DS N°8 Long Range

DS číslo 8, nebo jak by se správně mělo říkat „Numero 8“, je vlajkové auto francouzské značky DS a vlastně to nejlepší, co si dnes můžete z koncernu Stellantis pořídit. Jak si ale stojí proti zbytku automobilové produkce? Má oproti německým prémiovým automobilkám co nabídnout? To jsme za vás zjistili ve dvojtestu, ve kterém jsme měli jak základní verzi Palas, tak vyšší výbavu Etoile.

V elektrické DS N°8 jezdí i prezident. Jaký je francouzský luxus? (TEST)

Značka DS vznikla jako luxusní odnož Citroënu, podobně jako Lexus u Toyoty, dnes je ale zcela samostatná a má jasnou ambici posouvat francouzské pojetí prémiového automobilu. Navazuje na legendární DS z roku 1969, jehož tvary rozpozná snad každý a ve kterém jezdil třeba legendární Fantomas. Vedení DS opakuje, že nechce být jen další prémiovou značkou, ale spíš jakousi automobilovou haute couture. Auto, které se neřídí stejnými pravidly jako všichni ostatní a místo toho přináší emoce, eleganci a řemeslné detaily, které jinde nenajdete. A přesně tím je i DS N°8. Je to jako vstoupit do butiku na Champs-Élysées, všechno je trochu jiné, trochu odvážnější a hlavně nezaměnitelné. Na českém trhu má DS už tři elektromobily – modely DS3, DS4 a zdaleka nejluxusnější je tento.

Design: francouzské pojetí luxusu

Design je prvním důkazem, že DS chce být skutečně výjimečné. Odvážné, neotřelé tvary, které jsou možná trochu moc, ale to je prostě francouzské pojetí luxusu. Pokud chcete být nenápadní a nechcete, aby se za vaším autem lidi otáčeli, tak to si DS N°8 určitě nekupujte. Toto auto je totiž magnet na pohledy a kdejaké vozy Audi či Mercedes by mohly DS N°8 závidět.

Na celou obrazovku

DS N°8 je dlouhý bezmála 4,9 m, a je tak už skutečnou limuzínou. I když limuzína to vlastně vůbec není. Působí jako mix limuzíny, kupé a crossoveru. Je to takový francouzský grand tourer a zároveň zvýšený crossover. DS jde vstříc lidem, kteří chtějí eleganci limuzíny, ale nechtějí zároveň úplně nízké auto a preferují vyšší posez, ať už z důvodu lepšího výhledu nebo snadnějšího nastupování. Svou délkou každopádně míří DS N°8 například proti Mercedesu EQE, Audi A6 e-tron nebo BMW i5. Už je to tak docela slušný kus auta. Silueta je protáhlá, elegantní a aerodynamika byla optimalizována na součinitel odporu 0,24, což je vzhledem k vyšší stavbě karoserie působivé. Ve vyšších výbavách Etoile nebo Jules Verne, si můžete dopřát třeba dvoubarevně lakovanou kapotu a prosvětlenou přední masku Luminascreen, která upoutá ještě víc.

Na celou obrazovku

Protáhlá LED světla ve tvaru V na přídi zaujmou na první pohled a zcela boří konvence toho, co jsme běžně zvyklí na autech vídat. Matrix světla pak mají integrovaných 8 kosočtvercových modulů, které mají tvar slavných reliéfních vložek „Clous de Paris“. Ty mimochodem najdeme i v interiéru. Ten vám popíšu za chvíli, ale dostanete se do něj skrze vyklápěcí kliky předních dveří nebo schované kliky těch zadních. Prezidenta Macrona to asi moc netrápí, jemu dveře otvírají jiní, ale není to úplně dobře ergonomicky vyřešeno, ruku musíte docela hodně vnořit dovnitř a pak ještě celkem silně zatlačit. Třeba moje děti měly s otevíráním dost problémů.

