Nejnovější modelová řada vozů Niro přináší kromě již testované čistě elektrické varianty také klasické hybridní provedení, které má přinést úsporu paliva a nabídnout vyšší komfort především v rámci městského provozu. Jak se hybridní pohon osvědčil a jak moc úsporné Niro HEV vlastně je?
Technické parametry Kia Niro (2022) Hybrid
Kompletní specifikace| Konstrukce | SUV, 4 420 × 1 825 × 1 545 mm, 1 940 kg |
|---|---|
| Pohon | Hybridní (elektřina/benzin), hnaná náprava: přední |
| Výkon | 104 kW, 141 koní, točivý moment: 265 Nm |
| Baterie | 1,32 kWh |
| Nabíjení | |
| Spotřeba | Kombinovaná: 4,4 l / 100 km |
| Cena od | 924 900 Kč |
Než se dostanu k samotnému pohonnému ústrojí či spotřebě, musím se pozastavit nad modernizovaným designem, který se výrobci podle mého názoru zkrátka povedl. Ani původní Niro se nemuselo za vzhled stydět, ovšem nově vypadá mnohem výrazněji a skvěle zapadá do nového vizuálního stylu s ostatními modely. Co se rozměrů týče, zůstává hybridní Niro stále relativně kompaktní, uvnitř přesto nabídne prostoru více než dost.
Výklopné sedadlo spolujezdce chce ještě vyladit
V testované konfiguraci (s cenou přesahující 900 tisíc korun) jsem si tradičně mohl dopřát to nejlepší, co si lze u tohoto modelu navolit, a to například head-up displej, 10,25" displej infotainmentu, digitální přístrojový štít či nejen vyhřívaná, ale také ventilovaná sedadla. Ta se mimochodem skvěle osvědčila i na delší cesty, kdy vás nebudou bolet záda ani po třech hodinách za volantem. Potěšily by snad jen větší možnosti nastavení bederní opěrky. Spolujezdec si pak může dopřát i šlofíka díky relaxační funkci sedadla, které se umí vyklopit.
Pokud tak trávíte ve voze spoustu času i mimo řízení, jedná se o příjemný benefit pro řidiče. Ten si tak může přesednout a odpočinout si během čekání na rodinu na nákupech nebo zde vyřídit s notebookem na klíně pracovní záležitosti. Výtku mám pouze k samotnému sklápění, které je plně elektrické a ke spuštění stačí i letmý dotyk tlačítka na pravém boku sedáku. Takto se spolujezdci během jízdy podařilo tlačítka dotknout, čímž se spustilo automatizované rozklápění sedadla, které bohužel (a na rozdíl od dveří zavazadlového prostoru) neumí detekovat překážku. Bez ohledu na dětskou autosedačku umístěnou vzadu s podpůrnou nohou tak začalo sedadlo tlačit autosedačku dozadu a vyklápět ji. Být v ní zrovna usazené dítě, nedopadlo by to dobře a věřím, že by vůz dokázal tímto nedomyšleným prvkem zkazit dojem mnoha rodinám. Pojistka by zde zkrátka měla být a sedadlo by mělo být schopné rozpoznat, kdy mu něco klade odpor přestat se i nadále pokoušet o to se vyklopit. Nyní totiž sedadlo pouze zarputile dál tlačilo do autosedačky. Jako jednoduchá pojistka by přitom mohla fungovat i nutnost po celou dobu vyklápění sedadla zmíněné tlačítko držet výměnou za mírně nižší komfort.
Kromě této menší „nehody“ si však nemohu na interiér stěžovat. Je prostorný a působí vzdušným dojmem, takže se rozhodně nebudete cítit nijak stísněně, vypadá moderně a má i dostatek odkládacích prostor, ačkoliv například do dveří velkou dvoulitrovou lahev nedostanete. Ihned po usednutí do vozu na řidiče pak zapůsobí design volantu, který známe třeba již z elektrické EV6. Ačkoliv může na první pohled vypadat trochu zvláštně, rychle si na něj zvyknete. Co je ale hlavní, drží se velmi pohodlně. Široký střed volantu s modernizovaným logem mi pak připomíná volanty některých nákladních aut, kde šlo tuto část odklopit a vykouzlit tak improvizovaný stolík s rovným povrchem. Mnohem důležitější však je, že se Kia nevydala cestou VW a na volantu najdeme klasická tlačítka, nikoliv pouhou digitální alternativu, což jednoznačně chválím.
