Land Rover Defender 110 P400 SE

První generace vozu s námi byla přes 30 let, a tak se dalo čekat, že pokud má přijít nástupce, bude se muset vše od základu změnit. Land Rover to však s příchodem druhé generace jednoho z nejslavnějších off-roadů na světě myslel vážně a několik let na něm usilovně pracoval. A výsledek? Ten si můžete detailně prohlédnout v přiložené fotogalerii. Je pravdou, že z Defendera se stalo spíše přerostlé SUV, které se během mžiku umí proměnit v nekompromisní terénní vůz, jehož jediným limitem budou snad jen pneumatiky. Namísto rámové konstrukce, která měla v terénu nesporné výhody, dostala novinka moderní hliníkovou platformu D7x.

Design: opět ve stylu krabice, ale dostatečně moderní

Nová platforma přináší nezávislé zavěšení všech kol a také možnost vzduchového odpružení. Hlavní předností je však až třikrát vyšší torzní tuhost oproti modelu s rámem a také to, že tento technický základ je připraven na elektrifikaci. A právě tady nastává první ale. Kdo si koupí nový Defender, prakticky může zapomenout na to, že si jej dodatečně přizvedne anebo kompletně překope jeho podvozek tak, aby se z obyčejného terénního auta stalo něco jako traktor. Moderní technika prostě tyto možnosti značně omezila a kdo si nekoupí Defender tzv. „na vzduchu“, přijde o několik výhod, které člověk ocení nejen v náročnějším terénu.

Verze s klasickými vinutými pružinami totiž mají podvozek vysoký „jen“ 226 mm. V případě verze se vzduchovým odpružením je výška v základním nastavení 216 mm, ovšem za pomoci tlačítka vedle řadící páky automatické převodovky se dá vůz zvednout až na 291 mm. Zdvihy kol jsou v případě vzduchového odpružení půl metru. Jak je vidno, právě verze s lepším odpružením je vhodnější volbou do těžšího terénu. Co by se však stalo, kdyby se v těžkém terénu tyto elektronicky řízené tlumiče odporoučely, to si raději představovat nechceme. V základním nastavení vozu je totiž ještě uložena tzv. „nástupní výška“, kdy se vůz dodatečně sníží o přibližně další dva centimetry, aby se posádce mnohem lépe nastupovalo. Minimálně to je dost efektivní a každé takové nastoupení je doprovázeno hlasitějším ufouknutím tlumičů, což mnohdy zaujalo i pár kolemjdoucích na parkovišti. V rámci lepšího nastupování do vozu bychom však ocenili madla v A-sloupcích, jelikož ta v tomto voze chyběla a podle konfigurátoru je ani nelze objednat.

Na celou obrazovku

Technika a výbava: manuální převodovka se stala minulostí

Milovníci manuálních převodovek zde mají nejspíše smůlu, jelikož výrobce nepočítá s tím, že by někdy pro Defender nabízel cokoliv jiného než automat. Ten je sice od firmy ZF a vyniká sametovým chodem a velmi dobrou logikou řazení, ale zarytým skalním fanouškům zde obyčejný manuál prostě chybět nejspíše bude. Automobilka však tento krok ospravedlňuje elektrifikací, která se novému Defenderu nevyhnula. Současně s tím je celý systém pohonu takřka čistě elektrický, a tak i diferenciály již neuzavřete skrze druhou řadící páku. Vše si automobil zvolí sám v rámci jízdního režimu, který mu právě nastavíte. Zde už se žádným plně mechanickým spojením zkrátka nelze počítat, což je důsledek nejen naprosto nové koncepce vozu, ale i dnešní moderní doby.

U britské novinky pak zarazí hned několik příplatkových prvků, které bychom u takového stroje očekávali v základu. Například nechápeme, proč je vyspělý pohon všech kol Terrain Response 2 v základních výbavách za příplatek. Samozřejmě, pokud auto nemá vzduchový podvozek, nezvládne takovou porci zátěže v terénu, ovšem Defender druhé generace není zrovna městská stylovka, která by se ráda proháněla po centru Pařížské ulice. Tohle je mastodont, který svými rozměry připomíná obří americká sedmimístná SUV. Navíc je v případě volby verze se vzduchovým podvozkem nutné myslet na to, že s tímto autem se nevejdete do většiny podzemních garáží v nákupních centrech. I při nejnižším nastavení podvozku platí, že vůz má na výšku přes 1,9 metru. A když už jsme u těch technických dat, zatížení vozu je až 900 kilogramů, střecha zvládne unést 300 kg (v případě, že vůz stojí na místě) a táhnout lze brzděný přívěs o váze až 3,8 tuny.