Na celou obrazovku

Záď je rovněž výrazná a doslova skvostná. Svažující se střecha, naznačený spojler a výrazná světla, mezi kterými se hrdě skví nápis DS Automobiles. Mimochodem, Macron používá prezidentskou verzi, která má na zádi ještě malou francouzskou vlaječku. Zezadu vypadá auto prostě krásně.

Technika a výbava: známý koncern

My testujeme verzi FWD Long Range s výkonem 180 kW na přední nápravě a hlavně s velkou baterií o využitelné kapacitě přes 97 kWh, tedy verzi, která na papíře slibuje dojezd až 750 km a na dálnici 500 km.

Kromě naší verze ale existují ještě dvě další konfigurace – základní předokolka s menší baterií o kapacitě 73,7 kWh a výkonem 230 k, která zvládne až 550 km, a vrcholná verze s pohonem všech kol, výkonem 350 k a velkou baterií, která zrychlí z nuly na sto za 5,4 s. Pokud jsou vám tyto parametry povědomé, tak získáváte zlatého francouzského bluďišťáka, protože DS N°8 je postaveno na stejné platformě STLA Medium jako například nový Peugeot e-5008 nebo Opel Grandland. To znamená, že ačkoliv se navenek DS tváří luxusně, techniku má stejnou s koncernovými sourozenci, takže nečekejte specialitky jako vzduchový podvozek nebo natáčecí zadní nápravu.

Protože DS míří do prémiového segmentu, podívejme se i na ceny. Ty začínají na úrovni 1,5 milionu korun včetně DPH za základní verzi, naše Long Range v základní výbavě stojí 1,7 milionu korun a vrcholné výbavy s pohonem všech kol mohou atakovat i dva miliony korun. Pokud se podíváme na konkurenci, Audi A6 e-tron, BMW i5 nebo Mercedes EQE jsou dražší, ale také tradičnější. Naopak Volkswagen ID.7 je levnější, ale působí obyčejněji. DS N°8 je tak trochu mezi, cenově dostupnější než německé prémiové limuzíny, ale pocitově klidně o třídu emotivnější.

Interiér: Elysejský palác

To hlavní ale přichází až po otevření dveří. Pokud DS N°8 někde skutečně obhajuje své postavení francouzské prémiové značky, je to právě v interiéru. Ten je totiž nádherný. Ne pouze hezky udělaný nebo dobře vybavený, ale opravdu jiný. DS tady dává naplno najevo svůj smysl pro eleganci, výstřednost a detail. Ať už se vám to líbí, nebo ne, podobně pojatou kabinu dnes v žádném německém prémiovém elektromobilu nenajdete.

Na celou obrazovku

Nejvýraznějším prvkem jsou obrovské plochy broušeného hliníku na palubní desce a dveřích. Nejde o nenápadnou ozdobnou lištu, ale o dominantní motiv celého interiéru, do kterého jsou navíc integrované reproduktory. Ve vyšších výbavách může jít o audiosystém Electra 3D by Focal. Právě v těchto detailech DS působí opravdu šmrncovně. Je to trochu jako francouzský butik, kde se nehraje na univerzální vkus, ale na vlastní styl.

Palubní deska má výrazné ambientní osvětlení a motivy, které působí skoro až kosmicky. V noci to připomíná průlet galaxií ve Star Treku, když Enterprise zrychluje na nadsvětelnou rychlost. Je to možná trochu teatrální, ale k DS to prostě sedí. Podobně netradiční je i čtyřramenný volant s motivy písmene X a výrazným nápisem DS Automobiles ve spodní části. Překvapivě se dobře drží a znovu ukazuje, že DS nechce jen okopírovat zažité prémiové recepty.

