Toyota Highlander Hybrid (2021)

Amerika a Japonsko jsou trhy, kde si Highlander ve svých prvních třech generacích budoval reputaci a jméno. S příchodem čtvrté generace ale současně narostla konkurence, a tak si Toyota musela dát záležet na tom, aby jí klienti i nadále zachovali náklonost. Co se týče Evropy, Toyota zde vsadila na několik výbavových stupňů (v USA jich je ale o něco více) a co se týče pohonných jednotek, jedinou volbou je pro Evropana hybridní varianta s benzinovým atmosférickým motorem o objemu 2,5 litru. Jenže bude to stačit? Toyota Highlander není úplně nejlevnější a kdo bude chtít plně vybavené provedení se vším všudy, musí se připravit na cenu cca dva miliony Kč.

Vůz nabízí až sedm míst k sezení, dostatečný prostor ve všech směrech v prvních dvou řadách sedadel a v případě potřeby převézt vetší náklad se hodí připlatit si za paket, který umožní sklopit obě zadní řady sedadel do úplné roviny. S délkou 4 966 mm vůz překonává celou řadu konkurentů, což zároveň znamená, že královský prostor uvnitř je vykoupen horším manévrováním v užších ulicích měst a na parkovišti. Rozměry auto nejvíce připomíná Ford Explorer, takže s vlastnictvím obří Toyoty pro sedm lidí je potřeba si najít vhodné parkovací místo. Zvenčí přitom Highlander nevypadá vůbec zle a škoda jen, že výrobce neinstaloval LED techniku do blikačů směrovek. Obyčejná žárovka vypadá poměrně ošklivě a hlavně lacině.

To v interiéru je to jiná písnička. Překvapila mě kvalita materiálů palubní desky a dalších částí kabiny, kdy je „cítit“ jemný závan luxusu. Pod obrazovkou středového displeje je hromada fyzických tlačítek, což je na dnešní dobu nevídaná věc, za kterou však Toyotě posíláme poklonu. Konečně někdo pochopil, že ovládání klimatizace a výhřevu sedadel není potřeba implementovat do palubního systému. Bohužel ale právě infotainment byl v průběhu testu pomalý a stěžovat si lze i na nízké rozlišení parkovací kamery. Hlavně ve tmě na kameře není vidět absolutně nic a vzhledem k nemalým rozměrům karoserie by se hodil propracovanější systém.

Na celou obrazovku

Hodně mě potěšil dostatek odkládacích prostor všude ve voze, s čímž souvisí i z mého pohledu dosud nevídané řešení úložného prostoru v loketní opěrce. Ten je totiž několikapatrový, přičemž v tom prvním najdeme bezdrátovou nabíječkou pro smartphony. To by ještě celkem šlo, problém však nastává, když se chcete dostat do patra spodního. V ten moment musíte položený mobil vyndat, vyklopit poličku s nabíjecí plochou a teprve pak se dostanete do samotných útrob úložného boxu. Nehledě na to, že samotná loketní opěrka se nedá nikterak nastavit a manipulovat se dá pouze s jejím středem. Za mě je to nedomyšlené a za jízdy až k vzteku. Omezuje to komfort řidiče a často je potřeba pomoc od spolujezdce.

Aby kritiky nebylo málo, stropní lampičky svítí přímo do očí řidiče a spolujezdce, takže kdo si bude chtít v noci za jízdy rozsvítit, neměl by to raději dělat. V ten moment vás stropní halogenová lampička oslepí a věřte mi, je to nepříjemný zážitek. Chválit nelze ani osvětlení v přihrádce spolujezdce, o němž jsem si původně myslel, že tam ani není. Mohlo za to jeho velmi podivné zbarvení a nízký výkon. To se podobá tomu, když jedete noční ulicí osvětlenou pouličními lampami.

Na celou obrazovku

To na pohonné jednotce se dá najít minimum chyb. Toyota totiž instalovala prověřené pohonné ústrojí, které kombinuje zážehový atmosférický čtyřválec o objemu 2,5 litru s dvěma synchronními elektromotory s permanentním magnetem, jedním u přední nápravy a jedním u zadní. Motor je vybaven přímým i nepřímým vstřikováním paliva a nabízí výkon 140 kW a 239 Nm točivého momentu. K tomu se přidává přední elektromotor s 134 kW a 270 Nm a taktéž zadní, který nabídne 40 kW a 121 Nm. Výsledkem je kombinovaný výkon 182 kW, což sice stačí na většinu řidičských situací, ale jen tak tak. Náročnější zájemci by mohli volit benzinový šestiválec o objemu 3,5 litru, jenže ten se do Evropy oficiálně nedováží.

Standardem je ale i tak pohon všech kol a motor spolupracuje s planetovou převodovkou CVT. Baterie mají skromnou kapacitu 6,5 Ah, takže za jízdy se Highlander bude pohybovat čistě na elektřinu nanejvýš jeden kilometr. Chválím spolupráci jednotlivých motorů, připojení jednotlivých agregátů je skoro nepostřehnutelné a snad jen vyšší hluk z motorové části je drobnou chybou na kráse. Ani spotřeba není v případě tohoto mastodonta katastrofická. Kdo se bude lehce snažit, vůz se mu odmění průměrnou spotřebou 7,4 litru na 100 km. Kdo naopak využije plný potenciál automobilu a bude častým návštěvníkem dálnic, může počítat s 9,5 litry na 100 km.

Amerika by mu slušela víc

Ačkoliv Highlander těží z využití modulární platformy TNGA, jeho podvozku se na českých silnicích vůbec nelíbilo. Nejenže v nabídce není adaptivní odpružení, ale standardní nastavení vozu je určeno leda tak na hladké silnice. Jakmile přijde ostřejší nerovnost nebo výmol, auto začne celé poskakovat, záď se stane nestabilní a do kabiny se začnou dostávat dost nehezké rány od podvozku. Testovaný exemplář se přitom chlubil lichoběžníkovým zadním zavěšením, ale jeho výhody moc znát nebyly. Řešením by tak mohla být menší kola, ideálně 18". V ten moment však zapomeňte na to, že auto bude na dálku vypadat honosně.

Co si tedy o novém Highlanderu vlastně myslet? Popravdě, je to ideální zástupce velkých rodinných SUV, kterého by si mohl pořídit každý, kdo hledí hlavně na příznivé provozní náklady. Highlander je navíc dostatečně prostorný, třetí řada sedadel se dá použít i pro dospělé cestující a ani v terénu se díky jízdnímu režimu Trail úplně neztratíte. Samozřejmě, není to Land Cruiser, který se dokáže dostat tam, kam se leckdy neodváží ani běžní turisté. Úlohu bezpečného SUV pro rodinu však Toyota Highlander plní dokonale, navzdory tomu, že má celkem hodně chyb, které by mu náročnější zájemce jen těžko odpustil. Zvláště pak s ohledem na to, že za 2 miliony korun se dá pořídit celá řada konkurentů.

Foto: Roman Havlín, fDrive.cz