S jednou z aktualizací softwaru loni získala Škoda Enyaq novou funkci Plug & Charge, která výrazně usnadňuje nabíjení elektromobilů. Rozhodli jsme se ji otestovat na Enyaqu a rovnou během dlouhé cesty elektromobilem do Laponska. Zajímalo nás, jak funguje na různých nabíjecích stanicích a zda skutečně přináší očekávané zjednodušení nabíjení.
Technické parametry Škoda Enyaq (2020) 60 iV
Kompletní specifikace| Konstrukce | SUV, 4 649 × 1 879 × 1 616 mm, 1 998 kg |
|---|---|
| Pohon | Elektřina, hnaná náprava: zadní |
| Výkon | 132 kW, 180 koní, točivý moment: 310 Nm |
| Baterie | 62 kWh (58 kWh využitelná kapacita) |
| Nabíjení | rychlonabíjení: 120 kW, palubní: 11 kW, konektory: CCS Combo, Mennekes |
| Spotřeba | Kombinovaná: 15,9 kWh / 100 km, dojezd: 404 km |
| Cena od | 1 239 900 Kč |
Jak Plug & Charge funguje?
Plug & Charge umožňuje nabíjet elektromobil bez nutnosti přikládat čip nebo karty k nabíjecí stanici. Po připojení nabíjecího kabelu se vůz automaticky autorizuje a začne nabíjet. Tesla tuto technologii nabízí již dlouho, ovšem pouze na Superchargerech a s jiným komunikačním protokolem. Plug & Charge je naproti tomu standard, který se postupně rozšiřuje i na jiné nabíjecí sítě a podporovaná auta. Škoda Enyaq tuto funkci získala tři roky po začátku prodeje, ale je k dispozici pro všechny vozy se softwarem 3.1 a vyšším. My jsme měli v době testu software 3.2, přičemž Enyaq 60 iV, který jsme takto testovali, může mít momentálně nejvýše software 3.7.
Test na stanici Ionity
První test jsme provedli na stanici Ionity. Po připojení kabelu jsme zapnuli stopky, abychom změřili, jak rychle proces proběhne. Modré světlo na nabíjecí stanici, které signalizuje autorizaci, se rozsvítilo za 18 sekund. Zelené světlo u konektoru auta, které blikáním značí nabíjení, se objevilo za 43 sekund. Celkově tedy proces trval méně než minutu, což je výrazné zjednodušení oproti hledání a přikládání čipu, po jehož přiložení také nějakou dobu trvá komunikace mezi stanicí a autem, než se spustí nabíjení.
Vyzkoušeli jsme, jak funguje nabíjení bez přikládání čipu u Škody Enyaq 60 iV
Stejný test jsme zopakovali na jiné stanici Ionity. Autorizační proces byl mírně pomalejší, ale celkový čas byl opět srovnatelný – přibližně 40 sekund.
V Německu funguje i na Aral Pulse
Během naší cesty jsme vyzkoušeli také nabíjení na stanicích Aral Pulse, což je německá síť, která používá stanice Alpitronic Hypercharger. Zde Plug & Charge fungovalo stejně hladce jako na Ionity. Stačilo připojit kabel a nabíjení se spustilo automaticky, aniž bychom museli použít kartu či aplikaci.
Vyskytly se i problémy
Bohužel ne vždy šlo vše hladce. Na jedné ze stanic jsme narazili na problém, kdy se auto s nabíjecí stanicí nedokázalo správně „domluvit“. I když byl kabel připojený, nabíjení nezačalo. Po několika minutách pokusů jsme museli volat na zákaznickou linku. Kabel byl totiž v autě zamčený a ani na stanici nešel proces nabíjení ukončit. Operátorka nám naštěstí pomohla problém vyřešit, když poradila, ať 5× za sebou stisknu tlačítko pro odemykání na ovladači centrálního zamykání vozu a auto kabel odemklo. Šlo tedy spíše o „zamrzlý“ software nabíjecí stanice než problém s Plug & Charge. Tato funkce ale v tomto případě nezafungovala ani po restartu stanice, který provedla operátorka po odpojení kabelu, a museli jsme provést klasickou autorizaci čipem.
Cestou na sever pak přibývalo stanic Ionity, které se nespustily pomocí funkce Plug & Charge a bylo nutné přiložit čip. Za celou cestu do finského Muonia a zpět byla úspěšnost okolo 50 %, takže prostor pro vylepšení zde je. Pravděpodobně ale záleží i na verzi softwaru stanic i auta, takže bychom do budoucna podobný test zopakovali s autem, které má novější software. Například modernizované Enyaqy 85, 85x a RS již dostaly software 4.x a postupně dostávají vyšší, zatímco Enyaq 60 iV, se kterým jsme jeli, může mít nejvýše software začínající trojkou. Zároveň je pravděpodobné, že se postupně aktualizují i nabíjecí stanice.
Další komplikace se objevila cestou zpět na stanici Aral Pulse v Německu. Někdo omylem ukončil proces nabíjení přímo na stanici, což je možné právě díky tomu, že Plug & Charge nevyžaduje další autorizaci. Řidič, který ukončoval nabíjení druhým kabelem na téže stanici, nejspíše omylem ukončil nabíjení našeho auta ve chvíli, kdy jsme byli na toaletě. Kvůli tomu jsme zbytečně ztratili čas, protože jsme až po příchodu k autu zjistili, že se nabíjení zastavilo. To je tedy problém, ke kterému může dojít právě na stanicích s více kabely, což se netýká Ionity, jež používají stanice s jedním kabelem. Tam to tedy může ukončit pouze případný záškodník, ale nemělo by se to stát omylem.
Závěr
Plug & Charge přináší elektromobilistům příjemné zjednodušení. Když funguje, je to rychlé, pohodlné a nevyžaduje nutnost manipulace s kartami nebo čipy. Na druhou stranu, naše testování ukázalo, že technologie zatím není vždy stoprocentně spolehlivá a někdy také může dojít ke komplikacím, jako je nechtěné ukončení nabíjení jiným uživatelem. Plug and Charge je každopádně krok správným směrem a ukazuje, jak může být budoucnost elektromobility ještě jednodušší a pohodlnější. Doufáme, že s dalšími aktualizacemi a rozšířením kompatibility se tato funkce stane standardem na většině nabíjecích stanic.
Foto: Marek Tomíšek, fDrive.cz