DS N°8 evokuje francouzský svět parfémů a šperků, říká Martina Bedrnová

Výbava a materiály se ale výrazně liší podle verze. Základní Pallas nabízí kombinaci látky DS Canvas a umělé kůže, zatímco vyšší Etoile může mít modrou alcantaru nebo za příplatek kůži Nappa v černé či nádherné hnědé Alezan, kterou jsme rovněž testovali a fotky v článku přikládáme. Vrcholná edice Jules Verne pak kombinuje modrou kůži Nappa s Alcantarou a tematickými detaily. Právě v kožených interiérech působí DS N°8 opravdu luxusně a barevné kombinace mu sluší víc než usedlá černá. Hnědý interiér je za nás jeden z nejhezčích, jaké dnes u Stellantisu najdete.

Je ale fér říct, že prémiový pocit není úplně všude. Horní části kabiny, volant, sedadla, loketní opěrky a místa, kam běžně saháte, působí velmi dobře. Jakmile ale začnete zkoumat spodní části dveří nebo některé plastové výplně, je vidět, že to pořád není auto za tři, čtyři nebo pět milionů korun. Některé prvky, které vypadají kovově, jsou ve skutečnosti plastové a tvrdé plasty najdete hlavně níž v kabině. DS se to snaží dobře maskovat a na první pohled se mu to daří, ale rozdíl oproti opravdu drahým luxusním autům tady samozřejmě poznáte.

Na celou obrazovku

Praktičnost vpředu je ale i přes výstřední styl překvapivě dobrá. Bezdrátová nabíječka je hezky zapuštěná a čalouněná alcantarou, máme tu měkkou loketní opěrku s dalším úložným prostorem, velkou spodní část středového tunelu a také chlazenou schránku u spolujezdce. Ta se dá v létě využít třeba na nápoje, protože do ní vede průduch klimatizace. Potěší i uzavíratelná spodní odkládací část pod tunelem, kam se bez problémů vejdou kabely, technika nebo třeba nabíjený fotoaparát.

Samostatnou kapitolou jsou sedadla. Už na pohled zaujmou velmi vysokými opěrkami hlavy, osvětleným logem DS a specifickým tvarem, který zase nevypadá jako u žádného jiného auta. Ve vyšších verzích navíc dostanete funkci DS Neck Warmer, tedy vyhřívání oblasti krku. Zní to jako skvělý nápad, zvlášť pokud znáte podobné systémy z kabrioletů, jenže tady je účinek hodně jemný. Fouká skutečně jen lehký teplý vánek a ventilátor se navíc spouští v krátkých intervalech, což může být trochu rušivé. Funguje nezávisle na klimatizaci, což je dobře, ale intenzitu bychom si představovali vyšší.

Samotná sedadla jsou ale pohodlná a ve vyšších výbavách mohou být vyhřívaná, odvětrávaná i masážní. Masáž jsme vyzkoušeli a je překvapivě silná, byť podobně jako u koncernových sourozenců typu Peugeot e-5008. Velmi příjemné je nastavitelné boční vedení předních sedadel, které vás umí krásně obejmout. Pokud máte rádi užší sedačky s dobrým vedením těla, bude vám DS vyhovovat. Sedáky jsou naopak měkčí a nemají extrémně výrazné bočnice, takže se do nich dobře nastupuje a nepůsobí sportovně tvrdě.

Vzadu bychom vzhledem k délce bezmála 4,9 m čekali o něco víc místa. Není ho málo, to rozhodně ne, ale i přestože v ní jezdí Macron, to doslova není prezidentská limuzína s obrovským prostorem pro nohy. Při výšce 185 cm si za sebe sedneme s rezervou zhruba pět až šest cm před koleny a nad hlavou ještě kousek místa zůstává. Pokud ale měříte přes 190 cm, svažující se střecha už může být problém. To je daň za krásnou siluetu, aerodynamiku a fastbackový tvar karoserie.

Zadní část kabiny je materiálově stále příjemná, i když už ne tak efektní jako vpředu. Kryty reproduktorů jsou plastové a i tady se dole objevují tvrdší materiály. Na druhou stranu, nechybí slušné čalounění, skoro rovná podlaha a za příplatek nebo ve vyšších výbavách také panoramatická prosklená střecha s akustickou a tepelnou izolací. Ta dokáže kabinu výrazně prosvětlit a k luxusnímu charakteru auta se hodí.

