Málokterý elektromobil na sebe strhl tolik pozornosti, jako právě Kia EV3. Tento ambiciózní konkurent domácího bestselleru Škoda Elroq se zjevně povedl, protože vedle dalších ocenění získal i titul Světové auto roku 2025. A kolega Marek Tomíšek s ním dokonce vybojoval vítězství v poháru spotřeby v rámci Mistrovství České republiky v ecorallye. To už byly dostatečné důvody vyzkoušet, jak si karoserie, která své hrany dává okázale na odiv, rozumí s aerodynamikou ve vyšších rychlostech. O tom, že elektrovýzbroj tohoto modelu je velmi úsporná, už totiž víme. Jenže při dálniční stotřicítce hraje obtékání vzduchu mnohem větší roli, než při průměrném tempu, v němž se konají soutěže o co nejmenší spotřebu.
Kolik ujede Kia EV3 na dálnici? Výsledek potěší i zklame zároveň
K testu jsme vyrazili s exemplářem v maximální specifikaci GT Line. To znamená nejen 19" kola místo sedmnáctek, na nichž kolega Tomíšek zazářil v závodech, ale také více výbavy, která samozřejmě něco váží i spotřebovává. Verze GT Line je dokonce i trochu vyšší. A protože tento hendikep zohledňují homologační data v podobě rozdílu ve spotřebě verzí na 17" a 19" kolech ve výši 1,3 kWh/100 km v kombinovaném cyklu, od začátku jsme věděli, že na tak skvělá čísla nedosáhneme. Ovšem na druhé straně nám přálo počasí a k testu jsme vyrazili za ideálních 23 stupňů Celsia, které postupně klesly na 19 ° na sklonku pozdně jarního dne. A také provoz na dálnicích D11 a D35, na nichž jsme testovali, byl minimální a kromě několika obvyklých dostihů dvou skoro stejně rychle jedoucích kamionů vedle sebe nám nekladl velké překážky.
Technické parametry Kia EV3 (2024) 81,4 kWh FWD
Kompletní specifikace| Konstrukce | crossover, 4 300 × 1 850 × 1 560 mm, 1 810 kg |
|---|---|
| Pohon | Elektřina, hnaná náprava: přední |
| Výkon | 150 kW, 204 koní, točivý moment: 283 Nm |
| Baterie | 81,4 kWh (77 kWh využitelná kapacita) |
| Nabíjení | rychlonabíjení: 135 kW, palubní: 11 kW, konektory: CCS Combo, Mennekes |
| Spotřeba | Kombinovaná: 14,9 kWh / 100 km, dojezd: 605 km |
| Cena od | 1 024 980 Kč |
Tady je nutno dodat, že v tomto ohledu jsme měli obrovské štěstí. Cestou jsme totiž potkali hned několik nadměrných přeprav, blokujících provoz, naštěstí vždy v protisměru. Mimochodem, šlo o součásti budoucích větrných elektráren a pohled zblízka, jak jsou obrovské, je velmi poučný. Jinak se až na jednu krátkou výjimku v podobě zhruba 500m zúžení do jednoho pruhu u Poděbrad nikde nekonalo žádné dopravní omezení. A také jsme si znovu ověřili, že jízda po nejnovějších úsecích D11 za Hradcem Králové i zatím hotovém, navazujícím malém kousku D35 směrem na jihovýchod, je velmi příjemným zážitkem.
Když pomineme logický fakt, že na nedokončených autostrádách je ve slepých úsecích zatím logicky minimální provoz, oba zmíněné úseky dálnic vedou zajímavou, panoramatickou krajinou a člověk, který tudy nejezdí každý den a není dosud jejich půvabů přesycen, se má vskutku nač koukat. Speciálním bonusem pak byl při zpáteční cestě pohled na obří rudý kotouč zapadajícího slunce a uprostřed něj skoro přízračná, temná silueta Kunětické hory, jediného kopce široko daleko, navíc ozdobeného nádherným hradem. Kdyby podobným záběrem začínal středověký dobrodružný film nebo upírský horor, bylo by to zcela patřičné.
Rovněž jízda po novém, moderním povrchu a trase, vedené podle aktuálních parametrů (tzn. eliminace nekonečných rovných úseků, které tlumí řidičovu pozornost) a doplněné krásnými dopravními stavbami v čele s impresivním, mimoúrovňovým kruhovým objezdem u Sezemic, je vlastně za odměnu. Upřímně se těšíme na další dokončené úseky D35, hlavně v hornaté krajině na česko-moravském pomezí.
Jako vždy jsme na nabíjecí stanici Pražské energetiky doplnili baterii na 100 %, což u tohoto modelu trvá déle, než jsme zvyklí (hlavně po překonání SoC zhruba 85 %), zkontrolovali předpisové nahuštění pneumatik, nastavili klimatizaci na 21,5 °C a vyzkoušeli, jaké tempo na rychloměru odpovídá nejblíže skutečným 130 km/h. A tímto způsobem se vydali na hvězdicovou jízdu Praha - aktuální konec D11 u Jaroměře - mimoúrovňové křížení (MÚK) D11 a D35 Sedlice - aktuální konec D35 u Ostrova - MÚK - směr Praha. Tady bychom rádi poznamenali, že dojezd moderních elektromobilů roste výrazně rychleji, než česká dálniční síť, takže ani tato trasa, měřící shodou okolností včetně výjezdu od nabíječky u Hornbachu Černý Most a návratu k ní přesně 300 km, k dosažení relevantního výsledku už nestačila.
