Alfa Romeo Tonale eQ4 PHEV

Italská automobilka si dala celkem na čas, co se týče premiéry modelu Tonale. Kompaktní crossover se měl původně představit již koncem roku 2021, ale problémy s kvalitou posunuly premiéru až na únor dalšího roku. Výtky přitom směřovaly hlavně k testované plug-in hybridní motorizaci. Nápaditě tvarovaný model Tonale má některé prvky designu převzaté z dřívějších vozů značky, a tak třeba záď zdobí typicky úzké a protažené LED světlomety. I příď je jistým odkazem na minulost a třeba nalevo umístěnou registrační značku jsme mohli vidět na Alfě Romeo 156, která se vyráběla před 25 lety. To ale není špatně, automobilka tím vzdává poctu své dřívější produkci. Naopak krásná příplatková 20" litá kola Prototipo jsou zde sice velmi efektní, ale kvůli jejich velikosti utrpěl jízdní komfort. O tom ale až později.

Koncernovým konkurentem je třeba Jeep Compas 4xe, ale na rozdíl od něho na Alfě Romeo skoro nepoznáte, že je to plug-in hybrid. Kromě dalšího víčka k nabíjecí zdířce nedává Tonale nijak znát, že umí jezdit na něco jiného než benzin. Testované provedení bylo ve výbavě Veloce, což samo o sobě přináší 19" disky a červený lak karoserie, jenže současně tato výbava startuje na částce 1,3 milionu Kč! V rámci příplatků lze přikoupit již zmíněné 20" disky nebo zvolit jiný odstín karoserie za cenu od 13 do 38 tisíc Kč. Tato Alfa Romeo se tak umí ještě o prodražit, a to hlavně s paketem Premium za dalších 61 tisíc Kč. Mně se však design vozu líbí a i okolí na něj reagovalo velmi přívětivě. O něco horší je to v kabině, kde je bez ohledu na cenu znát jistá lacinost a nedopracované detaily.

Interiér je hlavně vpředu vzdušný a měl jsem dostatečný přehled o tom, kde se nachází všechna důležitá fyzická tlačítka. Jenže třeba ohromná hliníková pádla pod volantem jsou tak nešťastně instalovaná, že první tři dny jsem si na ně nedokázal zvyknout a pravidelně o ně zavadil v případě, že jsem chtěl aktivovat směrovku. Logika ovládání stěračů je navíc také naprosto odlišná od toho, co známe od evropské konkurence a například aktivace zadního stěrače se provádí pohybem pravé páčky směrem dolů. Naopak hlavní stěrače se aktivují maličkým kolíčkem uprostřed páčky. Ani ovládání světel není úplně standardní, protože obrysová světla (bez potkávacích) sepnete jen v situaci, kdy vůz stojí na místě a má vypnuté zapalování. Důvod? Sám nevím, ale během jízdy to zkrátka nešlo.

Na celou obrazovku

Naopak za pochvalu stojí sportovně tvarovaný volant s příjemně silným věncem. Motor se startuje tlačítkem na levé straně volantu, což je příjemný sportovní prvek. Za dva týdny testu mě celkem štvaly ospalé reakce 10,25" obrazovky multimediálního systému. Jeho grafika je obstojná, ale reakce systému na dotek byly často nulové. Řešením bylo více zatlačit na displej, teprve pak se povedla následná technická operace. Do budoucna bych proto vyladil jak reakce systému, tak i situaci, kdy vůz hlásí nutný servis. Varovná hláška totiž dokáže zaplnit celou pravou stranu budíků před řidičem, čímž se ztratí údaje o spotřebě, průměrné rychlosti, najetých kilometrech a zmizí i ukazatel otáček motoru. Tím ale zásadní nedostatky Tonale končí. Kdo zvolí verzi „do zásuvky“, musí počítat s objemem kufru o hodnotě 385 litrů, který lze po sklopení druhé řady sedadel navýšit na 1 430 litrů.

Pod kapotou testované verze eQ4 se nacházel 1,3litrový přeplňovaný benzinový čtyřválec, který nabízel nejvyšší výkon 180 koní a 270 Nm točivého momentu. Spalovací motor je spojen s šestistupňovou automatickou převodovkou a pohání přední kola. Druhým v pořadí je elektromotor na zadní nápravě s výkonem 122 koní a točivým momentem 250 Nm. Kombinovaný výkon zde činí 280 koní, což umí (při alespoň z části nabité baterii) zaručit zrychlení z 0 na 100 km/h v čase 6,2 sekundy. Maximální nejvyšší rychlost činí 206 km/h, což je jen slabší průměr vzhledem k celkovému počtu koní pod kapotou. Vůz pak slibuje pohon všech čtyř kol, ale nenechte se zmást, je to primárně předokolka. Ani na zasněžené ledem pokryté silnici neumí Tonale eQ4 jet bokem nebo nabídnout nějakou zábavu za volantem.

Na celou obrazovku

Tuto verzi zvolí hlavně ti, kteří chtějí jistotu v přímce a v případě horších jízdních podmínek se nebudou chtít nechat tahat dalším vozem. Elektromotor je napájen z Li-Ion baterie s kapacitou 15,5 kWh, z čehož je využitelných 12 kWh. To postačí na 50 km plně elektrické jízdy, a to i v chladných zimních měsících. Stačí na voliči jízdních režimů D.N.A navolit poslední písmenko a rázem máte z této Alfy čistý elektromobil. Naopak v režimu D si Tonale přenastavilo tlumiče, motor a řízení na sportovní vlnu a bylo znát, že dynamika je rázem úplně někde jinde. Vždy je ale potřeba pamatovat na částečné nabití baterie. Zátah je díky tomu vždy o něco lepší a dosažení nejvyšší maximální rychlosti snadnější. A co spotřeba? Po ujetí 1 680 km palubní počítač hlásil 4,7 l na 100 km. Kdo bude pravidelně nabíjet, čerpací stanice se pro něj stanou jen výjimečně navštěvovaným místem, a to i přes objem nádrže jen 43 litrů.

Naopak absence nabíjení se podepíše na spotřebě benzinového motoru, který se nebál v jednu dobu při vybité baterii odebírat okolo 8 l na 100 km. Alfa Romeo Tonale eQ4 přitom umí nabíjet jen na AC nabíječkách výkonem maximálně 7,4 kW, což zabere lehce přes 2 hodiny k nabití do plna. Adaptivní podvozek kvůli velkým kolům nezvládal odfiltrovat větší výmoly a díry, takže je na pováženou, zda v rámci výbavy Veloce nezůstat u základních 19" disků. Nápaditě tvarované Tonale nejspíše nepadne do oka každému, ale kdo se s ním dokáže sžít, toho čeká celkem dobré svezení, přiostřená dynamika a ani spotřeba není katastrofa. Do budoucna to ale chce vychytat pár větších nedostatků, které ti náročnější zkrátka nikdy nepřehlédnou.

Foto: Roman Havlín, fDrive.cz