Jedna věc nás ale vzadu zamrzela. DS sice uvádí zadní ovládání klimatizace, ale cestující vzadu si ve skutečnosti nemohou jednoduše nastavit vlastní teplotu. Mohou měnit hlavně intenzitu foukání a případně ovládat vyhřívání sedadel, ale samotné nastavení teploty může udělat pouze řidič. U auta za 1,7 až 2 miliony korun je to škoda, zvlášť když DS jinak tak výrazně sází na komfort posádky.

Z praktického hlediska ale DS N°8 výrazně boduje zavazadlovým prostorem. Díky tomu, že nejde o klasický sedan, ale o pětidveřový fastback, je přístup do kufru velmi dobrý. Víko se otevírá i se zadním sklem, otvor je široký a nakládání zavazadel je mnohem pohodlnější než u tradičních limuzín. DS navíc udává objem 620 l, což je na takto elegantně střižené auto výborná hodnota. Po sklopení zadních opěradel vznikne až 1 873 l, u čtyřkolky 1 834 l.

Potěší i druhé dno, kam pohodlně uložíte nabíjecí kabely, a nechybí ani boční kapsy. Průvlak na lyže tu sice není, ale zadní sedadla lze samozřejmě sklopit, takže delší předměty odvezete. Z pohledu rodinného cestování je kufr jednou z nejsilnějších stránek auta. DS N°8 tak sice vypadá jako designová limuzína pro prezidenta, ale reálně nabídne praktičnost velkého liftbacku. Dobrá je i tažná kapacita. Předokolky zvládnou brzděný přívěs o hmotnosti 1,4 t, čtyřkolka až 1,6 t. Co ale DS N°8 nemá, to je přední kufr. Pod dlouhou kapotou by na něj místo určitě bylo, jenže platforma STLA Medium s tím nepočítá. Stejně jako u dalších koncernových elektromobilů je přední prostor vyplněný technikou, plasty a kabeláží. Je to škoda, protože právě sem by se nabíjecí kabely hodily úplně nejvíc.

Infotainment: pěkný základ, ale ne technologická špička

U displejů začneme tentokrát trochu neobvykle shora. DS N°8 totiž může mít opravdu povedený head-up displej, který patří k tomu lepšímu, co dnes v autech koncernu Stellantis najdete. Je velký, jemný, dobře čitelný a příjemně zakomponovaný do zorného pole řidiče. Umí zobrazovat navigační pokyny, mapu, rychlost, asistenty i údaje o spotřebě, takže nejde jen o jednoduché promítání rychlosti na čelní sklo. Rozšířenou realitu nebo nějaké technologické efekty ve stylu Mercedesu ale nečekejte. DS se drží při zemi, jen to, co umí, dělá velmi dobře.

Před řidičem je potom digitální přístrojový štít, který je do palubní desky hezky zakomponovaný a nepůsobí jako dodatečně nalepený tablet. Grafika je jemná, rozlišení pěkné a možnosti konfigurace poměrně široké. Můžete si zobrazit mapu, upravovat jednotlivé widgety, měnit informace vlevo i vpravo a přizpůsobit si, co chcete mít za volantem na očích. Není to nejpropracovanější virtuální kokpit na trhu, ale působí moderně, je přehledný a k charakteru auta se hodí. Tady DS opět ukazuje, že umí vzít koncernovou techniku a dát jí elegantnější kabát.

Hlavní roli ale samozřejmě hraje centrální 16" displej. Je extrémně široký a nízký, takže na palubní desce působí skoro jako tenká obrazovka vznášející se nad hliníkovou linkou. Designově je to velmi povedené řešení a do kabiny DS N°8 krásně zapadá. Grafika působí čistě, prostředí je vizuálně příjemné a celé to na první pohled vypadá hodnotněji než v běžných modelech Peugeotu, Citroënu nebo Opelu. Jenže technický základ je pořád stejný jako u zbytku koncernu Stellantis, to je potřeba říct hned na rovinu.

