Mercedes třídy E je notorickým polykačem dálničních kilometrů, ikonické luxusní manažerské i rodinné auto, a tato jeho pozice je neotřesitelná po mnoho generací, kdy tvoří páteř nabídky limuzín Mercedesu. Nově má pro něj ale Mercedes elektrickou alternativu EQE, která sází na stejný luxus, doprovází ho ale aerodynamickým designem zajišťujícím co nejdelší dojezd.
S Mercedesem EQE do Stuttgartu a zpět. Budu muset nabíjet?
My jsme se rozhodli otestovat, zda se elektrické EQE dá považovat za plnohodnotnou alternativu ke klasickému „Éčku“. Dojezd přes 600 kilometrů WLTP zní slibně, ale jak to bude na dálnici? To zjistíme na trase Praha – Stuttgart a zpět, která má takřka přesně 500 kilometrů.
EQE máme ve verzi 350 4MATIC, to znamená nejlevnější čtyřkolku, která je na trhu velmi oblíbená a jedná se o auto s využitelnou kapacitou baterie 89 kWh, která zajišťuje autu dojezd více než 600 km WLTP. Výkon činí 215 kW, což je více než dostatečné. EQE máme v nejnovějším modelovém roce, díky čemuž máme na palubě nejen tepelné čerpadlo, ale zejména hardwarové odpojování předního motoru. Při dlouhé jízdě po dálnici by tak měl být ve spotřebě a dojezdu oproti verzi 350 jen s pohonem zadních kol minimální rozdíl. V autě máme silnou 22kW palubní nabíječku, rychlonabíjení je pak možné maximálním výkonem 170 kW.
Mercedes-Benz EQE 350 4MATIC
| Rozměry | 4 946 × 1 961 × 1 512 mm, 2 510 kg |
|---|---|
| Výkon | 215 kW |
| Baterie | 98 kWh, CCS Combo, Mennekes |
| Dojezd | 606 km (WLTP) |
Mercedes jsme dostali k testu v modré barvě s aerodynamickými koly a nádherným luxusním interiérem s dřevěnou přístrojovou deskou s decentním vzorem. Oproti zvyklostem mezi tiskovými auty však EQE není vyloženě špičkově vybavené a chybí například Hyperscreen či dokonce head-up displej.
Do Stuttgartu
Doma nabíjím do 100 % a vyjíždím. Než se dostanu na dálnici D5, musím projet celou Prahou a moje průměrná rychlost, když vyjíždím z Prahy, je tak 51 km/h. Pro test nejsou ideální podmínky, je 15 až 18 °C, déšť a zataženo. Auto mi dopředu naplánovalo nabíjecí zastávku po 350 kilometrech na nabíjecí stanici Ionity v Německu, kam mám dorazit s 16 % baterie. Cestou si užívám špičkový komfort – výborné odhlučnění, skvělou stabilitu na dálnici či výborného asistenta řízení včetně automatického přejíždění z pruhu do pruhu. Mercedes má samozřejmě kapacitní volant, kterého se stačí občas letmo dotknout nebo ho mírně držet, aby auto vědělo, že tu pořád jste a na nic jiného řidič vlastně potřeba ani není. Ten si sedí na pohodlných kožených sedadlech, za příplatek i s odvětráváním a masáží a výsledkem rovnice je skvělé auto pro dlouhé cesty.
Překračuji hranice a zrychluji, i když tempo na německých dálnicích je podobné jako v Česku a většina aut jede 120 až 130 km/h, jsou tu četná omezení na 120 km/h a zároveň i četné stavební práce s rychlostí 80 km/h. Průměrná rychlost je tak ve finále dost podobná jako v Česku, alespoň zatím na trase do Norimberku, který objíždím a pokračuji dál. Auto zatím hlásí spotřebu 20,6 kWh/100 km a odhaduje, že k nabíjecí stanici dorazím s 18 %, odhad se tedy vylepšil. Auto plánuje, že stačí nabít 15 % a nabíjecí zastávka bude trvat jen 8 minut. Zároveň bych si po více než třech hodinách jízdy udělal zastávku na toaletu a kávu, nabíjecí zastávka mě tak nijak neomezuje ani nezpomaluje.
Ultrarychlá zastávka
Když se blížím k nabíjecí stanici, mohu si krásně zkontrolovat, kolik nabíjecích stojanů je volných, že stanice podporuje Plug and chargé a Mercedes mi přímo na displeji ukáže i běžné vytížení v čase. Zároveň mi krásně ukazuje, jaký je současný maximální nabíjecí výkon a případně mi dovolí zapnout automaticky předehřev. Nyní mi ukazuje 152 kW, což je kvůli vysokému stavu nabití méně než maximum, ale předehřev potřebný není. Místo 19 % dorážím na Ionity s 21 % a stanice je krásně prázdná, je tu pouze jedno další auto a nechybí tu ani další stojan E.ON. Auto se vzorně začíná nabíjet výkonem téměř 160 kW a já musím spěchat, protože za 8 minut si musím stihnout odskočit a koupit si kávu. Zpátky jsem už po 7 minutách, ale i tak se auto nabilo víc, než bych potřeboval, konkrétně na 38 %, nabíjení tak hned končím s výkonem 168 kW. Nabil jsem necelých 17 kWh a pokračuji dál.
