Elektrickým longboardem po Praze

Pokud alespoň občas sledujte například YouTube, zaznamenali jste možná jeden z trendů posledních dvou let: longboardy nebo skateboardy na elektrický pohon. Asi nejznámější z nich, Boosted Board, prohání například Casey Neistat v téměř každém svém videu.

Ale nebojte, nejedná se o žádnou sezónní hloupost ve stylu fidget spinneru. Elektrické longboardy se těší velkému pokroku a v této oblasti probíhá opravdu rychlý vývoj, který si po této stránce nezadá ani s mobilními telefony.

Jedním z důkazů velkého rozmachu je nepočitatelné množství vznikajících startupů a crowdsourcingových kampaní, které se snaží přijít se svým vlastním pojetím tohoto produktu. Jak to tak bývá, většina z nich do pár let zanikne a zůstanou jen ti nejlepší.

Produkty výrobců z USA (většinou z Kalifornie) sice stále patří mezi největší etalony, ale celkem podle očekávání je trh zaplavován také obrovským množstvím čistě asijských značek, které v ničem nezaostávají parametry ani kvalitou. Díky tomu se na trh dostávají také výrazněji cenově dostupnější modely, kdy některé z nich už rozhodně stojí za zvážení. Tento stav se dá opět přirovnat k trhu mobilních telefonů před zhruba 4 lety, kdy low-endové smartphony začínaly být dostatečně kvalitní, aby jejich koupě stála za doporučení méně náročným uživatelům.

Předpokládám, že podobně jako v mobilním průmyslu se i odvětví elektrických vozítek do pár let dostane do bodu, kdy běžným zákazníkům budou plně vyhovovat zařízení střední a nižší třídy v ceně pár tisíc korun.

Co je elektrický longboard a pro koho je určený?

Pojďme ale popořádku. Pokud vás tato novinka zatím míjela (ať už obrazně, nebo doslova vysokou rychlostí při chůzi na chodníku), vězte, že název je plně vypovídající.

Vezměte longboard, přidělejte na aspoň jedno kolečko elektrický motor a na spodní stranu desky akumulátor a jste doma. Základní princip je opravdu takto jednoduchý. Jedná se tedy o desítky let prověřený koncept zasazený do 21. století, který vám ušetří nutnost se odrážet a dodá schopnost jezdit mnohem větší vzdálenosti a překonávat také kopce.

Většina lidí, kteří se při mém testování s elektroboardem setkala poprvé, se ptala, jak se samotné prkno ovládá. Většina hádala nějaké senzory v desce, které by podle přenášení váhy regulovaly plyn a brzdu. Ačkoliv se na trhu takových pokusů pár objevilo, řešení je mnohem jednodušší a bezpečnější. Téměř každý elektrický board má dálkovou ovládačku, která je s ním spojená pomocí technologie Bluetooth.

Začít jezdit na elektrickém longboardu je relativně jednoduché.

Základem každé ovládačky je dvousměrný posuvník pro ovládání plynu i brzdy a případně další tlačítka pro nastavování režimů a dalších funkcí. Rychlost a brzdění tedy regulujete typicky palcem jedné ruky a zbytek je už stejný jako jízda na klasickém skateboardu nebo longboardu.

Tím se dostávám k důležitému bodu, proč se jedná stále o spíše okrajovou záležitost. Většina lidí, kterým jsem testované elektroboardy nabízel k vyzkoušení, z něj měla velké obavy a předpokládala, že první pokusy začátečníka musí nutně vyústit minimálně ve zlomeninu nějaké končetiny. Není se ostatně čemu divit – většina z nás zná skateboardy spíše z videí, ve kterých profi-jezdci předvádějí léta trénované triky nebo se šílení downhilloví sjezdaři řítí 80kilometrovou rychlostí z kopce, přičemž nemají příliš efektivní možnosti zabrzdit.

Začít jezdit na elektrickém longboardu je ale relativně jednoduché. Stačí se naučit na prkně udržet balanc a vyzkoušet si princip zatáčení. Rychlost jízdy je potom doslova ve vašich rukou (tedy ruce). Nemusíte se tedy hned učit odrážet, přešlapovat na desce ani brzdit jako na běžném prkně bez pohonu. To vám umožní úplné základy zvládnout mnohem rychleji. Pokud už jste někdy na skateboardu stáli, pak samozřejmě není co řešit a stačí se vydat na první cestu.

K čemu je elektrický longboard vůbec dobrý?

Základní uvedení do tématu pro neznalé už tedy máme za sebou. Pokud jste dočetli (nebo přeskočili) až sem, pravděpodobně se ptáte, proč o elektrickém longboardu vůbec uvažovat. V čem tví jeho kouzlo a praktičnost? Nebo na co naopak dobrý není?

Umí nahradit tradiční formy dopravy na krátké vzdálenosti.

V angličtině se tato elektro-vozítka zahrnují do kategorie „last mile transportation“, tedy doprava na poslední míli. Z toho jasně vyplývá, že longboard opravdu není plným nahrazením automobilu, motocyklu nebo prostředku hromadné dopravy. Víceméně všechny ale dokáže nahradit a na krátké vzdálenosti často předčít, především ve městech.