Základní věci infotainment zvládá dobře. Reakce jsou slušné, animace se nesekají, prostředí je přehledné a nejdůležitější funkce najdete rychle. Velmi dobře funguje hlavně navigace, která je optimalizovaná pro elektromobily. Když zadáte delší trasu, například do Budapešti, auto velmi rychle spočítá cestu a naplánuje nabíjecí zastávky. Přehledně ukáže, na jaké nabíječce zastavit, od kolika do kolika procent nabíjet, s kolika procenty dorazíte k nabíječce i do cíle, dokonce si i můžete nastavit, s jakou rezervou chcete přijíždět. To je přesně ten typ funkce, který u elektromobilu potřebujete, zde navíc funguje opravdu dobře.

Infotainment umí také zobrazit základní údaje o spotřebě, médiích, nastavení vozu, sedadlech nebo nabíjení. Nechybí bezdrátové Android Auto a Apple CarPlay, což je pro každodenní používání důležité. Velkou pochvalu si zaslouží i možnost přizpůsobit si úvodní obrazovky. Jednotlivé stránky si můžete upravovat pomocí widgetů, přidávat nové prvky a poskládat si prostředí podle toho, co nejčastěji používáte. Možností je překvapivě hodně a každý si tak může vytvořit vlastní rozložení. Tím ale dobré zprávy v zásadě končí. Pokud totiž od auta za 1,7 až 2 miliony korun čekáte opravdu vyspělý infotainment se streamovacími službami, obchodem s aplikacemi, Spotify, videem, hrami nebo širší nabídkou online funkcí, budete zklamaní. Nic takového tady není. DS N°8 má pěkně vypadající a funkční systém, ale není to digitální ekosystém ve stylu Tesly, Mercedesu s MB.OS nebo moderních čínských elektromobilů. Tohle auto není o obrazovkách, aplikacích a digitálních vychytávkách. Je o atmosféře, materiálech, designu a pocitu z kabiny.

Je to vlastně trochu paradox. Interiér působí místy skoro umělecky a dokáže vás bavit i po týdnu ježdění, ale infotainment pod tím vším zůstává poměrně koncernový. DS se ho snaží graficky i designově sladit s vlastním světem, a do velké míry se mu to daří, jen technologicky tady žádný velký skok nepřichází. Na běžné používání je systém naprosto v pořádku a navigaci bychom dokonce pochválili, ale prémiová digitální nadstavba tady jednoduše chybí. A podobné je to i s mobilní aplikací. DS používá stejný základ jako ostatní značky koncernu Stellantis a u auta této cenové kategorie je to znát. Aplikace zvládne základní věci. Můžete přes ni sledovat a ovládat nabíjení, spustit klimatizaci na dálku, zamknout nebo odemknout vůz, zkontrolovat některé informace o voze, servisní intervaly nebo si v ní naplánovat elektrickou trasu. To všechno je užitečné a pro běžné používání to stačí.

Jenže tím výčet v podstatě končí. Aplikace neumí ukázat aktuální polohu auta tak, jak bychom u prémiového elektromobilu čekali. Polohu si musíte ručně uložit, což dnes působí dost zastarale a nenabízí širší chytré funkce, které už známe od technologicky vyspělejší konkurence. V praxi tak dostanete aplikaci, která dělá základ, ale rozhodně neposiluje prémiový dojem z auta. Nejhezčí částí aplikace jsou nakonec možná novinky DS, kde si můžete číst články o značce nebo se kochat právě modelem N°8. Nicméně máme potvrzeno, že koncern Stellantis pracuje na nové aplikaci, která by celkový zážitek měla zlepšit.

