Elektromobil BMW i4 M50 jako dálniční expres

Na jakém jiném elektromobilu otestovat dálniční dojezd při vysoké rychlosti než na ostrém sedanu, resp. liftbacku? A BMW i4 M50 ostré opravdu je. Tento liftback střední třídy má „pod kapotou“ 544 koní, na stovku se rozjede za necelé 4 sekundy a maximální rychlost je 225 km/h. Dojezd podle WLTP činí 590 km, ale to je v kombinovaném provozu. Rozhodně to neplatí na dálnici a už vůbec ne při jízdě vysokou rychlostí v Německu. A kolik takovým stylem jízdy ujede? Cesta do Mnichova byla ideální příležitostí to vyzkoušet.

Na celou obrazovku

Během nabíjení si nastavuji klimatizování interiéru před odjezdem, takže usedám do příjemně vychlazeného auta. Akorát zjišťuji, že k vychlazení rozpáleného auta asi bylo potřeba více energie, než dokáže dodat běžná domácí zásuvka – 1 % si tedy klimatizace vzala z baterie. Ale to by na výsledek nemělo mít výrazný vliv a důležité je, že teď už bude klimatizace teplotu jen udržovat. Usazen ve výborných sedačkách s příkladným bočním vedením vyrážím na cestu a zapínám režim Sport Boost. Ten, kromě červeně zbarveného virtuálního kokpitu, přináší například i výraznější umělý zvuk. A samozřejmě i sportovní nastavení auta včetně podvozku a nejcitlivější reakce na sešlápnutí pedálu akcelerace.

Z Berouna vyjíždím na dálnici D5 a ihned po zadání cílového hotelu do navigace auta mě navigace upozorňuje, že cíl není v dojezdové vzdálenosti a nabízí mi nabíjecí zastávku, která má trvat 8 minut. Tu tedy potvrzuji. I když jedu dynamičtěji, nemohu kvůli rychlostním limitům využít plný potenciál auta. To se ale mění v Rozvadově po překročení hranic. Mimochodem, tam mám po ujetí 131 kilometrů spotřebu 27,5 kWh na 100 km a zbývající dojezd 191 km. Sice nemůžu jet naplno, ale zase je to do kopce a Rozvadov je nejvyšším bodem trasy.

Tento úsek dálnice A6 má neomezenou rychlost, čehož okamžitě využívám. Provoz je minimální, a tak se za chvilku číslo na tachometru zastavuje na hodnotě 228 km/h, kde zasáhne omezovač. Oficiální maximum u BMW i4 M50 je 225 km/h, což mi potvrzuje i GPS tracker. Tachometr tedy v tomto elektrickém liftbacku proměřuje velmi málo, rozhodně mnohem méně, než je běžné. Na přehledných rovinkách s minimálním provozem tedy držím maximální rychlost a když se blížím k překážce, například předjíždějícím se autům, sundávám nohu z pedálu akcelerace. Ačkoliv jsem jinak zastánce „plachtění“ na neutrál, což je efektivnější, v tomto případě mi více vyhovuje režim B, který znamená vyšší rekuperaci. V této rychlosti má auto velkou kinetickou energii, ale když na překážky s předstihem reaguji, často ani nemusím šlápnout na brzdový pedál, protože si auto dobrzdí rekuperací.

Co musím zmínit, to je úžasná jistota, kterou cítím z podvozku. Párkrát jsem Německo projížděl podobným stylem, byť s elektromobilem to bylo poprvé, ale takovou jistotu jsem necítil, ani když jsem jel v Porsche Cayman GTS do Wiesachu. U toho byl podvozek příliš tvrdý, takže se i na menších nerovnostech auto chovalo ve vysoké rychlosti poněkud nervózně. BMW i4 M50 má, zejména ve sportovním módu, také tvrdý podvozek, ale v kombinaci s delším rozvorem cestovního sedanu neodskakuje, ale zároveň v táhlých dálničních obloucích krásně drží i ve vysokých rychlostech. Takže je to auto pro rychlou jízdu po německých dálnicích jako stvořené. Ale co ten dojezd?

Přestože od Rozvadova, resp. Waidhausu, je profil trasy naopak klesající, vlivem rychlejší jízdy spotřeba roste. Ne všude se dá jet maximální rychlostí, ale většinou jedu přes 180 km/h. Výjimkou je pár krátkých omezení třeba na 120 km/h, ale ta jsou spíše až na dálnici A93. A občas nějaké zúžení kvůli práci na silnici s omezením na 80 nebo 100 km/h, ale těch je minimum. A to jsou jediná místa, kde mě občas někdo předjede. Ale zpravidla dotyčného následně na neomezené rychlosti opět předjíždím já. Zastávka na nabíjení, kterou mi naplánovalo auto, je za Regensburgem a měla by trvat 8 minut. Sjíždím tedy z dálnice dle pokynů a říkám si, že to je akorát, protože bych si zároveň potřeboval odskočit, takže využiju čas nabíjení a zase budu pokračovat.