Ideální jsou elektrické skateboardy právě při kombinaci s hromadnou dopravou. Pokud dojíždíte do města vlakem, vysednete na nádraží a na boardu dojedete posledních pár kilometrů do práce nebo do školy.

Já to například dělám obráceně. Z periferie Prahy dojíždím do centra města na Karlovo náměstí. Přímo z domova tedy vyrazím na prkně a po cyklostezkách a postranních ulicích dojedu na okraj centra (Hlavní nádraží), kde už je pěší i automobilový provoz tak hustý, že je pohodlnější nasednout na tramvaj a dojet do cíle. Ušetřím si tak nepříjemnou cestu autobusem a přesedání na další linky.

Velká časová úspora

V létě, když naše redakce ještě sídlila na Žižkově, jsem celou trasu jezdil pouze na prkně. Celkově cesta měla přibližně 7 kilometrů a trvala průměrně 26 minut. To je pro srovnání proti cestováním MHD časová úspora 20–25 minut. Hodně mi také vyhovovalo, že jsem mohl vyrazit, kdy se mi právě hodilo, a ne abych zrovna chytil autobus.

Ovšem časovou úsporu oceníte i při popojíždění po centru. Vlivem hustší dopravy a velké koncentrace „kočičích hlav“ už se sice nejedná o tak pohodlnou a svižnou jízdu, ale několikrát jsem srovnával stejnou trasu s kolegy a vždy jsem dorazil výrazně dříve.

Oproti cestování MHD uspoříte 20–25 minut.

Například při cestě z Náměstí Jiřího z Poděbrad do Karlína jsem proti kolegům, kteří jeli elektromobilem, dorazil o 15 minut dříve. Ono se to nezdá, ale dojít k zaparkovanému autu, prodrat se dopravou do blízkosti cíle a potom najít volné místo k parkování skutečně zabere mnoho času. Však to sami znáte. Na elektrickém boardu přímo u dveří nastoupíte a jedete nejkratší cestou přímo k cíli.

Obdobný náskok se mi podařilo získat i například proti kolegovi, který jel tramvají z Výtoně na Karlovo náměstí, což je celkem krátká trasa buď s jedním přestupem, nebo přímou linkou (podle toho, jak to zrovna jede). I tak jsem především díky pěší cestě na zastávku a čekání na tramvaj nahnal proti kolegovi přibližně 15 minut.

S čím ale samozřejmě soupeřit na elektrickém longboardu nedokážete je metro. Při srovnání trasy, která je ve velké blízkosti stanic metra, rychlejší opravdu nebudete. Pokud už ale kromě metra budete muset použít i jiný prostředek, určitou šanci máte.

Na elektrickém boardu přímo u dveří nastoupíte a jedete nejkratší cestou přímo k cíli.

Všechno samozřejmě ale není jen o uspořeném času. Velkou roli hraje pohodlí a bezpečnost. V některých částech Prahy jednoduše na růžích ustálo mít nebudete. Vše je o tom, jak dobrou trasu si dokážete najít.

Velká výhoda skateboardu ale spočívá v jeho přenositelnosti. Když se to nehodí, nebo je lepší alternativou pro část trasy jiná forma dopravy, vezmete board jednoduše do ruky a jedete s ostatními smrtelníky například tramvají. Většina elektrických longboardů váží do 7 kilogramů a krátké přenášení tak není žádný problém.

V tom osobně vidím také velkou výhodu oproti dalším městským elektrifikovaným vozítkům. Elektrické kolo nebo i koloběžka rozhodně nejsou zdaleka tak skladné a často mají i mnohem vyšší hmotnost. S prknem v ruce se nacpete i do přeplněné dvaadvacítky, což s jinými vozítky, včetně různých unicyklů a hoverboardů, moc nejde.

A kam se nehodí?

Abych odpověděl i na otázku, na co není elektrický board vhodný, tak jsou to logicky dlouhé trasy (déle než 10 kilometrů v kuse je už celkem namáhavé), cesty, kde je rychlý automobilový provoz, a bohužel také dny, kdy nepřeje počasí.

Ano, když prší nebo je dokonce námraza, není skutečně vhodné vyrážet ven na skateboardu. Například dlážděný chodník je hodně kluzký i v suchém stavu. Pokud zaprší, stává se nebezpečný i běžný asfalt. Vše se samozřejmě dá korigovat snížením rychlosti a opatrností. Ovšem pocákanému oblečení od koleček se ve vyšších rychlostech už nevyhnete. Navíc je potřeba myslet také na to, že ne všechny boardy jsou odolné proti vodě a zespodu stříkající voda nebude vestavěné elektronice moc příjemná na pleť. Stejně tak ložiska v kolečkách vás moc nepochválí (ta se alespoň dají celkem jednoduše vyčistit nebo vyměnit).

Faktor, který bude potřeba v zimě také brát v úvahu, je teplota. Baterii, která celé zařízení pohání, výrazně nesvědčí hodnoty pod bodem mrazu. Na druhou stranu (a ačkoliv by s tím například současný americký prezident nesouhlasil), sami jsme se zasadili o to, že tento problém v Praze poslední roky moc často nenastává. Potom už se stačí jen dostatečně teple obléknout.

