Čínských automobilek je ohromný počet a většina z nich představuje neustále nové produkty. Nyní ale došlo na průzkum, který je šokující. Na svět se totiž dostala neuvěřitelná obchodní čísla, jenž se týkají počtu nově vydaných modelů. Vedoucí pracovníci mnoha čínských automobilek vědí, že představovat každý měsíc jednu až dvě novinky není udržitelné. Příkladem je viceprezident společnosti BYD Che Zhiqi, který minulý měsíc na sociálních sítích uvedl, že mezi lednem a květnem letošního roku bylo uvedeno na trh 542 modelů. To je průměrně 3,6 denně, ale někdy je i toto číslo překonáno. Jedním takovým příkladem byl 16. červenec, který se stal známým jako „Šílený čtvrtek“. Nejméně osm automobilek v ten den představilo nový model.
Čínské automobilky pociťují neustálý tlak a Zhiqi řekl, že situace je doslova brutální. Jak následně vysvětlil, automobilky sice mohou věnovat vývoji nového vozu dlouhé roky a společně s tím utratit klidně i jednu miliardu jenů, jenže když takové auto konečně dorazí, počáteční vlna nadšení a vysokých prodejů netrvá ani tři měsíce. Důvodem je právě to, že se ve stejný okamžik představilo více nových modelů od konkurenčních značek. Ideální ukázkou jsou prodeje značky BYD, které klesly za prvních šest měsíců letošního roku o 16 %. Poprvé za šest let tak tato společnost vykázala pololetní pokles. Problémy má i Seres Group, jenž očekává zatím nevyčíslenou ztrátu.
Některé automobilky, jako například Nio, si uvědomují, že se okolnosti mění a čínská automobilová scéna se stává vyspělejší. Jak nedávno poznamenal generální ředitel William Li, mnoho domácností již vlastní jedno vozidlo, takže automobilový trh se musí posunout od tradiční éry rostoucího objemu k éře, která zohledňuje růst na základě předpokladu stávajícího vlastnictví vozidla. To pravděpodobně znamená menší, ale konzistentnější prodeje a také pomalejší tempo uvádění nových vozidel na trh. Vzhledem k silné konkurenci však některé společnosti pravděpodobně nebudou chtít zůstat pozadu a opět budou chrlit jednu novinku za druhou.
Mne osobne dosť prekáža predstava, že si mám kúpiť výrobok od režimu, v ktorom má jednotlivec voči štátu a systému prakticky nulovú hodnotu a ľudské práva sú až na poslednom mieste.
Takže áno, možno je čínske auto technologicky lepšie než „zaostalý“ VW. Ale pre mňa otázka neznie iba „čo za svoje peniaze dostanem?“, ale aj „koho tým nákupom podporujem?“. A to je podľa mňa pri tomto rozhodovaní minimálne rovnako dôležité ako dojazd, softvér či cena.