Jízdní dojmy: francouzský luxus, který si musíte správně nakonfigurovat

Rovnou musíme říct, že z jízdy v DS N°8 máme trochu smíšené pocity. Ne proto, že by šlo o špatně jezdící auto, ale hlavně proto, že naše testovaná verze Pallas Long Range ukazuje, jak důležité je u tohoto modelu správně zvolit výbavu. Základní provedení totiž nemá aktivní podvozek DS Active Scan Suspension s kamerou sledující vozovku před autem. Ten dokáže podle nerovností předem upravovat tlumiče a rozdíl je v praxi opravdu znát.

Právě tady přichází první důležité doporučení. Pokud o DS N°8 uvažujete a chcete od něj skutečně komfortní cestování, kupte si minimálně střední výbavu Etoile. Tuto verzi s aktivním podvozkem jsme měli možnost otestovat při druhé zápůjčce vozu a proti základnímu provedení je znatelně pohodlnější, kultivovanější a lépe odpovídá tomu, co od DS čekáte. Nemá vzduchový podvozek a nečekejte tak houpavou limuzínu jako u některých německých sedanů, ale rozdíl oproti Pallasu je velký.

Základní Pallas je totiž překvapivě tužší. Podvozek není vyloženě nepohodlný, ale rozhodně není měkký. Přejezdy kanálů, kolejí nebo rozbitějšího asfaltu jsou znatelnější, než bychom u takto laděného auta čekali. Francouzská auta už dávno nejsou ultraměkká plavidla a DS N°8 v základní verzi to potvrzuje možná víc, než by se nám líbilo. Ke zbytku auta tak mnohem lépe pasuje verze Pallas a vyšší. Tužší naladění má ale i své výhody. DS N°8 se v zatáčkách skoro nenaklání, působí jistě, čitelně a na tak velké auto docela agilně. Řízení není sportovní, ale auto dobře poslouchá a máte chuť si s ním občas trochu zašpásovat. Jen je potřeba myslet na to, že naše testovaná verze má výkon 180 kW pouze na přední nápravě. Při běžné jízdě výkon nechybí, ve vyšších rychlostech je auto příjemně živé a na předjíždění má sil dost. Při ostřejším rozjezdu, zvlášť na vlhku, si ale elektronika hodně hlídá trakci a nástup výkonu je pozvolnější. Typický elektrický kopanec do zad tady nečekejte.

Za ideální konfiguraci bychom proto považovali velkou baterii, pohon všech kol a minimálně výbavu Etoile, případně vrcholné provedení Jules Verne. Teprve tehdy se DS N°8 víc vzdálí běžným koncernovým sourozencům a začne působit jako skutečně výjimečné auto. Předokolka Long Range dává smysl z hlediska dojezdu a spotřeby, ale pokud chcete prémiový pocit i z dynamiky, trakce a komfortu, čtyřkolka s aktivním podvozkem bude lepší volba.

Velkou pochvalu si DS zaslouží za rekuperaci, má totiž skutečné jednopedálové ovládání. Aktivuje se samostatným tlačítkem u voliče převodovky a funguje přesně tak, jak má. Rekuperace je silná, krásně dávkovatelná a auto dokáže plynule zpomalit až do úplného zastavení. Pokud jednopedálové ovládání nechcete, můžete si klasicky pádly pod volantem nastavovat jednu ze tří úrovní rekuperace. Tohle řešení se nám líbí, protože dává řidiči možnost volby. Velmi dobré je také odhlučnění. DS N°8 má laminovaná akustická boční okna i akustické čelní sklo a na dálnici je to znát. Aerodynamický hluk je velmi nízký, kolem karoserie vzduch proudí klidně a do kabiny proniká spíše jen hluk od kol. Není to absolutně tichý zážitek jako v těch nejdražších luxusních limuzínách, ale rozhodně jde o jedno z tišších aut, ve kterých jsme v poslední době jeli. Elektromotor je slyšet jen vzdáleně a celé auto umí vytvořit příjemně klidnou atmosféru.

