Současná generace modelu C-HR je dostupná v mnoha výbavách a je na výběr hybridní i plug-in hybridní provedení. A jelikož hybrid jsme již otestovali, řada přišla na to nejlepší z řady. Testovaný kousek dorazil do testu ve vrcholné výbavě GR Sport Premier Edition, která byla vyšperkována o 20" disky kol s pneumatikami o rozměru 245/40. Nechybělo logo na víku kufru, červené linky na černých discích a dvoubarevné lakování karoserie. Upřímně, takto vybavené C-HR se mi náramně líbilo. Vůz v galerii však stojí 1 194 900 Kč, což za tak malé auto není vůbec málo.
Technické parametry Toyota C-HR (2023) 2.0 PHEV
Kompletní specifikace| Konstrukce | SUV, 4 360 × 1 830 × 1 570 mm, 1 675 kg |
|---|---|
| Pohon | Hybridní (elektřina/benzin), hnaná náprava: přední |
| Výkon | 164 (112 + 120) kW, 223 (152 + 163) koní |
| Baterie | 13,6 kWh |
| Nabíjení | palubní: 7 kW, konektory: Mennekes |
| Spotřeba | Kombinovaná: 0,8 l / 100 km |
| Cena od | 1 194 900 Kč |
Design druhé generace Toyoty C-HR přináší nově tvarované LED hlavní a zadní světlomety. Možná i proto druhá generace C-HR vypadá jako kosmický talíř v luxusním balení. Rozpačitě ale působí vyklápěcí kliky dveří, jejichž zvuk zavření připomíná výstřel z menší střelné zbraně. To bych tedy u svého vozu rozhodně nechtěl. Současně pozor na to, až budete nabíjet. Pokud se totiž zamknou dveře vozidla a současně máte zapojený nabíjecí kabel, už nesmíte do vozu znovu vstupovat. Odemčení dveří totiž odjistí nabíjecí port, nabíjení se tak přeruší. Po usednutí do kabiny mě zaujala na první pohled (a posez) sportovně tvarovaná přední sedadla s logem GR Sport. Ta nabízela vynikající boční vedení, příjemně tuhý sedák a hlavně alcantaru. Nechyběl třístupňový výhřev a u řidiče elektrické ovládání.
Interiér druhé generace Toyoty C-HR zvýrazňovala i nová a mnohem větší 12,3" dotyková obrazovka palubního systému, jež podporuje Apple CarPlay a Android Auto bezdrátově. Novinkou jsou i decentní linky v kabině, které jsou v rámci ambientního osvětlení podsvícené. Na výběr je celkem deset odstínů a sílu podsvícení lze jednotlivě upravit pro horní a spodní část kabiny. Za vadu na kráse naopak považuji mnohem širší středový tunel, jenž je navíc dokonalou izolací řidiče od spolujezdce. Kvůli němu jsem měl méně místa pro pravé koleno, což bude problém každého, kdo má delší nohy. Naopak s místem nad hlavou to nebylo vůbec zlé. Novinkou ve výbavě byl otravný systém RSA, který umí pípat při každém překročení rychlosti. Jeho aktivace je automatická a i 1 km/h navíc je důvodem pro hlasité pípání. Kdo to nemá rád, bude jej muset deaktivovat skrze dotyková tlačítka na volantu. Jenže pozor, stačí vypnout motor a systém bude po dalším nastartování opět aktivní.
Kdo zvolí výbavu GR Sport Premier Edition, automaticky dostane kožený volant s možností výhřevu, na jehož spodním rameni je umístěno logo výbavy. Vhod přijde i automatický parkovací asistent, elektricky vyhřívané čelní okno či klimatizace s funkcí nanoe – X. Největším mínusem testovaného vozu je kvůli plug-in hybridní technice objem kufru. Ten činí pouhých 296 litrů, což platí v případě, že si připlatíte za lepší audiosystém JBL. Osobně bych ho ale nechtěl, protože jeho přínos je takřka neznatelný a s jeho absencí nejenže ušetříte, ale současně bude kufr disponovat objemem 310 litrů. Abych ale crossover od Toyoty jen nehanil, na levé straně zavazadelníku se nacházela 230V zásuvka umožňující připojení spotřebičů s 1 500 W. Toyota C-HR je vozidlo, které je určeno pro dvě osoby. Dozadu se posadí snad jen malé děti, a to ještě nesmí mít delší nohy. Kdo si ale libuje v ostřejší dynamice a nechce platit zbytečné provozní náklady, pro něj je plug-in hybrid jako dělaný.
Pod kapotou vozu pracoval benzinový atmosféricky plněný dvoulitr, který s pomocí elektromotoru dodává vozidlu kombinovaný výkon 223 koní. I když byla baterie s kapacitou 13,6 kWh úplně vybitá, sportovně laděné C-HR neztrácelo chuť akcelerovat ani ve vyšších rychlostech. S volbou verze PHEV lze počítat se zrychlením z 0 na 100 km/h v čase 7,3 s a maximální rychlost v tomto případě dosáhne 180 km/h. I přes typ pohonného ústrojí lze počítat s tím, že pohotovostní hmotnost nepřesáhne 1,7 tuny, což je plus. Toyota C-HR byla agilním crossoverem, který s nabitou baterií opakovaně jezdil na 2 l na 100 km. Z pozice řidiče jsem měl možnost nastavit si, jak moc má vůz využívat elektrickou energii. Na výběr jsem měl čistě elektrický režim, hybridní, dobíjení a posledním byl spalovací režim s minimálním využíváním baterie. S vybitou baterií jsem jezdil za 7 l na 100 km, což s objemem nádrže 43 l nezaručuje nějak extra velký dojezd.
Vůz je tedy potřeba často nabíjet, což se vyplatí. Baterie se z 0 na 100 % nabije za dvě hodiny a využít lze nabíjecí proud o výkonu až 7 kW. V zimním prosincovém počasí se mi na plně nabitou baterii povedlo ujet okolo 50 km, přičemž jsem měl aktivovanou klimatizaci a výhřev sedadla řidiče. Jízdně si pak nemohu stěžovat. Vůz mi dal na výběr, zda chci jezdit v eco, normálním či sportovním režimu. Nevýhodou je ale absence adaptivního odpružení, takže kdo zvolí 20" disky kol, automaticky musí počítat s lehce horší absorpcí nerovností a děr. Cením vynikající práci hlavních LED světlometů, které kromě automatického přepínání potkávacích/dálkových nabízely široký kužel světla a dostatečný dosvit do dálky. Navíc lze využívat i LED přední mlhovky, což je další nemalé plus.
Upřímně bych uvítal, kdyby se dala verze PHEV pořídit s pohonem všech čtyř kol. U hybridní varianty tento pohon je, ale Toyota je technicky limitována zástavbou vozu, a tak se plug-in hybrid nabízí jen jako předokolka. To má své nevýhody, zejména na kluzkém povrchu, kde každý prudší rozjezd znamená aktivaci protiprokluzového systému. Každopádně platí, že C-HR je v testované výbavě GR Sport Premier Edition vyšperkovaným crossoverem, jenž neudělá ostudu a nabídne hromadu výbavy, ostřejší svezení a příjemnou spotřebu.
Foto: Roman Havlín, fDrive.cz