Jak se jezdí v Praze?

Když se vrátím na úplný začátek a k mojí inspiraci u amerických youtuberů, jedné věci, které si ve všech videích různých vlogerů i propagačních materiálech výrobců všimnete, je, že jsou tato vozítka nejčastěji používána ve městech jako New York nebo Los Angeles.

Manhattan je plochý ostrov, kde jsou široké silnice a velice hustá a pomalu popojíždějící doprava, ve které se dá relativně bezpečně proplétat na různých dopravních prostředcích. Los Angeles má naopak dlouhatánské stezky podél pláží a skvělé počasí po většinu roku.

Když se mi v hlavě letos na jaře rodila myšlenka zkusit něco podobného u nás, logicky se nabízelo mnoho pochybovačných otázek, které nakonec nezbylo než prostě vyzkoušet v praxi.

Jak tento koncept dopravy obstojí v Praze, která je hodně kopcovitá, má úzké silnice, minimum skutečných cyklostezek a řidiče, kteří nejsou zvyklí sdílet cesty s cyklisty, natož pak s někým, kdo jede na longboardu? A v neposledním řadě má jednu z nejlepších hromadných doprav na světě, čímž ekonomickou obhajitelnost elektrického longboardu staví do dosti nevýhodné startovní pozice.

Kudy jezdit?

To, že to jde a často i rychleji, jsem už sice prozradil v předchozích kapitolách, ale chtěl bych se podělit i o konkrétnější poznatky ze skutečného ježdění, které by mohli případní zájemci ocenit.

Jako první si asi položíte otázku, jestli je lepší jezdit po chodníku nebo po cestách mezi auty.

Jako první si asi položíte otázku, jestli je lepší jezdit po chodníku nebo po cestách mezi auty. Odpověď má více rovin.

Co se týče praktických zkušeností, jízda po chodníku se stává celkem nebezpečnou záležitostí. Chodci jednoduše nepočítají s tím, že se mezi nimi pohybuje někdo rychleji, a při jejich neadekvátní reakci z toho mohou vznikat nebezpečné situace. Pokud je nutné jet po chodníku, kde se pohybují lidé, doporučuji počítat s každou eventualitou a zpomalit na rychlost, z níž vždy dokážete včas zabrzdit.

Většinou se tak snažím jezdit po vedlejších cestách, kde není moc velký provoz a auta nejezdí příliš rychle. I zde samozřejmě musíte počítat se vším, tedy i s tím, že řidič vozidla udělá přesný opak, než přikazují pravidla o přednosti. Je přeci jen rozumnější ochránit si zdraví před tím, že jste v právu.

V praxi tak při cestě po městě budete pravděpodobně kombinovat cesty a chodníky, a to podle toho, kde se pohybuje nejméně lidí a co je pro danou oblast nejbezpečnější variantou. Vždy je důležité styl jízdy a rychlost přizpůsobit podmínkám.

V tomto jsou ideální cyklotrasy. Pokud můžete, naplánujte si cestu po nich.

Je přeci jen rozumnější ochránit si zdraví před tím, že jste v právu.

Druhým pohledem je pohled právní. A zde nezbývá než kličkovat podobně jako mezi ostatními po městě. České zákony nepovažují běžné skateboardy a kolečkové brusle za dopravní prostředky a jejich uživatelé by tedy měli jezdit pouze po chodníku. Ovšem maximálně rychlostí chůze. Asi bychom se mohli dohadovat, jaká je rychlost chůze, ale je fakt, že podle předpisů byste se vlastně nikam moc rychle nedostali.

Na cestu naopak patří koloběžky, včetně těch poháněných elektřinou. Jelikož zákon posuzuje vozidlo na pozemní komunikace podle objemu motoru, nespadá elektrická koloběžka ani do kategorie malých motocyklů a platí pro ni stejná pravidla jako pro jízdní kola, tedy pohyb čistě po silnicích, s přilbou i světly a klidně bez řidičského oprávnění.

Minulý rok také Praha zakázala pohyb takzvaných „osobních přepravníků se samovyvažovacím zařízením“ po chodnících. Pokud tápete, tak se jedná o slavné segwaye. Bohužel do této definice spadají i mnohem menší unicykly a hoverboardy, takže ačkoliv jsou mnohem menší a lehčí, na chodník správně nesmějí.

Elektrický skateboard ale vyvažujete vy sami, takže na ně se tento zákaz nevztahuje. Z toho tedy vyplývá, že správně byste asi měli jezdit po chodníku rychlostí chůze, tedy stejně jako na skateboardu bez pohonu.

Vždy je potřeba brát na zřetel především bezpečnost jak vaší, tak svého okolí. Kromě ostražitosti doporučuji používat alespoň přilbu. Za snížené viditelnosti jsou nezbytností také světla.

Posledním tématem, které nutno v této kapitole probrat, jsou potom kopce. Těch se nemusíte bát – i ty slabší testované longboardy si poradí s většinou pražských kopců. S čím v těchto podmínkách ale musíte počítat je výrazné zkrácení dojezdu. V praxi to většinou vychází na přibližně polovinu deklarovaného dojezdu. Výrazně samozřejmě bude záležet na vaší váze, převýšení a stylu jízdy. Podrobněji si to ale popíšeme v další kapitole věnované testům několika elektrických longboardů, které jsem měl možnost zatím vyzkoušet.