K dispozici jsou tři jízdní režimy Eco, Normal a Sport. Nejčastěji jsme jezdili v režimu Normal, který autu sedí nejlépe. Eco je klasicky ospalejší, Sport zase zostří reakce, ale žádné dramatické proměny nečekejte. DS N°8 není auto, které se po přepnutí do sportu změní v dynamický elektrický fastback. Je to pořád hlavně pohodlný cestovní elektromobil, jen s trochu svižnější odezvou na plyn. Za zmínku stojí i digitální vnitřní zpětné zrcátko. Dá se přepnout mezi klasickým a kamerovým režimem a funguje dobře. Obraz je jasný a přehledný, i když rozlišením jsme už viděli lepší systémy. Výhodou je, že poskytuje výrazně lepší výhled dozadu ve chvíli, kdy máte plný kufr, tři vyšší cestující vzadu nebo jinak omezený průhled přes kabinu. Zajímavé je, že DS N°8 má i bez něj dozadu docela obstojný výhled, takže nejde o nutnost, ale příjemnou vychytávku.

Protože DS N°8 s velkou baterií míří hlavně na dlouhé cesty, důležité jsou i asistenty. Dálniční asistent dokáže držet pruh, pracovat s adaptivním tempomatem, číst dopravní značky a automaticky upravovat rychlost. Na dobře značené dálnici funguje velmi slušně, drží se uprostřed pruhu a umí i poloautomatickou změnu jízdního pruhu. Potřebuje ale dobře viditelné čáry. Ve městě nebo na horším značení se ztrácí častěji a někdy mu chvíli trvá, než se zorientuje. Je to tedy příjemný dálniční pomocník, ne univerzální poloautonomní systém do všech situací.

Co nás na asistentech potěšilo možná ještě víc, to je jejich decentnost. DS N°8 vás neobtěžuje neustálým pípáním, varováním a napomínáním. Hlídání pruhů, sledování pozornosti i další systémy jsou aktivní, ale auto se chová velmi distingovaně. Neřve na vás, když se podíváte jinam, nepípá kvůli každé drobnosti a nechává vás užívat si klidnou elektrickou jízdu. V době, kdy jsou některá nová auta až protivně ukřičená, je tohle obrovsky příjemné. Ve vyšších výbavách můžete mít také noční vidění. Infračervená kamera promítá obraz na displej před řidičem a umí zvýraznit chodce, cyklisty nebo zvířata za zhoršené viditelnosti. Na okreskách, v lese nebo při nočních dálničních přesunech to může být velmi užitečná věc. Není to prvek, který potřebujete každý den, ale v kritické situaci může pomoci zabránit střetu se zvěří nebo včas upozornit na člověka u silnice. I to je jeden z důvodů, proč u DS N°8 dává smysl připlatit si za vyšší výbavu.

Celkově je tedy DS N°8 velmi příjemné, tiché a kultivované auto, ale s jedním velkým ale. V základní verzi Pallas není podvozek tak komfortní, jak bychom od francouzské prémiové vlajkové lodi čekali. Auto je jisté, stabilní, dobře odhlučněné a na dlouhé cesty má skvělé předpoklady, jenže tvrdší naladění základního podvozku trochu narušuje luxusní dojem, který kabina jinak buduje tak přesvědčivě. Se správnou výbavou, aktivním podvozkem a ideálně pohonem všech kol ale může být DS N°8 mnohem přesvědčivější. A právě tak bychom si ho nakonfigurovali my.

Spotřeba: není nejsilnější stránkou

Spotřeba není zrovna nejsilnější stránkou této limuzíny, zejména v zimě, což je škoda. Platforma STLA Medium je na tom sice lépe než starší platformy, i tak má ale v zimě řádově vyšší spotřebu než konkurence. V kombinaci s opravdu velkou baterií by při nižší spotřebě mohl být i reálný dojezd excelentní, takto je spíše jen velmi dobrý.

