Volvo C40 Recharge P8

Abychom začali pěkně od začátku, sluší se připomenout, že design Volva C40 vznikl na základě náhodné skici Yuryho Zamkavenka, jednoho z týmových návrhářů Volva. Na první pokus se mu povedlo nakreslit něco, co bylo schopné okamžitě vstoupit do sériové výroby. Rýpalové by mohli namítat, že s tímto tvarem karoserie už dávno přišlo BMW v podobě modelu X6, jenže to je jen čistá souhra náhod. SUV od Volva je na první pohled velmi příjemně vypadající elektromobil a v testované verzi s modrým lakem mu to náramně sluší, co říkáte? V kabině se přitom inženýři Volva rozhodli pro modrý odstín, a tak jej najdeme například ve výplních dveří nebo kolem středového tunelu. Na všech těchto místech je modrý koberec vyrobený z PET lahví. Volvo tím šetří životní prostředí.

A jaké jsou další rozdíly oproti výchozímu modelu XC40? Tak předně je to lehce upravená příď. Ta u Volva C40 dostala odlišný přední nárazník a hlavně nový typ světlometů s technikou Matrix LED. Tyto světlomety jsou u Volva použity poprvé a nechybí LED denní svícení ve tvaru Thorova kladiva. Recept na pohledné rodinné SUV zdá se vydařil a najít nějakou chybu na vzhledu plně elektrické C40 půjde asi jen těžko. Naopak v kabině je to až na modrý odstín výplní docela nuda. Fádně vypadající středový tunel s horizontální obrazovkou infotainmentu a pár tlačítky vypadá tak nějak průměrně. Trošku vylepšit by chtěl taktéž design volantu, ale to může být otázka osobního vkusu. Důležité je, že se do kabiny vozu pohodlně posadí čtveřice cestujících, ale kvůli zkosené zadní části střechy je potřeba počítat s tím, že na druhou řadu sedadel se posadí jen ti, kteří neměří více jak 175 cm.

Výtku bych měl k panoramatickému střešnímu oknu, které je sice efektní a dokonale prosvětlí kabinu, jenže při přímém svitu slunce je jeho zatemnění pouze průměrné a hlavně při slunci na pravé straně nad vozem je řidič často zbytečně oslepen. Něco podobného se mi stalo již ve Volkswagenu Multivan e-Hybrid a i tam byl efekt zatemnění nedostatečný. Hodila by se zde alespoň tenká roleta, avšak s tou Volvo v rámci konstrukce vozu nepočítalo. Naopak moc se mi líbilo dekorativní obložení palubní desky a horních panelů předních dveří. Volvo mu nadělilo označení Topography a z části je vytvořené z recyklovaného plastu, v němž se zrcadlí dramatické a uklidňující horské scenerie švédského národního parku Abisko. Navíc lze tyto dekory v noci prosvětlit díky šikovně schovanému ambientnímu osvětlení s bílým odstínem a musím uznat, že to vypadá v noci vážně dobře.

Na celou obrazovku

Vše ale není jen o vzhledu a v rámci testované verze P8 byly v útrobách vozu ukryty hned dva elektromotory. Na každé nápravě je jeden, dohromady produkují solidní výkon 408 koní, točivý moment 660 Nm a baterie s využitelnou kapacitou 75 kWh by měla dle WLTP nabídnout dojezd až 400 km. Popravdě, této hodnoty jsem v parných letních dnech nikdy nedosáhl, ale kdo se bude jen trošku snažit, na palubní desce vždy uvidí dojezd okolo 350 km. Za celý test jsem s vozem ujel 940 km a těsně před odevzdáním vůz příjemně překvapil průměrnou spotřebou 19,4 kWh na 100 km. Když uvážíme, že se jedná o čtyřkolku s výkonem přes 400 koní, zaslouží si Volvo jedničku. Běda ale, jak s vozem budete chtít vymetat levé pruhy dálnic. Zaprvé vám C40 Recharge P8 nedovolí jet více jak 180 km/h a za druhé už při rychlostech okolo 150 km/h se průměrná spotřeba nebezpečně blížila hranici 29 kWh na 100 km.

Brutální odpich z místa a hromada výkonu je zde kvůli něčemu jinému, než by se na první pohled mohlo zdát. Typickou ukázkou by mohla být okresní silnice, kde se již delší dobu plahočíte za skupinou dalších vozidel, kterou vede velký traktor s vlekem. Ve většině případů si budete hodně dopředu rozmýšlet předjížděcí manévr. V případě Volva C40 Recharge P8 vás však něco takového úplně mine. Stačí pár desítek metrů volného prostoru, trošku rychlé ruce a rázem je celá kolona za vámi. Kdo by chtěl 408 koní využít na jiné účely, toho vůz rychle zbrzdí. Už jen fakt, že nejde ani z části eliminovat zásahy systému ESP svědčí o tom, že bezpečnost je zde na prvním místě. Stejně tak řidič nemá na výběr žádný jízdní režim – jen nastavení Offroad způsobí, že se automaticky aktivuje kamerový parkovací systém a spustí se současně asistent pro jízdu z kopce.

Na celou obrazovku

Model C40 Recharge P8 je stále určen pro klidnější povahy, které ocení ticho na palubě a příkladně utlumený jízdní projev. Ten může ve vyšších výbavách narušit snad jen příplatkový audiosystém Harman/Kardon, u něhož sem byl příjemně překvapen čistotou a prostorovým zvukem. Pochvalu musím udělit taktéž sportovně tvarovaným sedadlům s poměrně tuhými bočnicemi a sedákem. Skoro by se dalo říci, že taková sedadla patří do ještě sportovnější verze, ale ani po ujetí několika stovek kilometrů v kuse mě z nich nebolela záda a z vozu jsem vystoupil svěží. Volvo prostě myslelo skoro na vše a jen techničtí fandové si budou zoufat nad tím, proč to v jeho kabině nevypadá trošku moderněji.

V rámci zakoupení (nebo pronájmu) vozu Volvo poskytuje svou vlastní nabíjecí kartu zvanou Plugsurfing. S tou lze nabíjet na více než 300 000 nabíjecích místech po celé Evropě a například v ČR je podporována služba nabíjení u poskytovatelů Ionity a PRE. C40 Recharge zvládá nabíjení výkonem až 150 kW, takže není problém z 0 na 80 % nabít za 40 minut. Celkem pětkrát jsem vůz nabíjel z 5 na 80 % a jen dvakrát se vůz nebyl schopen nabíjecím výkonem dostat na více jak 130 kW. Celkově nové Volvo C40 Recharge P8 mohu označit za nadprůměrně příjemný elektromobil. Jeho výkon je plně dostačující, pohodlí na palubě taktéž a vlastně mě nenapadá žádná velká nevýhoda či nedostatek, který by se vozu dal vyčíst. /p>

Foto: Roman Havlín, fDrive.cz