Hyundai Tucson N Line Style (MHEV)

Nejnovější Hyundai Tucson po oficiálním představení vyvolal celkem horlivou diskuzi o tom, jestli se design povedl, či nikoliv. Přestože se názory liší, jedno je jisté: Tucson si rozhodně umí získat pozornost. V testovaném provedení N Line Style, které se vyznačuje kombinací černých prvků s červenou barvou „Engine Red“ a 19" koly, to platí dvojnásob. Vůz dokáže vzbudit rozruch a vypadá subjektivně podstatně lépe než klasický základně vybavený Tucson v bílé a dalších barvách, které potkáváme na silnicích. Potvrzují to ostatně i zvídavé pohledy ostatních řidičů, když zaparkovali vedle testovaného vozu.

Sportovně spíše jen vypadá

Jakkoliv se však snaží testovaný vůz sportovně působit (upravený nárazník, hliníkové pedály nebo difuzor), jde opravdu především o vzhled, který je sportovní, nikoliv až tak o vlastnosti. Motorizace v podobě mild-hybridní 1.6 T-GDI (čtyřválce s turbem) s maximálním výkonem 132 kW a točivým momentem 265 Nm podstatně zaostává za dříve testovanou plug-in hybridní variantou s kombinovaným výkonem 195 kW a 350 Nm, jež majiteli nabídne i další příjemné benefity, jako je parkování zdarma na zónách, odpuštění dálničního poplatku, možnost čistě elektrického provozu apod.

Na celou obrazovku

Neznamená to však, že by testovaná verze byla vyloženě líná, zejména pak, budete-li jezdit ve sportovním režimu, který motor vytáčí až k hodnotám okolo pěti tisíc otáček, což nejenže ucítíte na o něco pružnějším zrychlení, ale také poznáte na zvuku vytáčeného čtyřválce. Někomu by ostatně mohl vadit i výraznější hluk od kol, naštěstí jej dokáže zamaskovat povedený zvukový systém Krell. Ke sportovnímu nádechu má dopomáhat i úprava nastavení podvozku (při aktivaci sportovního režimu), díky čemuž působí vůz na silnici a v zatáčkách o něco jistěji, v regulérní „N-ko“ se ovšem pochopitelně nepromění. Stále se tak jedná o komfortní rodinné SUV, které umí vcelku pěkně vyžehlit nerovnosti na cestách a nabízí velkorysý vnitřní prostor, ať už jde o místo na zadní lavici či v zavazadelníku (577 litrů, respektive 1 756 litrů při sklopení sedadel).

Alespoň jeden USB-C konektor by hodil.

Ke komfortu posádky na zadních sedadlech rozhodně dopomáhá i automatická třízónová klimatizace či dvojice USB pro nabíjení elektroniky. Hyundai prozatím stále odolává implementaci USB-C, takže v celém voze najdete pouze USB-A. Veškeré momentálně prodávané (nové) modely iPhonů jsou přitom dodávány s kabelem zakončeným USB-C a situace je podobná i u dalších výrobců. Alespoň jedno USB-C by se tedy rozhodně hodilo, přestože je k dispozici přihrádka s bezdrátovým nabíjením Qi.

Na celou obrazovku

Kde naopak Hyundai zůstává v souladu s poslední módou, je nasazení dotykového ovládání, což se vztahuje i na klimatizaci. Na velké ploše je přitom jednotlivá tlačítka relativně obtížné pohotově nahmatat a stejně tak se lesklý plast snadno poškrábe. 10,25" TFT LCD displej má bezproblémovou čitelnost během dne i v noci, rozhraní pak nepřináší oproti ostatním novějším vozům značky nic nového, reaguje vcelku svižně a rychle se v něm zorientujete. Výtky nemám ani k obrazovce před volantem, která má rovněž bezproblémovou čitelnost a dokáže změnit vzhled na základě zvoleného jízdního režimu. Podobně jako Hyundai Nexo umí také zobrazit obraz z kamerek na zpětných zrcátkách při přejíždění z pruhu do pruhu. U příští generace Tucsonu se tak možná dočkáme kompletního odstranění zpětných zrcátek, které nahradí kamerky. Posed za volantem je příjemný a ve výbavě nechybí ani možnost nechat vůz zapamatovat nastavení elektricky nastavitelného sedadla N Line či vyhřívání/ventilování, masážní funkci byste však hledali marně. A v čem je tedy zajímavý MHEV pohon?

Místo MHEV raději plug-in

Mild-hybridní motorizaci oceníte zejména při rozjezdech, které jsou díky tomu o něco svižnější, ale i při popojíždění v zácpě a v neposlední řadě by se měla projevit i na nižší spotřebě. Pokud však počítáte s podstatně nižší spotřebou jako u běžného hybridního pohonu (nemluvě o PHEV), budete zklamaní. Snížení spotřeby má být totiž jen opravdu minimální, dá se říct až nepodstatné, celková spotřeba během týdenního testu přitom zrovna dvakrát nízká nebyla. Po 450 ujetých kilometrech (přibližně 60 % tvořil městský provoz, 30 % okresky a 10 % dálnice) počítač ukazoval průměrnou spotřebu 9,5 litru na 100 km. Většinu času jsem přitom jezdil s aktivovaným komfortním režimem, a to spíše poklidně bez prudkých akcelerací a v rovinatých terénech. Pokud jsem si na kratší (zhruba 30km) trasu po okresní komunikaci aktivoval sportovní režim, nebyl problém se dostat ke spotřebě okolo 13 litrů na 100 km, což už je na poměry rodinných SUV s obdobným výkonem vcelku dost. Osobně bych tak raději sáhl spíše po plug-in hybridním provedení, které nabídne lepší dynamiku i menší spotřebu, a dává tak podle mě větší smysl.

Přečtěte si také

Test Hyundai Tucson 1.6 T-GDI PHEV – Korejcům se vážně povedl

Hyundai Tucson v testované konfiguraci podle aktuálního ceníku dosahuje ceny takřka jednoho milionu korun (s prémií o něco přijatelnějších 905 tisíc korun). Poměr cena/výkon tak pro potenciální zájemce nebude tak zajímavý jako u některého z provedení v základnějších konfigurací, které jsou i o třetinu levnější. Pokud však toužíte po sportovnějším výzoru a přitom oceníte prostornost i komfort, který testovaná verze nabízí, neměli byste být zklamaní. Jen je potřeba nemít příliš vysoká očekávání na „sportovnost“ vozu či úspornost provozu.

Foto: Petr Vojtěch, fdrive.cz