Volvo XC40 B4 Black Edition (2024)

V posledních letech má každý model v nabídce Volva smysl. Ačkoliv se může zdát, že modelová nabídka je nacpána k prasknutí, například aktuálně otestovaný model XC40 je ukázkou toho, když se při vývoji opravdu přemýšlí. Do testu jsem zvolil mild-hybridní provedení B4, které navíc dostalo celkem speciální temnou výbavu Black Edition. Základním prvkem testovaného vozu je černá barva karoserie s názvem Onyx Black. Ta je doplněna o 20" kola s pěti paprsky v provedení Black Edition, dále o integrované střešní ližiny v leskle černém provedení High Glossy Black a aby toho nebylo málo, nápisy „Volvo“ a „XC40“ na zádi jsou v leskle černém laku. Přidejte zatemněná boční zadní okna, černé rámečky kolem nich plus masky chladiče a rázem před vámi stojí to nejčernější Volvo, jaké lze aktuálně zakoupit. Testovaná specifikace vychází na 1 394 200 Kč a nezapomnělo se ani na příplatky.

Tam se řadí přední mlhová světla, která ale za mě nemají příliš vysoký výkon a rozsah osvitu silnice je velmi malý. Zklamaly mě taktéž příplatkové světlomety Pixel LED, které z mého pohledu nabízejí průměrný světelný výkon a na rozdíl od dřívější techniky s pohyblivou LED čočkou (podle natočení volantu) se ukázaly jako mírný krok zpět. Body k dobru musím naopak přidat za vyhřívané čelní okno a náhradní kolo pro dojetí. Obecně se mi verze Black Edition moc líbila a bylo znát, že i okolí se na vůz často rádo zaměřilo a se zájmem si jej prohlíželo. V podobném duchu se nesla i kabina, jež nabízela klasické uspořádání prvků, které známe z ostatních aktuálních modelů Volvo. Nechyběl ruky dobře padnoucí kožený volant s fyzickými tlačítky a vertikálně umístěná 9" středová obrazovka palubního systému využívající služby společnosti Google.

Líbí se mi, že navzdory venkovním rozměrům se do kabiny naprosto s přehledem vejdou čtyři vzrostlí dospělí. Těm bude nabídnut dostatek prostoru ve všech směrech a docela mě překvapila přední sedadla. Ta byla elektricky ovládaná, což není nic zvláštního. Překvapení ale pramenilo z celkem vysoké tuhosti opěráku a sedáku. Po ujetí cca 100 km v kuse jsem si přišel, jako bych seděl v nějakém sportovním voze. Možná je to mou stavbou těla, ale na delších cestách bych si uměl představit o něco měkčí výplň. Do kufru se v základním uspořádání vejde 460 litrů nákladu a potěší dvojité dno, jehož podlážka dokáže po složení posloužit jako dělící box pro menší nákup. Ve výbavě bych naopak nepotřeboval střešní panoramatické okno, které jsem za celý týden nevyužil ani jednou. S jeho volbou navíc ubyde pár centimetrů nad hlavami cestujících vzadu.

Na celou obrazovku

S motorizací B4, která v sobě ukrývá mild-hybridní ústrojí o kombinovaném výkonu 197 koní, se dá jezdit velmi svižně a úsporně. Hlavním prvkem je zde dvoulitrový benzinový motor podpořený turbem a mild-hybridním 48V dopingem. O přenos výkonu na přední kola se starala sedmistupňová dvouspojková převodovka, která ale nenabízí možnost řazení skrze pádla pod volantem. Řidič si sice může vypomoci skrze volič převodovky, ale to není vždy ideální. XC40 B4 dokáže sprintovat z 0 na 100 km/h v čase 7,6 s a dokáže jet až 180 km/h. Čtyřválec má přitom dostatek energie pro rychlá předjetí a je jen škoda, že v palubním menu nejde aktivovat sportovní či eco režim. To konkurence často umí, a tak by na to Volvo mohlo u příštího vydání XC40 myslet.

Překvapila mě velmi mile automatická převodovka. Ta byla takřka dokonale vyladěna a nikdy jsem nezažil cukání nebo situaci, kdy nevěděla, jaký rychlostní stupeň má zařadit. Na druhou stranu, sedm převodů se hodí hlavně na dálnici, kdy motor při rychlosti 130 km/h točí lehce pod dva tisíce otáček. Kdo se umí hlídat, ten i po dálnicích bude moci jezdit za hodnoty začínající číslovkou šest. Na druhou stranu, výkon skoro 200 koní často svádí k tomu, že s autem se ne vždy podaří jezdit úplně pomalu. Díky skvěle naladěnému podvozku není problém jet rychleji ani po horším povrchu. Jen pamatujte na to, že v případě ostrého brzdícího manévru z vyšší rychlosti společně s lehkým zatočením kol do strany (typicky nájezd do prudší zatáčky) se záď vozu dokáže během mžiku dostat do strany a pak je vše na systému ESP a rychlých rukách řidiče.

Na celou obrazovku

Kdo se pak nechá unést dynamikou a dovednostmi verze B4, ten by měl počítat se spotřebou okolo 7,5 l na 100 km v průměru. Jízda na limitu pak znamená odběr okolo 9 l na 100 km, což je maximum, které již překoná jen minimální procento řidičů. Přes absenci adaptivního podvozku mě překvapilo, jak málo se testovaný model XC40 v zatáčkách nakláněl. V rámci úspory paliva se hodí, že do rychlosti 130 km/h se umí pohonná jednotka vypnout a vůz plachtí do té chvíle, než řidič opět sešlápne pedál plynu. Je přitom jedno, zda vůz jede zrovna do kopce, nebo po rovině. Tady se na žádná omezení nehraje a za to Volvu posíláme jedničku! Během cest mi několikrát přišla vhod integrace Google Map a možnost jejich zobrazení v digitálních budících. Při zastavení na odpočívadle pak palubní systém vozu pro změnu nabízel možnost spustit YouTube.

Toto auto je zkrátka takovým menším hotelovým pokojem, který myslí na vaše pohodlí a současně vás umí rychlé převézt na místo určení. Popravdě, s volbou XC40 bych ani silnější motor nepotřeboval. Elektrický ekvivalent sice nabízí pohon všech kol a výkon přes 400 koní, jenže kdo to vlastně využije? Nejvyšší maximální rychlost se neposune za 180 km/h a snad jen přínos pohonu všech čtyř kol by mohl pro být rozhodující. Dynamicky ale Volvo XC40 B4 rozhodně nestrádá a ani rychlé připojení na dálnici mu nedělalo opakovaně sebemenší problém. Nebýt trošku tvrdších sedadel a světlometů Pixel LED, které v noci často oslnily protijedoucí vozidla, odneslo by si testované Volvo jedničku s hvězdičkou. Temná vizáž mu naděluje zvláštní kouzlo a cena olizující hranici 1,4 milionu Kč je ze takto skvěle jezdící a vypadající středně velké SUV adekvátní.

Foto: Roman Havlín, fDrive.cz