Nový Captur se drží zarytě pevně stanovených pravidel. Nelze zakoupit s pohonem obou náprav a nově již nekoupíte ani verzi s naftovým motorem. K dispozici jsou čistě benzinové verze s různou formou elektrifikace. Zájemci o francouzský crossover mají celkem širokou možnost volby, a tak jsme si jako první vzali do testu hybridní provedení. U něj není potřeba žádné nabíjení a přitom lze v čistě elektrickém režimu ujet klidně i dva kilometry. Pohonné ústrojí testovaného vozu kombinuje klasický spalovací motor, elektromotor, startér/generátor a tzv. multimódovou převodovku. Nejpodstatnějším prvkem je ale baterie s kapacitou 1,2 kWh.
Technické parametry Renault Captur (2020) E-Tech full hybrid 145
Kompletní specifikace| Konstrukce | SUV, 4 227 × 1 797 × 1 576 mm, 1 564 kg |
|---|---|
| Pohon | Hybridní (elektřina/benzin), hnaná náprava: přední |
| Výkon | 105 (68 + 51) kW, 143 (91 + 69) koní, točivý moment: 355 Nm / 3 200 ot/min |
| Nádrž | 48 l |
| Spotřeba | Kombinovaná: 1,5 l / 100 km |
| Cena od | 668 000 Kč |
Nová generace Renaultu Captur vypadá zase o něco dospěleji a mně se jeho design celkem zamlouvá. Hlavně v šedém příplatkovém laku a se zlatými doplňky karoserie se jedná o zajímavý vizuální mix. Snad jen falešné zlaté koncovky výfuku bych si rozhodně odpustil. Nevypadá to dobře, ani nepřidává na sportovnosti. Uvnitř je místa dostatek pro čtveřici dospělých osob a překvapilo mě, že mě netlačil do pravého kolene celkem široký středový tunel. Vůz nabízel bohaté množství odkládacích prostor, bezdrátové nabíjení mobilního telefonu a celkově kabina působila hodnotně.
Dokonce i druhá řada sedadel měla svou vlastní klimatizační jednotku, byť teplota klimatizace je ovlivněna vždy řidičem vpředu. Nechyběla zdířka pro USB-A a dvě USB-C. Mnohem důležitější je ale pohonné ústrojí. To Renault vyvíjel s odborníky z Formule 1 a je to celkem znát. Základem pohonného ústrojí je elektromotor výkonem 49 koní a točivým momentem 205 Nm, kterému pomáhá spalovací motor s výkonem 94 koní a 148 Nm. Dalších 20 koní a 50 Nm přidává 12V startér/generátor. Celkový systémový výkon činí 145 koní, což pro Captur poměrně bohatě stačí. A jelikož jsme ve Francii, těch složitostí je více.
Je zde totiž multimódová převodovka, jež má dvě rychlosti pro elektrický pohon a čtyři pro spalovací. K tomu všemu postrádá synchronizaci, kterou nahrazuje elektromotor. Jak se s takovým řešením jezdí? Jednoduše by se dalo říci, kdo na to netlačí, pojede v naprosté komfortu. Jakmile ale chcete po vozidle maximální výkon, celé pohonné ústrojí se dá do práce a je znát, že hybridní Captur občas nevěděl, co má vlastně dělat. Plný plyn mu nedělá dobře a ani výkon 145 koní není při připojování na dálnici zárukou toho, že vše proběhne hladce a bez oroseného čela. Převodovka má přitom z výroby naprogramovaných až 15 různých pracovních režimů. V jízdním režimu Sport jsem se i tak nedočkal oslnivého zátahu, spíše se do kabiny dostával řev celého pohonného ústrojí.
Tím negativa končí. S novým Capturem jsem jezdil celý týden průměrně za 5,4 l na 100 km. Často jsem využíval rekuperaci elektrické energie, která při normálním jízdním režimu D dokáže baterii nabíjet výkonem až 15 kW. Pro silnější a rychlejší sběr je tu ještě písmeno B na voliči automatické převodovky. V tomto případě se řidič dočká silné rekuperace až 50 kW. Stále to ale nestačí na tzv. „one pedal driving“. Auto totiž i v režimu B jelo cca 3 km/h. Dle mých zkušeností se hybridní Captur cítí nejlépe ve městě, kde umí jezdit za vynikající spotřebu a při časté rekuperaci se benzinový motor dostane ke slovu jen málokdy. Naopak okresní silnice a dálnice nejsou pro tento vůz úplně ideální. Do rychlosti 100 km/h je ve voze celkem klid a spotřeba nikterak závratně neroste, ale s každými dalšími 10 km/h navíc je již znát stále vyšší apetit.
Docela mě překvapil plavný podvozek, který si uměl často poradit i s ostřejšími nerovnostmi. Navzdory absenci jeho adaptivní verze se tak jedná o další plus. Vhod přišel i systém Easy Pilot. Ten v sobě ukrývá asistent pro jízdu po dálnici a v kolonách a taktéž varování před opuštěním jízdního pruhu. Společně s tímto prvkem se mi velmi usnadnil pohyb v často přeplněném městě i mimo něj. Naopak lesklá středová obrazovka je na přímém slunci hůře čitelná a otisky prstů a smítka prachu na ní jsou často až k vzteku. Je moc dobře, že Renault si toho byl vědom a místo klikání do nitra palubního systému lze jeden ze tří jízdních režimů zvolit skrze speciální tlačítko pod obrazovkou.
A finální verdikt? Plně vybavený crossover s cenou okolo 700 tisíc Kč potěší i lehce náročnější. Nejedná se o sportovní náčiní, a to ani ve speciální testované výbavě. Místem a kvalitou ale nový Captur celkem překypuje a na poměry francouzské produkce si nevede vůbec špatně. Škoda jen otravného hučení převodovky a také faktu, že když dojde energie v baterii, vůz při vyšší dlouhodobé zátěži spadne do režim „želva“. V něm se omezí výkon a dokud se nenabije energie zpět, je dobré se držet v krajním pruhu a nebrzdit ostatní účastníky silničního provozu.
Foto: Roman Havlín, fDrive.cz