Yuneec E-GO 2

Yuneec možná znáte spíše jako výrobce dronů a podobných létajících hraček. Naštěstí ale vyrábějí také tento elektrický longboard a je tak možné ho jako jednoho z mála zástupců světových značek koupit v běžné distribuci i u nás.

Na první pohled se díky jeho barevným provedením může zdát, že deska není vyrobena ze dřeva, ale opak je pravdou. Jedná se o klasickou desku, která je pouze netradičně nalakována. Jako každý jiný skateboard, i ten elektrický se bohužel velice brzy odře a výsledek nevypadá vizuálně moc dobře.

Na celou obrazovku

Neohromující, ale dostatečný výkon

Pro Yuneec je z trojice dnes srovnávaných boardů asi nejpříznačnější to, že je poháněn pouze na jednom zadním kolečku, konkrétně pomocí řemenu z poblíž umístěného elektromotoru o výkonu 400 W. Co se týče výkonu a rychlosti, je tak z naší trojice nejpomalejší. Vyvažuje to ale nejnižší cenou. Aktuálně se nový prodává za přibližně 16 500 korun.

I s jedním motorkem si s ním užijete zábavné a na rovinkách relativně svižné poježdění. Vyjede (i když velice pomalu) i výrazně prudší stoupání než tabulkových 10 %. Velkou roli zde ale bude hrát vaše váha. Věřím že 100kg chlapa by E-GO 2 nevyvezl do všech kopců stejně snadno jako mě.

Co se týče maximální rychlosti, ta je uváděna na 20 km/h a podle GPS v mobilu jsem s ním jel po dlouhé rovince přibližně o 3 km/h rychleji. Pro začátek je to rychlost dostatečná, ale po pár dnech praxe bych na dlouhých a bezpečných rovinkách ocenil trochu více. Obecně zde ale výrobce plně dostává tomu, co inzeruje, takže chválím.

Dostatečný dojezd

Mnohem střízlivěji ale musíme tradičně koukat na dojezd. S papírovými 30 km se rovnou rozlučte. Jak jsem uváděl, zde bude hrát opravdu hodně výraznou roli terén a množství kopců. Při jízdě do prudkého mizí napětí z baterií opravdu několikanásobně rychleji než při běžné jízdě. V pražském terénu jsem se tak při mé váze 80 kg dostal na dojezd průměrně 15 km.

Věřil bych, že při pomalejší jízdě po naprosté rovině by se dal dojezd možná o 5–10 km prodloužit, ale neměl jsem nikdy podmínky pro to to někde vyzkoušet.

V praxi je ale myslím reálný 15kilometrový dojezd po Praze dostatečný. V kuse pravděpodobně nebudete delší trasu potřebovat jezdit. V práci nebo doma můžete potom vždy board zapojit do nabíječky, kde se do pár hodin plně nabije.

Pohodlné ježdění

Ohledně dalších vlastností musím pochválit jinak celkem dobré zpracování (až na estetické výtky k lakování). Na samotné desce je nalepena ještě mírně pružící pěnová vrstva, na které je potom samotný grip. Pěnová vrstva pomáhá mrně tlumit vibrace. Vhod přijde také klasické konkávní prohnutí pro lepší ovladatelnost a stejně tak prostorná zadní část (kicktail), díky které se vám bude board snadněji zdvihat ze země a budete také moci lépe manévrovat, pokud nebude stačit klasický rádius zatáčky.

Pohodlnější jízdě i po kostkách či jiných nerovnostech výrazně pomohou také velká a měkká kolečka.

Líná brzda

Zásadní věc, kterou nutno zmínit, je brzda. Ta bohužel moc chvály nezaslouží a představoval bych si, že bude mnohem účinnější. Brzdná dráha je tak někdy nebezpečně dlouhá a musíte počítat s tím, že z některých kopců vůbec nezastavíte. Vždy si ale přibrzdíte na bezpečnou rychlost pro snadnější manévrování. V krizové situaci můžete případě z boardu bezpečně seskočit a ten bez vaší váhy potom zastaví téměř okamžitě.

V praxi se tak při ježdění budete muset naučit předvídat dostatečně dopředu, abyste dokázali včas vše ubrzdit. Podobně budete muset počítat i s delší akcelerací.

Na celou obrazovku

Hloupé přepínače

Výhrady mám také k provedení několika dalších detailů. Jako každý jiný e-board, i Yuneec se ovládá pomocí Bluetooth ovládačky. Ta, kromě celkem jistého úchopu, ovladače plynu a brzdy, nabízí také tlačítko pro přepínání mezi sportovním a „eco“ režimem. Zjednodušeně se liší v tom, jak rapidně reaguje zrychlení na posuvník plynu. Druhý přepínač ovlivňující celkovou rychlost je však nepochopitelně zapuštěný a nejde přepnout běžně rukou. Potřebujete k tomu tenký nástroj, kterým se ostanete do úzké štěrbiny.

