Před dvaceti lety by jen málokoho napadlo, že nabídka Renaultu bude v budoucnu postrádat jakékoliv luxusní sedany. Poslední roky přejí hlavně kategorii SUV, a tak není divu, že i MPV s označením Espace dostalo v současné generaci nejen novou vizáž, ale současně se změnilo na sedmimístné SUV. Renault Rafale je přitom podle výrobce tím nejlepším, co si od něj aktuálně můžete zakoupit. S takovým tvrzením bych sice byl velmi opatrný, avšak při pohledu do nabídky je tak trošku jasné, že nic luxusnějšího opravdu pořídit nejde. Důkazem je nejen velikost vozu, ale také výbavy Esprit Alpine a Atelier Alpine, jež toho nabízí vskutku hodně.
Technické parametry Renault Rafale E-Tech full hybrid 200
Kompletní specifikace| Konstrukce | SUV, 4 710 × 1 866 × 1 613 mm, 1 728 kg |
|---|---|
| Pohon | Hybridní (elektřina/benzin), hnaná náprava: přední |
| Výkon | 147 kW, 200 koní, točivý moment: 205 Nm / 1 750 ot/min |
| Nádrž | 55 l |
| Spotřeba | Kombinovaná: 4,7 l / 100 km |
| Cena od | 999 000 Kč |
A kde se vlastně vzalo označení Rafale? Renault to měl velmi jednoduché. Jedná se totiž o odkaz na stíhací letoun Caudron Renault Rafale, který dostal řadový šestiválec Renault o objemu 7,95 l a výkonu 246 kW. Již v roce 1934 dosáhl rychlosti 445 km/h, což znamenalo světový rychlostní rekord. Vůči takovým technickým parametrům pak působí trošku úsměvně, že Renault Rafale má pod kapotou skromný benzinový tříválec o objemu 1,2 litru. O tom ale až později. Předně je dobré se na chvíli zastavit u designu. Všímavější si jistě všimnou při pohledu zezadu jisté podobnosti s českou , která má takřka totožné zadní světlomety a víko kufru. Náhoda, nebo inspirace? Co myslíte vy?
Důležité je, že Rafale vypadá velmi dobře, hlavně zepředu je znát dynamičnost a ladnost tvarů, které jsou pro vozy Renault typické posledních dvacet let. Vůz stojí na platformě CMF-CD, kterou známe z mnoha modelů aliance Renault-Nissan. Rovnou mohu prozradit, že po usednutí do kabiny se takřka každý začne podivovat nad tím, zda je tohle opravdu Renault. Luxusní materiály, kvalitní zpracování a minimum tvrdých plastů – to jsou tři hlavní dominanty, které přináší Rafale body k dobru. Naopak Solarbay (prosklená střecha s možností bleskurychlého zatmavení) bych pokud možno ve výbavě nechtěl, hlavně proto, že dokáže posádce na druhé řadě sedadel sebrat tři centimetry místa pro jejich hlavy. Díky zkosenému tvaru karoserie vzadu je i těch pár cm skutečně znát.
Plus má Renault Rafale i za fyzické ovladače sloužící k nastavení klimatizace. Obří centrální dotykový displej využívá služeb operačního systému na základech Android Automotive, s čímž se pojí možnost využívat například Google Mapy či obchod Google Play. Za mě je takové řešení takřka bezkonkurenční a funguje na jedničku. Naopak bych ale z kabiny odstranil masivní rukojeť na středovém panelu. Jeho horní patro s bezdrátovou nabíječkou mobilních telefonů se dá posouvat, což ale přináší problém v případě, že jsou v držácích na nápoje kelímky či PET lahev s objemem do 0,5 l. V takovém případě je potřeba nápoje vyndat, konzoli posunout a pak vše vrátit na své místo. Obecně pak mám problém s tím, že automobilky dnes mají v oblibě cpát volič automatické převodovky hned pod páčku stěračů.
Mnohokrát se mi stalo, že jsem u Renaultu Rafale místo stěračů klikl na páčku automatické převodovky a naopak. Ani několik dní používání vozu mě takového zlozvyku neodnaučilo a o to horší bylo, že takový problém jsem měl například i v novém Volkswagenu ID.3. Abych ale jen nekritizoval, některé povinně instalované bezpečnostní systému lze v Rafale vypnout jednoduše a rychle skrze samostatné fyzické tlačítko nalevo od řidiče. A co pohonné ústrojí? Řeč už byla o skromném benzinovém tříválci, který je v hybridní verzi E-Tech doplněn o elektromotor a startér-generátor. Kombinovaný výkon zde činí 200 koní a maximální nejvyšší rychlost může dosáhnout pouze 175 km/h, což je pouze průměr. Toto auto není žádným trhačem asfaltu a kdo hledá něco sportovnějšího, musí sáhnout po vrcholné plug-in hybridní verzi E-Tech 300.
Ta má nejen pohon všech kol, ale hlavně nabídne solidní odpich z místa, znatelně lepší dynamiku ve vyšších rychlostech a výkon 300 koní. Na druhou stranu, slabší verze E-Tech 200 umí s lehčí nohou na pedálu plynu jezdit pod 6 l na 100 km, což dokazuje můj průměr 5,9 l po ujetí 740 km v kombinovaném režimu. V rámci cestování jsem měl možnost volit mezi režimy Eco, Normální a Sport. Vždy se změnila hlavně reakce motoru na polohu plynového pedálu a schopnost řezat ostré zatáčky. Jak je to možné? Odpověď se skrývá v systému natáčení zadní nápravy, kterému Renault říká 4Control. Řidič má na výběr celkem 10 úrovní natočení zadní nápravy a jak jsem si vyzkoušel, nastavení 10 dokáže z testovaného vozu udělat hada, který se proplétá zatáčkami s nečekanou rychlostí.
Naopak pátý stupeň dokáže posloužit velmi dobře při parkování i na dálnici ve vyšších rychlostech. Nejvíce se zadní kola mohou natočit do úhlu pěti stupňů a za mě bych si Rafale bez tohoto systému neuměl představit. Standardně jej zákazník najde ve výbavách Esprit Alpine a Atelier Alpine, což ale neplatí pro adaptivní odpružení. To u testovaného vozu chybělo a přikoupit nelze ani za příplatek. Pro jeho získání je potřeba zakoupit silnější provedení E-Tech 300 a nejsem si jistý, zda takovou diskriminaci zákazníci budou schopni akceptovat. Renault Rafale sice není prkenným SUV, ale ostřejší nerovnosti mu dělaly problémy a do kabiny se často dostalo citelné bouchnutí. Hlavně typická česká okreska plná děr a výmolů tak dá nejenom vozu celkem zabrat.
Vrcholné SUV s logem Renaultu má jen pár chyb a ve výsledku je hodně povedené. Nabízí dostatek místa vpředu, působí dostatečně luxusním dojmem, umí jezdit za hodnoty podobné naftovým motorům a i ve vyšším rychlostním tempu se nevytrácí jistota v řízení. Nedostatkem je možnost přikoupit adaptivní odpružení pro slabší hybridní variantu, stejně tak nepotěší možnost jet maximálně 175 km/h nebo to, že spalovací motor má maličký objem a tři válce. To působí vůči označení „vrchol“ nedůstojně. Renault Rafale v testované výbavě Esprit Alpine vychází na částku 1 269 900 Kč.
Foto: Roman Havlín, fDrive.cz