Proto jsme si pomohli prodloužením trasy na D11 od Exitu 18 zpět na Exit 25 a pak teprve zpět směrem Praha a na Černý most. A pak už se vydali zpět, i když bychom teoreticky zvládli ještě o jeden exit navíc. Jenže měření dojezdu se ukázalo jako malinko matoucí, což vysvětlíme dále, a tak jsme raději neriskovali imobilní elektromobil na dálnici za soumraku a dojeli s 12 % SoC a indikovaným dojezdem 36 km. Dodejme, že podle tachometru auta jsme ujeli celkem 306,9 km, ovšem podle internetového plánovače měřila trasa celých 314,2 km. Zdá se tedy, že konstruktéři nevykompenzovali větší průměr 19" kol a tachometr mírně podměřuje.
Úplně přesvědčivě totiž neprobíhala ani další měření. Ačkoliv je D11 nejrovinatější dálnicí u nás a ani první otevřený kousek D35 nepatří k příliš členitým, odhad zbývajícího dojezdu ukazoval zhruba první polovinu trasy hodnoty, které nasvědčovaly bohatému překonání dojezdu 400 km. Jenže odhady zhruba po ujetí 150 km začaly klesat rychleji, než přibývala ujetá vzdálenost, a brzy bylo jasné, že prolomení 400km hranice se ani nepřiblížíme. A nakonec jsme po dopočítání dojezdu na posledních 12 % SoC podle kilometrů, ujetých prvních 88 procentních bodů, došli k hodnotě 347 km, a po vynásobení koeficientem 1,024, zhruba odpovídajícím naměřenému zkreslení tachometru, nám vyšlo reálných 355 km.
V první polovině testu byl tedy palubní počítač výrazně optimističtější, než v té druhé. Těžko hledat skutečný důvod; teplota na konci testu 19 °C sice byla nižší, než na jeho začátku, ale jen o zanedbatelné 4 stupně. A pokud se vůbec nějak lišil profil trasy ve druhé polovině, tak byl příznivější, protože prozatímní konce dálnic D11 a D35 jsou přeci jen v trochu vyšší nadmořské výšce, než Praha. Těžko také šlo o zohlednění předchozího stylu jízdy, protože prakticky celý přechozí měsíc auto jezdilo skoro výhradně po dálnici.
Ještě dodejme, že Kia EV3 je velmi příjemným prostředkem k polykání dálničních kilometrů. I přes své kompaktní rozměry se plavně přenáší i přes kratší nerovnosti, aniž by pocitově omezovala stabilitu, je velmi dobře odhlučněná, v noci slušně svítí a ani přes okázalé hrany na karoserii uvnitř na dálnici nesviští vítr. I když má relativně lehčí zpřevodování, tak ještě ve sto třiceti kilometrech za hodinu důstojně akceleruje a nabízí pohodlná sedadla s příjemně měkkými hlavovými opěrkami, solidní ergonomii a dobře čitelný head-up displej. A také těžko definovatelný pocit jistoty, kvality a věcí v dokonalém pořádku.
Hlavou jsme ovšem kroutili nad nastavením jízdních i bezpečnostních asistentů. Především udržování v jízdním pruhu nám připravilo nejednu horkou chvilku. Jednou za čas totiž zazmatkovalo při přejezdu z jednoho dálničního pruhu do druhého. Ačkoliv jsme důsledně používali znamení o změně směru jízdy, které toto zařízení obvykle bere jako pokyn ke chvilkovému přerušení činnosti, tu a tam nás nechalo vybočit ze středu pruhu k dělicí čáře, kde náhle spustilo poplach a překvapivou silou se snažilo strhnout volant zpět. Během měsíčního testu jsme nepřišli na to, proč a v jaké situaci to dělá, ale nic příjemného to nebylo.
Ačkoliv víme, že korejští konstruktéři úmyslně ladí svá současná auta tak, že jsou na bezpečnost ještě o něco přísnější, než vyžadují evropské regule GSR, přesto nás překvapilo, v jak velkorysé vzdálenosti za vpředu jedoucím, pomalejším autem, začal adaptivní tempomat brzdit i na nastavený nejmenší odstup. Bylo to mnohem dříve, než by začal se zpomalováním sebeopatrnější řidič a za čtyři testovací týdny jsme si na to nezvykli.
Zajímavé také je, že nezvykle vypadající příď zatím nevyvolává asociativní chování ve většině ostatních řidičů. Každý z nás má tak trochu naučeno, že když zahlédne v zrcátku passata nebo služebního superba, má uhnout do pravého pruhu. O velkých černých SUV německých prémiových značek nemluvě. Ovšem Kia, jakkoliv jde o ryze poklidné, doslova defenzivní auto, přesto svým svislým a úzkým pohledem občas vyvolala v zrcátkách služebních dálničních letců kognitivní zmatek a řada z nich pro změnu bleskově vyklízela levý pruh nám, i když jsme si místo nijak nevynucovali a třeba ani nechtěli předjíždět.
Už zase o něco více chápeme, co se zákazníkům i porotcům anket na tomto modelu tak líbí. A velice se těšíme na výsledky dalšího testu dálničního dojezdu, tentokrát s modelem Kia EV4 sedan. Tedy se stejnou technikou, ovšem ve výrazně aerodynamičtější karoserii.
Foto: fdrive.cz
