Prvně bych chtěl říci, že svůj názor nikomu nenutím. Jde opravdu o můj osobní názor, se kterým se můžete, ale nemusíte ztotožňovat. Proč si myslím, že autonomní doprava dává větší smysl u nákladní dopravy?
Pokud budeme brát v potaz především kamiony, tak si troufnu říci, že 90 procent jejich cest je dopředu známá a z velké části vede po dálnicích. Dálnice už dneska zvládají auta jako Tesla Model S, Mercedes třídy E, ale i další zcela autonomně. Vy vše jen musíte hlídat a držet volant, což není problém technologie, ale legislativy. Například v Mercedesu třídy E jsem nemusel nic řešit od té doby, co jsem vjel na dálnici D11, až do sjíždění z Jižní spojky v Praze směrem do Vršovic. Ano, „Éčko“ už umí i přejíždět z pruhu do pruhu a stačí mu k tomu jenom váš pokyn pomocí blinkru. A to jsme teprve na začátku.
Kamiony navíc často musejí jezdit pouze v jednom jediném pruhu, a to konstantní rychlostí. Pokud bychom k tomu přidali komunikování mezi jednotlivými kamiony, pak se tady nemáme skoro o čem bavit.
Naopak osobní doprava je více neurčitá. Ano, jezdíme po dálnici, ale někdo to drtí co to jde, kdežto jiný jede v klidu, střídáme pruhy jako ponožky a tak dále. To klade na autonomní systém vyšší požadavky.
Na svých autonomních technologiích mimo jiné pracuje automobilka Scania, která má i software, jenž podle profilu trasy efektivně využívá motor. Ví tedy, kdy je lepší plachtit a kdy zase udržovat rychlost. A nejde jen o Scanii – své pikle kuje i Volvo.
Další důvod, který mne k mému názoru vede, je fakt, že jízda s kamionem je monotónní. V osobáku si občas na plyn šlápnete, sem tam někoho předjedete, pak zvolníte. Jenže to v kamionu úplně nejde. Spoustu nehod zapříčiňuje mikrospánek jeho řidiče a takové nehody by autonomní technologie mohly odvrátit nebo alespoň minimalizovat jejich počet. Tím ovšem neříkám, ať kamiony jezdí povinně autonomně. Jistě existuje spousta profesionálních šoférů, kteří řízení kamionu milují.
Když auto jede zcela autonomně a zná svoji trasu, dokáže předvídat a tím i tlačit spotřebu dolů.
Ve chvíli, kdy auto jede zcela autonomně a zná svoji trasu, dokáže předvídat a tím dokáže efektivněji využívat svůj motor i tlačit spotřebu dolů, což by jistě nejedna nákladní společnost uvítala.
Pro velkou část řidičů kamionů je řízení jen práce. U řidičů osobních automobilů to sice může být také jejich práce, ale většinou spojená s řešením různorodých úkolů. I když se asi najdou i tací, kteří za volantem sedí nepřetržitě několik hodin, pořád je tady velmi početná skupina lidí, kteří si to auto řídí sami. A nemusí být nutně řeč o majiteli BMW M3, který drtí okresky víkend co víkend, ale klidně o běžném občanovi ve Škodě Octavia či v čemkoli jiném.
Osobně mám technologie rád. Miluju to, když vám někdo děkuje za cestu a vy s úsměvem odpovíte „Mně neděkuj, já jsem neřídil.” Věřím technologiím a raduji se z toho, jaký pokrok automobilový svět právě ve směru technologii udělal. Začít můžeme třeba nouzovým brzděním, které jistě zachránilo nejeden lidský život.
Ať si nějaký mentor sedne na sedadlo spolujezdce v kamionu a zaznamenává, kolikrát musí kamioňák buď porušit nějaké pravidlo silničního provozu, nebo v případě jeho neporušení pro něj cesta v podstatě končí a zbývá jen vystoupit a zahodit klíčky.