Bohužel stejně stupidní řešení je použito i na samotném boardu na přepínači pro připojení k ovladači a k aplikaci v telefonu.

Aplikace samotná je celkem typická. Mimo jiné nabízí i možnost ovládat plyn a brzdu, což by mohlo pomoci v krizových situacích, kdy se vám vybije ovladač. Plyn sice není zdaleka tak citlivý a chybí haptická odezva, pro nouzové dojetí by však mohla aplikace posloužit. Bohužel musím použít podmiňovací způsob, protože abyste se aplikací k boardu připojili, musíte přepnout onen zapuštěný přepínač, což běžně prstem nejde. Škoda.

Zhodnocení

Nedostatkem, který je potřeba rovněž zmínit, je absence odolnosti proti vodě. Tedy jízda i na mírně mokrém povrchu může vyústit v pozdější oxidaci elektronických spojů nebo teoreticky i zkrat.

Stejně tak chybí jakákoliv vestavěná světla na boardu samotném – pro vyjížďky za horšího světla se tedy budete muset dovybavit jinak.

Celkově je longboard od výrobce Yuneec nejekonomičtější volbou z naší testované trojice a jednoznačně se to projeví především na výkonu. Na druhou stranu cena přes 16 tisíc korun na českém trhu se asi nikomu nebude jevit jako dvakrát nízká a osobně bych tak doporučil připlatit ještě pár tisíc navíc na rychlejší Eljet, na který se podíváme v následující části.

Eljet Double drive

Eljet není zrovna známá značka. Když jsem si ji snažil před testováním googlovat, nenašel jsem víceméně nic. Jediné, na co jsem narazil, byly totožně vypadající boardy prodávané pod jinými značkami na jiných trzích. To ve mně pochopitelně vyvolalo určitou míru skepse a připravoval jsem se na poruchovou a nekvalitní „čínu“.

Svižné poježdění

Eljet Double drive mě ale pozitivně překvapil. V praxi totiž působí velice bytelně a kvalitně. A co především, je výrazně hbitější než výše popisovaný longboard od Yuneecu. Toho dosahuje především pohonem dvou koleček, kdy je na každé dedikován jeden motor. Každý z nich má potom údajně výkon 1 800 W. Kolečka jsou stále poháněna řemeny.

Na celou obrazovku

V praxi to znamená nejen mírně vyšší maximální rychlost (papírově 25 km/h, osobně naměřeno 28 km/h), ale především mnohem lepší akcelerace a bezproblémový a relativně svižný výjezd většiny kopců.

V určité míře se na rovinkách při maximální akceleraci dostavuje i spokojený úsměv, který možná znáte při sešlápnutí pedálu v elektromobilu. Zrychlení se samozřejmě nedá v absolutní míře vůbec srovnávat, ale zde veškerou sílu kompenzujete svým tělem. Vítr ve vlasech (pokud nějaké máte) celý vjem ještě více umocňuje.

Dojezd podle očekávání

Míru nabití baterie v boardu signalizuje pouze trojice diod na ovládačce, což zrovna nenaplňuje moje očekávání o míře granularity a ukazatel je tak jen hodně orientační. Zprvu jsem tak byl hodně skeptický k dojezdu, a to kvůli tomu jak brzo jsem se dostával na poslední diodu a jak moc jsem si užíval větší výkon motorů.

Zdání ale klamalo a Eljet ve výsledků nabízí srovnatelný, ne-li mírně delší dojezd něž Yuneec E-GO 2, tedy kolem 15 kilometrů v pražském kopcovitém terénu. Ostatně i papírová hodnota je stejná jako u konkurenta (30 km).

Mnohem větší pochvalu naštěstí zaslouží brzdy, za což pravděpodobně může i to, že motory jsou zde dva.

Eljet mimochodem stejně jako všechny ostatní boardy při brždění rekuperuje energii zpět do baterie. Nečekejte ale, že byste ježděním z kopce nebo odrážením se longboard nějak znatelně nabili. Účinnost je hodně malá a to, co nasbíráte delším sjezdem, opět vypotřebujete během pár desítek až stovek metrů na rovince.

Je to tvrďák

Oproti Yuneecu a ostatně většině jiných longboardů nabízí řešení od Eljetu relativně menší, tvrdší a užší kolečka. Jelikož board postrádá jakékoliv další odpružení a samotná deska je opět velice tvrdá, jízda po kostkách a kočičích hlavách je méně pohodlná a tím pádem více nebezpečná než u konkurence. Kolečka bych tedy ocenil jiná. Ostatně pokud byste chtěli, dají se vyměnit za téměř jakákoliv dle vlastního výběru.

Co jízdním vlastnostem také nepřidá je rovněž absence konkávního prohnutí desky a především víceméně chybějící kicktail. Deska má sice zajímavě vypadající symetrický design, ale i pouhé přizvednutí boardu do ruky, kdy stojíte za ním, bude obtížnější.

Na druhou stranu tento tvar desky nese i jednu výhodu. Můžete jezdit stejně pohodlně na obě strany. Směr chodu motorků lze totiž na ovládačce obrátit a teoreticky si tak můžete vybrat, jestli vám více vyhovuje jezdit na zadní nebo přední pohon.

