Hyundai Tucson 1.6 T-GDI 4×2 HEV

Před měsícem jsme vás informovali, že máme v redakci hybridní Hyundai Tucson, který nás od počátku příjemně překvapil tím, za jak málo dokáže jezdit. Tehdy jsme ale s vozem měli najeto sotva 160 km a stranou zůstávaly delší dálniční přesuny. To se samozřejmě po zbytek testu změnilo a místo ve městě jsme se začali s vozem pohybovat na okreskách a dálnicích. Testovaná specifikace navíc postrádala často oblíbený pohon všech kol, což by mělo přinést mírnou úsporu v oblasti spotřeby paliva. A jak to vlastně dopadlo? Nejprve si pojďme říci, že Tucson svému okolí nijak nedává najevo, že „hrabe jen předníma“. Zvenčí vypadá naprosto stejně jako další verze s náhonem na všechna kola. Trošku ale zarazí fakt, že na zádi vozu jsou halogenové žárovky směrovek, které jsou k tomu všemu umístěné skoro v rozích zadního nárazníku.

Něco takového bych u SUV s cenou přibližující se hranici milionu korun nečekal a určitě bych více ocenil modernější technologii LED. Co se týče vnitřního prostoru, do kabiny se pohodlně posadí pětice cestujících s výškou do 190 cm, přičemž nechybí ani výhřev sedadel vzadu a samostatný výdech třízonové klimatizace. Co jsem ale do teď nepochopil, to je ovládání šestistupňové automatické převodovky skrze tlačítka na středovém tunelu. To je doslova šílené řešení, které je dost nešťastné. Možná se to nezdá, ale řidič musí každé písmeno pořádně stisknout a přesvědčit se o tom, že zvolil správný jízdní režim. Pokud se tak nestane, je velmi nepříjemným překvapením, když s vozem jedete opačným směrem, než jste měli v plánu.

Taktéž moře lesklých plastů v kabině funguje jako dokonalé zrcadlo a lákadlo na prach. Po dalších stránkách se ale Tucsonu HEV nedá vyčíst takřka vůbec nic. Pod jeho kapotou byl umístěn benzinový čtyřválec 1.6 T-GDI o výkonu 180 koní, který doplňovala hybridní technika. Její nejdůležitější součástí je baterie s kapacitou 1,49 kWh. Komu se ji podaří nabít během jízdy naplno, v kuse na ni s troškou štěstí ujede i tři kilometry v čistě elektrickém režimu. V tomto ohledu má malý akumulátor velký smysl. Navíc jeho využití dost snižovalo průměrnou spotřebu a navzdory výkonu 180 koní nebyl problém jezdit pod 6 litrů na 100 km. Ani dálnice pak nebudou znamenat nějakou zvýšenou spotřebu. Platí to ale jen v případě, že řidič vozu nebude využívat jeho plný potenciál. V opačném případě totiž průměrná spotřeba roste k 10 litrům na 100 km.

Na celou obrazovku

Přední náhon je u Tucsonu naopak celkem znát, a to hlavně v případě, že se řidič rozjíždí na mokré silnici do kopce. I v tomto případě je vůz schopný prohrábnout, hlavně v situaci, kdy jsou ve voze více jak dva cestující. Je tak jasné, že v zimě bude tento problém častější a možná by bylo dobré pro předokolkový Tucson zvolit kvalitní obutí. S ním jsou jízdní vlastnosti o dost lepší. Rozhodně ale není hybridní Tucson offroadové náčiní, se kterým se můžete vydat na horskou chatu zapadlou sněhem. Jsem si téměř jist, že s předním náhonem se moc daleko nedostanete. Pro zlepšení jízdního komfortu se u nejvyšší výbavy Style Premium nacházejí adaptivní tlumiče, které nabízejí dva jízdní režimy. Klidně by tu ale mohl být i třetí, který by byl ideálním nastavením mezi režimy Eco a Sport.

V nastavení Eco je vůz příkladně měkký a v zatáčkách se i podle toho naklání. Posádku ale neruší ani větší nerovnosti na vozovce a snad jen hlučnější pneumatiky byly problémem, který narušoval celkový klid v kabině. V režimu Sport naopak bylo znát, že podvozek výrazně ztuhnul a v tomto nastavení bych doporučil jezdit výhradně na hladkých silnicích. Jakmile si někdo zapne sportovní nastavení podvozku ve městě, během chvíle bude mít dost různého poskakování a kopanců od podvozku. Velmi dobře je na tom nový Tucson po stránce výbavy. Plně dotyková obrazovka palubního systému nabídne opravdu hodně. Součástí výbavy je například systém Android Auto a Apple CarPlay. Funkce Last Mile Navigation zase při přiblížení se k cílové destinaci odešle potřebná data do chytrého telefonu, aby řidič mohl do cíle už jen dojít z parkoviště pomocí navigace v mobilu.

Na celou obrazovku

Nechybí ani synchronizace s kalendářem ve smartphonu. Navíc nabídne perfektní a rychlou grafiku a s nápaditostí se taktéž nešetřilo. V případě nejvyšší výbavy Style se umí namísto jednoho z budíků zobrazovat kamerový monitoring mrtvého úhlu. Stačí tak zvolit požadovaný směr odbočování a rázem vidíte naprosto ostrý obraz z kamery, která vidí přímo tam, kam vy ne. Ovšem pozor. I v případě aktivace obrazu místo jednoho z budíků nepřijedete o důležité informace. V horní části obrazu může řidič stále vidět otáčky motoru, popřípadě aktuální rychlost. Hyundai prostě myslel na vše a v tomto ohledu je nutné jej pochválit.

Otázka na závěr zní – má smysl kupovat Tucson s hybridním ústrojím a pohonem přední nápravy? Odpověď je jednoduchá. Kdo se pravidelně nevydává na výlety mimo zpevněné pozemní komunikace a často jezdí po dálnicích, rozhodně je pro něj tato verze vhodná. Bylo velkým překvapením, když se po ujetí 890 km na palubním počítači rozsvítila spotřeba 5,8 litru na 100 km. Přitom dobrých 300 km z toho tvořily dálnice, zbytek pak okresní silnice a město. Za volantem se přitom stačí jen mírně krotit, není určitě potřeba být brzdou provozu. Za mě má hybridní předokolka velký smysl, ale je potřeba zvážit výhody a nevýhody absence pohonu všech kol.

Foto: Roman Havlín, fDrive.cz