Ve městě jsem se pohyboval se spotřebou kolem 20 kWh/100 km. Ano, je to v zimě, ale i tak bych čekal hodnoty spíše někde kolem 17 až 18 kWh/100 km. Reálný městský dojezd je tak kolem 500 km. Na dálnici pak spotřeba překvapivě vyskočila až na 26 kWh/100 km při 130 km/h, což odpovídá spíše velkému SUV. Na dálnici v zimě to tak vypadá zhruba na 370 km reálného dojezdu. V létě to bude určitě přes 400 km, ale otázka je, jak moc. Za celý test jsem pak měl kombinovanou spotřebu 22 kWh/100 km, což značí reálný dojezd kolem 430 km v zimě a v létě by to bylo jistě přes 500 km, což je sice solidní, ale při nižší spotřebě by to mohlo být ještě o řád lepší. S efektivnějším pohonem bychom se s takto velkou baterií měli dívat spíše na reálné hodnoty o 100 km vyšší v každé ze situací.

Nabíjení: tohle je teprve slabina

Když odklopíte, bohužel manuálně, obří dvířka nabíjecího portu, tak zjistíte, že všechny varianty umí nabíjet výkonem až 160 kW. Platforma je 400V a na dnešní dobu takový výkon zejména v této cenové kategorii není nic světoborného, nicméně DS slibuje, že na 80 % se dostanete zhruba za 27 minut, což zní na 400V auto velmi dobře. Novinkou je pak automatický i manuální předehřev baterie, který při teplotách kolem nuly trvá pro dosažení optimální teploty zhruba půl hodiny. Teoreticky.

Ačkoliv jsem totiž měl po dálniční jízdě předehřev zapnutý a ultrarychlou stanici zadanou jako cíl v navigaci, auto si baterii dostatečně nepředehřálo a dosáhlo výkonu maximálně 130 kW. Naštěstí nabíjecí křivka je vcelku plochá, neklesá výrazně, až tedy do 70 %, kdy spadne na 70 kW. Nabíjení z 10 % na 80 % proběhlo za 38 minut, což je na dnešní poměry dost dlouhá doba a od auta této kategorie a s touto cenou bych chtěl čas alespoň o 10 minut kratší. Nicméně pokud nabíjíte do 70 %, je nabíjení vcelku dobré a v létě by mělo být ještě o poznání lepší. Autu by těch 800V určitě slušelo.

Palubní nabíječka má 11 kW, což je standardem, nicméně za příplatek 30 tisíc korun si můžete pořídit i 22kW, avšak jen pro čtyřkolku. Pochválit musím také funkci vehicle to load, takže si můžete k autu připojit zvenku elektrický spotřebič.

Závěr a zhodnocení

DS N°8 je zdaleka nejlepší francouzské auto, které si dnes můžete koupit. Pokud se vám líbí francouzský styl, šarm, elegance, ale i trochu francouzská výstřednost a mírně extravagantní pojetí luxusu a potřebujete, aby si kolemjdoucí říkali „o la lá“, tak je DS N°8 přesně pro vás. Design zvenku a zejména nádherný interiér jsou důvody, proč si zřejmě DS vyberete. Na druhou stranu, pokud prahnete po autě našlapaném technologiemi a s vychytaným infotainmentem, tak vám moc vyhovovat nebude.

Rozhodně doporučuji si připlatit za větší baterii, která se k charakteru auta hodí a potěší pak slušným dojezdem. Škoda jen nabíjení, které je slabinou platformy a autu by slušela 800V technologie. Zároveň si určitě zvolte minimálně střední výbavu s aktivním podvozkem, ten základní totiž není moc měkký. Celkově vzato je DS N°8 velmi zajímavé a hlavně velmi neotřelé auto, se kterým budete vždy vyčnívat. Cenově je na tom lépe než německé limuzíny, šarmem je rozhodně překonává. Je to prostě DS se vším všudy a je skvělé, že Francouzi opět umí vyrobit takové auto. A nedivím se tak, že ho používá i francouzský prezident.

Foto: Martin Pultzner, fDrive.cz