V cíli ve Stuttgartu jsem po necelých 490 km a i když jsem musel projet Prahou a Stuttgartem, udržel jsem si průměrnou rychlost nad 100 km/h. Spotřeba činí 19 kWh/100 km a dojel jsem se zbývajícím nabitím na 15 %. V baterii mi tedy zůstalo prakticky stejné množství energie, které jsem nabil. Pokud bych jel celou dobu 130 km /h a nejel v Německu 160 až 170 km/h (tam, kde to bylo možné), dal bych celou trasu bez nabíjení. Původně jsem chtěl auto nabít přes noc v hotelu, ale řekl jsem si, že ho nabiji druhý den v průběhu mojí návštěvy továrny Mercedesu a vyzkouším v praxi sílu 22kW palubní nabíječky.
22kW nabíječka se hodí
Nabíjím v průběhu mojí návštěvy v továrně Mercedesu v jednom z několika parkovacích domů u továrny, který má desítky nabíjecích míst. Prakticky všechna jsou plná a je vidět, že zaměstnanci možnost nabíjení v práci využívají. Díky silné 22kW palubní nabíječce mi auto ukazuje, že se nabije na 100 % za necelé 4 hodiny ještě než se vrátím, nabíjení mě tak nezdrží ani minutu.
Cesta zpět má 550 km
Přicházím k plně nabitému autu a dnes mě čeká delší trasa, protože pokračuji ještě dalších 50 kilometrů po dálnici D1 za Prahu, celkově tak dnes pojedu 550 kilometrů. Počasí je zároveň ideální – je slunečno, přes 20 stupňů Celsia, a dojezd by tak mohl být ještě lepší než včera.
Auto mi pro moji 550 km dlouhou trasu vybralo nabíjení na Ionity Wernberg Koblitz, ale tam se musí celkem nešikovně sjíždět z trasy. Protože je po cestě velké množství ultrarychlých stanic, vybírám si novou 150kW nabíječku PRE u Plzně, kam po 355 kilometrech dorazím podle auta s velkou rezervou, 23 %. Takže pokud vydržím já, klidně si to můžu protáhnout až k Ionity u Berouna nebo dál. Uvidíme.
Hezké počasí dělá divy a i svižná jízda po německé dálnici znamená spotřebu velmi zajímavých 17,8 kWh/100 km a je vidět, že aerodynamika dělá hodně. Kde to jde, zrychluji i nad 200 km/h a snažím se jet co nejsvižněji, často mě ale zpomalují omezení na 80 km/h nebo 120 km/h a reálně takto zrychlovat vlastně ani nemá cenu, protože za pár desítek vteřin musím vždy opět brzdit kvůli provozu nebo omezení.
500 km bez nabíjení
Do navigace zkouším zadat jako cíl můj domov v Praze a auto mi ukazuje, že bych po 500 km dorazil bez nabíjení, což je špičkový výsledek. Já ale jedu ještě dál, takže cestou budu muset trochu nabít a popravdě se už zastávky nemohu dočkat.
Mám za sebou 400 km, z toho je 387 km po dálnici. Spotřeba se ustálila na hodnotě 19,3 kWh/100 km, což je moc pěkné vzhledem k tomu, jak rychle jsem po německé dálnici jel. Auto má momentálně 15 % a hlásí ještě dojezd 70 km, takže lze říci, že EQE absolvuje 400 km po dálnici levou zadní. Plzeň jsem míjel tak nabitý, že si pro nabíjení a přestávku volím až stanici Ionity u Berouna, kam mám dojet s 8 % baterie a auto plánuje opět nabíjení jen na 8 minut.
Tři další stojany okupují nabíjecí monstra v podobě prototypů Audi Q6 e-tron a Porsche Macan. To jsou auta, která si dokážou vzít díky 800V architektuře přes 270 kW, takže to Ionity pořádně zatížíme a jsem zvědavý, kolik zůstane pro mě na posledním volném stojanu. A je vidět, že jsme opravdu narazili na limit Ionity, což je vzácná situace, protože stojan nabíjí jen 125 kW, protože jsem přijel zrovna v moment, kdy se i další tři auta nabíjí naplno. Nakonec jsem nabíjel 8 minut, nabil jsem na 24 % a auto mi říká, že do cíle dorazím se 2 %, což je ideální, nabiji si totiž v domě ze solární elektrárny.
Nakonec dojíždím se 4 %, tedy s královskou rezervou, kdy mi auto ukazuje ještě 17 kilometrů dojezdu a kromě krásného západu slunce se můžu kochat i výsledkem, kdy po 531 km dálniční jízdy mám spotřebu 19,4 kWh/100 km.
Skvělý polykač dálničních kilometrů
Mercedes EQE mě opravdu velmi mile překvapil co se jeho schopností na dlouhých trasách týče. Že je mimořádně pohodlný, to jsem věděl, ale že bude dávat bez problémů 450 kilometrů po dálnici jsem nečekal. Na 550 kilometrů dlouhé trase jsem zastavil doslova jen na jednotky minut a jak tam, tak i zpět bych si klidně udělal delší přestávku, než potřebovalo auto. Ostatně trasu z Prahy do Stuttgartu bych dal tam i zpět bez nabíjení, pokud bych nejel přes 130 km/h, ale v Německu jsem prostě musel zkusit, jaký je reálný dojezd, když se jezdí i výrazně rychleji. EQE je tak, stejně jako jeho spalovací tradiční sourozenec E Classe, skvělý polykač dálničních vzdáleností i v Německu a na dlouhých trasách vás nebude díky dlouhému dojezdu, rychlému nabíjení a vysoké úrovni pohodlí nijak omezovat. Právě naopak.
Foto: Martin Pultzner, fdrive.cz
S tímto EV už by to byla pohodička, žádné omezení ve srovnání se spalovákem.