Interiér: s přehledem spolkne i šest cestujících

Toto auto by se dalo považovat za britské Géčko od Mercedesu, jelikož testosteronem rozhodně nešetří. Jestliže zvenčí vypadá tak nějak robustně, v kabině je znát, že tady se přemýšlelo hlavou a máloco se dá považovat za chybu. Zaujala nás například masivní konstrukce palubní desky s integrovaným madlem a vtisknutým nápisem Defender. Za nedostatek se určitě nedají považovat schválně odhalené hlavy šroubů na boku dveří, které odkazují na slavného předchůdce. Kabina je navíc připravena i na to, že s autem se pojede do terénu, takže nechybí odolné plasty a také dostatečně velké ovladače, které lze ovládat klidně i v zimních rukavicích. Naopak příplatkový polokožený volant s dotykovými ploškami je tak trošku za trest. Jeho vzhled a tvar je sice na jedničku, ale právě tlačítka pro ovládání jednotlivých funkcí na něm byla poněkud necitlivá. Párkrát se stalo, že na příslušné tlačítko jsme museli vyvíjet nesmyslně velký tlak, který jen tak tak stačil k tomu, aby se vůbec něco stalo. Možná se jednalo o nedostatek na konkrétním vyrobeném kusu, ale rozhodně to odvádí pozornost od řízení, protože místo pozorování provozu před vámi musíte sledovat, zda jste opravdu mačkali to, co jste chtěli.

Jinak se ale v kabině člověk cítí nadmíru pohodlně, čemuž pomáhá i celkový rozvor náprav 3 022 mm, kterým oplývá testovaná delší verze s označením 110. V nabídce je však ještě kratší provedení, které jde právě do prodeje. To nese označení 90, má trojici dveří a i tak se do jeho kabiny může posadit až šest cestujících. Nový Land Rover Defender totiž nabízí možnost trojsedadla vpředu, a to bez ohledu na zvolenou karosářskou variantu. Náš testovaný kus sice tímto prvkem nedisponoval, ale zato měl v zavazadlovém prostoru další dvě sklopná sedadla. V případě sklopení druhé řady sedadel ale i tak tento vůz nabídne objem kufru 1 563 litrů.

Infotainment a systémy: nechybí mu dostatečná konektivita

Kdo někdy z vás měl čest řídit nějaký Jaguar nebo Land Rover, určitě jste si všimli, že občas se prostě systém na dotykové obrazovce zasekl nebo se výrazně zpomalil. Tomu je však nyní konec, o čemž jsme se sami přesvědčili právě díky testovanému Defenderu. Na středu palubní desky je umístěn velký dotykový displej palubního systému s 12,3", který sice postrádá jakékoliv možné nastavení sklonu, avšak už na první pohled vypadá systém skvěle. Má moderní grafiku, je velice intuitivní, nabízí dostatek individualizací a hlavně, jeho chod je konečně plynulý a neseká se. Za celý týden se nám nestalo, že by někdy systém zaváhal nebo snad odmítal spolupracovat.

Pivi Pro má své vlastní rozhraní a v rámci integrované Wi-Fi připojení lze vytvořit osobní účet, díky kterému získáte přístup k mnoha funkcím. Pokud si pak majitel stáhne aplikaci InControl Remote do svého mobilního telefonu, získá možnost sledovat vůz na dálku, kontrolovat jeho stav nebo si jej připravit před jízdou tím, že kabinu vyklimatizuje na požadovanou teplotu. Součástí systému je i aplikace iGuide, což je virtuální průvodce a digitální uživatelská příručka. Díky ní můžete snadno porozumět klíčovým funkcím a ovládacím prvkům vozu, kterých je více než dost. Když je vůz připojen k internetu, sám si stahuje aktualizované mapové podklady a sleduje i trasu před vámi, kdy vám navigace hlásí dopravní zácpy a další omezení. Z druhé generace ikonického terénního vozu se tak stal moderní společník na každý den a popravdě: toto auto se nám každým dnem začalo líbit více a více.

Na celou obrazovku

Navzdory obřím rozměrům se totiž ovládá poměrně snadno, některé funkce palubního systému se po krátké chvíli dokonce dají ovládat i po slepu. Za hlavní ovladače se dají považovat dva obří kruhy kousek od řadící páky, které slouží k ovládání několika funkcí najednou. Stačí jeden z nich stisknout a rázem máte v ruce ovladač na výhřev (za příplatek i ventilaci) dotyčného sedadla. Jakmile však tento kruh nestisknete, ale pouze jím otočíte, volíte teplotu klimatizace. Třetí funkcí je pak nastavení rychlosti ofuku, kdy stačí zmáčknout tlačítko s logem vrtule a opět točit kruhem doprava/doleva. Kdo si pak připlatí za terénního pomocníka Terrain Response 2, bude moci skrze levý kruh ovládat jízdní režim, kterých je na výběr celkem šest. Ten poslední je však čistě individuální a lze v něm nastavit přesně to, co od vozu chcete. V tomto případě by však výrobce mohl zapracovat na zlepšení překladu jednotlivých nastavení. Jak jinak si totiž vysvětlit, že například ve volbě síly účinku posilovače řízení jsou možnosti s označením „Světlé, Střední nebo Silný“.

