Tohle je pro mě opravdu výjimečný moment. Ferrari jsme na fDrive.cz ještě neměli a já osobně, byť mi prošla rukama spousta volantů různých značek, jsem nikdy Ferrari neřídil. Takže to byla moje úplně první zkušenost – a zároveň splněný sen. A že jsem se na to těšil jako malý kluk, to snad ani nemusím dodávat. Ostatně, těší mě, že volba padla právě na mě, protože o tento test byl v redakci rekordní zájem.
Fascinující Ferrari 296 GTS. Když se elektřina snoubí s vůní benzínu
Technické parametry Ferrari 296 GTS
Kompletní specifikace| Konstrukce | roadster, 4 565 × 1 958 × 1 187 mm, ? kg |
|---|---|
| Pohon | Hybridní (elektřina/benzin), hnaná náprava: zadní |
| Výkon | 610 (488 + 122) kW, 830 (663 + 165) koní, točivý moment: 740 Nm / 6 250 ot/min |
| Baterie | 7,45 kWh |
| Nabíjení | |
| Spotřeba | Kombinovaná: ? l / 100 km |
| Cena od |
Hned na úvod – proč se zde, kde se věnujeme hlavně elektromobilitě, objevilo zrovna Ferrari? Odpověď je jednoduchá, Ferrari 296 GTS, resp. 296 GTB se stejnou technikou, je plug-in hybrid. Jasně, není to hybrid s nízkou spotřebou ani s nárokem na EL značky, ale přesto je to Ferrari, které se dá nabíjet ze zásuvky. Emise sice snižuje, ale hlavní důvod je jiný, k čemuž se dostanu později.
Nasoukat se do Ferrari 296 GTS stojí za to
Když jsem se k autu poprvé přiblížil, bylo mi sotva do pasu. S mými 192 cm jsem se musel snažit, abych se za volant dostal, ale jakmile jsem se usadil do anatomických sedaček s pevným bočním vedením, bylo mi jasné, že to bude zážitek. Startuju tlačítkem na volantu, auto se nejprve zapíná v elektrickém módu a spalovací motor naskakuje až po stisknutí pravého pádla pod volantem, čímž se za mnou najednou probouzí šílená síla.
Pod kapotou totiž dřímá třílitrový vidlicový šestiválec s úhlem válců 120°. Sám o sobě má 663 koní, ale v kombinaci s elektromotorem se dostáváme na celkových 830 koní. A věřte mi, to je síla, která vás přitlačí do sedačky a roztáhne úsměv od ucha k uchu. Možná majitelé opravdu ostrých elektromobilů namítnou, že přece mají přes 1 000 koní. Ano, souhlasím, třeba Plaid umí ještě o poznání silnější zrychlení, ale Ferrari 296 GTS vyniká i v jiných ohledech.
I přestože silnice byly mokré, z podvozku jsem cítil obrovskou jistotu. Auto se zakusovalo do asfaltu, drželo stopu, jako by se s vozovkou spojilo. Kolega Jiří Paroubek, který seděl na sedačce sedadle spolujezdce coby kameraman, se trochu bál, ale já jsem cítil, že limity auta jsou mnohem dál, než kam jsem se zatím dostal. Připomnělo mi to pocit, když jsem kdysi jel jako spolujezdec v rallyovém speciálu vedle vicemistra světa – ten pocit, že tohle je úplně jiná liga než cokoliv, co jsem do této doby řídil. Včetně všech nadupaných elektromobilů. Ale těžko se to popisuje, tohle prostě člověk musí zažít.
Tak trochu jiný plug-in hybrid
Hybridní systém u Ferrari 296 GTS není primárně o ekologii, byť na poměry supersportů má úžasně nízké emise dle cyklu WLTP. Ano, 153 gramů CO2 na kilometr je více než trojnásobek limitu pro EL značky, ale Škoda Octavia RS s benzínovým motorem o výkonu pouhých 265 koní má stejnou hodnotu emisí, což odpovídá spotřebě 6,7 l/100 km. Naopak, spalovací Ferrari, které se výkonově blíží modelu 296 GTS, mají spotřebu a emise více než dvojnásobné, tedy okolo 350 gramů CO2 na kilometr a spotřebu přes 15 litrů na 100 kilometrů. Takže významný rozdíl zde je, ovšem samozřejmě platí jen v případě, kdy vůz pravidelně nabíjíte.
Důvodem, proč je spotřeba výrazně vyšší než u běžných plug-in hybridů, je i velikost baterie, která má kapacitu jen 7,45 kWh a elektrický dojezd reálně kolem 25 km. Ale hlavní přínos takto koncipovaného hybridního pohonu je jinde – v okamžité odezvě na plynovém pedálu a krouticím momentu od spodu, to vše při zachování nízké hmotnosti. Díky tomu je jízda opravdu strhující a dynamická – plug-in hybrid tu není jako ústupek, ale jako technologický prvek, který z Ferrari 296 GTS dělá po všech stránkách skvělé sportovní auto.
Uvnitř auta mě překvapilo, kolik věcí ovládám přímo z volantu – blinkry, stěrače, jízdní módy nebo třeba zvedání přední nápravy. Připomnělo mi to trochu Teslu, ale tady to všechno působí přirozeněji a intuitivněji. Zejména díky tomu, že ovládání blinkrů je vždy na příslušné straně volantu, který se navíc neotočí o více než 90 stupňů na každou stranu. Tím pádem tlačítka pro blinkry na volantu nejsou žádným problémem. I spolujezdec má vlastní displej, kde si může přepínat hudbu, nastavovat sedačku nebo ovládat další věci.
Tohle auto funguje dokonale!
Ano, není to auto na parkování zdarma v Praze. Ale je to Ferrari, které mi ukázalo, jak může hybridní technologie posunout jízdní vlastnosti na nový level. Zážitek z jízdy byl naprosto fascinující. A i když jsem původně nastupoval s respektem, po pár kilometrech jsem věděl, že si mě auto získalo. Ne kvůli značce. Ne kvůli výkonu. Ale kvůli tomu, jak všechno dohromady funguje naprosto dokonale.
Foto: Marek Tomíšek, fDrive.cz