Na jedné straně je rovněž vykousnuté praktické madlo, díky kterému se board pohodlněji přenáší na delší vzdálenosti a zároveň při jízdě nijak nevadí. Chytré.

Ovládání: 100% účelnost

Eljet má veskrze minimalistický design. Vypadá jednoduše a symetricky –  žádné velké výstřelky. To samé platí i pro ovládání a konektivitu. Zapomeňte na aplikaci v telefonu. Tu výrobce nedodává. To ale neberu vůbec jako mínus, protože jsem se stejně ještě nesetkal s takovou, která by skutečně dobře fungovala. Všechny funkce obsloužíte z dálkového ovladače. Na prkně je jen zapínací tlačítko.

Ovládačka skvěle padne do ruky a má vše potřebné. Jediné, co bych ji znovu vytknul, je signalizace nabití boardu pouze pomocí 3 diod a možná i absenci poutka na ruku. U ostatních značek je to samozřejmost.

Na celou obrazovku

Během vteřiny hloupým longboardem

Musím zde být ale bohužel také negativní. Stabilita spojení mezi ovládačkou a boardem nebyla zdaleka bezchybná a za nějaké tři týdny ježdění jsem se několikrát setkal s výpadky spojení, což není vůbec příjemné. V tu chvílí „plachtí“ longboard dál setrvačností. Nemůžete zrychlovat, ale bohužel ani brzdit. Vzniklo z toho pár nepříjemných situací, kdy jsem musel dobrzďovat „postaru“ nohou.

Celkově tak spolehlivost spojení nevyvolávala zrovna důvěru. Naštěstí k ní nedošlo nikdy v krizových situacích. Vždy potom pomohlo vypnout a zapnout board i ovládačku a zbytek cesty už potom probíhal bezproblémově. Většinou šlo také problémy vytušit dopředu díky tomu, že většinou nejdříve na zlomky vteřiny začala vynechávat akcelerace.

Zhodnocení

Aktuálně se u nás Eljet Double drive prodává za 22 až 24 tisíc korun a od léta, kdy jsem ho testoval, mírně podražil. Celkově je to cena opravdu vysoká. Ve srovnání s Yuneecem bych ale doporučil si připlatit, za což vám bude odměnou mnohem větší výkon a díky tomu lepší požitek z jízdy. Rozdíl v maximální rychlosti je zanedbatelný, ale rozdíl v akceleraci a výkonu do kopce je podstatný. Dokáže se to i v řádu minut promítnout na tom, jak rychle dorazíte do cíle.

Nezanedbatelně lepší jsou také brzdy, což je důležitý prvek. Jinak celkem bezchybný dojem bohužel kazilo nespolehlivé spojení.

V potaz je bohužel potřeba opět vzít jakoukoliv absenci odolnosti proti vodě, která je zde umocněná dokonce i absencí jakékoliv krytky nabíjecí zdířky na boardu. Konektor na spodní straně prkna je tak úplně obnažený. Stejně tak Eljet nenabízí žádná světla.

Acton Blink S2

Posledním testovaným v řade je Acton Blink S2. Ze srovnávané trojice vybočuje hned několika směry.

Nejpodstatnější je fakt, že se neprodává v Česku. První dva boardy jsem testoval, protože byly dostupné v české distribuci na Alza.cz. Logicky se tak jednalo o nejdostupnější volbu pro běžného zákazníka.

Jak jste ale pochopili z hodnocení výše, za hodně vysoké peníze nedostanete vozítko úplně bez kompromisů. Říkal jsem si, že když už doporučit investici kolem 20 tisíc, mělo by to být něco lepšího. Logicky jsem tak upřel zrak do zahraničí, kde se to novými výrobky a startupy v této oblasti jen hemží.

Na celou obrazovku

Hledal jsem především něco pod hranicí tisíce dolarů (ty nejlepší boardy se pohybují od 1 500 až do 2 000 dolarů), co zároveň nabídne základní odolnost proti vodě, bude mít světla a ideálně motory vestavěné v kolečku. Výhody a nevýhody vestavěného vs. externího motorku popisuji v další kapitole.

Acton je už relativně zavedený výrobce z Kalifornie. Zavedený v tomto kontextu znamená, že nevznikl letos a má za sebou už pár modelů. Blink S2 je aktuální model, který se začal na světový trh dodávat na konci léta a nabízí pohon obou zadních kol. Zároveň Acton nabízí i variantu Blink S s jedním motorkem.

Výkon bez kompromisů

Výkonově je na tom Blink S2 ze srovnávaných kousků jednoznačně nejlépe. Maximální rychlost je papírově 29 km/h. Naměřenou maximální rychlost po rovině mám 30 km/h. Pocitově je rychlost už opravdu dostatečná a po Praze jsem zatím rychleji jet nepotřeboval.

Příjemně svižné je také zrychlení. I z rychlosti 20 km/h mají motorky dostatečnou sílu ještě znatelně akcelerovat tak, abyste si to skutečně užívali. Schopnost výjezdu do kopce je potom subjektivně srovnatelná s Eljetem. Pohon má dokonce dostatek síly, abyste se projeli kousek po zadním. Tomu můžete pomoci i přijatelně velkým kicktailem.