Jízdní vlastnosti: v terénu dokáže neskutečné věci

Vůz dokáže se zvednutým podvozkem nabídnout přední nájezdový úhel až 38°, přičemž ten zadní je až 40°. Palubní systém dokáže řidiči zobrazit aktuální informace o náklonu, nadmořské výšce i to, v jak moc hluboké vodě se právě pohybuje. K poslední zmíněné činnosti je druhá generace Defendera vybavena 3D ultrazvukovým systémem, který obsahuje senzory ve zpětných zrcátkách. Ty v případě potřeby monitorují hloubku vody a upozorní, pokud by přesáhla hranici 900 mm, což je limit, který zvládne každý Defender bez ohledu na to, zda je vybaven zvýšením sáním. V rámci technologií se objevuje také terénní tempomat ATPC, který dovolí nastavit a udržovat stálou rychlost vozu i v nejnáročnějších podmínkách.

Jeho rozmezí je od 1,8 km/h do 30 km/h a popravdě, tato funkce přijde vhod především při sjezdech prudkých kopců, při nichž si už zbytek posádky připadá, jako by se s nimi zastavila horská dráha přímo v tom nejprudším úseku. Defendera však ani taková situace nevyvedla z míry a neumíme si představit limit, který by toto auto nezvládlo. Pro opravdu náročnou jízdu terénem se hodí příplatkový elektronický aktivní diferenciál zadní nápravy. Ve spojení se systémem Terrain Response 2 se pak se správně zvoleným obutím můžete pustit i tam, kam by se konkurence nejspíše ani neodvážila. Jízda nejen po nezpevněném povrchu je mnohem snaží i díky sadě kamer s vynikajícím rozlišením, které dohromady tvoří 3D obraz vozu. Díky tomu lze přesně vidět, kam vůz jede, kde jsou jeho kola a jak blízko jste v případě parkování u obrubníků.

Na celou obrazovku

Motor: benzinový šestiválec, nebo dvoulitrový čtyřválec?

Aktuálně je pro tento vůz k dispozici celá řada pohonných jednotek, přičemž na samotném vrcholu je aktuálně třílitrový benzinový šestiválec s označením P400, který se ukrýval právě pod kapotou testovaného vozu. Výkon 400 koní a dechberoucí dynamika dokázala vyčarovat úsměv na tváři celé posádce a námi zajetá průměrná spotřeba okolo 9 litrů na 100 km není žádná tragédie. Tato pohonná jednotka však nemá mild-hybridní techniku a jejím pomyslným ekvivalentem je podobně výkonný benzinový dvoulitrový čtyřválec s elektromotorem.

Ten disponuje výkonem 404 koní a čistě na elektřinu ujede až 43 km. My doufáme, že právě tato verze se nám na jaře příštího roku dostane do rukou, protože právě tehdy odstartuje její prodej. Námi testované provedení tak není úplně ekologické, protože jeho emise CO2 na ujetý kilometr dosahují 220 gramů. To je slušná porce nečistot, uvidíme tak, jak dlouho tento motor vlastně v nabídce vydrží.

Závěr: nejlepší offroad současnosti

Tento vůz je prostě takový všeuměl, který na jednu stranu nemá s původním Defenderem takřka nic společného, ale zároveň na něj v mnoha ohledech odkazuje. A proč volit právě toto monstrum a nepoohlédnout po něčem jiném z nabídky Land Roveru? Tuto otázku jsme si během testovacího týdne položili nesčetněkrát a teprve ke konci testu jsme našli odpověď. Podobně velké modely z koncernu Jaguar Land Rover totiž zvládnou mnohdy stejný terén, avšak jedno jim chybí. Odkaz na legendu. Moderní Defender se musel podřídit současné době, aby vůbec přežil. Za jeho volantem se řidič cítí komfortně a už se nemusí mačkat pod pevně nastavený volant a strefovat se na trošku křivě umístěné pedály.

Jenže když na to přijde, je Defender je kult, na který každý správný offroadista slyší. Co na tom, že nová interpretace legendy je prošpikovaná technikou, která když se pokazí, tak auto jistojistě skončí na odtahovce. Kdo chce pořádně schopný offroad s vizáží drsňáka, který má jméno a zvládne neskutečné věci, měl by si nového Defendera minimálně vyzkoušet v rámci testovacích jízd. Až čas prověří jeho kvality a spolehlivost. Za nás je to rozhodně asi nejlepší offroad současnosti s nespornými kvalitami, o nichž si může konkurence nechat leda tak zdát.