Famózní head-up displej a povedený infotainment
Také ovládání většiny ostatních základních funkcí připadá na fyzická tlačítka a neschází ani podle mě velmi povedený jízdní volič v podobě otočného kolečka, jenž na rozdíl od řadící páky zabírá minimum místa a jeho otáčení je velmi rychlé, jinými slovy ideální při manévrování někde na stísněném parkovišti, kdy nebudete zbytečně zdržovat provoz. Displeje pak potěší skvělou čitelností za všech světelných podmínek a výtky nemám ani ke svižnosti systému, který obsahuje možnost propojení vozidla s telefonem, ale třeba také speciální mód pro dřímající pasažéry (dle výrobce především děti) na zadních sedadlech, kdy se deaktivují zadní reproduktory a přední hrají pouze na omezenou maximální hlasitost.
Famózní je pak již zmíněný head-up displej, který Kia zkrátka umí a má skvělou čitelnost – kromě informací o rychlosti či navigaci umí upozornit také na situaci, kdy vás předjíždí jiný vůz a nachází se v mrtvém úhlu. Detailem, avšak velmi povedeným, je pak dynamická změna pozadí přístrojové kapličky dle aktuálního počasí. Nechybí ani prostorná plocha pro odložení telefonu s bezdrátovým nabíjením.
Ve městě za pár, na dálnici by se hodil sedmý stupeň
Co se hybridního pohonu týče, můžete s ním dosáhnout skutečně velmi nízké spotřeby, v mém případě se jednalo o zhruba 3,9 litrů na sto kilometrů na trase dlouhé zhruba 30 kilometrů s poměrně hornatým profilem po okresních silnicích. Záleží však hodně, jakým stylem pojedete, na stejné trase jsem tak jel v jednom případě za šest litrů při mírně dynamičtější jízdě, na zpáteční cestě pak klidnějším tempem za zmíněných 3,9 litrů. Ve městech se pak budete pohybovat bez problémů právě se spotřebou okolo čtyř litrů, což je i vzhledem k velikosti vozu velmi příjemná hodnota, navíc lze pádly pod volantem upravovat rekuperaci, za což si Niro zaslouží velkou pochvalu. Pokud byste však chtěli zároveň brzdit a přidávat rekuperaci pro co nejefektivnější zpomalování s bonusem v podobě nabité energie, máte smůlu, vůz to neumožňuje.
A jak je na tom hybridní Kia Niro při rychlejší dálniční jízdě? Zde se už hlavní výhoda hybridního pohonu ztrácí a naopak mě trochu zamrzela přítomnost pouze šesti kvaltů. Věřím, že kdyby Kia zkombinovala hybridní pohon s motorem se sedmistupňovou dvojspojkovou převodovkou, kterou používá Hyundai, byla by spotřeba nižší a zároveň i jízdní komfort o něco lepší. Ve 130 km/h se mi totiž zdálo, že do kabiny proniká poměrně dost hluku, a to jak z okolí, tak také od motoru, který bude točit tři tisíce (nebo i o něco více) otáček při tachometrových 130 km/h (bez stoupání). Trasu Brno – Praha jsem pak zajel za 6,6 litrů na 100 km, a to jsem jel spíše ekonomicky, při svižnější jízdě není problém jet za 7 až 8 litrů. Celkový výkon je pak na jinak velmi povedený vůz podle mého názoru možná i trochu zbytečně nízký a pár desítek koní navíc by Niru slušelo, i když to už je spíše maličkost.
Zhodnocení: ideální parťák do města
Hybridní Kia Niro je pohledný vůz s dostatkem prostoru pro pasažéry i zavazadla, který umí v městském a příměstském provozu jezdit za velmi efektivně a zároveň si může posádka užívat všechny moderní technologie i vyhřívaná sedadla v druhé řadě. Pokud však budete cestovat častěji na delší dálniční trasy, možná vás zamrzí absence o něco vyššího výkonu a vícestupňové převodovky, která by mohla vést k nižší spotřebě i menšímu množství hluku. Doufám také, že se výrobce zamyslí nad systémem vyklápění sedadla spolujezdce, který v tuto chvíli není zcela domyšlený.
Foto: Ioannis Papadopoulos, fdrive.cz
