i v případě vrcholné verze je potřeba připlácet za tepelné čerpadlo (+30,5 tisíc Kč). S vozem jsem najezdil skoro 750 km a za tu dobu jsem evidoval průměrnou spotřebu 22,7 kWh na 100 km. Je nutné také brát v potaz, že ačkoliv vůz nese označení RS, rozhodně se nejedná o levnější alternativu k Audi RS e-tron GT. Škoda Enyaq je v této verzi velmi svižně jezdícím rodinným vozem, který rozhodně neudělá ostudu nikde a nikdy. Jeho svítící přední maska je znakem luxusu a díky příplatkovému audiosystému Canton se kabina umí proměnit v celkem dobře hrající koncertní sál. Škoda jen sebevědomé ceny, která v našem případě činila skoro 1,8 milionu Kč.

Foto: Roman Havlín, fDrive.cz