Po úspěšném příjezdu do Chorvatska, během kterého jsme v rámci testu tří aut dojeli do Chorvatska s jedinou 7minutovou zastávkou na nabíjení, jsme se rozhodli pro netradiční výzvu. Jelikož jsme cestou tam byli s BMW iX3 jedinou posádkou, která to zvládla jen s jedním nabíjením, které navíc stačilo kratší, než jsme reálně měli (jelikož sprint na toaletu a rychlý nákup svačiny trval déle), vznikla zajímavá myšlenka. Co zkusit trasu z Rijeky domů do Berouna absolvovat zcela bez nabíjení?
Z Chorvatska do Česka bez nabíjení. Zvládne to BMW iX3?
Technické parametry BMW iX3 (2025) 50 xDrive
Kompletní specifikace| Konstrukce | SUV, 4 782 × 1 895 × 1 635 mm, 2 285 kg |
|---|---|
| Pohon | Elektřina, hnaná náprava: 4×4 |
| Výkon | 345 kW, 469 koní, točivý moment: 645 Nm |
| Baterie | ? (108,7 kWh využitelná kapacita) |
| Nabíjení | rychlonabíjení: 400 kW, palubní: 22 kW, konektory: CCS Combo, Mennekes |
| Spotřeba | Kombinovaná: 15,1 kWh / 100 km, dojezd: 805 km |
| Cena od | 1 725 100 Kč |
Start z Rijeky: Fotky, vedro a ztracená procenta
Věděli jsme, že nejnáročnější úsek bude stoupání od moře do Slovinska a Rakouska. Realita ale byla ještě o něco složitější. Museli jsme ještě udělat fotky do článků a záběry do videí. Než se nám v Rijece podařilo najít ideální fotogenické místo s výhledem na moře bez rušivých paneláků či stromů, strávili jsme kličkováním po městě spoustu času.
V poledním vedru pracovala klimatizace na plné obrátky, což se podepsalo na spotřebě, která se ve městě vyšplhala na 25 kWh/100 km. Spotřeba klimatizace je totiž daná časem, takže při pomalém popojíždění po městě se do spotřeby na 100 km promítne nejvíce. Z Rijeky jsme tak namísto plné kapacity reálně vyjížděli s 96 % v baterii. Ještě nás napadlo to doplnit na kraji Rijeky, ale Tesla Supercharger, okolo kterého jsme jeli, byl obsazený. Ještě pár Tesel čekalo ve frontě a my jsme už o další zdržení nestáli.
Přes Alpy do deště: Přespání u Villachu
S rostoucí nadmořskou výškou a průjezdem tunelem do Rakouska se počasí zhoršilo. Začalo hustě pršet, což kvůli vodě na silnici nepřispívá ani spotřebě, ani plynulosti jízdy. U Villachu jsme přespali v kempu v nadmořské výšce 510 metrů.
Během silného deště jsme trávili čas v autě, kde jsme si dlouhou chvíli krátili hraním her na středovém displeji (k dispozici je Pacman, Milionář, digitální verze Uno a mnoho dalších). Kvůli zapnuté klimatizaci a postupnému odemykání a zamykání vozu při přecházení do stanu jsme v noci ztratili další dvě procenta baterie.
Přes Šumavu a divokou bouřku na D4
Ráno už po dešti svítilo sluníčko a trasa přes rakouské Alpy nabídla ideální příležitost pro rekuperaci. Díky profilu trati a následnému sjezdu se do baterie vrátilo velké množství energie. Cestou přes Německo a Šumavu jsme zvolili zkratku kolem Hoštic, kde nechyběla ani krátká zastávka u slavné železniční zastávky, kde se běžně kvůli zpoždění nezastavuje. My jsme ale zastavit mohli a dali jsme si i zastávky v samotných Hošticích.
Závěr cesty ale přinesl dramatičtější momenty. Na D4 a v okolí Příbrami se přehnala silná průtrž mračen. Projížděli jsme hlubokými kalužemi, vyhýbali se popadaným větvím a sledovali práci hasičů odstraňujících spadlé stromy a vyplavený štěrk z křižovatek.
S bilancí v cíli
Do Berouna jsme nakonec dorazili úspěšně a opravdu bez nabíjení. Palubní počítač v závěru ukazoval dojezd pouhých 25 km při zbývajících 2 % kapacity baterie. Jak se ukázalo, navigace a odhady vozu nepočítají s topografií a reálnou nadmořskou výškou úplně přesně. Když správně využijete nastoupané výškové metry a jedete efektivně, odhadovaný dojezd vylepšíte. Mimochodem, podle auta jsme narekuperovali 31,2 kWh, což je energie, na kterou i běžným stylem jízdy ujedete okolo 150 km.
Celkem jsme na této trase ujeli 723,3 km a spotřeba podle palubního počítače byla 13,4 kWh/100 km. To i přes silné deště na trase a mírně stoupající profil trasy, byť Beroun je jen o cca 200 m výše, než výchozí bod.
Výzva ukázala, že s klidnou nohou, předvídavostí a správným využitím rekuperace tam, kde se to vyplatí, lze zvládnout i takto dlouhé trasy bez nutnosti zastavovat u stojanů. Na této trase jsme sice jeli pod rychlostními limity, ale takovou rychlostí, která odpovídá například rychlostním limitům ve Skandinávii, takže tam je podobný dojezd reálný na horní hranici rychlostních limitů.
Foto: Marek Tomíšek, fDrive.cz
S dětmi jsme jezdili (asi 2x) buď na noc, aby to zaspaly a vzbudily se ráno u moře nebo naopak právě takto s mnoha zastávkami po zajímavých místech po cestě.
Jediné co jsem nepraktikoval byla pomalá ubíjející jízda po dálnici 120.