Brzdy jsou potom přijatelně dobře naladěné, ale musíte počítat s tím, že na žádném boardu nezastavíte okamžitě. Například ve srovnání s kolem, na kterém se po městě pohybuji přibližně podobnou rychlostí, je brzdná dráha o poznání delší. Na druhou stranu mám vyzkoušené, že na Blink S2 bezpečně sjedu i to nejprudší klesání z Vítkova dolů na Žižkov. Na takový sešup bych si například s boardem Yuneec rozhodně netroufl.

Výhoda vestavěných motorků Actonu tkví rovněž v mnohem tišší jízdě a větší světlé výšce, takže si můžete dovolit sjíždět i vyšší obrubník, aniž byste se báli, že si něco zespodu urazíte.

V čem jediném asi Acton za v česku dostupnou konkurencí zaostává je dojezd. V obdobném terénu se dostávám spíše na hodnotu 10 km. Papírově by měl být dojezd 22,5 km.

Výbava také bez kompromisů

Jízdními vlastnostmi je na tom ale board Acton opět nejlépe. Pohodlně velká deska s kicktailem a velká 83mm kolečka z něj dělají ideálního společníka do města, kde neustále překonáváte drobné nerovnosti.

Výrazně oceníte také odolnost proti vodě a vestavěná světla. Občasné projetí louží nebo jízda po mokré cestě by teda neměla prknu ublížit.

Světel je vestavěných hned několik. Bilá vepředu a červená blikající vzadu se dají vypínat a zapínat v mobilní aplikaci. Po stranách je potom další bílý LED proužek, který ale nejde vypnout nikdy. Nečekejte, že si předními světly v noci nějak výrazně posvítíte na cestu, ale především budete vidět, což je důležité.

Rovněž zapínací tlačítko je celkem prakticky umístěno v horní části baterie tak, že když board držíte rukou za přední trucky, prstem celkem pohodlně prkno před položením na zem zapnete. Praktická drobnost, kterou ale oceníte několikrát denně.

Na celou obrazovku

Budete potřebovat mobil

Ovládačka potom nabízí jen nezbytné a to plní dobře. Citlivý plyn a jistý úchop je samozřejmostí včetně spolehlivého a okamžitého spojení. Překvapit může, že se do ovládačky vkládají klasické AAA baterie. Většina konkurence má vestavěnou baterii, která se nabíjí microUSB kabelem.

Co se mi už nelíbí je přístup k další funkcím. Bez mobilní aplikace nezjistíte ani tak základní věc jako míru nabití. Rovněž zmiňovaná světla a rychlostní režimy musíte ovládat odtud. Bez mobilu se tedy bohužel úplně neobejdete. Raději bych, aby tyto základní věci byly dostupné na ovládačce a nemuseli jste pokaždé pro kontrolu nabití zapínat aplikaci a čekat na spojení.

Rovněž kvalita provedení aplikace značně pokulhává. Je nutná registrace, která bohužel z nějakého důvodu nefunguje (respektive se nejde přihlásit) a musel jsem tak přistoupit k přihlášení skrze Facebook. Stejně tak se mi z něj nenačetlo ani mé jméno a anonymní ID nejde nyní v aplikaci editovat.

Když už se ale do aplikace dostanete a spárujete ji s boardem, vše funguje relativně dobře. Máte přehled o míře nabití a kromě přepínání popisovaných funkcí máte přehled i o naježděných mílích. Pokud chcete, můžete se zapojovat i do týdenních výzev, sledovat žebříčky a sdílet svůj profil a přibližnou polohu i s dalšími zákazníky Actonu. Vidíte tak na mapě, kde se pohybují další lidé vlastnící nějaké vozítko od tohoto výrobce, což je docela dobré. Mimochodem v Česku jsou veřejně další 3 majitelé některého boardu řady Blink, což je docela pěkné vzhledem k tomu, že sem výrobce své zboží posílat odmítá. V sousedních státech, kde je distribuce oficiální, je samozřejmě zastoupení mnohem vyšší.

Na vlastní nebezpečí

Tím se dostáváme k asi největší nevýhodě tohoto kousku. Oficiálně ho zde nekoupíte a musíte si ho tak nechat zaslat buďto do některého sousedního státu, nebo skrze nějakou dovážkovou službu z USA. Tím se především dost výrazně komplikuje případná reklamace. Musíte víceméně doufat, že nebude potřeba.

U konkurence z české distribuce máte samozřejmě standardní 2letou záruku, což je velký rozdíl, především pak u výrobku plném elektroniky a mechanických částí, kterým jezdíte po zemi.

Při dovozu samozřejmě musíte počítat také s doplacením DPH a cla. Můj kousek byl vyclen jako elektrický moped a spolu s poplatky dopravci za celní řízení vše vyšlo na přibližně 6 tisíc korun. K tomu je nutné kromě dopravy do ČR připočíst také pořizovací cenu v e-shopu výrobce, která je sice oficiálně 1 000 dolarů, ale každou chvíli je v akci sleva 200 USD, takže se dá bez problémů pořídit za 800 dolarů. To je v přepočtu přibližně 17 500 Kč.