Souboj s infrastrukturou

Přijíždím k čerpací stanici OMV, kde je 300kW Hypercharger od EnBw, ke kterému zajíždím. Má to ale jeden háček, vypadá to že stanice je nová a ještě není v provozu, protože nesvítí displej ani rámečky okolo konektorů a stanice na nic nereaguje. Přejíždím ještě k vedlejšímu McDonaldu, jestli náhodou stanice, ke které mě navigace vede, není tam, ale nic tam není. Potřebuji si ale odskočit, takže se smiřuji s tím, že nevyužiju čas k nabíjení a jdu vyřešit alespoň jednu potřebu. Navigace mě po přepočítání odtud vede jen několik stovek metrů dále, kde je Hypercharger o výkonu 150 kW a kartou BMW jde nabíjecí stanici spustit. Jelikož zde nevyužiju maximální nabíjecí výkon auta, navigace mi říká, že mám nabíjet 13 minut. Chci si ověřit, zda tato predikce počítá s mým stylem jízdy, takže přesně po 13 minutách nabíjení odpojuji kabel a vyrážím dále ve směru na Mnichov.

I když na to budete hodně šlapat, pod 250 km dojezdu se nedostanete

Pokud jde o dojezd, tak tato zastávky byla po 229 kilometrech a auto ukazovalo zbývající dojezd 44 kilometrů, takže si troufnu tvrdit, že pod 250 kilometrů dojezdu se těžko dostanete. Možná, kdyby byla úplně volná dálnice bez veškerých omezení, takže by se dalo jet celou dobu přes 200 km/h. Ale to je teoretický případ, který je v běžném provozu nepravděpodobný. A i při velmi rychlé jízdě přes Německo se v běžném provozu dá počítat s 250 kilometry v kuse. Otázkou je, zda se takto rychlá jízda vyplatí, ale na to se podívám po vyhodnocení spolu se zpáteční cestou, kdy porovnám časy obou cest. Myslíte si, že zpáteční cestu zvládnu bez nabíjení, když pojedu do 130 km/h?

Jezděte jen k nabíječkám, kam vás vede navigace BMW

Ale nepředbíhejme a pojďme se podívat na zbytek cesty do Mnichova. Předchozí zastávka by za normálních okolností byla jedinou. Nabíjel bych o pár minut déle, než mi auto plánovalo, takže bych měl rezervu. Jelikož jsem ale chtěl zjistit, jak auto počítá s mým stylem jízdy, odpojil jsem nabíjení přesně po 13 minutách. Zpočátku auto vzalo mnou zadaný cíl a já pokračuji dále původním stylem jízdy. Jenže po několika desítkách kilometrů mě auto začíná upozorňovat na nedostatečný dojezd a nabízí mi další nabíječku po cestě, kde bych měl nabíjet 5 minut. Jelikož ale chci mít zbytek cesty v klidu, zkouším zastavit trochu dříve, když vidím na dálničním ukazateli, že na dané čerpací stanici je nabíječka. A to byla moje chyba. U nabíječky stojí elektrická Corsa, jejíž řidička se marně snaží spustit nabíjení přes aplikaci E.ON. Naštěstí ale jen AC přes Mennekes, takže CCS mám volné. Ale i když se na této stanici E.ON píše, že je i pro roamingové karty, kartu BMW Charging nebere a ani moji českou kartu E.ON. Po pár ztracených minutách tedy pokračuji na stanici, kterou mi plánuje auto. Je to také E.ON, ale 150kW Alpitronic Hypercharger a kartičku BMW Charging bez problémů přijímá. Nabíjím přesně 5 minut, které mi plánuje auto, a pokračuji dál.

Jelikož už se blíží Mnichov a je odpolední špička, většinou jsou rychlostní limity na světelných tabulích snížené na 100 km/h a i když jsou vyšší, stejně se v hustém provozu nedá jet o moc rychleji. Spotřeba tedy klesá, zvláště pak v kolonách po Mnichově. Možná by se to tedy obešlo i bez druhého nabíjení, ale nechtěl jsem riskovat. Po pomalejším příjezdu do Mnichova a cca 15 až 20 kilometrech jízdy po ucpaném městě přijíždím do hotelu se zbývajícím dojezdem 34 kilometrů a 9 % v baterii. V garážích hotelu je nabíjecí stanice, která také akceptuje kartu BMW Charging, takže do rána mám opět plně nabito. A uvidíme, jaký bude dojezd při zpáteční cestě jízdou na horní hranici českých limitů, tedy když i v Německu pojedu maximálně 130 km/h. Kolik tipujete? Můžete nám to napsat do komentářů.

Foto: Marek Tomíšek, fDrive.cz