Ani Acton Blink S2 tedy se vším všudy nevyjde zrovna levně, ale za své peníze rozhodně dostanete mnohem více. Obecně se dá říci, že je Acton Blink S2 jedním z nejvýhodnějších longboardů v poměru ceny a výkonu na celosvětovém trhu.

Co je nutné hodně zvážit je faktická absence záruky.

Srovnání parametrů

*) Podle průměrovaného vlastního měření při jízdě po podobné trase obsahující mnoho kopců při hmotnosti jezdce 80 kg.
**) Přibližná pořizovací cena ($800 + DPH a clo při dovozu do ČR). Není započítaná doprava.

Pohon na řemen vs. vestavěný motor v kolečku

Celkově se na trhu setkáte s mnoha boardy, které však využívají jeden ze dvou základních principů přenosu pohonu. Pokusíme si je tedy stručně shrnout, abyste věděli, co od každého typu čekat.

Převod řemenem

Nejklasičtější je asi řešení, kdy je elektromotor umístěn pod deskou longboardu v blízkosti zadního kolečka a energii na něj přenáší pomocí malého řemenu. Toto řešení používají obě prkna dostupná v Česku, která jsem v tomto článku srovnával, ale stejně tak například i etalon elektrických longboardů Boosted Board.

Boosted uvádí, že oproti pohonům vestavěným přímo do kolečka (anglicky označované jako „hub motor“) jim pohon řemenem umožňuje přenášet vysoký výkon motorů na kolečka mnohem efektivněji. Faktem je, že nejvyšší modely Boosted Boardu jsou výkonnější a mají ještě lepší zrychlení než mnou testovaný Acton Blink S2. Na druhou stranu Acton s vestavenými motory dokáže být mnohem svižnější než Eljet se dvěma motory.

Mezi nevýhody je potřeba zařadit především to, že vnější motory jednoduše zabírají cenné místo pod deskou a jsou první na ráně, pokud přejíždíte jakoukoliv překážku. V praxi se tak na jejich plastových obalech podepíše zub času mnohem dříve než byste si přáli a je pouze otázkou, jak bytelně ho každý výrobce uchytil.

Myslet nutno také na to, že samotný řemen je víceméně obnažený a dříve nebo později dojde k jeho přetržení nebo přílišnému opotřebení. Měnit řemen na druhou stranu není až tak velký problém, pokud jej lze sehnat.

Velkou výhodou je také to, že jsou kolečka teoreticky nezávislá na výrobci a až se vám opotřebí, při troše zručnosti by mělo být možné je vyměnit za obyčejná ke klasickému longboardu, která seženete na trhu vždy.

Vestavěný motor

Naproti tomu řešení, kde je elektromotor vestavěný přímo v kolečku, je z principu lépe chráněno proti vnějším mechanickým vlivům. Nic totiž netrčí ven a máte jen kolečko, ke kterému vede kabel s napájením.

Na druhou stranu, pokud se něco pokazí nebo se kolečko jednoduše ježděním opotřebí, budete odkázání na dostupnost náhradních dílů pouze od původního výrobce. Rovněž cena bude jiná. Acton prodává náhradní zadní kolečka za 100 dolarů, běžné přední kolečko potom za 15 dolarů.

Nespornou výhodou naopak je to, že tento typ pohonu nezabírá nic navíc a budete tak schopni přejíždět vyšší překážky bez rizika poškození „podvozku“.

Mnoho výrobců také uvádí, že vestavěné motory proti řemenovým pohonům skýtají výhodu v tom, že ve vypnutém stavu mají mnohem menší odpor. To oceníte, pokud vám dojde šťáva ještě před cílem a budete se muset odrážet jako na klasickém longboardu.

Je pravda, že odpor není tak velký, ale stále to má daleko k plynulosti klasických ložisek nezpomalených žádným pohonným aparátem. Při odrážení se tak rozhodně namakáte o poznání víc, ale není to tak hrozné jako u pohonu na řemeny, které kladou ještě vetší odpor.

Závěr

Co říci závěrem? Hlavní motivace článku byla odpovědět na otázku, zda se dá v tuzemských podmínkách jezdit na elektrickém longboardu a zda tím ušetříte čas při pohybu po městě. Na obě odpovědi musím odpovědět kladně, i když to není tak jednoznačné jako v jiných světových metropolích.

Navíc je to mnohem větší zábava než sedět v tramvaji nebo autě.

Elektrický longboard dokáže i v pražských neideálních podmínkách při správné volbě trasy nebo chytré kombinaci s hromadnou dopravou ušetřit podstatný čas, který denně strávíte cestováním kvůli práci nebo škole. Navíc je to mnohem větší zábava než sedět v tramvaji nebo autě.

Největším kamenem úrazu tak zatím zůstává astronomická pořizovací cena a velmi omezený výběr na tuzemském trhu. Pevně doufám, že se oboje časem zlepší a doprava v naší metropoli nebude jen doménou automobilů, ale i jiných forem přepravy.

Svojí trochou do mlýna se mimochodem snaží přispět i původem český startup XTND.